Posledních několik měsíců by se dalo vystihnout následujícími řádky - nejrůznější asociace a myšlenky se spojily ve slova, jejichž vznik loni v září byl jen důsledkem krystalizace pocitu, kterého jsem se prozatím navzdory veškerému světlu nezbavila.
Kajalová tužka
krouží po spirálách bdění.
Klaunův úsměv polilo borůvčí.
Žiletku!
Ať oholím to trapné chmýří,
co neodnesl vítr
z pampelišek...
Ještě vytetovat slzu
a mořskou pannu
utopit s kachničkou.