obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Povolná čtrnáctka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Šeď měst
 autor Leeter publikováno: 25.02.2009, 6:25  
Nemůžu to chytit, nemůžu to vzít, nemůžu to uchopit, nemůžu to ozvláštnit.
 

Před večerní meditací bez ustlaných peřin, shnilých nálad a raných adolescentních depresí jsem přesycen. Přesycen touhou se zbláznit, hnít a snít, či někomu rozbít hlavu o pouliční lampu. Zvuk z ostatních pokojů, sic jen slabý mě drásá neuvěřitelným způsobem a já nejsem schopen se ani zastřelit. Není to pro mě, není to pro mě takhle žít, jakkoli, kdekoli žít. Písmenka na obrazovce se natahují, táhnou a rozmnožují, ale když si je prohlédnu, všechny se zase ztratí v minulých deseti minutách. Třeští mě hlava a moje ruce neposlouchají, ba dokonce sami hovoří o jakési onanii, či čem. Dělat to nebudu, porno jsem si pustil před chvílí. Každý průchod jakékoli osoby mě neustále rozhazuje a já, jako Č.Č. (Čiperný čurák) , dál nořím své hutné a osobité neznalosti do přítomnosti monitoru.

„OOO Ou“ Ještě párkrát a ten křáp vypnu. Člověk by se z toho posral, najednou si všichni chtějí psát… Bývalá přítelkyně to dělá naschvál, protože vidí že něco dělam a nechci jí říct co, tak píše kraviny.

„OOO Ou“ … Debilní zvuk, sžírá mě, trhá mě, páře mě.

„Ahoj“ A i lidi, který neznam mi píšou… A bez morálních zábran.

„Kdo seš?“ Spíš jen ze zvědavosti odepsal jsem.

„Ta jak si ji pořád prohlížíš na lide a koukáš jí na blog.“ Už se mi určitě rozednívá, když projdu denně možná 20 profilů.

„Jaká, která? Čí? Jméno…“

„Nikola“

„To jsi mi toho řekla…“ Jel jsem kurzorem směrem k ikonce qipu s touhou vypnout ho , když mi poslala odkaz na profil. Rozklikl jsem ho a vyjela na mě stránka 14tileté holky ze sousední vesnice, která v lednu spáchala sebevraždu. Probíralo se to tady i v hospodách u piva a kamarád mi dal odkaz pro lepší upřesnění. Od té doby jsem jí zkoumal dost často a s velikým zájmem. Divné bylo hlavně uvěřit, že na videích, která natočila vypadala dost vitálně, i když byl točený materiál dost pochmurný. Zajímal jsem se i o její tvorbu. Hrála na klavír, housle, malovala, psala, pokoušela se o natáčení amatérských filmů a snad chodila do dramatického kroužku. Její písničky byly instrumentálně velmi zajímavé, mnohdy skoro průkopnické.Taková neo-vážná hudba.

„Ahoj mrtvolo… Lepší profil jsi nevygooglila?“

„Je to můj profil…“

„No řikam, ahoj mrtvolo…“

„Jestli mi nevěříš, tak se zastavim a budu tě strašit“

„Tak se zastav…“ Vypnul jsem qip“…

Nikdo se nezastavil, pochopitelně.
Psal jsem dál nechutné hovadiny a tlačítko delete dostávalo zabrat. Do mé ztrpklé duše, rdousící se po každém dohmátnutí na tlačítko klávesnice jsem přilil pár schizofrenických pocitů o stálé kontrole mne velkým bratrem, vrchní sestrou, kombajnem, systémem, partou sovietských družic, policií ČR či K.G.B.

„pípí, Nové zprávy:1“

„Polez ven at si te taky prohlidnu“- Neznámé číslo.

Překonal jsem několik schodů s přímo sršící zvědavostí, otevřel dveře a u vrátek stála malá černovláska s hnědýma očima, strašně uzoučkými stehny, skoro žádným zadečkem a miniaturním poprsím. Heboučký xichtík a roztomilý kukuč. Tváře vybledlé tak, že ty hnědé oči spolu s obočím zářily na dva kilometry. Pokožka lepkavá, vlhká, vonící tak nasládle, že se blízko ní nedalo dýchat, ale nikoli opojením. Vlásky jí padaly nejen do tváře a hlásek měla strašně jemný, až něžně kvílící. Nejroztomilejší stvoření, které jsem kdy viděl. Čuměl jsem na to, co tam stálo…

„Tak jsem tu.“

„To vidím…“ Byl jsem v šoku jen chvíli, jelikož tak krásnou, chytrou, citlivou a vtipnou dívku jsem si nemohl nechat ujít. A to, že je po smrti je jen malý detail.

„Víš.. nechtěl jsem tě pozvat dál, ale co by tomu řekli politici? Nepustím ji dovnitř jen proto ,že je mrtvá… Taková diskriminace… Tak pojď, jestli chceš.“ Pravil jsem, málem jsem se rozesmál a nemohl jsem uvěřit svým rům, které ji něžně políbily. Mrtvoly se nebrání, teď už to můžu s klidným svědomím potvrdit.

Kráčeli jsme zase vzhůru po schodech, opatrně a potichu, aby ostatní osoby neviděli koho si vedu, což se podařilo. Krom incidentu, kdy ji upadlo levé ucho vše probíhalo extrémně tiše. Vstoupili jsme do mého pokoje, usadil jsem ji a přinesl lahvičku červeného s vývrtkou a dvěmi skleničkami. Po příchodu jsem zavřel dveře a zajistil je železnou západkou, aby nikdo nemohl dovnitř.

„Piješ to, doufam?“

„Já nepiju vůbec… ale teď už je to tak nějak jedno ne?

„Sice nevim, jestli se mrtvola dokáže nakropit jak hovado, ale rád bych to zkusil… Nemáš nic proti?“

„Vůbec ne… snad to půjde, nezkoušela jsem to… Vlastně abych pravdu řekla, jsem první den venku. Už mě to tam nebavilo- Stísněné prostory, hlína, vlastní smrad, červi mi tam lezli… Jeden mi chtěl vykousat očičko, tak jsem mu utrhla hlavičku a udělala si z něj přívěsek… Culila se jako pominutá a mávala mi před očima kusem nitky s vysušeným červíkem.

„Takže ti tvůj umělecký talent zůstal jo?“ Smál jsem se.
„Ale toho očička by byla vážně škoda.“

„Pravděpodobně jo.“ Přitakala

„Můžu se k tobě přitulit?“
Vypadala dost vyděšeně, ale na odpověď se nakonec zmohla.
„Proč ne, ale myslela sem že ti to bude vadit, proto sedim tak daleko…
Ty už seš na tom koukam hodně špatně. Tulíš se k mrtvým čtrnáctkám.“

„Docela jo.. Když ty seš taková trochu jiná. A to nemyslim tvůj nynější stav.
Seš takovej výplod mýho vkusu, naprosto dokonalé rysy tváře, takové zvláštní, je na tobě přehršel věcí, které můžu zkoumat. Jak psychických, tak fyzických. A taky se nemaluješ.“

„Hele ty podvodníku, podobný věci si řikal tý barmance…“

„Tak ona byla taky trochu jiná… A taky můj typ… Jenom sem ji buď vystrašil svým zjevem, odradil svým nulovým intelektem, nebo to bylo tím, že se s někým rozešla a bylo moc brzo na něco dalšího. Jak to vůbec víš?“

„Neřeknu“

Po přemlouvání přišel klid, tři láhve vína utichly pod vrstvou alkoholu a motal se svět v radostném opojení se špatným slovosledem, přichyceným medem, kusem cukru a oplzlou pacičkou v suché ťapce… Pádili jsme ven na vzduch, vytrhávali drny a házeli je po sobě. Kopali do značek, zvraceli z mostu a na konec, jako třešničku jsme v dáli uviděli blížící se postavu tancujícího člověka.
(Tancující člověk= „Homo homo sapiens“ (viz Vypsaná fixa)
Muž oblečen zpravidla jako Leoš Mareš v začátcích své kariéry s melouny v podpaží, kroutící se při chůzi jako tanečník samby. Existuje ještě varianta opačného pohlaví (Rotující prdel))

Nic jsem proti němu neměl, ale Nikola se moc dlouho nerozmýšlela, vyrazila proti němu a vší silou to do něj naprala. Chudák slétnul hlavou na pouliční lampu a ta mu pukla jako ořech.
(Takový to „Křuplesk“)

Dál si už nic nepamatuju, až ráno záchytku, celu předběžného zadržení, obvinění z hanobení ostatků, zneužití nezletilé, těžké ublížení na zdraví.

Ťuk ´tuk na mříže.
„Ahoj.“
„Ahoj… Takže takovou opici sem neměl jo?“
„No asi ne… utekla sem jim z pitevny, chtěli mě řezat. Nezopáknem si ten včerejšek?“
„Nemůžu, jsem zavřenej…“
„Já nemyslela tohle, já myslela to za co seš zavřenej, teda kromě toho ublížení na zdraví, to je stejně moje vina.“
„My jsme to…?“
„Ty seš debil… ty si to fakt nepamatuješ?“ Začala se popadat za své mrtvé břicho.
„Nepamatuju…A jak se sem chceš dostat? Budeme mrdat přes mříže?“
„Počkej“.. Do cely mi přilétl prst, druhý, další, ruka…

„Aha, To mi připomíná jeden vtip o malomocnym… Mimochodem může mrtvola otěhotnět? Když může být i opilá… Kdyžtak spolu budeme mít mutantíka.“

Přilétla nožička…


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 69 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sider Orea 27.10.2009, 23:32:51 Odpovědět 
   Pžiznám se, nalákal mě sem název... a jsem za to rád. Přesně takové povídky mám rád... Podle názvu jsem čekal Palahniuka, dostal jsem Láďu Klímu(děkuji)
 ze dne 31.10.2009, 12:17:11  
   Leeter: A teď se trochu zastydím, jelikož ani jednoho autora neznám a tudíž jsem velice zaostalý :D. Já děkuji.
 Ada 02.03.2009, 23:29:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 02.03.2009, 23:20:51

   A do třetice... mně není smutno Z TOHO, mně je jen smutno, obyčejné, singl, izolované smutno... nedělej, že Ty jsi to ještě nikdy neměl?! jistě, to smutno se na mě přelilo z tohoto příspěvku, protože tam asi někde bylo a číhalo, něco jako "pošli to dál"... ale víš, určitě víš, akorát se budeš muset zeptat třeba i 5x :-)
dobrou
 Ada 02.03.2009, 23:20:51 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 01.03.2009, 22:36:52

   Pozor, mně není smutno z Tebe! Mně je jen smutno, možná je to dokonce z části Tvoje smutno... Mně se sakra líbí, jak píšeš, toto není zdaleka první lehce morbidní próza s mrtvou holkou, že? A oba víme, že tady o tu morbiditu ani tak moc nejde, že je to prostředek. A taky jsem jasně napsala, že já nevím, která ta cesta je lepší. Já to navzdory věku vážně nevím! Prostě po přečtení dominovalo to smutno.
Měj se
 ze dne 02.03.2009, 23:24:19  
   Leeter: Tak to promiň, špatně jsem to pochopil... to se stane. Teď ale nevim, jestli mam být rád, či nešťastný, že je ti z toho smutno...
 Ada 01.03.2009, 22:36:52 Odpovědět 
   Lukáši, Lukáši, Ty mi ale dáváš zabrat... já se vždy zaraduji, když mi ta dopisnice oznámí, že příspěvek oblíbeného je Tvůj... a těším se... a nebývám zklamána a přesto tak trochu smutná jo... jsi plnoletý, vybral jsi si cestu a já si nedovolím hodnotit, zda je horší než ta "druhá", je to Tvoje volba... a přesto je mi smutno... je mi tak nějak nepopsatelně smutno - možná i za Tebe...
 ze dne 02.03.2009, 23:09:46  
   Leeter: Nemůžu za to, že se mi takovéhle věci líbí... Já vim, že to zrovna není to, co by si normální člověk oblíbil, ale myslím, že jsem si vytvořil takový svůj svět. Taky jsem to psal, když mi bylo smutno a ve své fantazii jsem našel tuhle rozloženou kamarádku(když to tak beru, nejen ve své fantazii)... Mě je líto, že je ti ze mě smutno, taky se hodlam pustit do něčeho normálnho, ale dýl, až to všechno ze mě odejde a nebudu se řídit čerstvými pocity. Nebuď smutná z toho kam se řítim, jestli se řítim správně, tak to poznam, jestli ne tak taky. Člověk ze sebe může dělat idiota a co já vím co ještě, když to tak chce. Z většího hlediska nemá cenu nic kam se teda hnát. Jinak neberu žádné omamné látky, kdyby tady bylo nějaké podezření... Asi jenom takový ten typický " smutný šašek"
 Cinka 27.02.2009, 13:44:14 Odpovědět 
   Zfilmovat bych to taky nedala nikomu jinému než Burtonovi...

...svou atmosféru to má a na ní to celé leží. Mně k té atmosféře ale patří i upadnuté ucho a mrdání přes mříže. Je to mírně příkře schizofrenní a ujeté. Je to vážně dobrá próza, kterou jsem tu za poslední dobu přečetla. A i když i já souhlasím s Viktorem, známku si nedovolím nedat.
 ze dne 02.03.2009, 23:15:25  
   Leeter: No... Já bych tohle nechtěl zfilmovat, dal bych zfilmovat něco jiného a Burtonovi jenom v případě, že by to bylo obdobně natočený jako Mars útočí.

Já vlastně nevím, proč tu mam tolik jedniček... spíš bych si dovolil souhlasit s paní autorkou, jelikož mě to dílo moc neoslovilo... za chvilku na to zapomenu a ani sem si nevšim žádný atmosféry... Vim, že nedokážu objektivně hodnotit, protože to mohla hodně dělat atmosféra při psaní atd, ale prostě nějak sem se netrefil přesně tam, kam sem chtěl.
 malý emo 27.02.2009, 13:02:08 Odpovědět 
   Další těžká rána, zas ty modřiny zabolely, vlastně nevím proč. Povedlo se ti to, jen to asi taky nedokážu uchopit ani vydejchat.... prostě piš dál.
A mmj. to psaní na tom ajsku nebylo naschvál.
měj se ;)
 ze dne 02.03.2009, 23:11:16  
   Leeter: Tak promin... ono to tak fakt vypadalo, že provokuješ. Ale díky.
 Ziriant) 26.02.2009, 17:20:43 Odpovědět 
   "Nemůžu to chytit, nemůžu to vzít, nemůžu to uchopit...", poněvadž to celé uchopilo mne. Tady připomínky ohledně pravopisu nejsou na místě - vzhledem k té síle příběhu a pohledu. Ačkoli souhlasím s Viktorem (hlavně co se týče kuřátka), oznámkuju.
 ze dne 02.03.2009, 23:17:53  
   Leeter: Já ten pravopis sice taky beru tak na lehkou váhu, ale několikrát to čtu a stejně si nevšimnu. Díky... sice jsem si jako autor nevšiml ani příběhu, ani atmosféry... ale asi po sobě chci moc a nemam na to.
 DaNdÝ 26.02.2009, 16:42:08 Odpovědět 
   Mnuoo, tak proti příběhu a tématu, neřkuli atmosféře bych nic neměl, i dyž to míří takovým prdelním stylem, je to myslím i něco víc než pro prdel, ta atmosféra by to hodila i trochu do depkoidní melancholie, která je zas trochu ironicky nakousávána, no prostě to by mi vyhovovalo ouplně. Popisky taky výborné. Trochu mě pomátl zvuk toho qipu, páč tenhle zvuk mi přišel spíš takový mrdný, než ten pvoěstný qipovský, takže jsem se zorientoval až dyž se mluvilo přímoo qipu. Maličkost. Trochu se mi ale nelíbily dialogy. Některý mi nepřišly přirozený, nějaký ty promluvy hlavní postavy až moc dlouhý, a použití slova jako přehršel v ne úplně ironickým kontextu, mě poněkud fyzicky zabolelo. Věci jako jen tak zmíněný upadnutí ucha mi tu atmosféru spíš kazili, jakože trochu přitraplý, ale třeba mi to jen tak přišlo. Stejně i přes tuhle mojí snůku keců dávám za jedna a to celkem eště s plus neeebooo s hvězdičkou.
 ze dne 02.03.2009, 23:22:27  
   Leeter: Díky za zhodnocení. Máš pravdu, s dialogama si ještě asi chvilku počkam, než budou "živější". S tim uchem atd... myslim, že se to může takhle jevit hodně lidem, občas takový věci používam hojně. P.S. Mě qip hlásí stejně jako ICQ.
 Viktor 26.02.2009, 8:21:28 Odpovědět 
   Leetre... ty zvíře,

ty mně vždycky překvapíš. Minimálně pravopisem... a to je moje slabá stránka!!

K textu - je nesmysl tebe k někomu přirovnávat, ale kdybych musel, tak by to byl Poe šmrncnutý Pelcem, kterému do toho kafral Bukowski - zfilmovat by to musel Tim Burton....

mám trochu problém s hodnocením....

zejména s ohledem na to, čemu všemu se tady na SASPI dávají jedničky, je jednička pro tenhle textík urážkou...

nedávno jedničku dostala veršohovadina o kuřátku, které sežral tchoř...

nedávno jedničku dostal moudroněžný konstrukt, jak umřel ptáček a holčička neplakala....

běžně tady jedničky dostávají laciné lascívní odrhovačky, kde holky kloužou na banánových šlupkách a laškovně se jim při tom vyhrnují podolky...

promiň mi to, ale já ti nedám jedničku - tohle je podle zdejší škály nehodnotilné a zrovna u tebe se nechci propůjčit populistickému gestu - stanu se ostentativním nehodnotičem...

.......................

ten fór, jak zdrhá ten malomocný z krimu je boží.. :o)
 ze dne 02.03.2009, 23:28:10  
   Leeter: Díky za koment... On je vždycky komentář důležitější než známka... A kuřátko jsem četl taky :D i s komenty o duchovních bratrech a lince bezpečí místo saspi...

Neni špatný... ale už je dost starej, bolí mě srdce takhle vykrádat.
 Sapfó 25.02.2009, 14:38:15 Odpovědět 
   vtipné :D
máš zajímavej vkus ;)
 ze dne 02.03.2009, 23:30:39  
   Leeter: Díky... Jo hodně lidí mi to řiká... Nejseš náhodou menší postavy? Nemáš hnědý oči? Eventuelně i brejličky a nestěhuješ se do Plzně? :D
 Šíma 25.02.2009, 10:03:58 Odpovědět 
   Povedené! Bavil jsem se, asi takto: :-DDD Jednička!

P.S. Snad to nic neříká o mém momentálním mentálním rozpoložení! Pozdravuju pana Freuda! Dám si tento textík k oblíbeným, pokud můžu! ;-)))
 ze dne 02.03.2009, 23:35:29  
   Leeter: Děkuju moc, je to pro mne čest :)
 Raven92 25.02.2009, 9:46:48 Odpovědět 
   Tak Ti nevím, člověče :) Rozhodně je to zajímavé, i když se nemohu rozhodnout, jestli je to úchylné, nebo vtipně recesistické :))) Každopádně se to docela dobře čte a jsem přesvědčený, že Freud by se na tobě vyřádil ;)
 ze dne 02.03.2009, 23:37:19  
   Leeter: Díky moc... já myslim že by mu trvalo hodně dlouho mě rozebrat do kousíčků a nad mýma úchylkama by si nadrženě mnul cosi v kapsách u kalhot :D
 amazonit 25.02.2009, 6:24:49 Odpovědět 
   Dalo se čekat, že to nebude žádné jemné lovestory, ale něco drsnějšího a tohle je i morbidní.
Některé pasáže jsou velmi pěkné, zaujmou ty popisné, třeba v úvodu, kdy pěkně vykreslíš atmosféru.
Zbytek je už takový, že hodně záleží na povaze a vkusu čtenáře, jak to celé ohodnotí. Zdá se, že se snažíš to nějak odlehčit a přesto držet ve vážnějším tonu.
Přiznám, že to na mě působilo trochu schizofrenně.
O obsahu by se dalo dlouze a dlouze polemizovat, což nehodlám.

-Třeští mě hlava - mně

-moje ruce neposlouchají, ba dokonce sami - samy

- pozor na interpunkci
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr