» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2141198

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::

:: A smočila v louži své ocelové drápky ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Z Rychlovek na SASPI

Šíma	publikováno: 02.03.2009, 10:36

Další (zatím poslední) dílko z "Rychlovky", snad neurazí! Šotkům zdar, protože jsem zjistil malou chybku v nadpisu tohoto dílka a ještě před publikací ji opravil: ocelové drábky? ... ;-)))

P.S. Na chvíli budete mít od šímy pokoj, nakonec je tu toho dost! :-D


	Ano stvořil jsem ji. Už vím jak se cítil Bůh, když stvořil náš Svět. Bylo mi krásně a zároveň jsem cítil malinko strach a obavy. Co bude dál? Jak se bude vyvíjet její mysl? Co řekne na své tělo? Bude s ním spokojená? Nikdy jsem se na ní nemohl vynadívat. Stál jsem hned vedle poloprůhledné stěny a díval se na její ladné a pružné tělo. Na půvab v jejím postoji. Na grácii s jakou procházela po pokoji. Byla tak sexy, litoval jsem snad jen jednoho, že jsem bídným člověkem. Každou volnou chvíli ve svém nabitém programu jsem se na ní chodil dívat. A ačkoliv mě nemohla vidět, věděla o mně, že tam stojím a zírám na ní jako na nějaké zjevení. A ona se přede mnou producírovala, jako by jí to lichotilo. Procházela se sem a tam a vyzývavě přitom vrtěla boky. Čím dál víc se mi zdálo, že s ní trávím více času, přestože jsem byl zaměstnán i jinými projekty a jí byli už vyhrazeni jiní lidé, kteří o ní pečovali a trénovali její tělo i mysl. Byla něžným zabijákem s uhrančivýma očima. Jediný pohled, jediné zaváhání a člověk se mohl rozloučit se životem. V ten den jsem se rozhodl, že se s ní setkám tváří v tvář. Měla dobrou náladu, nebyla hladová a všechny testy byly v pořádku. Proč se nepodívat svému idolu do očí. Do hlubokých studánek, ve kterých srší vše, od ženskosti až po zvířecí instinkty, které jsme my obyčejní lidé tak dobře skrývali. Sedl jsem si na židli v jejím pokoji a díval se na ní, jak leží na pohovce a dívá se na mně svým nevyzpytatelným pohledem. Nevypadala znuděně, spíše se mi zdálo, jako by ji přemáhala zvědavost, ale pořád nevěděla, zda-li zůstat sedět, nebo se posadit u mých nohou. Usmál jsem se na ni. Byla tak přitažlivá, animální, byla to prostě kočka, přestože měla ke zvířeti hodně daleko. Nenosila žádné šaty a nahota jí nikdy nevadila. Jedinou její vadou byl snad ocas, který se jí kýval za jejím hezkým zadkem sem a tam. Tady jsme zřejmě selhali, ale jí to asi bylo jedno. Může kočce vadit ocas? „Neposadíš se u mě?“ zeptal jsem se jí. „Nevím...“ řekla mi a na malý okamžik zaváhala. „Proč jsi přišel? Vím o tom, žes mě do této chvíle každý den sledoval za tou zdí, kterou není vidět ven, avšak vy vidíte, co se děje uvnitř...“ „Zamiloval jsem se...“ „Do mně?“ zasmála se zvonivě. „Jsem kočka!“ „To jsi!“ přikývl jsem. „Vzrušuju tě?“ zeptala se mě, až jsem polkl naprázdno. „Jako kočka?“ „No... Ano!“ „Dělal bys to se mnou?“ zamyslela se a slezla na podlahu a po všech čtyřech se vydala pomalu ke mně. „Co jsem? Jsem zvíře, nebo člověk? Nebo ani jedno?“ „Nemůžu mít... Nesmím se stýkat se svými... Nejde to!“ řekl jsem jí. „Jsem něco jako pokusný králík!“ zeptala se, když přišla až ke mně, otřela se mi o nohy a začala vrnět. Měla zvířecí srst, zvířecí postavu, ale skrze ní vyzařovalo něco lidského. Její tvář byla také kočičí, ale připadalo mi, že jde o ženu s kočičí maskou. Nakonec, které zvíře by dokázalo mluvit. „Jsi jediná svého druhu...“ řekl jsem jí po pravdě. Lehla si mi k nohám a nechala se hladit po zádech. „Jsi zvláštní,“ otočila ke mně hlavu. „Mohla bych tě kdykoliv roztrhat na kousky, ale ty se mě nebojíš, vidím ti to na očích... Možná jsi blázen, možná...“ „Zamilovaný?“ usmál jsem se smutně. „Do kočkočlověka?“ „Ano!“ souhlasila. „Ostatní ve mně vidí jen zvíře, nebo něco podobného, jen ty...“ „Vidím to, co je uvnitř tebe?“ zeptal jsem se jí. Občas mě jen tak laškovně uhodila ocasem. Tiše vrněla a občas vytáhla své ostré zahnuté drápky ze svých překrásných tlapek. „Asi jsem opravdu bláznem!“ „Třeba ne?“ sedla si a podívala se na prázdnou misku. „Nenaliješ mi misku čerstvého a chladného mléka?“ „Jasně!“ řekl jsem jí a odešel ke dveřím a kývl na čekající spolupracovníky za dveřmi, aby mi podali láhev chladného mléka. Bylo to jen mléko, nic jiného. Otočil jsem se, aby se podíval, kde je bytost mého zájmu. Poslušně seděla u velké misky, vrtěla ocasem a dívala se na mně. Skoro bych řekl, že se usmívala, trochu mile a trochu tajemně. „Jsem zbraň?“ zeptala se mne najednou a já takřka upustil láhev. Musela si toho všimnout. „Možná...“ řekl jsem. „Ale jsi má!“ „Já vím, alespoň to vím, že mě miluješ!“ souhlasila. „A také vím, že si ostatní z tebe dělají legraci!“ „To nevadí!“ pokrčil jsem rameny. Nalil jsem do čisté misky mléko a díval se, jak pije. „Nedáš si taky?“ zeptala se. „V té lahvi ti ještě něco zbylo!“ „Díky!“ usmál jsem se. Pak jsme oba seděli na kanapi a já ji hladil jako nějakého domácího mazlíčka. Ve skutečnosti šlo o divokou šelmu, křížence člověka a zvířete. Tato kombinace dělala z této šelmy neskutečnou bytost, jež dokázala brát život v mrknutí oka. Ano, byla šelmou, ale pro mne jen mým miláčkem, který nyní něžně vrněl a zatínal do mne opatrně své drápky... Byly velké jako kapesní nožíky, zahnuté, ostré a špičaté. Hladil jsem svou šelmu a počítal její drápky, jež si v ničem nezadaly s pevností ocele. V ten den dostala jméno a stala se právoplatným členem naší společnosti. Složila zkoušku a udržela svou krvelačnost na uzdě. Zda se pokus vydařil, to ukáže až budoucnost. Ale ta byla ještě hodně daleko. Ano, zamiloval jsem se do ní a tušil jsem, že nás brzy rozdělí. Věděli jsme to oba. Já byl jen vědcem a ona mou zbraní, která mi od samého začátku vůbec nepatřila. Ale budoucnost je ještě daleko. Jako bych si chtěl uchovat v paměti jen tento okamžik. Už asi tuším, jak se Bůh cítil, když nechal své děti, aby si vedli svůj vlastní život, když stvořil Nebe a Zemi a vše mezi tím... „Uvidíme se ještě?“ zeptala se mě. „Určitě!“ řekl jsem, ačkoliv jsem v tuto chvíli netušil, do jaké míry je má odpověď pravdivou... Konec?


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 15		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 33		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 52		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Meluzína	22.04.2009, 21:41:32

Dost dobré! Dobrý nápad, čtivé zpracování!


ze dne 10.09.2011, 18:53:42
Šíma: Díky, jsem rád, že se líbilo.

Kondrakar	27.03.2009, 10:31:38

Bylo to pěkné a pro mě i určitým překvapením. Jsem zvědav jestli připojíš nějaké pokračování.


ze dne 27.03.2009, 10:40:10
Šíma: Že by "docela jiný šíma"? :-))) Dík za zastavení a jsem rád, že se líbilo... Zda bude někdy nějaké pokračování, to netuším zatím ani já... :-(

honzoch	04.03.2009, 20:52:37

Tak tohle mě docela překvapilo, hodně netradiční Šíma, ale neméně poutavý. Chytilo mě to a ostrými drápky udrželo. Dám s klidným srdcem 1 a muzám zdar


ze dne 04.03.2009, 21:28:33
Šíma: Děkuji a jsem poctěn! ;-)

Guardianes	03.03.2009, 23:33:16

Škoda, řekl jsem si, když jsem dočetl, že je konec... Není co dodat, jednička je tam.


ze dne 03.03.2009, 23:37:33
Šíma: Děkuji za zastavení a komentík... Snad někdy dopíšu ten zbytek! Uvidí se... ;-)

Raven92	03.03.2009, 12:06:32

Ano, tohle je u Tebe hodně netradiční. A přečetl jsem si to skutečně s chutí.


ze dne 03.03.2009, 13:22:33
Šíma: Netradiční šíma, děkuji! ;-)

Dědek	03.03.2009, 12:02:19

Odpověď na příspěvek od uživatele: Dědek* ze dne 03.03.2009, 0:00:29* Dokonce by měl být, aby to bylo zajímavější.


ze dne 03.03.2009, 13:22:08
Šíma: Hihi, jo chce to jen chuť a píli, že jo... Hm... Lenost je "sviňa"! A nebo nedostatek invence (či čeho)... ;-)))

Jujacek	03.03.2009, 6:05:27

Super :) Jedna ;)


ze dne 03.03.2009, 11:04:00
Šíma: Pomalu už nevím, jak reagovat, jsem rád, že se líbilo! ;-)

Dědek	03.03.2009, 0:00:29

Trošku jsi mě překvapil, ale musím přiznat, že mile. Tohle je kapku jiný Šíma. Víš, že z toho by šlo udělat perfektní delší povídku.


ze dne 03.03.2009, 11:04:27
Šíma: Může být také jiný šíma? :-DDD Dík za zastavení a komentík!

Ada	02.03.2009, 23:06:33

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada* ze dne 02.03.2009, 22:58:00* Moje odpověď - tedy za mě - zní: Ne, Šíma nemusí vždy pobavit! Tedy ve smyslu rozesmát. Já mám dokonce toho "vážného", seriozního /fujtajblslovo/ Šímu raději :-)


ze dne 03.03.2009, 11:03:37
Šíma: Ano, ano, nemusí a nemusí, ale jsem rád, pokud se má dílka líbí! ;-)

DaNdÝ	02.03.2009, 23:03:37

todle by neměl bejt konec, už proto že to mělo takový úvodový znaky, jakože decola míň děje a spíš záběr na ten vztah a myšlenku, a mě by asi zajmal spíš další vývoj toho děje. No a asi přiznám se, že bych chtěl vidět jak někoho ta číča řeže na kusy. A trošku bych možná vidě lchybku v kompozici, že by mně osobně přišlo lepčí hned na začátku vidět a dokázat si představit japak asi ta holka vypadá, páč jak je totrochu rozložený do celýh oděje tak jsem si jí až snad do půlky představoval špatně. Myšlenka fantazie docela dosti dobrá. Ale jo, myslím, že by z toho šlo vycucnout víc. Třebas v těch pokračování. tak dvoojka.


ze dne 03.03.2009, 11:02:53
Šíma: Děkuji za návštěvu a komentík i kritiku! ;-)

Ada	02.03.2009, 22:58:00

ahoj, to je tak "nešímovské"... myslím, že tady chybí jeden z hlavních poznávacích znaků - potřeba, touha pobavit, myslím, že jsi sám sebe tak uchvátil tématem, že jsi zapomněl být Šíma... já jen doufám, že je to jen úvod, že bude něco víc, že to rozpracuješ, ale v téhle linii, bez nutnosti bavit, se Šímou, který má city, strachy, touhy, s Šímou, který se nebojí, že "nepobaví" chyby: - vím, jak se cítil Bůh /chybí čárka před "jak"/ - na "ni" nemohl vynadívat , zírám na "ni", díval se na "ni" /krátce/ - dívá se na "mě", zamiloval se do "mě" , dívala se na "mě" - děti vedly svůj život Měj se fajn


ze dne 02.03.2009, 23:02:23
Šíma: Napadá mě otázka: "Musí šíma vždy pobavit!" ;-))) Děkuji za návštěvu a komentík! A také za výpis chybek, šotci zase díky mé nepozornosti řádili... Hihi! Ano...

VanillaSky	02.03.2009, 22:27:16

Ja len dúfam, že tvoje múzy budú štedré a čoskoro si budem môcť od teba niečo znova prečítať. Možno aj pokračovanie tejto rýchlovky(?)... dávam za 1


ze dne 02.03.2009, 23:02:53
Šíma: šíma děkuje a klaní se! ;-)

Pelion	02.03.2009, 19:25:44

Zdravím, pane! Já nejsem (nezbývá Ti, nežli mi věřit) žena, ale povídka mě chytila svými drápky a mrška nepustila. Nemyslím si, že by tam něco chybělo. Naopak – jsem překvapen, že i „ukecaný“ Šíma dokáže napsat něco krátkého, ale poutavého. Velké plus vidím v šanci každého z nás čtenářů, popustit uzdu vlastní představivosti. Samozřejmě, dal by se z textu „udělat“ román, ale tady platí, že málo je někdy víc, nežli příliš. Tak asi tak. Asi Tě moc nepotěším, neboť budu muset Tvé dílko oznámkovat. Šmátrám myší s prstem na tlačítku mezi všemi těmi čísly… Jedna? No, tak jo… Měj se hezky.


ze dne 02.03.2009, 19:54:57
Šíma: Jsem rád, že se líbilo, pane a děkuji za komentík a zastavení!

Apolenka	02.03.2009, 17:59:29

Přiznám se, že dosud žádné tvoje dílko jsem nepřečetla s tak obrovským zájmem, jako právě toto. A přitom vše co jsi napsal, napsal jsi poutavě. Teď sedím a přemýšlím ... proč? A nenapadá mě nic lepšího, než že jsem žena. Prostě to lahodí mému ženskému uchu a ženskému cítění. Jsem zvědavá, jak se vyjádří ostatní dámy a dívky ze saspi.


ze dne 02.03.2009, 19:54:30
Šíma: Děkuji! ;-)

OH	02.03.2009, 13:28:09

Zdar, Zoofišíímo, je to teda vyloženě ujetý, připomíná hafo věcí a knih a filmů s podobnou tématikou, no mně tam vadil ten její kočičí vocas, jakmile si představuju a vona se tam furt s tím tento - překáží, tak nějak , no s vocasem bych ji asi dal vale...


ze dne 02.03.2009, 17:24:25
Šíma: P.S. Zadání rychlovky mi vlastně ani nedalo jinou možnost... Mňau!


ze dne 02.03.2009, 17:23:31
Šíma: :-DDD Je to prostě kočka se všemi přednostmi a nedostatky... Dík za zastavení a komentík! "ZOOfišíma!" ;-)))

čuk	02.03.2009, 10:34:53

Frankenstein se taky snažil svořit pro sebe ženu, a taky se mu to nějak vymklo z ruky. Ty jsi tedy něco jako Frenkenstein - zoofil. Anebo je to varianta Zvíře a kráska. OVšem vyřádil jsi svou erotiku na jiném druhu ženskozvířecí krásky, která notabene hrozí nebezpečím a není moc ukecaná. Esteticky je to docela pěkné, jsi estét, trochu zkažený. Škoda, že tam nebylo víc děje, třeba jak se ten skvost dále rozmnožuje, text snad budil u čtenářů závist, ale lahodně se četl. Tedy ze závisti dvojka, neb jsi nepředvedl vše, co jsi mohl.


ze dne 02.03.2009, 12:13:27
Šíma: :-DDD Děkuji Ti, čuku, i za tu Dvojku, protože by se s tímto textem dalo na beton ještě něco udělat a hodně toho z něj vytřískat! Ano, ano, ano... Proč to šíma neudělal a nechal tuto "rychlovku", jen rychlovkou? Kdo ví? A že by byl šíma zvrhlíkem! Hihi... ;-)))