» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2141207

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Nový Dokument aplikace Zkáza Světa ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky

Uskar-Arah	publikováno: 07.03.2009, 22:35

Jen tak z nudy a krátké procházky po Praze bez jediného nádechu.


	Jak mi přibývá let i kvetoucí sakury jsou mi protivné. - Issa Nerudovou třídou jsem prošel ve vší tichosti, kterou si ta noční hodina žádala, a na křižovatce k Malostranskému náměstí jsem zabočil vlevo, abych se vyhnul skupince podnapilých turistů, brázdící ulici z jedné strany na druhou jako neopatrný chodec na zledovatělém chodníku. Dloužil jsem kroky, ne abych byl co nejdříve pryč, ale aby mi chuť a vůni města nezkazily přisprostlé výkřiky v řeči, které jsem nerozuměl. Kráčel jsem ulicí a cítil zklidňující se tep metropole. Třídy se vylidnily, těžká bagančata, která přes den dusala po kůře města, zapadla do vymydlených barů nebo restaurací a jen tramvaj, vynořivší se občas ze tmy, rozvibrovala zem, zacinkala a zase zmizela v zákrutu jako slepý had, tápající planinami velkoměsta. Dorazil jsem ve chvíli až ke schodům na Hrad, ale minul jsem je a vydal se stále vpřed, do stínů, v marné naději, že dveře do dvora budou alespoň jednou v tomhle šíleném roce otevřené. Jako obvykle jsem klamal sám sebe, když jsem bral za kliku a očekával brzký pohled do spoře osvětleného dvora a tlamy průchodu na jeho druhém konci. Bylo zamčeno a mříží někdo provlékl řetěz tak, aby se zámek z této strany nedal odstranit. S povzdechem jsem se tedy obrátil zpátky a s jistým pocitem potupného pokoření vkročil na schody. Stoupal jsem pomalu, ale jen s nepatrnými obtížemi, protože jsem byl ještě mladý a na bedrech mi leželo jen málo starostí. Přidržoval jsem se zábradlí, i když jsem věděl, že je to k ničemu. Avšak cítil jsem na něm doteky historie, stíral jsem otisky slavných jmen, která tudy kráčela přede mnou, vzhůru k Hradu jako Ježíš na Oliveckou horu. Můj kříž však zůstal doma. Cítil jsem, jak mi pod nohama město sténá, jak z něj pomalu uniká život a jak každý neomalený krok toho či onoho člověka na ulici zadupává do něj stále hloub a hloub povrchnost a fádnost, jak v něm probouzí sterilitu a ordinérnost, jak z něj vymačkává všechno tajemné, zvláštní a nepochopitelné, a nahrazuje to svou pokřivenou touhou, chtíčem a nenávistí, kterou si přivezl z cizích zemí. Z cizích světů, kterými zůstalo až dosud město nedotčeno. Ve své panenské čistotě odpočívalo a čekalo na jejich příchod. Jako conquistadoři buší ti lidé svými kladivy hřeby do alabastrového čela města, podmaňují si ho a přetvářejí, bez otázek, bez svolení. Kráčí ulicemi a kření se, šklebí, jako kdyby se jim nic nelíbilo, jako kdyby cítili, že tohle město je nechce, protože jsou pošpinění svou světskou hloupostí. Ale to je nezastaví. Přitáhnou se svými armádami, s roji vojáků, vysávajícími obrazy města do čoček svých fotoaparátů, přiletí na křídlech zhouby a zasadí do srdce města sémě hnusu. A až semeno vyklíčí, vyhnisá kůrou a ukáže se v celé své ohavnosti, budou konečně spokojeni a město bude jejich. Po tom touží a to také udělají. Nic a nikdo je nezastaví, nic a nikdo je nemůže zastavit. Protože oni jednají ve vyšší věci, v zájmu společnosti a v zájmu světa. Jejich záštitou ale tentokrát není víra, jako když přišli před tisícem let, ale společnost, sjednocení a globalizace, kterou uctívají stejně jako dříve Ježíše Krista a pro niž podnikají křížové výpravy do zemí pohanů, aby je napravili a přiblížili svému ideálu. Jednají pod záštitou jakési unie, prázdného a nesmyslného pojmu, chtějí nastolit jednotu, ve které budou všichni spokojeně žít. Boří hranice, kradou peníze i řeč a kosti předků, které dosud dlely pod zemí a promlouvaly na nás mrtvými jazyky minulosti, teď vykopávají a drtí na prach. Ten, místo aby ho znovu zaseli a nechali z něj vzklíčit nový a lepší život, raději uzamknou do železných truhlic a schovají v archivech svých velikých jednacích síní. Kácí stromy, aby uvolnili místo pokroku, protože vzduch je stejně nedůležitý jako lidské bytí, které je jen prostředkem k uskutečnění jejich cílů… Potom jsem se naposledy podíval na své malé, oteklé, nemohoucí ruce, a s tichým kňučením jsem se vpil do stínů noci. Rozhořčení pomalu ustupovalo úžasu z chrliče na Vítovi, okusujícím Měsíc.


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Jujacek	08.03.2009, 20:02:42

Odpověď na příspěvek od uživatele: Jujacek* ze dne 08.03.2009, 15:01:06* Diky, ale tak dlouho do večera tam určo nebudu, ale věřím, že se naskytne ještě mnoho příležitostí hl. město navštívit:)

Jujacek	08.03.2009, 15:01:06

Ahojky, páni, to jsi psal pět minut? xD Tak to jsi machr! :) Fakt pěkně napsáno. Taky jsem nebyla nikdy v Praze, ale dokáži si představit, jak to tam asi chodí. Snad se i přesvědčím, neboť tam v dubnu pojedu na výstavu zlata Inků. Dávam jedna ;)


ze dne 08.03.2009, 19:30:01
m2m: Doporučuju sházet dolů s Hradčan právě na Malou stranu a zahnout pomalu směrem ke Kampě. Tam je to kouzlo v noci opravdu... kouzelné.


ze dne 08.03.2009, 19:18:57
Uskar-Arah: Díky za zastavení. Jak už jsem psal k Šímovi, starou Prahou nedotčený návštěvník těžko odhalí, jak se pod davy turistů leskne stará krása města a spíše se bude zaobírat všeobecně profláknutými památkami, místo aby zabrousil někdy večer do tajemných uliček Malé strany apod., kde stále ještě dýchá trocha té ztrácející se nádhery. Ale nerad bych ti výlet znechutil, protože i dnes je Praha opravdu krásné město a já ho mám rád jako máloco. Takže si ho užij a někdy ahoj!

Šíma	07.03.2009, 23:07:24

Hezky napsáno, textík je temně a pochmurně atmosferický laděný, líbilo, ačkoliv Prahu neznám a viděl jsem ji snad jen v bedně ve filmu, nebo dokumentu... Pokud tohle píšeš z nudy, jaké texty píšeš, pokud Ti o něco jde? ;-) P.S. Ostatní čtenáři mohou být jiného názoru, ale já jsem dal Jedničku...


ze dne 08.03.2009, 12:35:40
Uskar-Arah: Dík i tobě, Šímo, jsem rád že se líbilo. A můžu ti říct, že ti docela závidím tvou "nedotčenost" Prahou a většinovým hnusem, který se do něj sváží ze všech skládek světa, ačkoliv města neznalý turista by jím byl na první pohled jistě okouzlen (na rozdíl od nás patriotů - patriot=já, co do něj nejezdím ani 10 roků). Takže hezký zbytke dne a snad ně/ikdy na neviděnou v Praze!

m2m	07.03.2009, 22:34:48

Ahoj. Snad se ostatní autoři nebudou příliš zlobit, ale tohl jsem zkrátka musel vydat už dnes. Nejenom proto, že mám obdobnou náladu, ale taky proto, že obdobné stavy a myšlenky při procházení po Praze (a po návratech) znám. A znám taktéž ta místa a znám ty sinusoidy turistů nejspíš i proto, že sám občas v hospůdce za Malostranským náměstím ztvrdnu. Mno, a co se hloubavých myšlenek a filozofična, to ohodnotím svou známkou. Plně si za ní stojím. P.S. Zajímací název.


ze dne 08.03.2009, 12:32:10
Uskar-Arah: Pěkné odpoledne a díky za publikaci. Upřímně řečeno jsem rád, že má na tuhle věc někdo stejný názor jako já, protože když jsem to sem vkládal, bál jsem se protichůdných reakcí, které mi budou vytýkat zbytečnou kritičnost a strohou "nepoetičnost" textu (už jsem si i připravoval argumenty, abych se mohl pořádně bránit). Tenhle škvár jsem napsal nedávno, asi během pěti minut, když jsem se po celodenním pobytu z Prahy vrátil domů na alespoň trošku čerstvější a nezkaženější vzduch. Trochu jsem se bál, že je to jen mým věkem, který je obecně považován za kritický vůči celému okolí, ale jak se ukázalo, nejsou snad mé názory až tak zcestné. Takže ještě jedno dík a nashle příště!