» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2141239

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Vivamus, mea Lolita, arque amemus ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Instantní příběhy

Sapfó	publikováno: 10.02.2009, 7:46

A oči lolitek se zalily slzami...


	Mám tě rád… Aha. Jako had se prosmýkla jeho tělem, zasmála se a byla pryč. Vytáhl bumerang, aby skolil to divé zvíře a najednou nemohl ublížit té něžnosti. Sklonil hlavu. Vyhráváš, přiznal. A nepříliš exotická laň zmizela ve křoví. Na jeho stole ležely bombičky. Dvě – jedna plnější než druhá, to bylo chybou firem, nikoliv bombičkových nadšenců. Pečlivě je srovnal vedle sebe, aby rozdíl v jejich poloprázdnotě ještě vynikl. Ze stolu vytáhl sešit a bál se každého zvuku, propadal se do orwellovské bezútešnosti tak dlouho, dokud neměl pocit, že je dokonale sám. Miluju ji, napsal. Jak je to jen možné? Mea Lolita, psal, odi et amo – pedico te. Zjistil, že nachází v Catullovi zvláštní zalíbení, snad ze sympatií, snad z vědomí, že v minulém životě jím mohl být on. Lesbie – Clodie byla o deset let starší! A byla vdova! Já vím. Tak proč, proč, kurva, proč – proč právě on? Jsme stejně nešťastní. Jsi debil. Copak nechápeš, co cítil? Nechápu tě, copak ses zblbnul? Koukni na tu kost u baru, ser na tu holčičku! Zvedl se. Na, hodil na stůl dvacku, drobný si nech, nepotřebuju je. Ta tvoje malá – vždyť je jí sedmnáct! A kolik myslíš, že je mně? A tobě? Sedí kousek od ní, mezi nimi čaj a teplo. Ona natáhne nohy a předkloní se k nim, nosem se dotkne kolen a obejme si kotníky. Když se opatrně zvedá, zjistí, že ji obdivuje. Lolitko… Pak najednou zazvoní mobil. Kruci, máma, vyjekne dívka, ano, mami, hned budu doma. Soráč, mrkne na něj, snad příště. Přijď ke mně. Dík, nechci. Neděláš moc dobré čaje. Jsi nezdvořilá, mladá dámo. Jsem malá dáma, pokárá ho. Ano, mylady. Ille mi par esse dea videtur, psal si tiše soukromou parafrázi, světácky odklepával cigaretový popel do stylového popelníku. Je tak krásná. Mých dvacet sedm prožitých jar se zcvrklo na šestnáct, mé vrásky zmizely, ach, mea Lolita, amo te, te amo. Natažen na skřipec, stojí vedle ní a hladí jí vlasy. Ruka, ztracená v tom zlatém moři, je šťasnější, než kdy byla. Budu muset teď na pár dní odjet. Hm. Budeš mi chybět, Lolitko. Zasmála se, tiše se hihňala do jeho strniště. A já, já ti chybět nebudu? zeptal se, lehce poděšen. Zase přijedeš, ne? Už teď se těším na to, že zase přijedeš. Když se po týdnu vrátil, nebyla tam. Nečekala na něj. Nebrala telefon. Odi, odi, odi – nescio, sed fieri sentio et exrucior. Lesbie, copak i ty jsi mohla být tak krutá? Lásko, co se děje? Matka si přečetla, cos mi psal. Ví všechno, šeptala zběsile. Je to v hajzlu. Co mám dělat? Dej mi čas, nějak ji přesvědčím, aby se mnou přestala všude chodit. Vydrž, prosím tě, vydrž. Vydržel. A pak ji potkal. Lolita, ta nevinná, dětská kráska, byla starší. Pozoroval její půvab, když šla opatrně po ulici a pyšně hladila své bříško a miminko v něm. Lol… Lolito? zkusil zavolat, když byla skoro u něj. Zarazila se a v leknutí přitiskla prsty na pupík. Pavle? Lolito! Pavle… Co tady…? Jenom si tak jdu, zasmál se šťastně. Přeju ti to, ukázal nenápadně k vyklenutému bříšku a příliš velké děloze. Děkuju, usmála se. Můžu se zeptat? No jasně? Byla to tehdy pravda? Ne, nebyla. Nezlob se. Byla jsem… malá.


celkové hodnocení autora: 97.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 54		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apolenka	25.02.2009, 11:45:15

Dnes mám šťastný den - čtu samé dobré autory a samá dobrá dílka. Držím ti palce.


ze dne 25.02.2009, 12:31:36
Sapfó: díky :) a přeju takových dní co nejvíc ;)

paryba	15.02.2009, 16:33:46

já si to musím uložit k oblíbeným a znovu přečíst... jednou je málo... jsi dobrá


ze dne 16.02.2009, 12:49:41
Sapfó: Děkuji, to mě těší :)

Ada	12.02.2009, 22:34:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada* ze dne 11.02.2009, 12:25:54* tak to klobouk dolů, mladá dámo

Ada	11.02.2009, 12:25:54

zdravím, nemohu uvěřit, že je Ti 17let?! já v Tvém věku byla evidentně naprosto tupé hovádko... Už ta bezchybná gramatika! Text je zajímavý, dobře se čte, líbí se mi rozsekání vět na řádky, na absenci uvozovek jsem si rychle zvykla... Vážně moc dobrý text


ze dne 12.02.2009, 12:00:31
Sapfó: ahoj, těch sedmnáct mi fakt je... a pár měsíců ještě bude :) taky se občas leknu ;) Děkuji moc za pochvalu, gratias ago ;)

Hanulka222	10.02.2009, 20:21:46

Ještě se budu muset chvíli učit, zas tak zaběhlá v latině nejsem. Ale něco jsem pochopila :o) Nedávno jsem dočetla tu Nabokovu, takže jsem stále ovlivněná tou představou dvanáctileté holčičky, která si začíná uvědomovat svou nadvládu. Tahle mi tudíž připadne dospělejší, alespoň věkově. Ale jinak mi je poněkud mdlá. Přijít, odejít. Asi je to tím zvykem škatulkovat podle přesných poměrů. Ono celkově je to příliš krátké na to, aby se to rozeběhlo nějak hlouběji. Přesto mě to přitáhlo od prvního řádku, přečetla jsem to, nikde mi to nevázlo, plynulo tiše a klidně až ke svému konci. A po jazykové stránce bezvadné. Takže abych to vlastně shrnula- klidně bych se u takového tématu víc rozepsala. Přesto se mi i tahle verze líbila.


ze dne 12.02.2009, 11:57:10
Sapfó: Díky, cením si toho :) Ta Nabokova L je jiná než tahle, to ano. Co se délky textu týče - já delší text asi nikdy nenapíšu :( Ještě jednou děkuji moc :)

OH	10.02.2009, 13:32:26

Ahojky, líbilo, moc pěkně napisaný, latina mi připadá tetrální. Lolitky v mým životě jsou dycinky ostrozubý a neuvěřitekně pomstychtivý, souč líbezný a hebounký to jsem zas napsal koment...


ze dne 12.02.2009, 11:53:57
Sapfó: :D ani nevíš, jaké je psycho hledat v milostné poezii gramatické vazby - tak už mi z toho lehce hráblo ;) některé lolitky mají i strach...

Ondra Machů	10.02.2009, 11:46:41

Nevím, jestli vůbec můžu komentovat takováto dílka, která mne samotného několikanásobně převyšují :-) Nuže... a já budu! Jako vždy, ani tímto jsi nezklamala. Ale tu latinu ti nedaruju, i když jsem se tím se svou chatrnou slovní zásobou nakonec nějak prokousal :-) (1) P.S. Odi et amo! (avšak nikoli Tebe a Tvá dílka)


ze dne 12.02.2009, 11:52:47
Sapfó: Ó, děkuji :)

Šíma	10.02.2009, 11:07:38

Hezké, poetické a trochu smutné... Všechny lolitky časem vyrostou! ;-)


ze dne 12.02.2009, 11:52:11
Sapfó: Jj, od té doby, co spálili Věc Makropulos a zničili Kámen mudrců je to tak nějak na houby ;)

Tracy Harper	10.02.2009, 10:40:51

Hezké.

Ekyelka	10.02.2009, 7:46:36

Zdravím. Krásná, zvláštně poetická povídka, dýchající ztraceným a nenaplněným, kterou jsem si nechtěla nechat ujít. Čím to, že se ti vždy podaří mezi řádky vyjádřit i jedinečnost, byť se navenek text tváří obyčejně?


ze dne 10.02.2009, 9:55:11
Sapfó: Eeee.. možná tím, že jinak to neumím? Fakt nee... Btw, děkuji moc za publikaci, ale s hrůůzou jsem si uvědomila, že mám v názvu hrubku jak Tokyo - má tam být atque... Přeji krásný den, děkuji za tak brzkou publikaci a za ten překlep se stydím a stydím...