» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."

Publilius Syrus

počet přístupů: 2141204

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Mokré kocouří srdce ::

Kordulka	publikováno: 07.03.2009, 18:51

Bohužel jedna z mála povídek, která se zakládá na pravdě. To se prostě někdy tak stává.


	Mokré kocouří srdce Venku je tma. Pouliční lampy už nemají pro koho svítit. Z roury okapu odkapává špinavá voda do louže. Tam pomalu tepe malé kocouří srdéčko. Přemáhá se, jiskřička skomírá. Jiskra, kterou před lety vykřesaly dětské ruce. Z ní vzplál plamen nevděčného srdce pro toulání a kočičí rvačky. Kocourek sípe. Pláče po teplých dlaních. Brečí jako novorozeně. Stokrát pil z bledě modré mísy. Stokrát se nechával hladit dětskýma rukama. Stokrát předl na rohožce před domem. A teď? Kocourek se snaží příst. Z hrdla se mu vydere jen další bolestný vzlyk. Nebo už to zapomněl? Srdéčko slábne. Do špinavé louže odkapává voda z okapu. Odkapává jako slzy, které chtěly své koťátko zpět. To teď leží, sípe a pokašlává ve špinavé vodě na ulici. Už nemá sílu se zvednout a odkulhat domů. Nemá sílu zvednout se za přicházejícími kroky. Kam se poděl ten kočičí hrdina? „Kocourku?“ lidský hlas prolomil ticho. „Copak? Pojď, ty náš mizero, půjdeme domů.“ Jiskra zhasla. Tu už žádné ruce nerozkřešou.


celkové hodnocení autora: 89.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 34		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Gothaj	08.04.2009, 11:24:06

Jo jo, prostý příběh kocoura a jeho majitele, řeklo by se až otřepaný a zprofanovaný...ne ve tvém podání. Ty sis uměla poradit a na krátkém textu jsis otestovala svoje schopnosti...myslím že pokus vyšel na výbornou. Pokašlává ve špinavé vodě na ulici...některé věty ve mě paradoxně vyvolají úsměv...ale ne ten škodolibý, ironický, nepřejícný...úsměv nad tím jak ti to žeru i s navijákem, dobrý:))


ze dne 16.04.2009, 17:30:05
Kordulka: Děkuju moc :o)

estel	14.03.2009, 11:08:46

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 13.03.2009, 22:41:28* čuk: Když já si myslím, že text je stavěný především na vztah člověka a kocoura (protože to téma se tam často opakuje a v závěru je nejvýraznější). Takže tam nepostrádám ani náznak. Kocour umírá. To je dané hned v prvním odstavci a proto nepotřebuje vysvětlení: je to fakt, který příběh otvírá a s kterým příběh manipuluje. Něco jiného by bylo, kdyby se informace objevila až v polovině textu nebo kdyby byl kocour na začátku příběhu v pořádku a pak se něco stalo. Takhle je to nenapadnutelné. Jednoduché věty. Já vím, na co jsou dobré. Ale všeho s mírou, když jich dáš hodně za sebe, tak to prostě rozfrázuješ. Jen si to zkus přečíst nahlas. Když intonace klesá po každé dílčí informaci, nemůže text plynout dostatečně plynule.

estel	13.03.2009, 22:41:28

Zdravím, zdravím, mně dosud naprosto neznámá osobo. Předně, je mi líto Tvého kocoura. Já musela začít chovat plyšové medvědy, když nám další kočka zemřela. Ale k povídce… Dá se říct, že nesouhlasím s čukem: informace o tom, jak kocour ke zranění přišel, do textu nepatří, koncept povídky je jiný, bylo by to jen zbytečné zabíhání. Samozřejmě že text tak, jak jsi jej vystavěla, je hodně krátký a ani není moc kde přidat, ale připadá mi to jako lepší varianta z toho, co se nabízí. Možná by nebylo od věci si v takovémhle případě pohrát s barevnějším, živějším popisem, přidat tomu jasnější kontury, zkusit metafory, personifikace, cokoliv – abys dosáhla nějaké Tvé formy jazyka a vystřihla to z ostatních textů. A jistě je mi jasné, že nejdůležitější je tu jen ten kocour, jenže popisovat pocity zvířete by bylo zas něco extrémně jiného (a tady zřejmě dosti nevhodné) a popisování pouhých příznaků tak, jak jsi je použila, je sice do jisté míry šikovné, ale nějak to nedokáže vystihnout atmosféru toho okamžiku v plném znění. Ale to by chtělo experimentovat… Jinak mi vadilo opakování informací. Asi to zní dost divně, vzhledem k tomu, že opakuji nejvíc na celém saspi, ale koukněme na to: - Jiskra, kterou před lety vykřesaly dětské ruce. / Stokrát se nechával hladit dětskýma rukama. Že to jsou DĚTSKÉ ruce, v podstatě chce říct, že se o kocoura staralo dítě. Ale to by stačilo říci jednou a pak už psát jen o rukách. Nebo to vynechat úplně, vzhledem k tomu, jak krátký text to je. - Z roury okapu odkapává špinavá voda do louže. / Do špinavé louže odkapává voda z okapu. / To teď leží, sípe a pokašlává ve špinavé vodě na ulici. Něco jiného by to bylo, kdybys opakovala doslovně. Tady to zní spíš, jako kdybys nevěděla kudy kam nebo kdybys zapomněla, co jsi už psala. Krom toho, opět říkat několikrát, že voda byla špinavá, je zbytečné. Hodně rušivé mi připadalo nadužívání jednoduchých vět. Zkus si to přečíst nahlas: je to frázovité, rozdělené. Pospojovat to do souvětí (samozřejmě ne všechno) by znamenalo dát tomu větší spád. Opět, je na Tobě, abys to vyzkoušela. Ono je na Tobě ostatně všechno, že jo. Třeba kdybys před tím, než začneš psát, věděla přesně, co chceš napsat, šlo by to lépe. A třeba to víš. Zkus si někdy napsat jen odstavec textu a pak ho zkoušej měnit: přidávat slova, škrtat slova, opakovat slova, měnit slova… Tak nejlépe zjistíš, čím čeho docílíš a budeš pak z textu moci vyrazit maximum. Zkus to! (Ano, je to rozkaz, protože kdybys to zkusila, hodně by mě zajímal výsledek…) A rozhodně přeju hodně štěstí v dalším psaní. Nechci, aby tenhle komentář vyzněl negativně, já ho tak nemyslím. Ale mám pocit, že kdybych se měla ještě rozepisovat o tom, co se mi líbí, že bys mě musela zabít… i takhle máš na dopoledne co číst :-)


ze dne 17.03.2009, 16:50:00
Kordulka: Ty bláho, děkuji. Vážně. Dík za dlouhý podrobný komentář. Má to pro mě velkou cenu. (Už jen to, že je delší než samotný text... :o)) Jinak: já jsem dlouho přemýšlela, jestli to sem vůbec dávat, protože jsem to psala spontánně ve chvíli, kdy kocour, který se narodil u nás v kotelně v krabici a kterého jsem měla moc ráda, ležel na zahradě, pár metrů od dveří a opravdu plakal. Takovýto bezmocný, nenech mě tu. A ještě po tom, co jsem ho nesčetněkrát krmila po injekcích antibiotikama. Další povídka by mohla být jak přišel na svět, ale o tom příště. S tím, že se to špatně čte nahlas úplně nesouhlasim. Byla jsem s tím na recitaci a řikalo se mi to naopak hezky. Je to ale asi tím, že když mluvíme, taky nikdy nepoužíváme dlouhá plná souvětí...nemůžu soudit. Nevim, jestli komentář dokážu úplně strávit, každopádně si ho skopíruji a pořádně prostuduji. Děkuji.


ze dne 14.03.2009, 8:10:26
čuk: To je věc pojetí: nemyslel jsem informace o tom, jak kocour ke zranění přišel, ale jen náznak, který by mohl být zabudován do citové struktury, k ovlivnění atmosféry. MOžná by stačila větička. Já si naopak myslím, že strohý styl krátkých vět s opakováním kontrastuje cit určitou drsností a trochu brání zabředbout do sentimentality. V citovém zanícení se používají kratší věty, pokud není souvětí litanické.

Šíma	07.03.2009, 19:03:35

Smutné dílko, pomoc přišla pozdě. Líbil se mi kocouří "boj o život"! Že je textík krátký mi nevadí, ono kdyby byl delší, asi by se veškerá "atmosféra" někam vytratila a kdo ví, kam by se pak celé dílko zvrtlo... Hezké detaily, Jedna až Dvě! Možná za Jedna.


ze dne 08.03.2009, 19:41:10
Kordulka: Spíš pomoci nebylo. To je ale možná ještě horší. Díky.

Povídkář	07.03.2009, 18:55:12

Vím, jak ti asi bylo. Taky jsem to nedávno zažil:( Dílko mi přišlo hodně sugestivní, zejména přiostření smutku vylíčením prostředí, sice bylo skromnější, ale bylo na 100% výstižné. A mezi povídáním i věty o kapkách deště...mě se to líbilo. Dám ti jedničku a zařadím si tohle dílko do oblíbených. Mohl bych si dát poznámku: inspirativní. Pěkný den.


ze dne 08.03.2009, 19:40:23
Kordulka: Děkuji.

čuk	07.03.2009, 18:49:30

Velmi smutná a velmi citlivá momentka. Je patrný osobní zážitek, který lze plně chápat. Bolest za zvířátko.Z literárního hlediska přesmutněno až k určité sentimentalitě. Chybí rámování a pointa. Koťátko a už kočičí rvačky? Kromě soucitu by tam měl být víc, třeba náznak proč? Kdybych nevzal v úvahu tu velkou soucitnost, byla by známka horší. PS: Milá jmenovkyně, odkud že jsi?


ze dne 11.03.2009, 18:58:21
Kordulka: Tak nic, já příbuzenskou větev v Plzni mám... :o) (a v Hradci a v Brně :o))


ze dne 08.03.2009, 20:06:36
čuk: Asi ne. Náš rod je mlynářskej z Vysočiny


ze dne 08.03.2009, 19:39:06
Kordulka: Ahoj, děkuji. Samozřejmě pro ty rvačky mám vysvětlení, pravda, asi jsem to tam měla dát..jenže ono by to pak bylo jak životopis..i když, taky by to bylo zajímavý, ten kocour měl život zajímavější než já :o) Bydlim kousek od Poličky :o) nejsme příbuzní? :o)