obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915692 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Mluvčí Mysli 4. část ::

 autor Minaret publikováno: 17.02.2009, 18:58  
 

„Prezident Cornelius Zanuck se ihned po zveřejnění svého nejnovějšího projevu stal terčem ostré kritiky všech asijských médií. Jeho výroky byly označeny za skandální, neslýchané a nevhodné, někteří vysocí političtí aktivisté považují Zanuckovy názory za pokus o rozvrat a rozdělení společné Eurasie. Zástupce čínského lidu pro věci mezinárodního významu Sol Yl Cham vyzval všechny národy východně od Uralu k masové demonstraci v případě, že Cornelius Zanuck nerezignuje dobrovolně na post prezidenta. Na stranu Yl Chama se záhy připojily téměř všechny asijské státy kromě Ruska, které namísto toho hrozí zastavením dodávek zemního plynu a ropy do bývalé Evropy. Největší vlnu emocí vyvolal prezidentův výrok, ve kterém označil Asii za civilizací ignorovanou divočinu a její obyvatele za zvířata, neznalá solidarity a lidskosti:
„Evropa spojením s Asií přišla o svou jedinečnost, o svou hodnotu, kulturní i historickou a o celosvětové vnímání. Byla poškozena a mně nezbývá nic jiného, než toto nerozumné a hloupé spojení dvou zcela odlišných kultur vyčítat mým předchůdcům! Ekonomika takzvaného“ Evropsko - Asijského společenství“ slábne, snižuje se rozdíl mezi životní úrovní Asiatů a Evropanů! Ale asijská úroveň se nemění! Klesá Evropská úroveň života!
Asiaté se světu během celé lidské historie předvedli jako divoši, barbaři a zvířata, která se teď toulají volně po vyspělých městech a škodí jim. Evropa se stala obětí vlastního exhibicionismu, její jedinečnost a osobitost, osobitost a vyspělost, vše ztraceno za cenu uznání! Uznání světem, jak bylo řečeno! Moji předchůdci slibovali obdiv celého světa, úctu, se kterou bude vzhlíženo na nový kontinent, na spojení států, silnější než Spojené státy! Ano, USA, to je ten svět, který k nám měl vzhlížet! Afrika? Zpustošená válkou, chudobou a hladem! Bude Afriku zajímat politika? Ne! Amerika je ten slibovaný obdivovatel! Namyšlená Amerika, která nemá ani ponětí, které státy jsou za Uralem! Tato Amerika, tento svět měl vzhlížet ke Společenství Asie a Evropy? Tato ignorantská nesourodá mozaika, nepůvodní a neoriginální, nejedinečná a rozvrácená! Nevidím jiný důvod, proč se toto hloupé spojení uskutečnilo! Pro Evropské národy nemůže plynout žádná výhoda, nic, kromě ztrát! Nenahraditelných a kritických ztrát!“

¬*

Znám lidi, kteří nekonečně mnoho „čtou“, a to knihu za knihou, písmeno za písmenem, a přesto je nemohu nazvat „sečtělými.
Hawret s neutichajícím nadšením pokračoval ve čtení své oblíbené knihy. Četl, četl a se vším bezmezně souhlasil, vše napsané hned považoval za to správné, nesrovnával ani nepolemizoval a rozhodně v tuto chvíli necítil nesouhlas nebo rozpor, prostě jen četl a věděl:
Mají ovšem velké množství „vědění“, ale jejich mozek není sto provádět třídění a registraturu tohoto vstřebaného materiálu. Chybí jim umění oddělit v knize cenné od bezcenného.
To je ta velká pravda, ta, která mu otevře cestu za poznáním lidí. Odteď věděl, že všichni lidé, každý člověk na celém světě je právě ten, který čte, ale není schopen výběru důležitého, byl přesvědčen, že právě on, jako jediný nezavrhnuvší dílo Adolfa Hitlera pochopil metafyzickou podstatu lidské duše a její chabý obraz ve fyzickém světě.
Nyní už ví, teď nastala ta chvíle, ten emocionální šok, který změnil jeho postoj vůči lidem.
Naprostý souhlas, tak dokonalý vjem, otvírající bránu nezkrotnému proudu těch nejosudovějších a především pravdivých asociací!
Hawret se s nadšením, hraničícím s fanatismem rozhlédl po lidech kolem něj. Pouze se rozhlédl, myslí stále vnímal onen zvratový podnět.
Pocítil pohrdání ostatními, najednou byli menší, než on sám, a pouze on, jediný, tuší, kde je jejich problém, on prohlédl jejich životní roli myslitelů, kterou zakrývají prostoduchost! A to ho naplnilo novou silou, optimismem a sebeúctou.
Osvobozen od paranoidních vztahů k lidem sebevědomým a rázným krokem, podivně však nenuceným, vstoupil na dlouhé náměstí, působivé fórum, na jehož vzdáleném konci se tyčila moderní věž sídla Správy Armád. Byla to nová budova, dalo by se říci čerstvé víno, které získá svou hodnotu teprve s časem. Mělce vkusná stavba, o které by ani její projektant v záchvatu egoistického megalomanismu neřekl, že je šokující. Na mysl by mu přišla spousta komplimentů a superlativ, avšak slovo šokující by zavrhl v obavách, že jeho série chvalozpěvů by slovem šokující definitivně spadla z okraje bezosobnostně tolerovaných nejasností do sféry lží, které přílišným exhibicionismem ztratily svůj mlhavý šedavý závoj intelektuálního jasnovidectví.
Byla to budova výrazná svou velikostí a velkorysostí, nicméně ve srovnání s jinými moderními stavbami zaostávala. Architektura a stavitelství se během posledních několika let staly měřítkem vyspělosti, reklamou na majitele a stavitele a mnohem více než kdy před tím se vyžadovalo, aby stavby zřetelně, na první pohled vypovídaly o bohatství, velikosti a možnostech majitele, investora. A pokud novostavba zesměšnila ostatní, byla považována za průkopníka nových stylů. Vzniklo jakési Next – Gen Baroko. Bylo vystavěno ještě mnoho domů a chrámů kapitalismu, byl tu působivý, nepřehlédnutelný OpenGate Mansion house, rozlehlý palác celokontinentálního bankovnictví, který se v každém poledni rozzáří jasně zeleným odrazem slunečního světla a vnese do okrově pochmurného těžkého a nevlídného příkrovu smogu nový optimismus, podobně jako štědře poskytnutá půjčka přinese nepoznané světlo do marného žití ztemnělých duší poctivě pracujících.
Za zvláštních okolností zrealizovaná nová centrální knihovna kontinentu, zvaná Library, jejíž název, dílo několika předních expertů vybraných reklamních agentur, zahrnuje v sobě vše, co je charakteristické a specifické pro moderní chrám literatury. Netřeba přívlastku, netřeba zveličování významu tohoto stánku, který je sám o sobě dosti velký, než aby měl tu ctižádost, ba troufalost dožadovat se jakékoli reklamy. Toto není oblastní knihovna, toto není knihovna národní a dokonce ani knihovna nadnárodní. Toto je Knihovna, toto je Library! Stavitelé si dle svých slov vytkli vskutku nesnadný cíl vnést důrazné oživení do upadajícího významu moderní literatury. Nicméně nejnovější a největší z knihoven je jasným důkazem toho, že této mety dosáhli zdárně a nad všechna očekávání, neboť jejich výrazná a zářící stavba, vyvedená v permanentní zelené barvě v kombinaci s barvou fialek skutečně nabízí nový pohled na písemnictví, které v dnešní přetechnizované době upadá v zapomnění. Povšimněte si toho tvaru, jenž se povyšuje nad všechny konvence, jakoby přímo vybízel k zamyšlení nad pomíjivostí formy! Je to moderní a nadčasové, toto je systém budoucnosti, který dává literatuře ten dlouho hledaný svěží nádech soudobosti a přesto, přese všechno takřka čpí romantikou a poezií knih, jejichž závojem a štítem, jejichž matkou, se stane!
Stavba to byla vskutku nová a neviděná, to bylo něco, co jí upřít nešlo. Byla také ale více než kontroverzní, ne-li perverzní. Mohlo se totiž zdát, že její divoký vzhled skrytý za uklidňující svítivě zelenou barvu v nečekané kombinaci s fialovou je pouze zvláštní exhibicí jejího autora, využívajícího křečovitého příchodu nové éry, ostře navazující na období probouzení z éry minulé a strachu z jejího návratu. A dlouhý architektův pobyt v Americe snadno nabízel myšlenku světovosti jeho názorů. A přijetí světových, tedy jeho názorů by světu demonstroval světovost celého zřízení.
Věž sídla Správy Armád jakoby opravdu udělala krok zpátky a omezila se dávnými pravidly dokonalosti antických staveb. V této době byl dávný vkus starého Řecka na ústupu; pro dnešní vrstvu majetných představoval podřízení, byl symbolem omezenosti vkusu vzhledem k době. Pro investora by taková stavba znamenala vyjádření nedostatku osobitosti a hlavně by ho ve společenských kruzích zesměšnila jako staromilce a zbabělce.
To bylo ale něco, čeho se tak mocná organizace, jakou bezpochyby Správa Armád byla, bát nemusela.

¬*

Hawretova silná odhodlanost a jistota správnosti poznání mu dodala novou kuráž a na jeho důrazném kroku to bylo víc než patrné. Razantní došlap pevné tmavé podrážky se dynamicky střídal s prudkým a rychlým, přesto však kontrolovaným máchnutím mírně pokrčené druhé nohy, která se s elegancí tanečního kroku znovu napřímila a takto staticky zajištěna se nebojácně opřela do kamenné dlažby, kterýžto brutální úkon mostního pilíře se plynule vyvinul v ladné zhoupnutí dětského koníka na ohebné podešvi Hawretových neudržovaných polobotek a jako nirvána všeho očekávání se zčistajasna dostavil nevypočitatelný odraz, který, podobně jako holub, jehož vzletu předcházel zbytečný úlek střídmého hluku protineonacistických demonstrací, vzedmul malý oblak rezavého městského prachu.
A pod tím vším, v pravidelném rytmu zrychlování, uháněl nerovný dlážděný kamenný chodník, posetý prachem, kamínky a spoustou drobných nečistot; zpravidla připomínek různých lidských závislostí a neduhů.
A Hawret, povýšeně se nesoucí středem široké pěší zóny s hlavou někde v oblacích oslepující páry čerstvého sebeobjevení.
Nyní byl veliký a důstojný a jako tělesné vyústění těchto pocitů nedbale rozmáchl rukama, zvedl hlavu a s hlubokým nádechem vychutnával krásy sebeúcty, toho vzácného blahodaru. Jeho lehký kabát se rozevlál v přízemním větru a učinil Hawretovu siluetu nejen významnější, ale také osobitější, nebojácnou.
S rukama rozpaženýma a s dlaněmi obrácenými k obloze vyplašil svým vojenským krokem malé hejno holubů, kteří se okamžitě a s podivně melancholickým zvukem mávajících křídel vznesli do vzduchu. Holubi byli v jednu chvíli všude kolem něj a to byl ten pravý okamžik pro to, aby si připadal jako pán všeho stvoření, jako Ten někdo, který má moc nad všemi a může si vybírat, může oddělit slabé od silných, provádět onu vlastně přirozenou selekci…


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 17.02.2009, 18:57:54 Odpovědět 
   Zdravím.

Po celkem dlouhé době jsme se dočkali dalšího dílu: ovšem bez aspoň malého vodítka k předchozím částem v perexu, což by mnoho čtenářů jistě ocenilo. Ale pokud se nechceš zabývat podobnými věcmi, tvoje volba. Jen je to pro čtenáře celkem nepříjemné, vracet se a znovu vše pročítat - aspoň pro mne bylo.
Proč nepříjemné? Protože to, co zpočátku vypadalo jako pouhé odbočky a lehké nepřehledno v prvním díle se postupně zhoršuje. Takový je můj pohled na věc: tento díl je nejen nezáživný a celkem o ničem, je navíc nesrozumitelný. Příliš dlouhá souvětí, v nichž jsem se ztrácela dokonce i já pro nakupenost slov, zbytečné pasáže (zářným příkladem budiž popis oněch novostaveb, který je sice poutavý, nicméně nehraje pro text žádnou roli především proto, že o samotné stavbě Správy Armád nebylo napsáno téměř nic), nijaká atmosféra. Temné ozvěny, tušené ve zmínkách o Hitlerově textu, se mi zdají jen nedostatečně poutavým detailem, navíc mne napadlo, jestli necituješ přímo z Mein Kampf - ovšem spíš šlo o myšlenku mimochodnou, vzniklou v průběhu čtení.
Další úraz: velká písmena. Existují jistá pravidla, která by se měla dodržovat, proto "evropský", "asijský" atd., jedná-li se o části kontinentů, případně o přízviska. Přičte-li se k tomu chumel dalších chyb, především v umístění čárek, vyplyne staré bolavé: text chce ještě provětrat i po této stránce. "Něco napsat" umí každý. Napsat příběh, to je práce.

Celkově tentokrát nic moc. Celá střední část by mohla zmizet, aniž by příběhu její absence výrazněji uškodila, zbylé části naopak potřebují zeštíhlet, získat čitelnější podobu. Na to, jak je text po slovní stránce hutný, je vlastně nudný - nic moc se neděje, příběh samotný se neposune o víc, než pár chlupů (a to ještě ne těch zásadních chlupů). V porovnání se začátkem příběhu dost velký propad.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Sen
R.M. Woolf
Eretea - 6. Pou...
Garathea
Vrásky
brmbos
obr
obr obr obr
obr

Proč je dobré číst knihy
Zuzka Brouk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr