|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Kéž bych se narodilo ::
 V45 |
publikováno: 19.02.2009, 11:30
|
|
| |
|
|
Stačilo málo a byl konec. Konec žití, konec stárnutí, konec ženy. Vana napuštěná horkou vodou, dříve průhlednou, jako sklo, nyní rudou od krve, pomalu přetéká. Nahé tělo s řeznou ranou v krku způsobilo zvýšení hladiny a její přelití přes okraj. Bílá ruka jemně vystrčená ven z vany, jakoby křičela o pomoc. Jakoby se snažila pohnout, dát najevo svou existenci, upoutat někoho dalšího. Marně. Osoba zodpovědná za události posledních třiceti minut si jí nevšímá. Nemůže. Visí totiž na provaze uprostřed prostorného obývacího pokoje ve třetím patře panelového domu a houpe se. Úsměv na tváři působí křečovitě a strašidelně, ale přece klidně. Dva lidé teď již smíření se smrtí. Dva manželé bez života. Dvě osoby s poměrně klidným životem, avšak bezdětní. Vždy milí, shovívaví a milující. Bohužel, někdy i láska je zklamáním, někdy i ona dokáže zabít.
„Zlato, jsem doma,“ jako ozvěna se šířil mužův hlas bytem.
Nikde žádná odpověď. Jen řinčení hrnců a zvuk televize dával najevo přítomnost další osoby.
Každodenní večeře byla pomalu hotová, mírný vánek pohyboval záclonou pootevřeného okna a pravidelné zprávy dotvářely zvukové efekty jinak tiché domácnosti.
„Krásně to voní, copak dnes máme?“ vstoupil do kuchyně a usmál se směrem ke své ženě.
Ta mu úsměv oplatila a dále si hleděla jednoho ze tří kastrolků. Její ticho ho znepokojovalo. Jindy upovídaná a usměvavá, dnes však zamlklá Karolína si povzdechla.
„Děje se něco?“ přiblížil se ke své ženě a objal ji.
„Mělo by?“ vymanila se z objetí a začala servírovat.
„Pokud se něco stalo, rád bych to věděl,“ zdůraznil poněkud podrážděně.
„Omlouvám se,“ posadila se, „dnes jsem byla u lékaře,“
„Jsi snad nemocná?“ kleknul si na jedno koleno a podíval se jí přímo do očí, v těch jeho byl vidět strach a zděšení.
„Ne,“ pousmála se, „jsem úplně v pořádku,“
„Co se tedy děje?“ stále se díval hluboko do očí milované ženy.
„Chtěla bych dítě, zatím se nám to ale nedaří,“ stoupla a opět začala servírovat.
„Chceš dítě?“ zeptal se s úšklebkem, „Nebereš snad prášky?“ dodal.
„Myslela jsem, že budeš souhlasit,“ překvapením upustila vidličku na zem.
„Ano, ale musí to být tak brzy? Jsme ještě dost mladí na to mít dítě, nemyslíš?“ zvedl vidličku.
Náhlá změna atmosféry ji zděsila. Upravila si pramen vlasů a vrátila vidličku na své místo.
„Asi máš pravdu,“ zhluboka vydechla a pokusila se o upřímný úsměv.
O dva měsíce později...
„Gratuluji paní Mayerová. Konečně jste se dočkala. Čekáte miminko,“ oznámil doktor s potěšením své pacientce.
Karolína se pokusila o úsměv. Místo toho se na rtech objevil úšklebek, který se úsměvu zdaleka nepodobal.
„Stalo se něco?“ zeptal se muž v bílém plášti.
„Chci potrat,“ oznámila rázně pacientka a svraštila čelo.
V obličeji doktora Krůčka se objevil výraz nesrozumitelnosti a překvapení. Zděšeně se zahleděl na svou pacientku, která však s až příliš klidným obličejem koukala z okna.
Zhluboka se nadechl.
„Nevím, co vás dovedlo k takovému rozhodnutí, ale radil bych vám, abyste si to nejprve rozmyslela,“
„Jsem rozmyšlená,“ stále zírala ven.
„Myslel jsem pořádně rozmyslela,“ naklonil se ke Karolíně, která na něj konečně pohlédla.
V očích se jí objevily slzy a brada se začala klepat. Pláč byl však brzy poražen jedním s vtipů gynekologa.
O dva měsíce později...
„Ještě pořád uvažuješ o dítěti?“ zeptal se náhle u večeře své ženy se sklopeným zrakem.
„Smím se zeptat, proč?“ nabodla brambor na vidličku.
„Víš, trošku jsem o tom uvažoval. Můj plat a tvoje mateřská by nás tři určitě uživili. A celkově vzato, nějaké rozptýlení v podobě malého drobečka by mi přišlo v hod,“ rozesmál se.
Nemohla věřit svým uším. Události jí probíhaly hlavou jedna za druhou. Z části byla překvapená, z části zklamaná, z části jí to rvalo srdce a na druhou stranu cítila šimrání v žaludku, které vždy svědčilo o tom, že ji nová zpráva potěšila. Pocity se střídaly během vteřin tak rychle, že jim sama nestačila věnovat pozornost.
Chvíli se dívala na hodiny s nepřítomným výrazem a nakonec promluvila.
„Před dvěma měsíci mi doktor řekl, že jsem těhotná,“ s odvahou přešla rovnou k věci.
Zvedl zrak od talíře.
„Já jsem mu ale řekla, že chci potrat,“ vydechla a nabodla další brambor na vidličku.
Srdce se mu prudce rozbušilo a začal zrychleně dýchat. Hněv se ho zmocňoval stejně tak, jako panika a on si musel stoupnout. Pochodoval po kuchyni čím dál rychleji a ona jej jen sledovala. Neodvážila se říci jediné slovo, nehodlala mu vstupovat do myšlenek, dokud on nezačne mluvit.
„A to sis nemohla nejprve promluvit se mnou?“ zastavil se a zeptal se jí s vykulenýma očima.
„Ale já jsem,“ vyjekla.
On ji však nenechal domluvit.
„Nemůžeš jen tak vzít život mému dítěti. Vím, že jsem ti řekl, že je na dítě moc brzy, ale kdybys mi to řekla, určitě bych změnil názor. Ty jsi šílená,“ zakončil svou zuřivou řeč a popadl kuchyňský nůž.
„Pavle, já,“ stoupla si.
„Přestaň,“ okřikl ji.
„Chci ti to vysvětlit!“ snažila se ho uklidnit.
„Řekl jsem přestaň,“ křikl se slzami v očích.
Rozzuřeně švihl nožem a...
Před sedmi týdny...
„Krůček,“ ozval se známý hlas v telefonu.
„Dobrý den, tady Mayerová,“ odpověděla.
„Rád vás opět slyším. Předpokládám, že jste se už rozhodla,“ řekl skleslým hlasem.
„Ano,“
„Mluvte, poslouchám,“ uklidnil ji.
„Nechci potrat,“
O sedm měsíců později...
...vzal tak život své ženě i dítěti.
Svlečení z šatů netrvalo moc dlouho. Chtěl ještě naposledy vidět její krásnu, chtěl si ji pamatovat co nejpřesněji. Napustil teplou vodu do bílé vany a její povadlé tělo vložil do ní. Chvíli se na ni sklíčeně díval a posléze odešel do obývacího pokoje.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 11 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
