» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."

Miguel de Cervantes y Saavedra

počet přístupů: 2141261

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 5 ::

:: O lžích a lidech ::

Viktor	publikováno: 20.02.2009, 19:56

Nechť pan Steinbeck odpustí parafrázi názvu jeho díla...

...a potrefené husy nechť číní, co jim milo...


	Stalo se mi nedávno, že jsem byl konfrontován s něčím, na co bych měl být ve svém věku ne-li zvyklý, pak přinejmenším připraven. Setkáváme se s tím „úkazem“ denně - v médiích, v běžném sociálním styku, u známých, u příbuzných, u kamarádů… taky(a možná zejména) u nepřátel, u konkurentů… a sami u sebe. Je to lež. Obyčejná tuctová lež. Provází lidstvo od úsvitu dějin. Je nedílnou součástí každé civilizace. Základ úspěchu lidstva jako živočišného druhu tkví ve schopnosti použít lež jako konkurenční výhodu. Lež, ve formě lovecké lsti, použil pravěký lovec, když nastražil jámu na mamutí stezce a obratně ji zamaskoval chvojím. Ano, on zprostředkovaně lhal mamutovi a tvrdil mu, že cesta je v naprostém pořádku, bez výmolů, překážek a hlavně žádné díry… jen račte. Lhal náčelník tlupy A, která ze zálohy přepadla tlupu B, zatímco nepatrná a předem určená část tlupy A v předstírané panice prchala před tlupou B úzkým kaňonem jako stvořeným ke zmíněnému přepadení. Lhal panovník Jaksi Nějaký I. králi sousedního království Někomu Jakémusi II., když mu v listině opatřené pečetí a krasopisně vyvedené na oslím pergamenu tvrdil, že jeho přátelství jest trvalejší skály a hranice mezi oběma zeměmi jsou navěky nedotknutelné. Je to tak, uvěřit lži znamená problém… Mamut pochopil, že se stane steakem až v okamžiku, kdy se mu propadla pevná zem pod nohama. Vůdci tlupy B došlo, že se neměl za hrstkou vřeštících nepřátel pouštět do soutěsky, když dostal do hlavy prvním kamenem a Někdo Jakýsi II. seznal, že jest oslem, v tu chvíli, kdy Jaksi Nějaký I. vstoupil do jeho vlastní hodovní síně i s vojskem a onen opečetěný pakt na vydělané zvířecí pokožce mu se smíchem omlátil o hubu. Uvěřit lži, znamená pro „věřitele“ (na rozdíl od institutu peněžní půjčky) po čase nutnost zaplatit! Sám sebe nyní argumentačně napadnu – existuje přece i pozitivní lež… lépe řečeno lež s pozitivním dopadem... Milosrdná lež… Lež umělecká… U milosrdné lži platí prakticky totéž, co u jakékoliv jiné lži - po čase je nutno zaplatit, i když pravda je, že ne vždy platí „věřitel“. A lež umělecká??? Básnická licence??? Co s tím??? I Picasso přece prohlásil, že „umění je lež…“ …a aby to potuploval, dodal: „jež nám pomáhá pochopit pravdu…“ Mazaný Picasso… Osobně rozlišuji v umělecké lži dva subtypy – fikci a zištnou manipulaci. Fikce je lež, která se dává na odiv… je zřejmá… je cíleně patrná. Je to nástroj použitý tvůrcem k deformaci reality za účelem ozřejmění studované problematiky… zhusta jen za účelem pobavení… zřídka jsou cíle hlubší… Nikdo z nás asi neobviní pana Čapka za sepsání lží o pejskovi a kočičce s argumentem, že žížalou nelze zašít kaťata. Těžko budeme potahovat za nepravdy pana Tolkiena a vyčítavě plivati mu na hrob, anžto zjistíme, že elfové neexistují. Rovně zřejmě neoznačíme K.J.Erbena za manipulátora, přestože jsme bytostně přesvědčeni, že vodníci se s lidskými dívkami nikdy nežení. Lež je zde zřetelná a slouží pouze a výhradně k vytvoření jisté imaginace - jinak řečeno, není nám předkládána nebo vnucována jako pravda… Zištná manipulace (lež) je konstruovaná jinak… je konstruována s jiným cílem… je vydávána za pravdu nebo jsou cíleně zmíněny pouze určité, účelu vyhovující, aspekty komunikovaného sdělení - často označujeme jako tzv.polopravdu. Shodným rysem a společným jmenovatelem těchto lží je však „zisk“. Uvedením konzumenta díla v omyl (manipulací) je dosaženo určitého zištného cíle. Ziskem můžeme rozumět - úspěch díla či autora, realizaci díla či autora na trhu, politickou propagaci, obhajobu ideologie - vždyť kdo z nás „pamětníků“ by neznal oslavné básně Stalina či Lenina, kdy část jich byla vytvořena v zaslepeném okouzlení a část již zcela jistě s propagandistickým kalkulem. Zištnou manipulací je zcela jistě pornografie, kde se nadměrně vyvinuté (převážně uměle upravené) kultivary hodiny oddávají milostným hrátkám s takovou intenzitou, že se mnozí z nás po obnažení považují - slovy F.R.Čecha - za mrzáky. Specifickým druhem zištné manipulace - negativní umělecké lži - je potom kýč. Našel jsem dvě relativně vyvedené definice kýče (zdroj Wikipedie): Definice kýče podle Tomáše Kulky 1. Kýč zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná, nebo která mají silný emocionální náboj. 2. Téma zobrazované kýčem musí být okamžitě identifikovatelné. 3. Kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazovaným tématem. Definice kýče podle Tomáše Vlčka 1. V díle, kde přebývá citovosti a chybí v něm to, co se dá velmi těžko definovat jinak než jako hodnota, která umožňuje překročit sama sebe. 2. Nejde o pravdivé sdělení. 3. Je to nemoc neodpovědného snění, náhražka, sebeuspokojení v iluzích a slasti. 4. Selhává ve výpovědi, podbízí se, usiluje o zmocnění se vašeho srdce na úkor odpovědnosti vůči světu, ve kterém máme naději přežít, jen pokud budeme zároveň citliví i odpovědní. Zejména body 2 a 4 doc. PhDr. Tomáše Vlčka, CSc., českého historika, teoretika umění a fotografa, mi připadají velmi výstižné a podle mého názoru zejména pravda a pravdivost sdělení je mnohdy to, co odděluje kýč od skutečného umění. Nejhorší typ kýče je ten, který formálně i obsahově splňuje všechny požadavky kladené dobou a konzumenty na „umění“. Kýč přitahuje, dojímá, komunikuje a je takto přijímán… ale není opravdový… je to smyšlenka s reálnými parametry… Pokusme se identifikovat kýč… Snažme se vyhnout pohodlné konzumaci lží… Ochraňme alespoň tento kousek nezkomercionalizovaného prostoru… Jinak zaplatíme…


celkové hodnocení autora: 97.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 70		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

DaNdÝ	03.10.2009, 22:10:07

myslím si, že lžeš.

agelast	15.03.2009, 16:02:45

jen letmo k formě: příjemné a s nadsázkou psané zamyšlení jako by se přelilo téměř v pamflet… trochu škoda, ale účel tu, hádám, světí prostředky… povzdechnutí mimo téma: čím to, že se tu pod každou datlovinou vedou sáhodlouhé diskuze o ničem, a tady se za celou dobu vyskytl jen jeden zajímavý názor? divné... no a konečně k tématu: Pokud jsem to správně pochopil, navrhuješ vlastně identifikovat kýč na základě jakéhosi kritéria autentičnosti. Jasně přiznaná fikce je v pořádku, pokud se ale něco tváří jako autentická výpověď, kterou ale ve skutečnosti není, jde o kýč. Pokud jsem to tedy takhle pochopil správně, nemůžu si pomoct, přijde mi to jako hrozná blbost. Za prvé netuším, kde hledat hranici mezi onou přiznanou, jasnou lží a lží zištnou. Pro to prvé jsi uvedl až příliš jasné příklady, pro to druhé zase žádné… Takže co třeba Máchova Márinka Bezručovy Slezské písně nebo Vaculíkův Český snář? Je spousta knih, u kterých jako obyčejný čtenář nemůžeš rozhodnout, zda jde o skutečnost, nebo čistou fikci, jakkoliv text samotný navozuje zdání skutečnosti (podobnosti mezi charakterem a životem hrdiny a autora, třeba ten Český snář je koncipovaný jako deník, pokud ale vím, fikce a skutečnost se tu postupně mísí…). Ostatně myslím, že většina lidí si při čtení podobné otázky moc neklade, pokud je text dobrý, čtenář mu uvěří, nechá se vtáhnout. Za druhé mi přijde, že sis toho Vlčka trochu přikroutil. Jednak lze ta kritéria těžko brát jako autonomní, jednak alespoň ten druhý bod, jak ho chápu já, by zasloužil trochu užší konkretizaci – ta pravdivost/nepravdivost sdělení totiž neleží primárně v autorovi, ale v posuzovaném objektu samotném. Lastura, kterou si koupíš někde v krámku u Černého moře je kýč, protože se tváří jako vytažená z hlubin moře, ale ve skutečnosti je to jen čínský sádrový odlitek. Jistě, lže prodavač, který ji prodává, lžeš ty, pokud si ji doma vystavíš na poličku, ale hlavně a především lže ta věc samotná – svým tvarem, barvou, ona sama říká, že je něčím, čím ve skutečnosti není. A stejně v literatuře – něco, co se svým tvarem tváří umělecky, ve skutečnosti jde ale jen o prefabrikát, náhražku, která se podřizuje čtenářovým představám o umění, podbízí se mu (spíš pro zajímavost: U. Eco jako ukázkový příklad tohoto uvádí jednu z povídek Raye Bradburyho, zmiňuje i názor, podle kterého je takovým hezkým kýčem Stařec a moře…). Jinými slovy: kýčovitost jako vlastnost bychom měli být schopni hledat ve věci samé, vypomáhat si třeba znalostí autorského subjektu by bylo krátkozraké a ve většině případů vlastně i nemožné. A snad bych mohl využít tvých slov: „…formálně i obsahově splňuje všechny požadavky kladené dobou a konzumenty na „umění“.“ – on totiž ty požadavky nesplňuje, jen vytváří ten dojem. A my jako konzumenti mu to můžeme, nebo taky nemusíme sežrat… Na závěr už jen omluva, pokud jsem si tvoje názory nějak špatně vyložil a jen je tu znovu zopakoval (v tuhle chvíli mi připadá, že oba považujeme za kýč stejnou věc, jen z rozličných důvodů… což ale není nepodstatné)… no, v tom případě máš alespoň jeden nechutně dlouhý komentář.

Cinka	09.03.2009, 13:17:28

Myslím, že tuším, na co reaguješ konkrétně... Neztrácela jsem se, pokud nepočítám pár vět, které jsem četla raději znovu kvůli jejich složitější stavbě, ale myšlenkově jsem byla celou dobu na cestě, ani jednou nevybočila. Vesměs s tebou souhlasím, to s vodníkem mě zaujalo stejně jako godness. Jen...o otázce kýče se dá hovořit donekonečna. A v názoru na něj souhlasím zase s Leeterem. Jsou kýče a kýče... Nad Tvou úvahou se mi dobře uvažuje, je především i poutavě a jaksi mrštně psaná. Známka nejspíš není zas tolik potřeba, ale jedničku dám ráda.

endless	08.03.2009, 19:14:07

Ono je těžký vměstnat do úvahy to, co by vydalo na knihu. Jako popud k zamyšlení perfect. Co konkrétně z toho plyne pro SASPI? To by možná bylo nosné téma k rozsáhlejší diskuzi na Fóru.

salvator	06.03.2009, 0:37:58

Neztrácel jsem se. Tedy, alespoň si to myslím, že ne. Bohužel, zvláště v dnešní době se "tomu" nevyhneme téměř na každém kroku. Všimnul jsem si, že docela slušně a fundovaně rozebíráš díla ostatních, ať už je to kdokoli. Musím říci, že se mi tento způsob zamlouvá stokrát víc, než..líbilo se mi to a dávám jedna. Doufám, že budeš pokračovat stále ve stejném duchu jako dosud. Ale to je asi zbytečné podotýkat. Přeji hodně dobrých a inspirativních dní..i nocí. D.


ze dne 06.03.2009, 9:14:18
Viktor: neboj budu... dokud mě nesmažou.. :o)

Leeter	21.02.2009, 18:41:14

Kýč a kýč... Nikdy jsem nepoznal co je kýč a co umění...Já rozděluju jenom na píčoviny, odporné věci a výborné věci. Mě se začíná zdát, že nálepku umění musí udávat pár ceněných lidí nahoře z důvodu, že o tom něco "ví"... A přiznejme si, že těch pár lidí možná vidělo stovky, tisíce obrazů, knih atd... Ale přeci jenom nemůžou mít patent na takové rozdělení... Já můžu říct, že například obraz s pěti skvrnama se mi nelíbí... Podle znalce by mohlo jít o obraz, který by byl vyčíslen na 100 000,- . A líbí se mi obraz s malou dívkou v křesle, podle znalce kýč od neznámého autora ... Kdyby se řeklo, že obrazy nebudu moct prodat tak bych si těch pět skvrn rozhodně nevzal jen proto, abych měl na zdi umění. Raději tam budu mít kýč a nezajímá mě, že těch pět skvrn má představovat život, protože ať koukám, ať si domýšlím, ať na to zírám... vidim pět skvrn. Na obrazu s holčičkou se koukám na pozadí, kde je vesnice a vidím, domýšlím si, má to atmosféru... Nikdo na to nemůže mít patent... umění je neexistující výmysl stejně jako kýč. Já vim že je to zcestné... Jenom k dílu jako takovému: Cítil jsem se trochu jako když sem čet Vaculíkovo sekyru... tam jsem otáčel na předchozí stránku, abych věděl, co se vůbec děje a něco sem čet dvakrát. Tady jsem se trochu ztrácel v množství slov, hlavně u citací (řekněme, že to páni mohli napsat jednodušeji, ale neznělo by jim to tak honosně a superintelektuálně :D) . Co se týče necitací, tak musim přiznat, že je to první úvaha, kterou jsem četl rád a bavila mě. Styl na jedničku, obsahově taky... líbilo a dost

Sapfó	21.02.2009, 14:53:16

Před dvěma lety jsem psala podobnou dejme tomu esej taky - ale uznávám, že tahle je o dost kvalitnější ;) máš pravdu, máš pravdu, máš pravdu :)

Raven92	21.02.2009, 11:35:23

To je pěkné téma, a máš v něm pár opravdu hezkých a vtipných myšlenek. Jen je, podle mého názoru, škoda, že se po dobrém začátku roztrousí do jakéhosi elaborátu, který už se tak dobře nečte. Možná, že by celému dílku neškodilo proškrtání a provázaní. Jakási změna v jednu plynulou úvahu.

godness	20.02.2009, 23:18:16

čekala jsem "že vodníci neexistují" a přišlo "že vodníci se s lidskými dívkami nikdy nežení" :-) celý je to dost na pováženou. Vlastně jsem nad tím až doteď nijak extra nepřemejšlela. Takže díky :-)

Šíma	20.02.2009, 21:13:21

Zdravím! Kdybych napsal, že se mi toto dílko nelíbilo, pak bych docela jistě lhal (a dokonce vědomě)... ;-))) Bavil jsem se, dumal nad textíkem a malinko se ztrácel v záplavě definic o "kýči"... Ale jedno je jisté, Jednička je tam! Hezký večer přeji! P.S. Líbilo se mi "chytání mamuta", "napadení cizí tlupy" a dokonce i ono "uchvácení cizího království"... Nejen osel se mnohdy cítí jako osel, jo jo... ;-) Nebo snad: :-(?

čuk	20.02.2009, 19:55:33

S tvými závěry úvahy lze souhlasit a nad nimi se zamýšlet. Podle mne jsi se vyjádřil přesně a jasně, s vtipem. Lze hodnotit uvádění citací. O milosrdné lži lze více diskutovat, zvlášt o jejich vlivu na konečný efekt, závisí na účelnosti soucitu. Ne vždy rozeznáme kýč: kýč jeho tvůrci často. připadá jako pro sebe autentický a objevný. Pojem kýče závisí na stavu vnímání jedince a společnosti, na zkušenosti a citu vnímatele. Bohužel kýč bývá komerčně hodně úspěšný. Placení bývá často plíživé. A částka různá dle okolností. Vlastně tě opakuji. Rozhodně je text k diskusi včetně výzvy z morálních i estetických pozic. Uvědomuje si však myš své lži nebo je to instinkt daný vývojem dědičnosti, nutný pro přežití? Myslím, že to druhé. A pan Steinbeck tak příjemně "lže".


ze dne 20.02.2009, 20:09:15
Viktor: díky za publikaci a vnímavý komentář.... je více než jasné, že pro tohle má pro každý specifický úhel vnímání... jde o to naprasknout led... zbytek je každého věc...