» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141201

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Altam - Kapitola IV (dokončení) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Altam

Alan Dark	publikováno: 25.02.2009, 14:11

Po delší době dokončení čtvrté kapitoly


	Znovu byli jen tři. Marcial se ale obětoval, aby oni mohli pokračovat do bezpečí. Gronor je tedy vedl směrem, který mu zabíječ popsal. Stále víc se blížili k mohutnému masivu Eltirských hor, domova rebelů. Ještě několik mil a dostanou se k jejich úpatí, kde se rozkládal poměrně hustý les. Ani jeden z nich se neohlédl. Po celou dobu jízdy bylo ticho, nikdo z nich se neodvážil promluvit. Wilof nepřítomně civěl na vrcholky hor. V zimě byly určitě úplně pokryté sněhem, ale teď tam nebyla ani jedna bílá skvrna. Čím víc se k horám blížili, tím se cítil bezpečněji. Podvědomě mu připomínaly nikdy nepoznaný domov, mohutné hory Norlamu. Ty byly ale vyšší, mnohem vyšší než tyhle. Celá země jimi byla obklopena a oni horalům symbolizovaly bezpečí. Stále si ale nemohl vybavit žádnou jinou událost ze své minulosti než rozhovor jeho otce a mága Yardaxe. Možná by se dozvěděl víc, kdyby ho našel. On přece musí vědět, co se s ním těch patnáct let dělo, vždyť se o něj měl starat! Musí ho najít. Musí najít Yardaxe. Ale kde ho hledat? Gronor zatím vypadal jako bezedná studnice informací, ale jakmile se jejich rozhovor stočil na mága, musel přiznat, že o něm nic neví. Možná se něco dozví od rebelů. Ale nejdřív musí najít je. Vypadá to, že jeho život bude samé hledání. Zahnal podobné myšlenky do nejzazšího koutu svého mozku, může se k nim vrátit později. Zběžný pohled před sebe mu odhalil, že mezitím už dorazili k lesu. Zastavili a sesedli. Odteď musí pokračovat pěšky. Wilof automaticky překračoval spadané větve, vystouplé kořeny a jiné přirozené nástrahy lesa. Všude bylo ticho, nebyla slyšet žádná zvířata, ani náznak nějakého života. Gronor se zastavil a položil ruku na jílec meče schovaného pod pláštěm. „Co se děje?“ Arames se rozhlédl po okolních stromech, ale nic zvláštního neviděl. „Jsou tu. Ale na to nás Marcial upozorňoval. Jdeme dál.“ Kráčeli po úzké pěšině a brzy Wilof uslyšel hukot padající vody. Vodopád! Gronor je dovedl na mýtinu, kde se zvedala vysoká skála. Z výšky několika desítek stop z ní spadala malá horská řeka. U úpatí skály pak tvořila malé jezírko, z nějž potom odtékala lesem pryč. Nikde ani živáčka. Pak se ale ozval zvuk připomínající zahoukání sovy a všude se vyrojili ozbrojení muži. Byli všude, v lese za nimi, na skalních římsách kolem vodopádu, vynořovali se dokonce i z vodopádu a brodili se jezírkem směrem k nim. Oblečení byli do kožených zbrojí, přes které měly přehozené tmavě zelené nebo šedé pláště. Někteří byli ozbrojeni meči, většina z nich ale třímala luky se založenými šípy. Wilof s Aramesem položili ruce na jílce mečů, ale Gronor se díval přímo na vodopád. Jakmile se ozvalo zakašlání, otočili se a prohlédli si mluvčího lesních mužů. Wilof se podivil, že zrovna jejich mluvčí se od nich liší ze všech nejvíce. Muž byl jako obr, vyšší a mohutnější než Arames. Měl snědou pleť a na holé lebce jakési tetování. Obličej byl sice bez vrásek ale muž vypadal, že mu už bylo čtyřicet. Na pravé straně krku měl dlouhou jizvu, někdo se mu zřejmě dávno pokusil setnout hlavu. Oči měl světle modré, neobvyklé na někoho, kdo vypadal jako Saharťan. Ty upíral přímo na Gronora a vypadalo to, že ho v duchu hodnotí. Oblečen byl do prastarého typu brnění složeného z lesklého stříbrného plátované kyrysu, stejně zářících chráničů ramen a loktů a kožené suknice s lesklými chráničem holení. Jednu svalnatou ruku pokrytou mnoha jizvami měl nedbale položenou na jílci obrovského obouručního meče pokrytého runami, který mu čouhal přes pravé rameno. Druhou ruku měl opřenou v bok. „Kde je Marcial?“ zeptal se mužův hluboký hlas. „Zůstal vzadu, abychom se sem mohli dostat. Nevím, jestli se vrátí.“ „Kdopak se nevrátí?“ ozvalo se napravo od nich. Zabíječ se prodíral lesem, nešel po cestě. Žádná vážná zranění neměl, jen několik šrámů na pažích. „Půjdem radši dovnitř, ne? Je možné, že poslali další skupinu, když se ta minulá nevrátila. Angole, veď nás.“ Mluvčí přikývl a naznačil jim, aby ho následovali. Udělal pár kroků a prošel kolem nich ke břehu jezírka. Vstoupil do něj a nezastavoval se. Jiní rebelové se mezitím ujali jejich koní a odváděli je do lesa. Gronor se vydal za Angolem a Arames s Wilofem je opatrně následovali. Brzy jim voda sahal mírně nad kolena, ale to už stáli před vodopádem. Angol sklonil hlavu a prošel skrz padající vodu. Pomalu se brodili jezírkem a skrz vodopád dorazili do obrovské otevřené jeskyně. Angol je vedl dál, až prošli celou jeskyní a dostali se do další, snad ještě větší. Tato také neměla strop a svítilo do ní slunce. Zřejmě sloužila jako nějaké náměstí a skrz jednu stěnu sem tekla malý proud vody, který poté odtékal směrem k vodopádu a vytvořil tak přirozený pitný zdroj pro rebely, kteří stáli všude kolem a se zájmem je pozorovali. Uprostřed jeskyně už na ně čekali tři muži. Dva z nich sloužili zřejmě jako osobní stráž třetího muže, oblečeného do kroužkové zbroje a černého pláště. Mužův obličej nebyl téměř vidět pod mohutnou kšticí černých vlasů a vousů. Byl mohutný, sice menší než Angol, ale širší v ramenou a Wilof napadlo, že by klidně zabil ještěrana holýma rukama. To ale nebylo nutné, protože na zádech měl připevněnou obrovskou dvoubřitou sekeru. Angol si stoupl vedle mužů a čekal. Zarostlý muž pohlédl na Arames a spustil. „Vítejte. Jak jste asi už uhodli, jsem Hadesar, vůdce těchto mužů. Možná se ale divíte, proč jsme vám poskytli pomoc a nyní útočiště. Moji špehové mezi otrokáři mě informovali, že na jedné z jejich lodí se nachází Arames, Sahartský princ. Připravili jsme váš únik, Aramesi, ale vy jste unikl i bez naší pomoci. A na lodi se prý také objevil mladík, kterého zde vidím. Prý vám pomohl k útěku, je to pravda?“ „Je.“ „V tom případě je zde také vítán. A co se týče vás, princi, buďte tu jako doma. Spoléháme, že až se nám podaří svrhnout Temného lorda a jeho přisluhovače, budete vládnout Sahartu vy nebo váš otec. Oba, doufám, jako naši spojenci.“ „Myslím, že ten okamžik je ještě velmi daleko.“ „Možná, ale neztrácíme naději.“ Pohlédla Gronora. „A kdo jsi ty?“ Než stačil Gronor něco říct, odpověděl Marcial. „Je to Gronor, mistr Ellai.“ Jakmile to řekl, proběhlo mezi rebely překvapené zamručení a brzy všichni, dokonce i Hadesar a jeho stráž, klečeli na jednom koleni se skloněnými hlavami. „Prosím, vstaňte, tohle není nutné.“ „Ale je. Vždyť řád Ellai je ztělesněním všech našich nadějí. Byli jste první, kdo odmítl následovat Cedrica v jeho šíleném tažení a také poslední, kdo zůstal, aby bránil naši zem. Obětovali jste své životy za to, abychom my mohli uniknout.“ „No dobrá, ale teď už vstaňte.“ „Jak si přejete mistře. A málem bych zapomněl, jak se vůbec jmenuje ten hoch?“ Tentokrát místo tázaného odpověděl Arames. „Je to Wilof, syn Iledrinův.“ Jeskyní prošlo další zamručení. „Syn velmistra Ellai? Těch nadějí je dnes už nějak moc. Nyní vám ukážu, kde můžete spát. Zůstanete tu, ne?“ „Samozřejmě. Nemáme, kam jinam bychom šli. A myslím, že i moji společníci vám rádi pomohou v boji proti Mordranethovu režimu.“ „Dobrá, následujte mě.“


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	25.02.2009, 16:22:34

Líbilo, bylo to napínavé. Kde se vzalo tolik chlapů najednou? Napadlo mě... Takže naši hrdinové nalezli na nějaký čas své útočiště a patrně nezůstane jen u toho a zapojí se do bitvy (nebo partyzánského boje) proti nenáviděnému tyranovi... Nechám se překvapit, co bude dál a dávám Jedničku. (jedna až dvě)! ;-)

Adrastea	25.02.2009, 14:10:43

Přiznám se, že předchozí části jsem kvůli nedostatku času jen tak prolétla, takže mi některé podrobnosti jistě unikly. Beztak je těžké příběh soudit takhle po částech. Teď mi stačí, že se prostě sune kupředu. Chtěla bych upozornit na následující věci: a) místy nepřirozený slovosled: "Možná se něco dozví od rebelů. Ale nejdřív musí najít je." - Přimlouvala bych se spíš za "Ale nejdřív je musí najít." b) vycpávková slova: "do nejzazšího koutu svého mozku" - jiný než svůj mozek hrdina k dispozici neměl, takže je to přivlastňovací zájmeno zbytečné. c) chybky v y/i: "Oblečení byli do kožených zbrojí, přes které měly přehozené" - přes které mělI, protože podmět jsou stále oni, nikoli pláště. d) překlepy: "tekla malý proud vody", "Pohlédla Gronora." Doporučuji nespěchat a text po sobě kontrolovat pečlivěji.