obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915262 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39344 příspěvků, 5725 autorů a 389598 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kamir:Má matka je Smrt a já jsem její posel ::

 autor Sirnis publikováno: 03.03.2009, 11:51  
Prolog

- jinak jak jsem tak přemýšlel nad příběhem, tak jen podotknu, že přidám asi tři postavy s vlastními příběhy, které samozřejmě splývají s hlavním (tedy to jsou zatím současné nápady)
 

Každý mé jméno zná. Jsem krutá, nemilosrdná, bezcitná a nemám s nikým slitování. Přesto všem měřím stejným metrem a žádného panovníka, hrdinu nebo zlosyna neušetřím. Svět mě potřebuje a každý to i přes nenávist a odpor ví.
Na každém rohu s vámi držím krok a nikdo přede mnou neuteče, ani se neschová. Kam se hnete, jdu s vámi jako stín. Co komu uděláte, všechno vidím a potom vás za každý váš čin budu soudit.
Jsem Smrt a s každým tvorem se minimálně jednou za jeho života sejdu. A když se s vámi nesetkám já, tak některý z mých poslů určitě…

***

Ohromná jeskyně rozléhající se pod celým kontinentem byla podivným místem. Nerostly v ní žádné rostliny ani mech. Obsahovala pouze kámen, tmu a desetitisíce duší zesnulých. Tam a nikde jinde se nacházela říše mrtvých, království Smrti.
Chladný kámen bez života tvořil vše, co jen oko přivyklé tmě mohlo spatřit. Cesty, strop, mosty, dokonce i někteří obyvatelé tohoto místa z něj pocházeli.
Podlaha jeskyni chyběla. Místo ní se nad bezednou propastí vznášely desítky ostrovů. Ty skýtaly dočasný domov duším zesnulých. Dobré, zlé, kruté, vlídné a další duše, jenž byli po smrti za své skutky souzeny samotnou Smrtí a podle jí vyřčeného verdiktu ztrestány nebo odměněny, dokud nepřišel jejich čas a ony se pak mohly znovu zrodit a žít život od počátku nanovo.
Mezi ostrovy vedly mosty, po kterých kráčely Vykonavatelé. Děsuplné stvůry ještěrčí podoby oděné do prosté bederní roušky, jejichž jediným majetkem byl krutý bič a ozubené kopí pevně sevřené v obou pařátech.
Vykonavatelé se v říši mrtvých nacházely na každém kroku. Neznaly slitování, lítost ani odpuštění. Jejich úkolem a smyslem života bylo sloužit Smrti. Královně a stvořitelce tohoto hrůzného místa.
A uprostřed jeskyně na největším z ostrovů se nacházel palác, jehož hlavní věž byla srostlá se stropem. Stropem, který byl součástí světa na povrchu. K němu vedly mosty od všech ostatních ostrovů. K doupěti panovnice, která ve svých spárech svírala moc nad zesnulými a ráda zasahovala i do dění živých. Bohyni, která prahla po moci v nekonečném soupeření s ostatními bohy. Její povaha se odrážela nejen na říši mrtvých, ale i paláci vystavěného z kostí. Obří, dračí, lidské, zvířecí a mnoho dalších koster tvořilo příbytek, který vzbuzoval hrůzu a respekt. Tam žila Smrt s Vykonavateli coby svým služebnictvem.

Pusté temné chodby na několika místech osvětleny pochodněmi v příhodném tvaru lebky. Takový by mohl být stručný popis vnitřních prostor paláce Smrti. Stavby, ve které je slyšet i pouhý náraz špendlíkové hlavičky o zem. Místa, kde odvážný zloděj najde hromady drahocenných pokladů, ale za svou pošetilost zaplatí cenu nejvyšší.
A přes všechna ta úskalí se chodbami paláce Smrti plížil jeden podivný zloděj. Z dálky spíše stín a z blízka netvor jenž by v útěk obrátil i ty nejstatečnější. Ještěr, jehož tělo se při chůzi všemožně kroutilo a vlnilo. Obživlý čtyřmetrový skelet pokrytý nánosem Temnoty. Černé mlhy stravující život s vlastní vůlí, ale v symbiotickém soužití se svým hostitelem, poslem Smrti.
Posel Smrti se proplétal labyrintem plným nástrah. Smrtelných nástrah pro každého tvora, dokonce i pro něho. Avšak ani jednou nešlápl na nesprávnou dlaždici, nespustil skrytý mechanismus dveří ani nepozvedl hlavu příliš vzhůru tam, kde bylo třeba se plazit po zemi. Jeho tělo splývalo se zdí, podél níž se kradl do soukromé komnaty Smrti. Jeho vládkyně a stvořitelky. Znal její povahu dobře, možná až moc dobře po více jak desetitisícileté službě, která neměla nikdy skončit. Nebo možná až tehdy, kdy už své paní nebude k užitku. Ne, pokoušel se tolikrát osvobodit z pout jejího vlivu, ale pokaždé selhal. Byl jejím vězněm, její pravou rukou, ale přesto jen mazlíčkem poslouchající povely. Byl otrok a přesto skoro všemocný. Ne, už nebyl čas doufat, že by mu snad někdy Smrt darovala svobodu. Musel jednat a musel si pospíšit, dokud ještě o jeho záměrech nikdo z jejích poskoků nevěděl.
Ohromné dveře z dračích šupin jen ztěžka povolily, když se do nich posel Smrti v ještěří podobě opřel celou vahou a ještě vynaložil veškeré síly. Dokonce i pro něho platila jistá fyzická omezení, s kterými nic nezmohl. Ale když se konečně ve dveřích objevila pár centimetrů široká škvíra, jeho tělesná schránka se změnila v černý dým, který v okamžiku vklouzl do zapovězených komnat. Hned na to se dveře z šupin zabouchly a zloděj se ocitl v pasti.
Uprostřed chladné a prázdné místnosti s vypouklým stropem se nacházelo několik pochodní a mezi nimi podstavec v jehož trojnožce se nacházel temně černý vybroušený drahokam. Kámen Smrti.
Nejmocnější posel Smrti vykročil k podstavci. Na to dva kroky od něho se před ním z podlahy vynořilo pět černých koulí s rudě žhnoucíma očima. Obklíčili jej a probodávali ho svými pronikavými pohledy.
Ne, už se nemohl vrátit. Nebyla cesta zpět. Špiclové jej nahlásí jeho matce a on nedostane přes prsty a pár týdnů domácího vězení. Ne, Smrt neznala slitování a jeho opovážlivost by ztrestala pouze mučením, trvajícím do skonání věků. Nebylo by to také poprvé. Ostatně sám byl svědky několika takových trestů.
Posel Smrti zaklonil hlavu na dlouhém krku a rozevřel chřtán, plný jako dýk ostrých zubů. Zařval ze všech sil a jeho řev se nesl celým palácem. Ne, on nebude zlodějem o jehož úmyslech budou muset zpravovat Smrt její Špiclové. A i když mu jeho záměry nevyjdou, tak celá říše mrtvých bude vědět, že to on, on a nikdo jiný se pokusil vzdorovat své matce.
Špiclové kolem vetřelce se vlivem mocného magického řevu stáhly, ale jelikož nebyli živými bytostmi, nemohl na ně hlas drásající duši zapůsobit. Ve vteřině byly zpátky na svém místě, držící nezvaného příchozího v obklíčení.
Třímetrový ocas zakončený palcátem s bodci se ohnal po první kouli. Odpálil ji přesně na podstavec. Než však Špicl stačil narazit do kamene Smrti, čtyři pochodně kolem artefaktu svým plamenem vystřelily až ke stropu a neproniknutelné ohnivé tornádo sežehlo odpálkovaného tvora.
A sakra, řekl si posel Smrti v duchu, který o této poslední obranné linii kamene vůbec nic nevěděl. Ale nebylo čas dlouho se rozmýšlet nad tím, jak vyzrát nad touto překážkou. Smrt už jistě byla na cestě a spolu s ní i početné zástupy Vykonavatelů. I když větší strach měl samozřejmě ze své matky!
Několik Špiclů zahájilo nálet a jejich směšná tělíčka v porovnání s ještěřím netvorem vypadala jako pingpongové míčky. Přesto zaútočily a svou smrtí způsobovali nepatrné zranění. Vypadalo to, jako když statného býka obtěžuje hejno komárů.
Jak jeden Špicl za druhým umíral v sebevražedném útoku, jejich počty ubývali, ale desítky dalších vplouvalo do komnaty skrze její zdi, strop a podlahu.
V poslovi Smrti to začínalo vřít. Musel bojovat s tvory z nejnižší pozice v hierarchii říše mrtvých. Což bylo pro něho s nejvyšším postavením hned po Smrti potupné. Špiclové jej navíc držely v šachu a to bylo ještě horší. Dokonce už cítil přítomnost vládkyně, která s důstojností sobě vlastní kráčela zpříma chodbami paláce tam, kde se on musel plazit.
Komnata začala houstnou. Neustálý příval dalších Špiclů jen přidával poslovi na bezmoci, která jej pomalu začala svírat. Tvor, který se svou mocí a silou mohl měřit rovnou s drakem byl utlačován dotěrným hmyzem. Ale i hmyz uměl bodnout a ve velikém počtu zahnat několikanásobně většího protivníka.
Smrt přicházela. Od její komnaty jí dělilo pouze pár chodeb. Zloděj to moc dobře vnímal. Cítil tu auru, kterou sám vyzařoval jen v několikanásobně menším měřítku. Musel jednat. Teď nebo nikdy. Buď uspěje nebo alespoň zemře. Ohnal se po nejbližších Špiclech okolo sebe a poté se vymrštil přímo na podstavec s nejmocnějším artefaktem bohyně Smrti. Čekal, že jej ohnivé tornádo spálí na uhel a jeho chabý pokus zmocnit se kamene přijde jeho matce za směšný, ale už neměl, co ztratit. Když však dopadl a svou vahou jej převrhl podstavec, překvapeně zjistil, že pochodně zhasly. Radost záhy vystřídalo pochopení v podobě Smrti stojící ve vstupních dveří. Špiclové se stáhli a nyní v bezpečné vzdálenosti vyčkávali, co se bude dít.
Ve dveřích stála žena. Mladá, překrásná a to z ní byla vidět pouhá polovina. Druhou jí zahalovala Temnota, její plášť a spojenec. Prohlížela si zloděje modrým okem a když skončila zlatá kadeř jí spadla do tváře. Vyzařoval z ní klid, půvab a mír. Bílé svatební šaty na ní jen zářily. Byla úchvatná a nadpozemsky krásná.
Posel Smrti stál téměř bez hnutí, jen svým ocasem sebral mocný artefakt z podlahy a sevřel jej v pravé pracce. Cítil, jak kámen pulzuje vlastní mocí. Jak skrze něj proudí do říše mrtvých nové duše zesnulých a jak skrze něj jeho matka tahá za nitky ve světě živých. Byl tak blízko dosažení svého cíle, ale zároveň mohl o všechno přijít.
Smrt vykročila levou nohou a po několika krocích její plášť zmizel a odhalil její druhou polovinu těla. Ohavnou hnijící kostru pokrytou cáry masa, na kterých se držely útržky špinavé látky. Teď na kdysi věrného služebníka pohlédla i druhá tvář Smrti. Rdousivý pohled prázdného očního důlku probodával ohromné tělo skrz naskrz. Těch několik černých vlasů přilepených na holé lebce tvořily podivný kontrast se zlatou hřívou. Avšak taková byla Smrt. Dvě tváře, dvě povahy, které tvořily tuto bohyni, jenž se odlišovala od ostatních stvořitelů světa. Byla jako váha, jejíž misky se stále přetahovaly.
„Jak ses opovážil,“ zaznělo chladně komnatou, aniž by Smrt pohnula rty.
Posel Smrti neodpověděl. Nemělo cenu se hádat. Nemohl se rozptylovat, když šlo do tuhého. Sevřel kámen mezi oba pařáty a s vypětím všech svých magických sil se pokusil uniknout.
Nebyl však dost rychlý. Proud černé energie s ním mrštil o zeď a začal jeho podstatu trhat na kusy. Kámen Smrti vyklouzl zloději z rukou a kutálel se chvíli po podlaze.
Bývalá pravá ruka - syn Smrti - ze svého ještěrčího chřtánu vysílala řev plný agónie, oznamující blížící se konec. Pokusil se vzdorovat své vládkyni a jeho utrpení se neslo celou říší mrtvých jako odstrašující příklad ostatním.
Smrt náhle polevila, jako kdyby se její krásná část slitovala. Vykročila k němu a lem svatebních šatů klouzal po studené podlaze. Za ní do komnaty vcházely Vykonavatelé.
Zrádný posel ležel nehnutě na zemi a vypadalo to, že sotva žije. Jeho tělo vypadalo scvrkle a průsvitně. Byl slabým a k politování. Avšak lítosti se od nikoho dočkat nemohl.
Smrt už dorazila k podstavci. Mířila přímo ke svému kameni. Nespěchala. Pomalu se skláněla a zkostnatělou ruku natahovala po drahocenném majetku, když se kolem něj omotaly články ocasu.
Zrádný potomek Smrti nepotřeboval artefakt sevřít ve svých spárech. Ocas byl jeho součástí. Třetí končetinou. Stačil okamžik, aby doplnil ztracené síly a poté dokončil to, co započal. Kámen i s ním zmizel za bílé záře, které pouze aura samotné Smrti zabránila obsáhnout celou komnatu. Vládkyně mrtvých však nehodlala nechat zloděje uniknout tak snadno. Vyslala za svým služebníkem vlnu magie, která jej měla zničit. Avšak její zrádný posel přežil i tentokrát. Sice přišel o kámen a většinu síly, ale žil dál.
Tucet Vykonavatelů v zapovězené komnatě zemřelo rukou své paní. Uvolněný hněv Smrti vyšel proti věrným služebníkům. Ale co bylo pro vládkyni mrtvých tucet Vykonavatelů v porovnání se ztrátou artefaktu, který tvořil převážnou část její moci.
Posel Smrti se zhmotnil na spadaném listí pod kaštanem kdesi uprostřed lesa. Unikl z říše mrtvých a ocitl se ve světě živých, kde platila zcela jiná pravidla. A jak se jeho tělesná podoba rozptylovala a měnila, jedinou upomínku po ještěrčím těle byla odumřela zem v obrysech nebezpečného monstra, které vystřídalo slabé nevinné dětské tělíčko…


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.04.2009, 23:29:00 Odpovědět 
   Před smrtí určitě nikdo neuteče. Je zajímavé, že jeden ze sluhů (nebo spíše spolupracovníků) Smrti jí chce ukrást jistý magický artefakt, že by zde šlo o nějaké spiknutí? Popis místa, kde se tato část odehrává se mi líbí a vyzařuje z ní jistá beznaděj a nutná oddanost, jen netuším, jak zde funguje chod času, patrně jde o jakési "bezčasí", pak by v tomto světě ani pojem "navěky" neměl žádný smysl, protože by jej nikdo nedokázal změřit, ale kdo ví? Zajímavé... K chybkám se vyjadřovat nebudu, protože mají jistou schopnost svému majiteli uhýbat před očima, což však samotného autora neomlouvá! ;-) Co pomáhá? Číst vícekrát a nechat chvíli i uležet... Ale patrně oba víme, jak to s těmi "radami" nakonec dopadá! Jednomu radili, až prohrál válku... (A radili mu dobře, nebo špatně? Dal dotyčný na jejich rady?) ;-)))
 DaNdÝ 08.03.2009, 11:39:57 Odpovědět 
   Mnu. žejo ta forma, sám vidím chyby jen dyž se na ně soustředím, tady sem se soustředil na příběh a chyb si nevšímal, ale zřejmě pdole komentů jich tam je dost. Opravování po sbě je vopravdu věc důležitá, ze svý zkušenosti bych asi řekl tak, přečíst si to po sobě klidně desetkrát. A aspoňh dvakrát z těch přečtení se soustředit čistě jen na slova a formu a gramatiku a ne na obsah a stylistiku. Ale teda spíš příběh, nevím esli sem někdy někde dřív čet možná první díl minulý verze, tam mě zaujalo to tajemství, který se znášelo nad tím divným dítětem. Tím, že je tady už příběhově explicitně řečeno kdo to dítě je, to tajemství docela mizí. Ale nechám se překvapit jak to bude pozdějc vyřešený. Jedna z mýho úhlu pohledu sna trohu chyba, je zjednodušení tý Smrti jako takový. jako charakterní. Podle všeho činění a většiny popisků je prostě jen zlá, démonická. Což je trochu diskutabilní, když člověk přemejšlí nad smrtí jako takovou a hlavně lehce kýč, dyž se člověk zamyslí nad všema těma ženskejma záporákama ve spoustě fantasy. Nu ale, to k chválení celkem proti tomuhle převažuje. Popisek paláce dobrej, docela zajmavý fantasy představy, Vykonavatelé, dobrje název. Nu dneska za dvě a uvidím co bude příště.
 Matylda Kratinová 05.03.2009, 10:37:51 Odpovědět 
   Takže rovnou k příběhu (a na rovinu): původní verzi jsem ještě neměla čas si přečíst, takže nemůžu soudit, jestli a k jakým změnám došlo. Mám ale v paměti pozdější díly, z tohohle hlediska nemám problém si některé věci domyslet předem, ale jsem zvědavá, co se změní s přidáním dalších hrdinů.
- Napětí jsi do příběhu nalil dost, kdybych neznala pozdější linku příběhu, vůbec bych si nebyla jistá, jestli se hrdinovi podaří uniknout, nebo ne a jeho cesta za svobodou bude ještě hodně komplikovaná.
- Popisy - docela ok, veskrze originální (až na pár drobných faktických nesrovnalostí - třeba ta věc s kopím Vykonavatelů - mají ještě bič, ne? Buď špatně počítám, nebo když potřebují bič, jedním pařátem kopí pustí, nebo těch pařátů mají víc než dva - mno, to je jen takový detail k zamyšlení)
- k pravopisu se úmyslně vyjadřovat nebudu ;-)
Celkově se mi příběh líbil, takže budu hodnotit historku.
Psaní zdar, na chyby mor,
Matylda
 Sirnis 04.03.2009, 14:12:06 Odpovědět 
   no tak se taky musim vyjádřit
- ne k diskuzi o dyslexii (a je mi fuk jestli sem ji napsal dobře nebo špatně ;-))
no co se hrubek týče, tak se omlouvám, text jsem sice procházel několikrát, ale pokaždé jen po stylistické stránce
ono když kontroluju text, tak prostě se musim nejen donutit kontrolovat pravopis, ale prostě dá se říci přepnout úplně na jiné myšlení ... a jak je vidět, hodně často se na to zapomíná, nicméně se pokusim v příštím vkládání opravdu stůj co stůj k tomu donutit
 TheDevil 04.03.2009, 13:15:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: TheDevil ze dne 04.03.2009, 7:16:20

   Nenarážím na nedostatky, to bych si opravdu nedovolil =) jen právě tato problematika - dis(proporce) z latiny a dys(lexie) z řečtiny-bývá často matoucí. Já naopak lidi, kteří se dokáží vypořádat s problémem, obdivuji!
 TheDevil 04.03.2009, 7:16:20 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m ze dne 03.03.2009, 11:44:54

   Nemá to být rýpání, jen bych chtěl říct, že se píše dysgrafik. Jinak vidím, že s pravopisem (a trpělivostí=) problémy nemáš a jednalo se patrně o nedopatření.
 ze dne 04.03.2009, 11:30:55  
   m2m: Ou, promiň, ve španělštině je to s měkkým i a podle analogie s latinou to i dává smysl, ale tak se omlouvám a klaním se.

Moje porucha je v tom, že neumím psát, vypadávají mi písmena, slabiky či slova. Stačilo jen pár let tréninku, takže dnes už problémy moc nemám. Ono si to stačí i po sobě pozorně přečíst.
 Guardianes 04.03.2009, 2:43:15 Odpovědět 
   Zdravím.
Těch chyb je tolik, že to vypadá, jako bys to po sobě ani jednou nečetl. Ona fantazie je jistě pro tento žánr nutná a je zřejmé, že jí máš dostatek, ale jen fantazie nestačí. Správně psát, to je podle mého základ.
Navíc je v příběhu několik nesrovnalostí, např. hned v prvním odstavci. Není to smrt, kdo nás soudí, ta nám jen ukáže čas, kdy se k poslednímu soudu odporoučíme. Je toho víc, co mi moc nesedí, uvidíme, jak bude vypadat další část.
 Romana Tamová 03.03.2009, 12:55:09 Odpovědět 
   Obdivuji tvoji fantazii, ale dávej bacha na hrubky, ty mě vždycky vrátí do reality, a to je škoda. Není to zrovna mé oblíbeně čtení, ale předpokládám, že další díl už bude akčnější. Dám ti za 1, tak se hoď do toho i a Y
 m2m 03.03.2009, 11:44:54 Odpovědět 
   Ahoj.

Nepoučil ses.

¤ jež/jenž by ses po roce už snad naučit mohl

¤ duše bylY

¤ Vykonavatelé jsou prostě mužského rodu -> takže kráčeli, nacházeli... atd.

¤ koule je naopak ženského rodu, takže posla obklíčilY...

¤ a do třetice "špiclové" jsou mužského rodu, takže zase s měkkým. Humus.

¤ "... z blízka netvor jenž by v útěk obrátil..."
- doplň chybějící čárku

¤ Kde drží Vykonovatelé bič, když v obou pařátech svírají kopí?

¤ "Když však dopadl a svou vahou jej převrhl podstavec..."
- tuhle větu si přečti. Nevidím v ní smysl.


Takže ještě jednou.
Text je atmosférický, čtivý, ale POHŘBENÝ tunou chyb a překlepů a nepozorností.
Dneska přivřu oči, ale příště už za gramatiku napálím čtverec. My nejsme gramatická korektura, gramatická stránka textu je Tvoje vizitka a já se vůbec nemusím snažit ty chyby hledat.

Pokud to neumíš sám, najdi si někoho na betaread. Věř mi, že pokud bys chtěl něco vydat, objeví-li se tam jediná chyba v íčku, letíš v dnešní době do koše.

Výmluvy na dis- chroby neberu. Sám jsem disgrafik. Takže trochu cvičení, vůle, kamarádů, kteří Ti text zkontrolují.

Čím víc chyb, tím míň čtenářů.

I Chemik ztrácí svou trpělivost.

1 za atmosféru a styl, 4 za gramatiku. Příště tu jedničku za styl a atmosféru vymažu. Opravdu Ti text za to nestojí, aby sis ho pořádně zkontroloval (nebo někdo z Tvých přátel?).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Pro Jasmina
DaBone
Som blázon
aegitalos
Blázni
aegitalos
obr
obr obr obr
obr

Myš Lenka
Werika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr