» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je paměť, která touží."

Honoré de Balzac

počet přístupů: 2141261

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Vzpomínky 1 ::

Elizabeth	publikováno: 22.02.2009, 18:08


	Často se mi zdá sen. Je zvláštní. Jsou v něm hlavně obrazy, ale je o pocitech. O vzpomínkách. O životě. Sním a vím všechno. Probudím se a nevím nic. Vím o snu, vím, že se mi zdál. Jednalo se v něm o věcech z minulosti. O důležitých věcech, na které jsem neměla zapomenout, ale zapomněla. Po probuzení zbude jen pocit prázdnoty a ztráty. Nejhorší ale bylo, že jsem nevěděla, co jsem ztratila. Chybělo tak málo abych to zjistila. Stromy se tyčily vysoko do nebes. Listy se pohupovaly mírným vánkem. Ticho lesa narušil zvuk motoru. Auto projíždělo po louce kolem lesa a bezohledně zatlačovalo mech a drobné rostliny zpět do půdy. Od pneumatik odlétávaly kusy hlíny a uschlého listí. Listy všech barev se pomalu měnily v šedou hmotu. Podzim předával vládu. V autě seděli dva lidé. Dívka zhruba dvacetiletá a o něco starší muž. Ona se dívala z okna, v očích měla nepřítomný výraz. On se plně soustředil na řízení. Co chvíli však zaloudil pohledem k dívce sedící na vedlejším sedadle. Seděla jsem zabořena do sedadla , odhodlaná nepodívat se jeho směrem. Pohled jsem raději nasměrovala ven z okna. Spěchali jsme, tak proč nechtěl jet touhle cestou? Pohlédla jsem na jeho ruce. Pevně svíraly volant, ve snaze ho rozdrtit. Nechápu co ho tak rozčílilo. Najednou mě upoutalo jedno místo, kolem kterého jsme projížděli. Jeli jsme tudy už tolikrát a dnes to bylo jiné. To místo jsem znala. Nějaká vzpomínka. Jaká? Něco mi připomínala. Něco .. nebo …někoho. ,,Zastav!“ Neměli jsme tudy jezdit. Už je to přesně………Neměl jsem na vybranou. Už mi začaly docházet výmluvy, proč tudy nemůžeme jezdit. Jednou ten den stejně přijde. A pak ji ztratím. Ve chvíli, kdy mělo auto zabočit na lesní cestu prudce zastavilo. Dveře spolujezdce se rozlétly. Dívka vyskočila z auta a rozběhla se po louce. V půli cesty ke svahu, padla na kolena a skryla tvář v dlaních. Ne, ještě ne. Jak jsem mohla. Jak jsem mohla.Jak jsem mohla. ,,Zapomenout.“ jediné zašeptané slovo se rozléhalo v mojí hlavě. Obíhalo stále do kola a nechtělo zmizet. Vjela jsem si rukama do vlasů a škubla. Znovu. Doufala jsem, že fyzická bolest, přehluší tu druhou. Daleko větší a hrozivější. Byla tam. Uvnitř mě. Trhala mě na tisíc kusů a ty se jeden po druhém zabodávály do mého srdce. Ve snaze ulevit si od té bolesti jsem z očí vypustila slzy. Ale nic nepomáhalo. Já zapomněla. Na slib. Stál jsem u auta a pozoroval ji. Ta bezradnost, která z ní vyzařovala, mi připomínala moji vinu. Ten život , který jsem ji donutil žít,aniž by to chtěla. Aniž by to věděla. Nechtěl jsem to udělat. Chtěl. Sobče. Už neexistovalo nic, co bych nebyl schopen udělat, abych ji měl pro sebe. A teď přišla chvíle, které jsem se bál. Klečí tady a ví, o co přišla. A je jen otázkou času, kdy si vzpomene na toho, kdo jí to udělal. Pak si vzpomene na mě. Muž nerozhodně postával u auta. Ona ležela na zemi a třásla se. Těžko říct jestli pláčem nebo bolestí . Tváře měla rozdrásané, jak si je v rozčilení poškrábala nehty. On se mezitím rozhodl a vykročil směrem k ní. Uslyšela jeho kroky. Nejdříve nereagovala. Potom rychle otočila hlavu a pohlédla mu do obličeje. S neuvěřitelnou rychlostí se vymrštila na nohy a šlehla po něm pohledu plným hněvu. Zvedla a ruku a bezmyšlenkovitě s ní švihla k zemi. Neviditelná vlna způsobila výbuch. Muže to odhodilo na kapotu auta. Přední sklo, na které dopadl plnou silou, se pod jeho vahou roztříštilo na kusy.


celkové hodnocení autora: 86.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

DaNdÝ	23.02.2009, 1:25:09

jo, jakože první díl je to vpodstatě dobrý, dokonce to celý text jakoby k něčemu směřuje a pak přijde to vlastní překvapení a utnutí příběhu. Nejdřív jsem si říkal, že se nechci pouštět do čtení příběhu na pokračování, že si dám jen tenhle díl, ale te´d vím, že se kouknu i na další, takže tahle funkce splněná dokonale. Vo nějakým oddělení vlastně dvou postav a ešt k tomu erforma už je níž. Buď skutečně mezerama, nebo aspoń nějak výraznějc stylem jazyka. Kupodivu bych vpodstatě i řekl, že to bylo opravdu až moc rychlé prolétnutí začátkem děje, doufám že v dalšíh dílech přijde nějaké zpětné vysvětlení, a to nejen toho o co jde, ale taky vztah mezi postavama, a tak a tak. Za dvě.

Sapfó	22.02.2009, 19:55:39

ahoj :) příběh je to pěkný, možná bych mezerou oddělila pásmo pána a pásmo slečny, takhle je v tom šílený bordel ;) po formální stránce to chce ještě vyladit, měj se krásně

janie	22.02.2009, 19:36:47

ahoj slecno. rikala jsem si, znam ten pocit, jak ja ji silene rozumim... nenavidim se, ze tak snadno zapominam.. byl to jen sen? ale pak :( i kdyz vule dokaze hodne veci, tak proc ne odhazovat lidi na kapoty aut :) chtel by to trosku rozlisit, kdy to je jeho a kdy jeji vnitrni myslenka... napoprve se v tom clovek snadno ztrati.)sem tam chybka, chybejici carka, ale to nevadi :) strhnul me pribeh ne senzacni znalosti cestiny :) jan

Matylda Kratinová	22.02.2009, 18:53:13

Ze začátku jsem si mysela na nějakou napínavou vztahovku s kostlivcem ve skříni (možná ne jen s jedním). Vnitřní monology dívky a řidiče mě v tom utvrzovaly, dokud nepřišlo ono bezmyšlenkovité šlehnutí rukou, takže hádám nějaké scifko nebo fantasy. Textem jsem doslova prolétla, jak kdyby mě chytila kotva od splašeného vleku, i když krátké věty odkazují na určitou psychickou nevyrovnanost hrdinky (to nevím, jestli bylo cílem). Takže do budoucna uvidíme, psaní zdar ;-)

Guardianes	22.02.2009, 18:31:50

Na úvod jsem čekal trochu více, něco, co by mě napnulo a natěšilo na pokračování. Dva předposlední odstavce by bylo možná lepší ještě oddělit, čtenář by se lépe orientoval. Také užití místy velmi krátkých vět nenechává příliš prostoru k "začtení se", u těch několika málo souvětí se objevují chybky v umístění čárek. Uvidíme, jaký bude a co přinese další díl.

Ekyelka	22.02.2009, 18:06:21

Zdravím. Celkem zajímavý začátek, byť nevybočuje z řady podobných. V okamžiku výbuchu však nabere příběh směr, z něhož se už dá usuzovat na možné vyústění - uvidíme, kam nás zavedeš. Pozor především na gramatiku, v umisťování čárek, potažmo v interpunkci obecně, máš lehký guláš. Stejně tak by se ještě mohlo zapracovat na členění textu do odstavců, případně oddělovat části textů mezerou (části, vyprávěné z různých pohledů), i když tento bod je sporný - na to je text jako takový příliš krátký, abych si mohla vytvořit názor, jaké zpracování by vzhledem ke srozumitelnosti bylo vhodnější. Celkově to není špatné, jen prozatím příliš neříkající, s napůl nepopsaným listem a minimem atmosféry. Šlo by zpracovat lépe.