|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Blues šílenýho vraha ::
čuk |
publikováno: 18.02.2009, 7:51
|
| Před mnoha léty byla v noci v děčínském rychlíku zavražděna dívka. Kdysi jsem o tom napsal detektivku, kterou nyní předělávám. V ní drsným hlasem zpívá toto blues jedna z postav knížky, stárnoucí osamocená zpěvačka. Jako předzvěst či předtucha noční vlakové tragedie, z níž je mi i teď smutno, když si čtu tu svou knížku věnovanou upomínce na mrtvou dívku. Se snahou nechat ji žít alespoň v myslích čtenářů. |
| |
|
|
Vyjeli jsme hned za svítání,
stromy v květu hledí do oblak
podél trati, po níž uhání
vzhůru k slunci potřeštěnej vlak.
Večer klesá slunce z verpánku,
za zády je slyšet klekání,
květy klopí víčka ke spánku,
do tmy stromů náš vlak uhání.
Noc je jako tunel bezedný,
černou rukou zakrývá ti zrak,
u trati se v černý bázni chví
stromů květ, když kolem jede vlak.
Černej vlak a černý koleje,
černý stopy černej duše strach,
v černi cosi černějšího je,
černej stín, v něm černej číhá vrah.
Proč jsou všude černý lucerny,
černým bělmem z černi zablýsknou,
černý světlo černý lampy tvý,
černý srdce s černou písní svou.
V černý noci černej semafor,
černá výhybka a černej vzdechů vzdech,
černá hvězda jako černej mor,
v černý nádraží je černejch vlaků spěch.
Černej čas má černý majáky,
slunce pozná v knůtky cestičku,
černý cáry vlají za vlaky,
když v okně světlo píská písničku.
Mezi stromy vlak zas uhání,
skončí tohle černočerný blús?
Kam poděly se dívky z jabloní?
Vlak mlčky polkne černý cesty kus.
Proč černý větve trčí nad strání,
proč květy zní jak černý noty hvězd?
A kmenů kříž se k zemi naklání,
ach koleje, když není stop a cest.
Už neotevřou květy víčka svá
a nedohlédnou v modrý nebe už,
když na podušce z jíní vychládá
čís stín - v něm rudý mrazu nůž.
Slunce vzdechy v zem se propadly,
lístky květů co v nich život ztich.
Jen vlak si jede po koleji svý,
neuslyší bílej vrahův smích.
Vlak míří vpřed a vpřed se nedívá,
zní smích, zní pláč, pod koly víří prach
a černobílý blues už dozpíval
ten šílenej a pomatenej vrah.
A skály pohltí ozvěnu hlasu,
to rekviem na marnost času,
jenž krutým kyvadlem je v nás.
Příjmení samota a jméno mráz.
Vrah v očích nám tak podobný.
A vlak si jede po koleji svý.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 22 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 38 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 110 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|