» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2141246

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::

:: 3x ::

OH	publikováno: 14.02.2009, 7:02

Pomaten grafickými editory, fotokolážemi, fotoobrázky a bůh ví čím ještě, jsem zplodil tyto tři vzájemně nesouvisející momenty, které tvoří jakousi textovou koláž.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby.


	V pokoji vládlo noční ticho, které znají jen ti, kteří nežijí ve městě. Noční ticho, které svou zádumčivostí a pocitem osamělosti nabádá k nesmyslným úvahám na hranici spánku a bdění. K nápadům, ke kterým se člověk ráno nezná a ani si je není ochoten přiznat. K nápadům, které jsou tak choulostivé a citlivé na denní světlo. Mezi okením rámem a nedotaženou záclonou s květovaným i když trochu vybledlým vzorem dopadal na koberec pruh světla z ulice, jenž byl k nerozeznání od pruhu slunečního svitu, dopadajícího tam během dne. R se pokaždé, když nemohl v noci spát, díval právě na tento podlouhlý obdélník a i po letech strávených v tomto bytě se divil, že v noci se pruh světla nepohybuje od stolku s televizí k posteli, jako se pohybovalo za dne světlo sluneční. Tato skutečnost, která se mu často mihla zpola usínajícím vědomím, patřila právě do kategorie nočních myšlenek a R se jí pro její nesmyslnost nikdy nezabýval. S hlavou na polštáři a s peřinou u brady jen ospale přejížděl pohledem po setmělém pokoji a trpělivě čekal na spánek. Tuto noc měl ale vedle sebe ženu se kterou se na sklonku dne miloval a proto jeho myšlenky patřily jí. Přemýšlel, co mu za poslední dny řekla, jak při tom vypadala a jak na to on reagoval. Otec se napřímil, povytáhl si staré tepláky, které se mu matka už několikrát pokusila vyhodit a spokojeně přelétl pohledem po kuchyni a obývacím pokoji. Nádobí z večera ve dřezu bylo omyté, utřené a uklizené. Dřez byl prázdný a čistý, houbičky na nádobí pečlivě vyždímané a srovnané jedna vedle druhé na okraji mycí linky. Stůl pokrýval čistý ubrus, na něm byla pečlivě a symetricky rozložená korková prostírání. Uprostřed stolu stála malá keramická vázička, která ale byla prázdná, protože otec květiny nesnášel. Přejížděl pohledem po místnostech s uspokojením a hodnotil téměř sterilní vzhled, který se pořádkumilovnými léty pro jeho vnitřní klid stal nezbytností. Nato, aniž by věděl jak, se puzen vnitřní silou, kterou nedokázal přemoci, zastavil přede dveřmi synova pokoje. Okamžik tak jen stál a sváděl vnitřní boj s touhou zase odejít, ale nakonec uchopil kliku a statečně vešel. Jen kalhoty, tričko, spodní prádlo a mikina, které se válely prosycené cigaretovým kouřem a pachem alkoholu porůznu na podlaze, byly svědky, jak otcův obličej nabyl popelavé barvy ihned potom, co zbledl. S výrazem krajního zhnusení a odporu vykročil směrem k oknu, aby ho otevřel raním paprskům slunce. Pečlivě se vyhýbal poházeným kusům oblečení, když ho vyděsil tázavý pohled synovy přítelkyně, kterou ani dvě vystudované vysoké školy nenaučily sundat si džíny, než vlezla do postele. Na její z peřin klidně pronesené Dobrý ráno, otec s výrazem přistiženého školáka cosi nesrozumitelně zamumlal a rychle otevřel okno, jakoby byl blízek udušení. B koukal přes palubní desku svého auta na několik metrů vzdálenou hlaveň děla tanku, který měl na věži velké bílé číslice 666 a o trochu níže nápis ARMY SHOP. B si trochu povzdychl a prosebným hlasem se stínem výhrůžky pronesl ke své přítelkyni, která seděla na sedadle spolujezdce: "Kočičko, slib mi, že tam z těch krámů zas nebudeš roztávat, jak..." Ale záplava slibů a ujišťování o zachování rezervovaného odstupu jeho přítelkyně ho jen utvrdily v pochybnostech. Dveře obchodu B otvíral s myšlenkou, kterou se utěšoval celý den, totiž že všechny zbraně jsou zde znehodnocené a J je nebude moci proti jeho a prodavačově vůli použít. Ale J mezi vyřazenými armádními zbraněmi ovanul duch nebezpečí a smrti, která na ni nečeká mezi šanony v kanceláři, ale ve statečném boji mezi vybuchujícími granáty, hvízdajícími střelami, raketami a minami roztrhanými spolubojovníky. Jako ve snu přejížděla rukou po lesklých hlavních samopalů, minometů a kulometů a pohled na hlavici pancéřové pěsti ji uvrhl do zákopů světových válek, kde v představách právě kouřila svoji poslední cigaretu, než v plné polní vyběhne vstříc jisté a statečné smrti. Když se přivinula ke staré a šedivé uniformě, aby si k ní přivoněla, B už to nevydržel, vzal ji za ruku a začal táhnout s omluvným výrazem upřeným na prodavače zpět ke dveřím.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 3.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 27		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 39		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apolenka	26.02.2009, 20:28:48

Odpověď na příspěvek od uživatele: OH ze dne 26.02.2009, 19:26:16 Jsem tu. Děkuji za doplnění, po kterém jsem znovu přečetla a rozjasnilo se. Někdy mám prostě dlouhé vedení. Takže: Náladu těch tří situací jsi vystihl moc hezky. O to ti vlastně šlo a víc v tom hledat netřeba. A co se mi líbí nejvíce, je tvůj úžasný smysl pro detaily.


ze dne 27.02.2009, 12:44:13
OH: No díky moc Apolenko, too much chvály na mou hlavu a na mě, jéé, atd... Díky-

OH	26.02.2009, 19:26:16

To jsou prostě, Apolenko, momenty, které mi uvízly v paměti a nějak vyplavaly na povrch současně. Víc k tomu asi neřeknu, bo nevim co bych ještě měl dodat. Bo přece: V první zvláštně zastavený čas, jaksi dejavue, ve druhé vzpomínka na časy né malin ale lahví zelených a ve třetí z mého pohledu úsměvná příhoda mládí a vzpomínka na její krásný pevný 2 a současně ztřeštěnou kebulku... Howgh

Apolenka	26.02.2009, 18:41:20

Už několikrát jsem tu byla a pak radši utekla. Moc ráda bych tu totiž zanechala rozumný komentík, ale popravdě, nevím si rady. Věcička je to nesporně zajímavá, ale stále nemohu přijít na to, proč vznikla. Neumím se dobrat k pohnutce. A právě ta pohnutka mi k pochopení tohoto dílka příjde klíčová. Jestli mi ji prozradíš, napíšu něco moudřejšího. Snad.


ze dne 26.02.2009, 19:27:37
OH: Jsem odpověděl o fou výš... Ale s komentem se nedělej, to není nutný...

DaNdÝ	14.02.2009, 21:45:44

možná že mám vodlišnej úhel pohledu na psaní, myslím si, že takovýhle zápisníčkový věci fakčí spíš dyž se rozpracujou, nebo jsou úsekem nějaký dějovýho textu. Nebo třebas dyby stáli sami o sobě, jako fakt miniatury, i dyž to spíš kvůli komerci. Ale vpodstatě se mi úroveň a zachycení těch několika zvláštních všedních a přitom jakože znevšedněnejch detailů líbí jako správný postřehy a líbí víc než u jinejch textů. Dvooojka.


ze dne 15.02.2009, 8:26:49
OH: Zdar a díky za zastavení a komentář, vážim si toho.

endless	14.02.2009, 20:35:18

Kusy mozaiky, jak vytlučený okno domu, kde zrovna nikdo nebydlí. Ale dá se ještě zasklít. Kdyby náhodou. Trochumě (mimo pravopisné chyby, o nichž se už mluvilo níže) rušil fakt, že v prostředním příběhu najednou vystupuje "otec" zatímco postavy příběhu předchozího i následujícího jsou charakterizovány jen velkým počátečním písmenem (narozíl od Ady tam tu tečku nepostrádám, naopak). Obecně bych zkrátila věty, proškrtala a zjednodušila to, co by zůstalo (např. ..." začal táhnout " vyloženě rve za uši....) a na pointu se vykašlala. ,-)


ze dne 15.02.2009, 8:25:20
OH: Díky Enjiřinko za a za, ono to je opravdu mý story i když ne-e v souč všechny, takže se tam ten fotřik jaksi vecpal chtě nechtě, jak teď urobim nějakej fotoobrázek tak ho nakonec stejně odbarvím, stejně se mi to tento se psaním, tak dlouho po tom lezu až je to jak tenhle pitomej čas, já tam ani nechtěl ty velký písmena, jen ona a on, ale nějak mi to nešlo. A proškrtat a zkrátit z teho lezu krapet po zdi, lebo ajem not ajbl tu udělat, už je to vybroušený a natemovaný, že se tam nedá s ničím hnout no... Tj od tebe trvalá připomínka který si vážím a myslim si že se to- tj proste myslim tvůj přístup ku psaní viz básně bez jedný norm věty, len nedořečený a ukouslý pojmy, neuraž se ó Nekonečná, tak to vidí ich ALE o tomhle textu už fak tnestojí abych tu žvanil, měj se a děkuju

Ada	14.02.2009, 19:06:43

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada* ze dne 14.02.2009, 16:15:17* To tě ale napadaj hróóózný věci! :-) Hezký večer a klid zbraním


ze dne 14.02.2009, 19:22:39
OH: Díky, ale mě většinou napadaj jen samý blbosti...

Ada	14.02.2009, 16:15:17

tak mě napadlo, není tím spojujícím prvkem všech tří momentek ten "muž" - ten, co se dívá, spí a drží za ruku... to by mohl být jeden a tentýž... mě tak napadlo


ze dne 14.02.2009, 20:10:26
OH: No vlastně a Především ten druhej moment s tím otcem - tak to už není, já abstinent a nekuřák teď spíš začínám bejt jako on, probůh... to je "drtivá myšlenka"...


ze dne 14.02.2009, 19:04:01
OH: Možné to je, Ado a mohl by mi být, prevít jeden, dost podobný, co podobný, k nerozeznání, co k nerozeznání, úplně ten samej... mě tak napadlo

Šíma	14.02.2009, 13:05:11

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 14.02.2009, 12:31:27* Hm, takže je to taková docela normální "militantní" dívka? Rád bych někdy četl "nezjemněný textík"! Hezký den, pane! ;-))) P.S. Co se týče čukova komentáře, všiml jsem si, že mu tam řádila tlupa šotků Překlepníčků, ale kdo ví? Několik jich znám osobně, občas mi pobíhají po klávesnici a to potom podle toho mé texty vypadají... Drž se, pane!!!


ze dne 14.02.2009, 19:02:08
OH: Dobrá, Sheeeeemo, já jí to povím- že jí říkáš militantní dívka... A o překlepech ap - já su ten poslední, kterej by k tomu měl co říct...

Ada	14.02.2009, 12:37:45

Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk* ze dne 14.02.2009, 7:00:28* Zdravím, práce redaktorů je jistě záslužná a mnohdy nezáviděníhodná, jdou s vlastním názorem na trh a riskují svou "kůži", takto je také beru a respektuji jejich názor. Ale cítím potřebu rozhodně prohlásit, že hodnocení 3,5 u tohoto textu nepovažuji za adekvátní. Hezký víkend


ze dne 14.02.2009, 13:07:39
OH: Ahojky, to je uplně fuk, mě ty známečky přestaly zajímat už ve škole, ať žijou nejhloupější ze třídy, řikal jsem si. Na publikaci od Čuka nemám žádných námitek, často řeším princip k tomuhle textu se vztahující: Nudnej děj nelze napsat nudně, odosobněný okamžiky všedního dne stojí napsat hodně úsilí, nestačí je psát jak to jde, to pak vyjde na prázdno a má to spíš deníkovej efekt, protože to nestačí předat tu osobní zkušenost autora, teda já zas kec... Jedu naproti tý army slečně k vlaku, tak na mě vzpomínej v dobrým, howgh

Šíma	14.02.2009, 12:31:27

Nejvíc se mi líbila ona "třetí momentka" s granáty a minami! ;-))) Ono to celé také nebylo špatné! Na chybky jsem nekoukal, hihi, ale to Ti asi moc nepomůže, jenže v komentářích níže jsem si všiml, že tu máš několik spřízněných duší, které Ti vychytaly nějaké ty blechy (ne z kožichu, nýbrž z textu)... Hezký den i víkend přeji a tak dále! P.S. OH-sane, naše autroské texty nebýt vždy pro každého, proto Ty nehudrovat na to, že se někomu nelíbit, nejsem na tom lépe! Jedničku (až Dvojku) Ti já dát a těšit se na Tvé další práce... :-DDD


ze dne 14.02.2009, 13:01:06
OH: Co to bin Šímane povidáš? To jako vypadá, že hudruju na Čuka? Tomuhle textu chybí mnohé, jestli se panu redac nelíbil, tj zcela v pořádku! Trochu mě zarazilo ten jazyk komentu, jeden by řekl, no prostě mě zarazilo, že ten muj text nestál za komentář, kterej by byl alespoň trochu čitelnej, ale je mi jasný, že redaktoři mají milion práce a tak musí letem světem, já si na nic nestěžuju, ani na nikoho nehudruju, je mi líto, jestli to tak vypadá Jinak děnka za zastavení a kom. S touhle slečnou jít mezi zbraně, tj o nervy a hlavně o život a to jsem to ještě trochu "zjemnil" takovou remarkovinou, onaje obyčejně švihlá, jak má bejt... Nojo, tak zdar

Ada	14.02.2009, 11:04:54

Ahoj, k těm chybkám: - okenní /máš okení/ - 5. řádek - "i když trochu vybledlým vzorkem" - vsuvka, z obou stran¨oddělit čárkou - za R. asi tečku, pokud to má být zkratka jména /totéž "B". "J"/ - "se kterou se na..." - chybí čárka před "se" a za "miloval" - předposlední věta 1. odstavce - asi bych nepsala"nádobí ve dřezu", ale jen "nádobí z večera" - dřez pak máš v další větě - taky bych asi skončila tím "jak nabyl popelavé barvy" /to zbledl už je dost navíc/ - "ranním paprskům" /máš raním/ Ano, ty příběhy jsou krátké, ale jsou to jen momentky, jsou to vlastně fotky ve slovech, podle mě pěkně zachycené obrazy, souvětí mi nevadila. Myslím, že chápu, co jsi chtěl zachytit - obyčejné chvíle, obyčejných 5 minut. Já taky u mamky pozoruji ráda tvary, co kreslí slunce přes žaluzie na dveře... Jelikož se nejedná o povídku, pointa není bledá, neboť není vůbec. Klidně by těchto momentek mohlo být sto, dvě stě a stejně by nebyl konec. Hezký víkend


ze dne 14.02.2009, 11:32:59
OH: Ahojky, Ado, díky za zastavení, pravopis opravy a kom, jsem moc rád, že se našel alespoň jeden kladný. Dřez a popelavou farbu jsem řešil fakt několikrát, no samože... Blbě, čárky jsou pro mě něco jako účetnictví, mám z toho husí kůži a tajený záchvaty agresivity. Jinak to popisuješ, jak jsem zamýšlel, ...Ave... Hezký víkend

Hanulka222	14.02.2009, 8:25:05

Moc přívlastkových vedlejších vět, které občas zapomínáš oddělovat čárkou. Viz předposlední věta prvního textu. Jinak to všechno bylo příliš rychlé na to, aby si člověk ty vnitřní boje uvědomil. Je sice hezké, že jsi vymyslel zrovna tři, ale byla bych raději, kdyby každý vyšel samostatně a odehrál se na větší ploše, o něco doplněnější, rozvedenější. Asi mám radši rozebranější věci než ty několikařádkové...


ze dne 14.02.2009, 9:51:56
OH: Ahojky, Hani, díky za zastavení a komentář. Som myslel, že je tam to -a- a není tam čárky třeba, taky teď čitám Zweiga a tam je těchhle plusvětiček uplně neuvěřitelný množsvtí. Taky jsem podotknul, že je to jetý krz tu fotografiku avšak v písmenkách-su takhle jetej, ale souhlasim s tebou, aby to bylo ke čtení, chtělo to vícero. ale víš co, ty story byly v reálu tak malý a tak mimochodem a stejně mimochodem jsem je takhle mrsknul do wordu jen jako taký nástin jedněch časů, období, nepopírám, že to třeba není ku čtení... Taky sem se bál toho hrabalovskýho pábitelování, který mý prsty občas chytaj, chtěl jsem prostě jen jak to fakt bylo že se to takhle stalo ale bylo mraky jinejch problémů a jeden si toho moc ani neměl čas všímat. Tvé "Všechno to bylo příliš rychlé, aby si člověk uvědomil..." to je dokonale vystihnutý. Vše nej přeji.

čuk	14.02.2009, 7:00:28

Muniatury jsou bezbarvé, jako bys chtělt¨zachytit tři postoj milenky, jakýsi vývoj k osamostatnějí či militarizaci.HOdně to skřípe, toto porovnání. Text je bledý a pointa také. Zcela mne to chybilo a nechytilo vůbec


ze dne 14.02.2009, 15:26:39
čuk: Omlouvám se za špatné napsání a chyby: psal jsem to ve spěchu, ještě zcela neprobuzen, v stresu, že musím jít do divadla. Což mě neomlouvá, že jsem si to nepřečetl po sobě. Tedy se omlouvám, neber můj koment jako přehlížení autora a jeho textu. Teď jsem znovu četl. Bral jsem text jako tří příběhy s touž dívkou: v prvním se s hrdinou vyspí v noci- v druhém spí v džínách, tedy jako voják připravený na poplach- v třetím se vyzbrojuje ( je militantní). Bral jsem to jako určitý ústup od ženskosti Samy o sobě jsou to sice dobře napsané momentky, ano, detaily jsou dobré, ale ničím mě nepřekvapily, a zdají se mi i teď ploché, nic neříkající, bez pointy. Ber to, že takovýto názor je dán i mým vzdáleným věkem. Já už se trhlosti dívek nedivím ani nesměji. I po četných interpelacích bych umazal mínus. Ale neber si to, čekal jsem od tebe lepší věc.


ze dne 14.02.2009, 8:09:02
OH: "Jakobys chtělt" zachytit tři postoj milenky" Oni už p redaktor píšete jako já, ale ok, děkuji za publ a kom. "Jakýsi vývoj k osamostatnější či militarizaci." tj jak massa Bob mluvit, ale ok. Osamostatnější-nevim co tím jako p redac myslel a militarizace, to snad nemyslíte vážně u slečinky mírně pomatený zmačkaným mládím v kanclu. Nechtěl jsem aby ta dívka začala těma verkama střílet ap, že jsou příběhy bezbarvé s tím naprosto souhlas, tak se taky udály, žádnej pisálkovskej pop a bulvár, ale všední dny plný vnitřních bojů, který v mašinerii pracovních hodin nemají nárok vylézt na povrch a vidět je only tohle. Ještě jednou jako obvykle děkovat nebudu páč se mi váš koment nelíbí, ale hafo zdraví a sil přát vám přeju.