|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Autonehoda ::
| Původně jsem to zamýšlela poslat jako příspěvěk na MTP, ale pak jsem si to rozmyslela. Čtěte, chvalte, kritizujte:) |
| |
|
|
„Tak já jdu, mami,“ houkla Stela na svou matku a opustila tichý byt. Stelina matka si povzdychla. Neměla ráda, když její dcera chodila na takovéto akce. Všude byl alkohol a drogy, mladí lidé si neuvědomovali, jak tyto látky kalí mysl a pomáhají ztrácet zábrany. Se smíchem do sebe klopí jednoho panáka za druhým, vezmou si nějakou tabletku a už to je. Stelina maminka vyhlédla z okna, kde spatřila svou dceru čekající na auto s jejími přáteli, aby pak společně mohli jít „pařit“. Stela si hrála s mobilním telefonem a na tváři jí hrál úsměv. Velkýma hnědýma očima se rozhlížela kolem. V okně bytu spatřila svou matku. S úsměvem jí zamávala a poslala vzdušný polibek. Měla svou matku velice ráda. S otcem se odmalička nestýkala a ani o to nestála. Tmavě modrá Felície vjela do ulice a s efektním smykem zastavila přímo před Stelou. Dívka pozdravila své přátele a nastoupila do vozu. Auto se rozjelo, a i když bylo už dávno pryč, okolím se rozléhaly tóny skladby, která otřásala celým autem. Stelina maminka zavřela okno, ač byl parný letní podvečer. Vždyť jsem byla v jejím věku úplně stejná, řekla si. Teď alespoň vím, jak se cítili naši, když jsem šla na mejdan já, vzpomínala. Akorát, že jsme neposlouchali tak hroznou hudbu. Drum and bass se paní Povolné příliš nelíbil, na rozdíl od její dcery, která tento hudební styl milovala. Paní Povolná se usadila do křesla, zapnula televizi. V televizi běžela jakási vtipná estráda, alespoň lidé na televizní obrazovce se nad vtipy moderátora otřásali smíchy. Paní Povolná se nesmála. Zužoval ji podivný strach. Snad jako kdyby se její holčičce mělo něco stát.
***
Parta se vyhrnula z auta. Uvnitř chaty již bylo živo. Hudba byla slyšet až ven. Stela se protáhla až jí ruplo v zádech, vesele si poskočila a běžela dovnitř chatky pozdravit své známé a poznat neznámé. Byla společenská, milá a přátelská. Díky dlouhým kaštanovým vlasům a velkým hnědým očím zaujala na první pohled. Stela létala od člověka k člověku a vesele se bavila. Přijala pár panáků na seznámení i plátek kuřecího masa, které griloval jakýsi blonďatý mladík se sympatickým úsměvem. Maso chutnalo výborně. Stela kuchaře hlasitě pochválila. Začala vnímat hrající hudbu a pohybovat se do rytmu. Stydlivá nebyla. Po chvíli se k ní přidalo ještě pár lidí. Vnímala jen hudbu a nic okolo. Po slušném množství vypitého alkoholu se jí motaly nohy a hlava jakbysmet. Přestala tancovat a opustila chatku, aby se nedýchala čerstvého vzduchu. V horkém parním večeru, jaký tehdy byl, se spíš dusila, a tak se vrátila zpět do chatky. Uvnitř neomylně poznala vůni marihuany. Sotva se otočila, stál u ní kluk, který jí nabízel jedno brčko. S díky odmítla. Posadila se mezi své přátele, pila, občas pokuřovala z vodní dýmky a bavila se. Nebyla vyloženě opilá, ale měla dost. Stela se uměla bavit i bez alkoholu, ale s ním, jí přišlo vše veselejší. Pohlédla na hodinky. Ukazovaly pár minut po jedné hodině. Uznala, že je nejvyšší čas, vrátit se domů. Ačkoli uměla řídit auto, ve svých sedmnácti letech si netroufla, a tak se začala shánět po někom plnoletém ze své party. Do auta kupodivu dorazili všichni. Řidič nebyl zrovna střízlivý, ale opilý také ne, měl špičku jako Stela. Řidič nastartoval, rozjel se a Stela se pohodlně uvelebila na sedačce. Přišlo jí zbytečné připoutat se, když do dvaceti minut bude doma. Udělala však největší chybu, jakou mohla udělat. Najednou totiž auto dostalo smyk. Do něj narazil právě projíždějící kamion. Stela náraz nevydržela a vylétla ze sedačky. Hlavou prudce narazilo na sklo. Zatmělo se jí před očima a omdlela. Auto udělalo ještě jeden manévr. Převrátilo se střechou k zemi.
***
Hasiči vyprošťovali z auta bezvládná těla. Z pěti pasažérů měli zatím venku jen tři, z toho jednoho mrtvého. Ještě jim chyběli dva mladí lidé. Řidič a Stela. Jeden z hasičů pomocí vyprošťovacích kleští vytáhl Stelu. Tělo naložili na nosítka a sanitka ujížděla pryč tichou nocí. Řidič to měl bohužel spočítané. Pohled na hlavu, která je proražená přes trubku v opěradle sedačky, není příliš optimistický.
***
Vyzvánění mobilního telefonu vytáhl paní Povolnou z postele. Určitě volá Stela, jestli na té chatě může spát, pomyslela si. Přijmula hovor. „Haló?“
„Dobrý večer. Mluvím s paní Povolnou?“ otázal se neznámý hlas.
„Ano.“
„Volám kvůli vaší dceři Stele Povolné. Leží u nás v nemocnici.“
Stelinu matku polil ledový pot. „Co jí je?“
„Autonehoda. Přijeďte a dozvíte se více. Leží v Krajské nemocnici Most.“
„Přijedu. Kde dcera leží?“
„Nyní ji operují, ale pak ji převezou na ARO. Kdyžtak se zeptejte na recepci.“
„Dobře. Děkuji. Nashledanou.“
Stelinu matku dokonale pohltil zmatek a strach o dceru. Noční košili vyměnila za oblečení vhodné na ven, zavolala si taxíka a před domem čekala na vůz. Přesně jako její dcera před několika hodinami.
***
Nemocniční chodby byly v pokročilou noční dobu nezvykle tiché. Stelina maminka váhavě vykročila k recepci. Sestra za okénkem recepce se netvářila příliš přívětivě. Koho by také bavilo trávit sobotu v práci na noční?
„Dobrý večer. Dneska v noci sem přivezli dceru, mohla byste mi prosím, říci kde leží?“
„Jak se jmenuje? S čím ji přivezli?“
„Stela Povolná. Autonehoda.“
„Vy jste matka jedné z nich: Vysekali se teda nešťastně, to vám povím. Dva exitus, oba kluci, mladí a hezcí. Pak ještě přežil jeden kluk a dvě slečny. Ta jedna vyvázla jen se zlomeninami, naštěstí byla připoutaná, ale ta druhá je na tom hůř.“
Stelina matka vybuchla. „Tak kde leží dcera?“
„Ach…ano…omlouvám se.“ Sestřička si uvědomila, že má pracovat a ne si povídat. Zvedla telefon a někam telefonovala. „Vaše dcera je již po operaci. Byla převezena na ARO. Víte, kde to je?“
„Ano,“ kývla paní Povolná.
„Tak si zazvoňte na zvonek, tam se dozvíte více.“
Sestřička se povzbudivě usmála.
Stelina matka došla těch deset metrů k anesteziologicko resuscitačnímu oddělení se staženým hrdlem. Na zvonek zvonila, jako kdyby hořelo. Velké zasunovací dveře se otevřely a objevila se v nich slečna přibližně o dva roky starší než Stela. „Jdete za Stelou Povolnou?“
Stelina matka se podivila, odkud sestra zná její úmysly. „Ano.“
„Prosím, vstupte. Nejdřív ale půjdeme za panem doktorem.“
***
Lékař byl přibližně čtyřicetiletý tmavovlasý a pohledný muž, v pěkné tváři se mu však zračila únava a nespokojení. Vyzval Stelinu matku, aby se posadila do křesla v jeho lékařském pokoji a sestřičku poprosil o dvě kávy.
Paní Povolná nevydržela a zeptala se. „Co je s dcerou?“
Lékař se zhluboka nadechl a spustil. „Vaše dcera je ve vážném stavu, ale v ohrožení života není. Bohužel jsme jí museli amputovat pravou nohu ke kolenu, měla jí zaklíněnou v sedačce auta a už se nedala zachránit. Má zlomené žebro a levé zápěstí. Zjistili jsme, že má lehký otřes mozku. Po těle jsme objevili mnoho podlitina škrábanců. Po operaci se ještě neprobrala, musíme čekat,“ ukončil svou řeč lékař.
Paní Povolná se rozplakala. „Chci vidět dceru.“
***
Stela se v bílé posteli ztrácela. Mrtvolně bledý obličej rámovaly její tmavé a husté vlasy. Do žíly jí kapala kapačka, kolíček na pravém ukazováčku jí měřil tep, tlakoměr tlak, přísavky na dceřině hrudi, které byly napojeny na různé kabely, kontrolovaly činnost srdce. Doktor nadzvedl přikrývku. Levá noha plná modřin si hověla spokojeně na svém místě. Pravé lýtko bylo však v nenávratnu. Paní Povolná opět začala plakat a opustila pokoj. Neměla sílu. Se sestrou se ještě domluvila co má dceři přinést. Vydala se domů. Uvařila si kávu a zapálila cigaretu. Nezbývalo nic jiného než čekat.
***
Dočkala se. Její dcera se během týdne zotavila a byla převezena na JIPku. Dokázala komunikovat. Stelini přátelé, kteří nehodu přežili, jí přišli navštívit. Nad smrtí kamarádů si upřímně poplakala. Uznala však, že se nic nemuselo stát, kdyby opilí nevlezli za volant. Kvůli amputované noze upadala do depresí. Neměla vůli se uzdravit. Maminka ji denně navštěvovala a dodávala jí sílu.
***
Po třech týdnech Stelu pustili domů. Na vozíku vypadala jako hromádka neštěstí. Díky antidepresivům byla značně otupělá. Věděla, co jí čeká. Rehabilitace, plno vyšetření a ani do školy se asi dlouho nepodívá…
Modřiny se zahojily, otřes mozku odezněl, levou nohu se podařilo dostatečně rozhýbat, ale rány na duši zůstaly pořád. Stelin život se obrátil vzhůru nohama. Ano, mohla bojovat za život, který žila předtím, ale nechtěla. Stela se úplně odřízla od světa. Jedna hloupá autonehoda jí obrátila život naruby. Z veselé, bezstarostné a společenské dívky se stala lidská troska. A alkoholu se už nikdy nedotkla.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
85.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
