» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141244

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Furt chodila ::

Racek	publikováno: 15.02.2009, 14:02

Povídka


	Furt chodila Když jsem za hodinu přišel, furt ještě chodila. Sem a tam, předsíní dva metry tam dva zpátky a pořád brečela. - Kdes byl? - Na pivě. To tady mám chodit s tebou? Nebo s tebou brečet? Zas vyčítala. – Umřel. A co kdyby se mi tady něco stalo? Klidně si vodejdeš. - Mě je ho taky líto, ale mami, byl to jen pták. Mumlala něco na druhém konci chodby, ptal jsem se co řekla, ale už se blížila na dostřel. - Sedm let jsme ho měli a ty si vodejdeš. Minula mě a já šel hledat krabici. Zastavila se a koukala, jak ze špajzu vytahuju nejrůznější obaly, kelímky a lahve. - Snad ho nechceš dát jen tak do krabice? Nechtěl jsem se čílit, ale délka a projevy smutku mi už přišly nepřímo úměrný velikosti ptačího tělíčka. - Máš lepší nápad?, zařval jsem. – Mám mu snad dát udělat polstrovanou rakev?! Sedla si na botník a nabírala k dalšímu breku. - Sedum let jsme ho měli, kupoval ho ještě tatínek, a ty ho chceš dát jen tak do krabice! Kdyby to tak chudák viděl! Možná se někdy na nás seshora kouknul, ale před hádkama utíkal i zaživa. Zavřel jsem si v duchu uši a hledal dál. V jedné polici jsem našel spousty prázdných pytlíků od polívek. Ukázal jsem to do chodby: - K čemu to tady je? - To jsou hezký pytlíky, ty se mi líbily. Tak dál. Konečně jsem našel krabici od cukru. OSLAĎTE SI ŽIVOT, stálo na ní. Nalil jsem si panáka rumu, co byl na Vánoce, a pokračoval v práci. Když jsem dodělal všechno potřebné, pořád ještě seděla na botníku. - Proč sedíš v tý tmě?, rozsvítil jsem lampu nad telefonem.Potřeboval jsem jí nějak dostat pryč. - Je mi tady dobře. Jsem mu tady blíž. - Komu? - Tatínkovi, řekla a vyplázla na mě jazyk. Když divný den, tak pořádně. - Pojď si lehnout, vzal jsem jí pod paží. Dala se vést. Přikryl jsem jí dekou, pustil televizi a naladil nějakou politickou debatu. Ožila. - Koukni, ten darebák, myslela předsedu vlády, - jak vypadá dobře. Lehce jsem přivíral dveře, když se zeptala: - Ty jdeš zas pryč? a vykulila oči jak prcek, když se bojí tmy. - Jen na chvíli. Nesouhlasně zavrtěla hlavou, ale ani už nevím, jestli na mě nebo do televize. Ze sklepa jsem vzal malou lopatku a vešel do parku. Vrátil jsem se právě, když debata v televizi končila. Matka začala zas co premiér a trvalo by to dlouho, kdybych jí neutnul. - Co to je?, zeptala se podezřívavě. - Tajemství. Otvírala balíček, jako by čekala bombu. - Ty seš blázen. Vždyť nám zase umře, konstatovala, ale nového kanára opatrně pohladila. - Je podobnej tamtomu. Život pokračoval. /12.listopadu – 11.prosince 2008/


celkové hodnocení autora: 94.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Raven92	18.02.2009, 14:12:15

Jedna. Líbí se mi, když je povídka o něčem, klidně i o něčem hlubším, aniž se tváří, jako hlubokomyslné umělecké dílo :) Konec konců, nejvíc myšlenek a hloubky většinou bývá v nejprostších lidských věcech.

čuk	16.02.2009, 8:16:39

Souhlasím s předchozími komenty. Je to smutná povídka, napohled trochu banální, jaksi uzavřená světu, ale přitom velice citová a dobře pracující s detaily. Život ve své opuštěnosti, jde sice dál, ale postavy jsou symbolicky uzavřeny v neviditelné kleci...

OH	15.02.2009, 14:40:37

Ahojky, to je pěkný, jo jo, takový pohodový nakonec...

Šíma	15.02.2009, 14:33:02

Ahoj, také nám umřel ptáček (asi před dvěma lety a jak dlouho jsme jej doma měli, to netuším). Byl zelenej a pískal, mluvit neuměl... Hezké vyprávění, když někoho (nebo i něco) máme u sebe delší dobu, vytvoříme si s ním (nebo tou věcí) určitý "citový vztah". Nakonec mohou naše pocity vyústit v dokonalou lásku, nebo nenávist, podle toho, jaké zkušenosti máme s daným tvorem, nebo předmětem... Nač ta "psychologie"? Zdá se mi, že Tvým postavám onen pták právě přirostl k srdci, jedné více a druhé méně, ale konec textu je "svatou pravdou": život jde dál! A od jisté doby mám rád "šťastné konce"! Mámina poznámka mě rozesmála, ano, jednou tam musíme všichni... ;-))) Jednička, asi tak, četl jsem 2x a líbilo!

Ada	15.02.2009, 14:17:50

Ahoj, tak do včerejška jsem si myslela, že musí být přímá řeč ohraničena uvozovkami, že může být jen jeden vykřičník a správný slovosled ve větě. Nemusí! Hurá, včera jsem - s dopomocí - zjistila, že nemusí. O chybách se zmínil publikující redaktor. Já budu hodnotit jen pocitově - moc se mi to líbilo, je to čisté, obyčejné, lehké, přirozené vyprávění. Dík. Hezký den

agelast	15.02.2009, 14:01:53

Bezva! Takové nenásilné vyprávění o věcech malých, ale skutečné vyprávění, kde jde o příběh, a ne o tlačení na cokoliv, a kde emoce a sdělení vyplouvají jakoby mimochodem zpoza řádků. Na první pohled skromné a snad tak trochu banální, ale ve skutečnosti dosti hluboké, pravdivé (alespoň pokud můžu soudit) a co je mi obzvlášť milé – otevřené, neposuzující. Delší dobu jsem tu na něco tak příjemného a hotového nenarazil. Nesmělé výtky poputují jen k maličkostem: - ptal jsem se co řekla -- ptal jsem se, co řekla - ale už se blížila na dostřel – tady mi to odporování tak docela nesedí, snad přidat tam částici: „ale to už se blížila…“ - kupoval ho ještě tatínek, a ty ho chceš dát jen tak do krabice – klidně bez čárky před a a pak k přímé řeči: - Proč sedíš v tý tmě?, rozsvítil jsem… -- stačí jedno interpunkční znaménko, v tomhle případě otazník, tedy: - Proč sedíš v tý tmě? rozsvítil jsem… - jinak, osobně myslím, že přímá řeč by měla být buď nějak uvozena z obou stran (tedy i zezadu, alespoň odstavcováním), nebo zůstat neuvozená. To zdejší polouvození mi připadá tak nějak schizofrenní a v některých místech zbytečně matoucí. Ale celkem chápu, proč se nad touhle námitkou leda pousměješ. Z mé strany každopádně spokojenost.