|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: U psychiatra ::
| "Varování: Pozor, silné hypnotikum, užívat pouze krátkodobě ... přípravek může u některých osob vyvolat neklid, poruchy chování, zmatenost, poruchy spánku, chronickou nespavost ..." |
| |
|
|
"Tak to vidíš, Blážo, ty prášky, cos mi posledně napsala pro manžela, taky nezabraly," stěžovala jsem si v ordinaci praktické lékařce, své dobré přítelkyni.
"Fakt?" řekla překvapeně a zkušeným okem sjela můj zsinalý obličej.
"Ale ostatní pacienti po nich usínají už cestou na lože."
Představila jsem si svého Bivoje, jak se v náporu nezvladatelného spánku kácí k zemi, kde stočen do klubíčka provrní noc ... nádherné pomyšlení.
Ze zadumání mě vytrhlo Blážino naléhání:
"Apolenko, hej, prober se a popiš mi, co se u vás děje!"
"Víš, Bivoj teď pracuje na podnikatelském záměru, aby svůj zemědělský podnik provedl hospodářskou krizí. Vůbec nespí - lije do sebe jeden tuplák černé kávy za druhým."
Bláža se na mě káravě podívala.
"To by neměl, Apolenko!" Dořekla a zamíchala si vlastní kafíčko, již druhé v pořadí, zřejmě i extrémně silné, když ponořená lžička z něj sama vyžbluňkla k hladině a ocákla Bivojův chorobopis.
"Už jsem mu to vysvětlovala. Ale včera mě navštívila sousedka a považ, on jí sebral rozpitý hrnek kafe z ruky a dopil ho sám. Nevědomky! A po těch tvých tabletách na spaní je ještě čipernější. Poté co večer užil, vychrlil na mě snůšku vyloženě odpudivých čísel. Musela jsem mu je zapisovat a sčítat. Celou noc! Těsně nad ránem ho ještě napadlo ... no vždyť víš co. On je zkrátka k neutahání, už se úplně motám."
Bláža si vzdychla, než mi s menšími rozpaky prozradila diagnózu:
"Ten tvůj Bivoj je tak nádherný chlap ... a k tomu ještě hyperaktivní. Nebude ovšem od věci, když s ním zajdeš na psychiatrii. Třeba ho tam zklidní."
***
Nevelká čekárna praskala ve švech, přesto zde vládlo hrobové ticho. Pacienti seděli bez hnutí a hleděli do země. Jen občas zatěkali po mém muži, jenž vyrušoval soustavným nahlížením pod levý rukáv (hodiny přitom visely na zdi), polykáním slin a šustěním vousů o límeček (když otáčel hlavou ke dveřím ordinace).
Čím déle jsme čekali, tím častěji nahlížel, hlasitěji polykal a vydatněji šustil. Postupně rozšířil rejstřík ještě o drhnutí kolen dlaněmi, šoupání nohama a pokašlávání, které nečekaně vygradovalo až v úporný kašel. Uplynula půlhodina a Bivoj začal oslovovat ostatní pacienty, ve snaze zapříst s nimi rozhovor. Ti se však ošívali a tvářili veskrze nelibě.
Konečně. Dveře se otevřely a sestra nás pozvala dál.
Pan doktor podal Bivojovi ruku a zeptal se:
"Co dcerušce schází?"
Nechápavě jsem se rozhlédla po ordinaci, zda se tam někde, čirou náhodou, nevyskytuje naše šestiletá Madlenka. Ale Bivoj mě chytil zezadu za ramena a strčil mě před psychiatra.
"To je přece moje manželka, máme spolu tři děti. Ona je tu kvůli mojí výkonnosti ... už se ze mne úplně motá," řekl pyšně, plácl doktora po zádech a furiantsky se rozesmál.
Doktor unaveně dosedl za psací stůl, manželovi pokynul do jeho čela a mne poslal do křesla, stranou od nich. Zamžoural ještě na sestru, aby mu za půl hodiny přinesla kafe, a pak už se obrátil na Bivoje s obvyklou otázkou:
"Jaké máte potíže?"
Můj bodrý chlapík zvedl ruce do výchozí gestikulační polohy, odkašlal si a spustil. Věcně a výstižně popsal psychiatrovi potíže, které má s podnikáním, finančním úřadem, bankou a počasím, rozkládaje při tom rukama nad stolem, až se zde ležící doklady vzdouvaly. Doporučení od Bláži to neustálo, vzneslo se do vzduchu a přistálo někde pod stolem.
Hned v úvodníku pan doktor srovnal záda a doširoka rozevřel oči, vylekán tak hřmotným projevem, ale zaposlouchal se s neskrývaným zájmem. Posléze začal přikyvovat, poté přizvukovat, až si nakonec sám vzal slovo. Obvinil vládu, že si na něj zasedla a spolčila se proti němu s parlamentem, postěžoval si na krkounské pojišťovny a svorně pak prohlásili, že "berňáci jsou syčáci". Když už se zdálo, že zadané téma je zcela vyčerpáno, Bivoj se zeptal:
"Máte nějaké další potíže?"
Psychiatr se zadíval do odpadkového koše, což mu nějak připomnělo, že má ještě velké dilema z nevyřešených regulačních poplatků. Můj muž nato zvážněl, přestal gestikulovat a na důkaz porozumění položil ruce na doktorův stůl.
Ihned jsem zpozorněla, neboť Bivojovy ruce nemají rády zahálku. Nejsou-li zaměstnané, začnou se nudit a dělat nepřístojnosti. Vždyť právě před týdnem, když Bivoj telefonoval, jeho pravá ruka zneužila situace a počmárala Honzíkovo pololetní vysvědčení.
Nespouštěla jsem ty ruce z očí ... a pravačka opět nezklamala. Našla si na doktorově stole pohozenou propisku a vesele si pohrávala. V okamžiku, kdy se ta tužka ocitla hrotem dolů, vymrštila jsem se z křesla a skočila ke stolu. Pozdě! Ruka byla rychlejší a načrtla již první novotvar na jeden doktorův spis. Bleskově jsem tu čmáranici připlácla vedle ležící složkou a zděšeně vykřikla:
"Pane doktore, čekárnu máte plnou pacientů, tak to prokristapána zkraťte!"
Bivojovi vyklouzla tužka z ruky. Shovívavě se na mě usmál, pak pokrčil rameny a obrátil se na psychiatra.
"Odpusťte, manželka je vyčerpaná, vůbec nespí - celé noci sčítá jakási čísla."
Přestala jsem ty dva vnímat. Musela jsem totiž urychleně posbírat všechny propisovačky s doktorova stolu a umístit je mimo Bivojův dosah! Hotovo. Ještě provést výstupní kontrolu! Fuj ... ten felčar měl na stole hrozný svinčík - přesně jako Bivoj. Zmátlo mě to natolik, že jsem v těch doktorových věcech začala automaticky dělat pořádek. Když jsem sklepla druhý štůsek lejster do úhledného komínku, přepadl mě nepříjemný pocit (jakoby se mi někdo přehraboval v hlavě).
Aha, pan doktor. Už ho přestal zajímat odpadkový koš i hyperaktivní Bivoj, podepřel si bradu dlaní a nasměroval na mě své nesmírně hloubavé oči. Vzápětí i židli.
Poslušně jsem se vrátila na místo ... cítila jsem se tak provinile. Do obličeje se mi prudce nahrnul ruměnec a po chvíli jsem v levé tváři ucítila jemný záškub. Neklamné to znamení, že se mi navrací tik, jenž mě sužoval naposledy v pubertě.
Vstoupila sestra s kávou a po krátkém ohledání přeplněného psacího stolu pro ni našla místo až na rohu desky. Jejda, poblíž mého muže.
Přikryla jsem si poškubávající tvář dlaní a pozorovala, jak Bivoj nasává vůni toho kofeinového moku (číhala jsem na ruku).
"Kolik máte zaměstnanců? Na jaký úrok jste si vzal úvěr? A u jaké vlastně banky?"
vyzvídal psychiatr naoko na mém muži, dívaje se přitom už pouze na mě.
Bivoj se dal s chutí opět do řečnění, než si všimnul, že doktor má zcela jiné zájmy. Přestalo ho to bavit, ustal v gestikulování ... a bylo to tady. Vztáhl ruku po doktorově hrnku kávy.
Okamžitě jsem se katapultovala z křesla. Pustila jsem tvář, skočila ke stolu a odchytla tu nepřístojnou ruku. Tentokrát včas.
"Pane doktore, promiňte, my musíme odejít, manžel potřebuje na záchod. Že, Bivoji? Kromě toho jsem doma zapomněla vypnout plyn."
Bivojova druhá ruka se ještě pokusila rozházet na stole ty dva úhledné komínky, ale já je ubránila a vyvlekla jsem toho svého hromotluka ven z ordinace. Ani trochu neprotestoval. Plyn k nám ještě nebyl zaveden, ale na záchod se mu zřejmě chtělo.
Sestra za námi vyběhla až na ulici a volala:
"Mladá paní, počkejte přece, pan doktor by si rád popovídal také s vámi," ale my jsme nedbali a pádili pryč. Když jsme se za rohem dostatečně vydýchali a vychechtali, Bivoj mě něžně pohladil po tikající tváři a slavnostně prohlásil:
"Apolenko, unikli jsme před svěrací kazajkou, to se musí oslavit! Zvu tě do restaurace; potřebuju si totiž dát kafe."
"Ba né, drahý," řekla jsem rozhodně, "my teď spolu půjdeme do postele!"
A toho večera jsme včas ulehli a po dlouhé době klidně spali. Bez prášků!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 28 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 43 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 118 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
