» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141206

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::

:: O vojně, Zaplošovi a divných lidech ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dopisy

Viktor	publikováno: 11.03.2009, 7:16

...přeberte si to, jak chcete....


	U nás 27. 2. 2009 Zdar Pražáku, je únor – měsíc smrti, ty vole, tak jsem si na tebe vzpomněl. Tenhle dopis dostaneš asi, až už budu v… no, v březnu. Ekonomická recese je v plném proudu. Soudím tak z toho, že Rusáci prodávají baráky na francouzské riviéře. Zrovna nedávno jeden upustil od koupě takového domku na útesu, no domku, chatky… půl miliardy euro to mělo stát… asi problémy s manželkou nebo mu nějak nevyšla hypotéka nebo co, tak od toho ustoupil… záloha propadla realitce… čtyřicetdevět milionů to, myslím, dělalo… no tak snad jim to pokryje náklady na telefony… aspoň. Oni jsou lidi obecně divní… Tohle tvrdíval i Zaploš. Psal už jsem ti vůbec o Zaplošovi? No asi ne, že jo? Ani o tom, jak jsme byli na vojně, že ne? On totiž Zaploš byl můj veliký „kriegskolega“ – válčili jsme spolu v Zábřehu a ve ValMezu. Zaploše charakterizuje velmi dobře příběh, který se stal ve Znojmě, kde jsme jako příslušníci železničního vojska stavěli most, taky železniční. Původně byla konstrukce plánována pro invazi do Rakouska, ale po „revoluci“ byl projekt změněn a akce nazvána „Most přátelství“. Bylo to vyrobeno, tak co s tím. Ale zpátky k Zaplošovi. Šli jsme takhle, v zimě to bylo, do hostince Centrál na levný, ale hnusný, znojemský Hostáň, když tu, zpoza rohu budovy, vyšla proti nám dívka. Co dívka! Bohyně! Blond vlasy po pás, obličej víly a ani zimní oblečení nemohlo skrýt vnadnost jejích křivek. Jinak řečeno – fena jak sviňa. Všichni jsme zůstali tvrdí a pouze zhovadilejší jedinci se zmohli na nějaké to slabší machistické popísknutí. Věděli jsme, že nikdo z nás nemá v eráru šanci, vojsko nebylo v té době mezi děvčaty populární. To ovšem Zaploše nezajímalo, nasadil odhodlaný a velmi soustředěný výraz a ostrým krokem proti dívce vyrazil. Byl od ní asi sto metrů a celou dobu, co k ní šel, se ji díval upřeně do očí. Zaploš byl pohledný mládenec, dokonce tak pohledný, že v rámci šikany od staršího ročníku musel v kasárnách několikrát dělat večer na skřínce veřejný striptýz, jelikož, jak tvrdila slovenská část mazáků, mal oči ako Júlia Hečková. Tak tedy tenhleten Zaploš došel až k výše zmíněné krasavici, která na něj v naprostém zmatku nevěřícně hleděla, bezostyšně narušil její intimní zónu a zařval ji do obličeje: „TLAMO!“ Dívka zbledla, špitla: „Promiňte!“ a omdlela. No… zpočátku to vypadalo bídně, neboť jsme se domnívali, že dívku klepla pepka. Ale Zaplošovi se ji nakonec podařilo vzkřísit a odnesl ji zpátky domů. Po cestě se v něm hnulo svědomí a dívce se omluvil. Omluvil se jí dokonce tak upřímně, že z toho málem otěhotněla. Celý tento zvláštní vztah až po několika týdnech ukončilo zjištění, že dívčin otec je velitel druhé znojemské posádky, což na jednu stranu značně narušilo Zaplošovo sebevědomí a na druhou stranu to vysvětlovalo dívčin respekt z uniformy, anžto byl prý její tatík neuvěřitelný tyran. Nicméně jsem si jistý, že tu holčinu už nikdy nikdo podobným způsobem nesbalil. Další dvě příhody jsou ze Zaplošova dětství, tedy kolem roku osmdesát, a rovněž jsou nepřímým důkazem toho, že lidé bývají velmi zvláštní, ve svých činech i charakterech. Příběh první: Zaploš se svými kamarády seděl jednoho dne na nízké zídce stanice SNB v Šumperku. Zídka přináležela ke stanici stejně neoddělitelně jako služební byt ve druhém patře, v němž bydlel i Zaploš, neboť jeho otec byl Veřejný Bezpečnost. Bylo pozdní odpoledne, slunce hřálo do zad a znudění chlapci jen tak poposedávali na inkriminované zídce a kopali do ní nohama. Z ničeho nic se na chodníku objevil pán v hubertusu, jenž na provázku vedl psíka blíže neurčené rasy. Chlapci z nedostatku jiné zábavy pozorovali pána se zaujetím, zatímco on je beze spěchu míjel, úkosem po nich šilhajíc. Muž je pomalu minul a hoši od něj odvrátili svou pozornost, nenacházeje na něm nic zajímavého. Chlapík se v tom okamžiku vztekle otočil a s nádherným moravským dialektem vyhrknul: „Co vy tady, pičusové, kopete nohama na plotě?!? He?!? Ňáká provokace, že!!! Dubček, co??!!?? To by fotr vřéskal!!!“ Načež se muž démonicky zasmál, zahrozil chlapcům i policejní služebně pěstí a zmizel za rohem. Není to nádhera??? Druhý příběh se vztahuje k tomu samému muži – nevím, jestli si jej Zaploš vymyslel, ale vzhledem k bizarnosti této postavy předpokládám, že alespoň základ je reálný. Tedy bylo to tenkrát, kdy deště v Jesenických horách zaplnily koryta potoků a řek, což se v jejich dolních tocích projevilo dost masivním zvýšením hladin.Tak se stalo i říčce Desné, jež se nedaleko Šumperka vlévá do Moravy. Hloučky obyvatelstva z přilehlých usedlostí postávaly nervózně na březích a pozorovaly s obavami vířící kalnou vodu, která hrozila každou chvilkou zaplavit jejich skromné majetky. Mezi nimi i Zaploš se svou partou. Z ničehož nic se na scéně opět objevil onen tajemný stařík. Jeho imitace psa se s hektickým ňafáním vzpínala na chatrném vodítku a muž, po chvilce zamyšleného mlčení, promluvil k přítomným: „To je hovno, totok! To v devětašedesátým, to byla povodeň! To byla kalamitka! Voda jak kafe, víry jak sviňa! Bralo to baráky, bralo to stromy. Šel jsem s čoklem kolem teho neštěstí a on najednou halt a začal výt. Díváme se na řeku a tam… uprostřed… plave mrtvé pes… zabalené v pytlu… bledé jak stěna!“ Muž se s dramatickou pauzou významně zahleděl do očí nechápajícího publika, pak pokýval hlavou a odešel svou cestou. „Oni lidi jsou obecně divní…“ říkal Zaploš. …zaplaťpánbůh za to!! Čest sokole! Viktor


celkové hodnocení autora: 97.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Leeter	14.03.2009, 5:29:16

Vlastní sloupek v novinách na tebe!


ze dne 16.03.2009, 9:09:58
Viktor: zdravím a dík .. :O)

Leeter	14.03.2009, 5:28:28

Co se tu dneska děje? Ne, přesvědčuju se, zdali opravdu nekouřím marihuanu... Už podruhé za dnešní noc mě složil pod stůl písemný útvar na saspi, i když teda ten první byl komentář. Fena jak sviňa... Já vim, že je nemáš rád, ale přece ti za tohle nemůžu dát nic nebo kulatou...

mistrovamarketka	11.03.2009, 14:31:01

Oni lidi skutečně jsou obecně divní a oni chlapi bývají obecně vtipní a zaplaťpánbůh za to!! :-))) Až popadnu dech (který asi v děsu z mého smíchu zůstává pozadu) a najdu krysu (která s chechotem spadla kamsi za počítač), tuž pak ti kliknu na jedničku ;-)))

Apolenka	11.03.2009, 11:46:09

Tak jsem si to, Viktore, přebrala. Zprvu mě trochu udivilo, jaké si to ti chlapi píšou dopisy, ale musím se pochválit, uměla jsem si to vysvětlit přesně tak, jak níže píšeš. Zaujalo mě to velice, nejen obsahově, ale i pro ten chlapácký styl, který se od našeho ženského tolik liší. Teď ještě jestli i vám, tvrdým chlapům, se líbí ty naše žensky jemné vypsaninky ... to už asi bude horší (soudím podle některých tvých komentářů). Ale dál ... opravdu zajímavě naservírovaná všehochuť, pěkně opepřená a zábavná. U mne jasná jedna, ale dovolím si tě upozornit na některé maličkosti: - se ji díval upřeně do očí / píšeme dlouze jí (té) - zařval ji do obličeje / dlouze jí (té) - úkosem po nich šilhajíc / správně šilhaje (přechodník r.m.) - hoši od něj odvrátili svou pozornost, nenacházeje na něm nic nového / správně nenacházejíce (přechodník množ.č.) - lidé bývají velmi zvláštní, ve svých činech / bez čárky - hnusný, znojemský Hostáň / lépe bez čárky (přívlastek postupně se rozvíjející) - otec byl Veřejný Bezpečnost / tomu by slušela uvozovka


ze dne 11.03.2009, 12:02:33
Viktor: díky... :o) několik poznámeček: přestože mi lichotí být zařazen mezi tvrdé chlapy, musím kajícně přiznat, že to je z 90% póza - sám sebe charakterizuji jako přecitlivělého změkčilce, který se jen snaží nedávat své pocity plně najevo, neboť jim tak velí výchova a společenské konvence, a když už tak ve formě cynické či deformované v pseudohumor... :o) co se týče chyb - využívám služeb betačtenáře - kdyby si četla původní text , zřejmě bys vyskočila z kůže(i když teď tak uvažuju, jestli jsem zde neokopíroval ten neopravený???) s přechodníky máš pravdu - budu to muset znovu nastudovat - já totiž miluju archaismy, přechodníky a podobné proprietky - nicméně je neovládám, a to jest chybou

Petr Kraus	11.03.2009, 7:46:37

Čest na práci, Viktore, tvůj dopis, který má jednu zásadní chybu, jsem si rád přečetl. A teď k té chybě: kolikrát už jsem tě prosil, abys lepil na dopisy známky,...já vím, stojí to peníze, ale já pak mám s tím jenom zbytečné starosti. Tak příště v ofrankované obálce, ju ?


ze dne 11.03.2009, 7:52:57
Viktor: ...ok...nalepím tam španělskou známku s generálem Frankem... čestík

čuk	11.03.2009, 7:14:57

Docela se mi líbí, trošku švéjkovsko-hrabalovská oprsklost, zajímavé nebo lépe řečeno podivné příběhy okořeněné tu a tam slovním vtipem. Téma : lidi jsou obecně divní zpracované formou dopisu. Tímto nesvazující volný tok angažující i pisatele do děje jako divného člověka, to by se mi líbilo víc, tedy celistvější próza, neboli pisatele trochu zdivnit anebo úplně odstranit a napsat brilantně plynoucí vyprávění, i o sobě.


ze dne 12.03.2009, 0:22:21
čuk: Já jsem nemyslel povídku se vším všudy, ale volný tok. U Hrabala se taky přeskakuje z postavy na postavu a z příběhu na příběh bez vysvětlující omáčky. Asi jsi mi neporozuměl, což samozřejmě nevadí


ze dne 11.03.2009, 8:02:15
Viktor: k formátu dopisu... mno... on je to tak trochu podvod... já jsem hledal nejjednodušší způsob, jak dát těm vzájemně nesouvisejícím střepům života nějakou linku... nějaké formální propojení... kdybych tyhlety tři Zaplošovské příběhy měl spojit do řádné povídky, byl by z toho desetistránkový text plný vysvětlovací omáčky, který by navíc tyhle dějově nevýrazné epizody neudržely pohromadě.... mám obavu, že kdybych se řídil tvou radou, upadl bych, jako například teď, do nudného a unavujícího tlachání, ktreré by navíc na SASPI nikdo nečetl... dík za publ a koment V.