» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Sen je sůl bez chleba."

Ramón Gómez de la Serna

počet přístupů: 2141204

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 4 ::

:: Na pár židlích ::

salvator	publikováno: 26.05.2009, 21:16

Opět mi na cestě jemně mrholilo do tváře a já se přesto nemohl zbavit dojmu, že dnes to nejspíše zase nebude..


	Neměl to daleko. Pár stovek kroků. Navíc, padal příjemně vlažný déšť, přestože byl ještě vyloženě zimní měsíc. I tak se vyplatilo alespoň částečně schoulit si tvář do teplého svetru pod bundou. Těžké dveře už známě zavrzaly. Přivítala jej místnost s několika černými židlemi, zčásti obsazenými čekajícími. Vešel a nepříliš hlasitě pozdravil. Rozpoznal ihned, že by se jeho obvyklá hlasitost v tomto případě nehodila. Velmi starý pán, zřejmě pochopitelně unavený, jak už to bývá ve věku požehnaném, přisunuv si jednu ze židlí ležel s hlavou zakrytou dlaněmi mezi omšelými časopisy. Pospával. Aby ho nevyrušil, zlehka si odložil a posadil se přímo naproti němu. Chvíli si prohlížel ostatní přítomné a pozvolna vytáhl ze svého pouzdra na osobní věci tužku a pár listů papíru. Nežli však mohl dokončit plně svůj záměr, ozvaly se opět dveře a do místnosti vešla jakási žena. "Velmi starý pán" ihned zvedl hlavu a spokojeně se usmál. Spěšně si svlékla svůj kabátek a přeložila jej přez opěradlo židle stojící nejblíže ke dveřím ordinace. Přistoupila až těsně k němu a něžně vzala jeho hlavu do svých dlaní. Chvíli to vypadalo, že se snad neviděli celou věčnost. Neubránil se pousmání, protože podobný výjev neviděl snad nikdy v životě. S napětím sledoval, co bude dál. "Utekl ten bílý králík, šeptala."Našel si malou díru v tom plotě, co jsme minule spravovali, pokračovala a dala si ruku před ústa." "Co jsi udělala?" zeptal se a jeho oživlé oči byly plny očekávání. "No, chytila jsem ho." Ústa "velmi starého pána" se upřímně rozesmála od ucha k uchu. "Pojď, sedneme si blíž ke dveřím, za chvíli tě jistě budou volat, prohlásila rozhodně." Poté, co si oba usedli vedle něj, mohl dokončit odhad zbylých obsazených židlí. Přez onen kulatý stolek s časopisy směrem nalevo, téměř nenápadně listoval v jednom z nich nevysoký pán kolem šedesátky. Měl šedý oblek, šedou košili a nečekaně hnědé boty. Naopak napravo, ve volnějším prostoru, seděla spořádaně paní přibližně téhož věku. Patřičně postaru odděna, dokonce i s kloboukem visícím na věšáku, který jakoby vypadl z filmů pro pamětníky, mlčky přidržovala svoji objemnou kabelku na kolenou. Z ordinace se ozval hlas sestřičky:"Pane doktore, budete chtít tohle nachystat ještě na dnešek, nebo si paní přijde až zítra?"Hm, nechejte to na zítra?"přišla po malém zaváhání odpověď . "No a co vy, pane Dolejší, jakpak jsme na tom?" "Víte, ozval se tiše skřehotavý hlas, bolí mě u srdce a taky nohy mi špatně slouží." "Dobrá, tak se na to podíváme."Ukažte se mi..ano..hm..kde vás to přesně bolí?" "Tady, prosím." "Ano, ano, a jde vám ta bolest spíše doprava, nebo doleva?" "Spíš doprava." "Hm, takže, já vám napíšu ještě nějaké léky na to vaše srdíčko a také něco na ty bolavé nohy." "Děkuju, pane doktore." Pak se rozhostilo téměř nepřerušované ticho a chvílemi se mu zdálo, že nebýt té slyšitelné konverzace uvnitř ordinace, je tady ve společnosti všech těch černých židlí docela sám. Ticho v čekárně přece jen někdo přerušil. Postarší pár, zřejmě už čekající, pro ně neúměrně dlouhou dobu, nevydržel. Vousatý, pomenší usedlý pán se dal do žmoulání vlněné čepice a jeho stejně netrpělivá, brýlatá paní se špičatým nosem vylovila v peněžence příslušný poplatek. Od té chvíle, až do okamžiku než se zvedla a vykročila směrem ke dveřím ordinace, cinkaly drobné bez ustání v jejích vrásčitých rukou. Opět zaskřípaly dveře. Pozdně střední věk, hnědá kožená bunda, šoupavý krok. Zapsal se, nahmátl nejbližší noviny, usadil se a od té doby si jej už nebylo pro co všímat. Jakoby se zrychloval čas. Znovu vrzly venkovní dveře. Do malé místnosti s téměř poklidnou atmosférou vběhl podivně vyhlížející muž, tak pětatřicet, pichlavě nerudné oči, špinavě zarostlý vousem a černí za nehty. Už od první chvíle se mu nelíbil. Onen poslední příchozí ihned zaklepal a v pootevřených dveřích ordinace cosi sestřičce zamumlal. Zcela očekávaně se posadil hned vedlě něj. Pero se zastavilo v pohybu. Avšak jen na chviličku. Uvědomil si, že jeho rukopis je ztěžka čitelný i za normálních okolností, natož nyní, kdy má dobrých pár týdnů neustupující bolesti v celé ruce. Uklidnilo ho to. Potlačil zasyknutí a pokračoval. Beztak to po sobě ani sám nepřečte, pomyslel si ještě. Za několik krátkých minut naštěstí zmizel jeho nevítaný sousedící v záplavě houstnoucího deště, který se venku rozhodl smýt nepořádek z ulic. Ztratily se i cinkající penízky se zažmoulanou čepicí. Také film pro pamětníky odplul do stojatých vod historie. Šedá se rozplynula v čase. Poskládal těch pár listů na sebe a konečně se rozhlédl. Byl na řadě.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 23		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apolenka	27.05.2009, 15:08:04

Tento textík vnímám jako obraz - dobrý figurální obraz. O malířích je známo, že jsou dobří pozorovatelé a vzpomínám si, že jsi v komentáři k jedné své básni (o baletce) zmínil, že maluješ. Nespletl sis tady tužku se štětcem? Předpokládám, že ti to jde se štětcem moc dobře, ale i tužkou jsi ty čekající lidičky popsal znamenitě.


ze dne 27.05.2009, 21:25:04
salvator: Máš mé díky, Alenko, vždycky tě tu rád vidím. Ach ano, mé nebohé štětce nedobrovolně zahálí již přes rok. Proto taky ta báseň, mimo jiné. Ale opravdu moc děkuji, potěšila jsi mne. Moc, moc hezký večer a příjemné sny.

Vanessa Kuzníková	27.05.2009, 0:55:00

Povídka krátka a zvláštní, motá se to kolem starších lidí, ale jinak je to trošinku nepřehledné a dala bych tomu novou úpravu. Jinak to má svou poezii a ne že ne. Takové citlivé a milé. Našla jsme tam pár chyb - nějaké čárky, ale to se vstřebá - třeba.


ze dne 27.05.2009, 11:05:13
salvator: Opravdu moc děkuji za pochopení a tvá slova. Ne vždy vznikne velké dílo a ne vždy se dotkne více lidí najednou. Mě osobně stačí i těch pár, neboť rád píšu a rád přijímám komentáře od ostatních, ať už jsou jakékoliv. Hezký den ti přeji.

Šíma	26.05.2009, 22:24:31

Ahoj, chybky a nejasnosti Ti vypsal Chemik, takže nemá cenu se opičit... Ten bílý králík se mi líbil. Přemýšlel jsem nad tím starým pánem, který tolik zaujal našeho pozorovatele. Říkal jsem si: "O co v tomhle příběhu (střípku) vlastně jde?" Jde tu o stáří, prožité životy a bolavá těla? O marnosti všeho toho našeho počínání a lidského pachtění? Proč vlastně žijeme? Pro těch několik prchlivých okamžiků, kterým se říká "štěstí"? Hihi, ale nejspíš jsem "mimo mísu"... Musí mít každá povídka (za každou cenu) nějakou pointu? Měla by, ale možná ne vždy... ;-))) Není to celé o tom muži, který sedí v čekárně a něco píše do svých bílých (nepopsaných) listů? Vidí kolem sebe různé tváře a může srovnávat... Ale kdo ví? Mezi námi, už vím, proč píšu svá dílka vždy na psacím stroji, nebo na počítači, mám nečitelný "pravopis" (škrabopis, či rukopis) a nedokážu to po sobě přečíst... Tvůj hrdina je jen jedním z mnoha pacientů, který čeká na rozhřešení, ale jeho nemoc možná nikdy neustoupí, pak je ten život jen o bolesti a strádání, kdy ty "kladné momenty" jsou jen takovou slupkou na pomeranči... Ale já už jdu, bo jsem se děsně (ale děsně) rozkecal a kdo ví, zda vůbec k věci! Mizím a hezký večer přeji!


ze dne 27.05.2009, 10:57:10
salvator: Nazdar Šímo, ty jsi mne vskutku zachránil. Nemyslím, že jsi se moc rozkecal, naopak. Tvůj komentář mne hodně příjemně potěšil, jelikož tvá slova vystihují můj záměr, tedy pokud jsem vůbec nějaký, v té době kdy jsem to psal, měl. Mezi námi, ten muž jsem opravdu jen já sám a to o čem je tam psáno se téměř beze zbytku stalo. Taky jsem rád, že jsi se příliš nezabýval pointou, která by byla v tomto případě na nic. Takže, ještě jednou mockrát díky za zastavení a měj se.

m2m	26.05.2009, 21:15:30

Zdravím! Tak začneme chybkami: × přez - správně je přes × ujela Ti překlepka v přímé řeči: "Utekl ten bílý králík, šeptala."Našel si... - tahle překlepnice se ještě zopakuje (+ samozřejmě ta mezera; těch mezerek pak taky dost chybí) × dvě ležící tečky neznám, existuje buď jedna nebo spíš tři, po kterých je vždy mezera × přebytečné čárky v postupně se rozvíjejících přívlastcích ("... jeho stejně netrpělivá brýlatá paní...") × pozor na jakoby × jako by (Jako kdyby se zrychloval čas = Jako by se zrychloval čas) Jako bych v textu marně hledal. Hledám tam, na poměrně nedějový text, nějakou hlubokou myšlenku, poselství, cokoliv, co by text vyhnalo na kvalitativním žebříku výše, než je. Hledám pointu, hledám ji několik minut, už dvacet... a stále nic. A tak přihlédnu jen k tomu, že něco v textu je, ale nevím co, něco ještě potřebuje, něco potřebuje opravit. Rozhodnutí nechám na čtenářích, moje známka není důležitá.


ze dne 27.05.2009, 10:50:07
salvator: Především děkuji za publikaci a mnohé sdělení o mých chybách. Po pravdě, tentokráte jsem si jich ani za mák nevšimnul. O pointu tu v podstatě příliš nešlo, tohle měl být jen takový odlehčující text v úporných dnech s onou stále ještě zcela neztracenou bolestí. Myslím samozřejmě fyzickou. Jinak moc díky a pochopitelně se pokusím polepšit...