|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Výprava ve jménu boha-Přátelé v nemilosti ::
 Altro |
publikováno: 11.03.2009, 17:56
|
| Konečně je to tu! :) Dokopal jsem se ke klávesnici tak to tu máte. |
| |
|
|
Jen menší rekapitulace pro ty, kteří to nečtou od začátku: Léta páně 1216- Papež zemřel, řád Templářů je na nohou a to ještě netuší, že se otevřela pandořina skříňka, zabila boha a chystá se zničit svět. Naši dva bojovníci mají zachránit svět ale najdou společnou řeč? přeci jsou to nepřátelé...
„ Cože?“ ohromeně se zeptal Duncan. Ašraf mlčel a postavil se do útočného postoje. Duncan se snažil najít odpověď alespoň v jeho očích, pátravým pohledem hledal cit ale našel jen vztek a slzy.
„ Musíme zachránit svět, moji a tvoji zemi, tvoje a moje lidi, rodiny. Je ti to snad málo? Jsi hluchý? Máme jen dvacet devět dní, už nyní netuším jak to stihneme.“ Dozlykl Duncan.
„ Moji lidé? Moje rodina? Moje země? To všechno mi pleníte, proč bych to měl dělat pro Vás? Pro Vašeho boha?“ Pln vzteku odpověděl Ašraf.
„Ty jsi nic nepochopil? Není můj a tvůj bůh, proč neřekl onen anděl Ježíš Kristus nebo Aláh? Asi proto, že nic takového není! Nejsou bohové, pro každou víru jiný ale je jen jeden! Jediný! Dokážeš to pochopit?“
„Kdyby to slyšeli tvoji lidé, zabijí tě! A já bych jim pomohl… to je přece rouhání a zatáhl jsi do toho i moji víru!“
„ To jste vy sobci, moje víra…“ Povzdychl Duncan a zahodil meč.
„ Zab mne, radši ty! Než ty bytosti, které zabili našeho boha! Našeho!“
Ašraf se rozběhl, svým mečem vpřed. Udeřil. Do stromu a zhroutil se na kolena. Z očí mu již vytryskly slzy a stékaly po jeho zarostlé tváří.
„ Máš pravdu. Nejhorší je, že pokud ne, právě jsi mne připravil o milost Aláha…“ sýpavým hlasem vykoktal Ašraf. Duncan přišel blíže. Podal Ašrafovi ruku a řekl: „ Příteli, věř, že pokud nemám pravdu tak skončíme oba v nemilosti ale pro našeho boha a naše lidi to risknu a rád.“ Ašraf se otočil, pohlédl mu do tváře a vyloudil ze sebe úsměv, potom vypověděl: „ Vypadá to, že upadneme v nemilost oba ale máš pravdu, radši umřít na nohou, než pak potupně padnout na kolena.“ Dořekl Ašraf a padl Duncanovi do náruče.
„ Teda slyšel jsem o tom ale ještě jsem neviděl aby si dva chlapi padli do náruče.“ Zašeptal zbojník.
„ Jsou muži připraveni?“ zeptal se druhý.
„ Jo, jsou a maj chuť si zařádit!“
„ Tak teda do ÚTOKUUU.“Zařval jeden ze zbojníků.
„ Duncane pozor!“ zaječel Ašraf a vyňal svůj meč ze stromu. Duncan se obrátil a uviděl asi deset lehce oděných bojovníků, hrnoucích se z hurónským křikem jejich směrem.
„ Vítej ve Francii!“ ironicky podotkl Duncan a tasil meč. Oni útočníci se rozdělili, pět a pět na každého. Čekali dva obchodníky, cestopisce či zrádce Francie ale určitě ne elitního mamlúka a jednoho z nejlepších Templářů. Byl to krátký boj. Ašraf ani nečekal až k němu doběhnou. Vzal do druhé ruky, než měl šavli, kámen a rozběhl se proti útočníkům. Dva z nich běželi o něco rychleji, čehož Ašraf využil. Prvního trefil kamenem do hlavy a druhému rozpáral břicho. Muži s boulí na hlavě pak prostě uťal hlavu. Mezitím ho tři zbývající doběhli. Bylo vidět, že jsou velice překvapeni a vládne jimi vztek, největší nepřítel bojovníka. Obklíčili Ašrafa. Byl slyšet jen jejich dech. Pak to zasvištělo. Jeden muž měl v hlavě šíp. Další poryv vzduchu. A třetí muž tam stál, zmaten. Najednou to bylo jeden versus jeden. O jeden výpad později, tam stál jenom Ašraf, potřísněný krví protivníka. Ten Nechápal než se otočil.
„ Nevedl jsi si špatně.“ Poznamenal se smíchem Duncan. Ašraf spatřil v jeho rukou luk.
„Ale jak to?“
„ Nikdy nevíš, co má takovej templář pod pláštěm.“ Rozesmál se Duncan. I Arab se zasmál asi po deseti letech a konečně se cítil zase jako obyčejný člověk, který nežije jen pro pomstu.
Když se oněch deset mužů řítilo na Duncane a Ašrafa, tak Duncan věděl, že tento boj vyhrají. Zbojníků byli plné lesy, bylo to rváči, lupiči, prostě všechno možné ale jen né dobří bojovníci. Ale ono vyhrát se dá vždycky několika způsoby a už jeho otec mu říkal, že někdy je inteligence lepší než hrubá síla. Duncan byl chytrý, snad díky jeho otci. Ten ho už od malička nutil do vzdělání. Říkával: „Bojovat umí každý ale chytrých bojovníků je málo.“ Proto Duncana napřed nutil do studií než ho naučil bojovat. Duncan uměl Latinu, Angličtinu i Francouzštinu. Vyznal se dobře v politice i v náboženství. Ale jak byl chytrý, tak byl o to lepší bojovník. Co se vždy napřed ptal a teprve potom bojoval. Jeho krédem bylo vždy připraven a to on byl. Kromě meče měl sebou vždy malý luk, dostřelil zhruba dvě sta metrů ale to mu stačilo. Tento malý luk měl pomocí koženého pásu obepnutý na brnění a schován tak před nepřáteli. V onom pásu bylo i deset úchytů pro malé verze šípů. Když se tedy blížili bojovníci, Duncan zhodnotil situaci. O Ašrafa hnajícího se proti nepřátelům se nebál, tak se zaměřil na své protivníky. Přetáhl si plášť přes hlavu a položil jej vedle sebe, na plášť odhodil i svůj meč. Poté v rychlosti uvolnil luk s opasku a nasadil do něj první šíp.
Vypálil. Přesně do hlavy. Muži byli asi sto metrů od něj. Další střela. Znovu zásah, tentokrát do krku. Zkontroloval pohledem Ašrafa. Právě hodil po jednom nepříteli kámen a vrhal se na druhého. Další tři střely a Duncan měl po práci. Protivníci nedoběhli ani na 30 metrů k jeho pozici. Mladý Templář se zaměřil na Ašrafa a jeho boj. Arab byl obklíčen třemi zbojníky. Trefil tedy dva, kteří stáli po stranách Ašrafa a chtěl zabít i posledního, toho však krylo Ašrafovo tělo. Nicméně Ašraf dovršil svoje kvality a o posledního muže se postaral.
Arab přišel k Duncanovi s úsměvem na tváři.
„ I když jsi mnohem mladší, tak jsi moudřejší a to mne děsí.“ s pokorou mu řekl Ašraf.
„ To stím kamen taky nebylo špatný.“ Uchlácholil jej Duncan.
„ A co teď?“
„ No, určitě nepřišli po svých, najdeme jejich tábor a najdeme tak koně.“ Zamyslel se Duncan.
„ To je dobrej nápad, začínaj mě bolet nohy.“ Uznal Ašraf
Naši dva bojovníci se prodírali houštinami smíšeného lesa a hledali tábor zbojníků. Ašraf byl dobrý stopař, jen se trochu hledal, přeci byl zvyklí stopovat v poušti a né v lese. Nakonec našel dobrou stopu a dovedl Duncana do tábora. Byl to malý tábor, oheň ještě hořel a naněm se peklo nějaké zvíře, nejspíš kanec.
„ Máš hlad?“ zeptal se Duncan.
„ Jako velbloud bez hrbu.“ Odvětil Arab
„ Cože?“ se smíchem se zeptal Templář.
„ To se tak říká, alespoň u nás.“
„ Tady se říká, mám hlad jako vlk.“
„ Říkej si co chceš ale já jdu jíst.“ Završil rozmluvu Ašraf a usedl k ohni. Maso na kůlu bylo již od pohledu propečené, jeho vůně zachvátila okolí jako jarní deště. Duncan si pomocí dýky uřízl kus masa. Bylo horké, atak jej chvíli převaloval v dlaních a foukal naň. Když vychladlo tak konečně ukojil svůj vlčí hlad.
Když se najedli tak se rozhodli, že zde i přenocují. Ašraf šel najít nějaké dřevo na oheň a Duncan mezitím dopínal celty u přístřešků. Byl chladný den ale nepršelo, což přišlo vhod. Hlavně Ašrafovi, který byl mimo domovskou zem poprvé.
„ Kolik ti vlastně je?“ zeptal se Duncan Ašrafa, když seděli u ohně. Ašraf si v té chvíli sundával těžké boty aby ulevil nohám.
„ Čtyřicet osm…“ odpověděl s kolísavým hlasem.
„ Vypadáš na třicet.“ Potěšil ho Duncan a natáhl se jak dlouhý tak široký na podušku z vlčí kůže.
„ Třicet? Já? že vypadám na třicet? Kdyby mi bylo třicet, byl bych ti víc podobnej. Kolik ti vlastně je? Hádal bych ti právě těch třicet .“
„ Hehe, můj věk je o něco menší, dvacet pět.“
„ Cože? Máš velkou část panství ve Svaté Zemi, umíš skvěle bojovat a jsi chytřejší než já, nemůžeš být tak mladý, to ti nevěřím.“
„ Inu, hodně mě toho otec naučil, dbal na to abych byl napřed vzdělaný, potom bojovník. Za všechno co mám vděčím jemu“ steskně vypověděl Duncan a v očích se mu zaleskly slzy.
„ A kde je tvůj otec teď?“
„ Můj otec je mrtvý. Zabili ho, když bránil nebohé farmáře poblíž Pointe de Desert. Nejhorší je, že ho zabili Angličani, jen tak pro radost snad. Nezbyl mi nikdo, jen řád Templářů.
„ Matka? Sourozenci?“
„ Moje matka zemřela při porodu, otec mi to dával za vinu ale potom pochopil, že to tak chtěl bůh, když tehdá ještě byl.“
„ To je mi líto.“ Řekl Ašraf a poklepal Duncana na rameni.
„Víš jsme si podobní, mého otce taky zabili Angličani, když jim nerozuměl, že chtějí vodu. Matku, sestru a pět svých bratrů jsem zabezpečil. Službami pro Sultána jsem si vysloužil panství, né nic velkého ale stačí to.“
„ Máš pravdu jsme si podobní ale poď už spát, je temná noc a čeká nás perných dvacet devět dní.“
„ Už jen dvacet osm, jak to stihneme?“ otázal se Ašraf a také se uvelebil poblíž ohně, jehož plameny ho slastně hřály po celém těle.
„ Plán už mám…“ odpověděl Duncan a lehl si. Za chvíli už oba spokojeně spali a snili. Snad o krásách světa, o svých plánech a láskách ale určitě ne o tom, že budou muset zachránit celý svět.
Charlttesi vstal. Duncan mu řekl vše, tedy něco si nechal pro sebe ale jen to osobní.
„ Kde je teď tvůj přítel?“ zeptal se velmistr.
„ Čeká na mne U Zlatého groše.“ Odvětil Duncan.
„ Svolám radu templářů a přizvu i kardinála, tohle se musí projednat.“
„ Dělejte to, co je potřebné. Já mezitím zkusím zjistit více o možnostech, máme málo času a svět je veliký.“
„ Čiň jak umíš, věřím, že uděláš co můžeš a co bude v tvých silách.“
Duncan vstal a odešel z místnosti. Mířil přímo do hostince, kde na něj čekal Ašraf. Věděl přesně kam musí jít, snad bude Shakespear doma.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
