|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Po čem muži netouží aneb Naděje pro obyčejnou ::
| Fejeton |
| |
|
|
Bylo to poprvé, co jsem vyrazila na nějakou akci s bratrancem. Poprvé a taky naposledy. Ne že by to byl nějaký propadák, dobře jsem se bavila, ale stejně se večer zvrhnul podivným směrem. Měla jsem s sebou svou dlouholetou kamarádku. Pro tuhle chvíli jí říkejme třeba Stela.
Sympatický bar vypadal jako místo, kam si chodí muži odpočinout od hloupých řečí naivních milenek či stížností manželek s ubrečenými děcky v náručí. Ne že bych to nějak schvalovala, ale byly jsme jedny z mála dívek, co měly možnost na tom místě být a tak jsme si užívaly na výsluní pozornosti. Snad jsme i chvíli byly horkými kandidátkami na pozice naivních milenek, ale to není podstatné. Dobrá hudba, kulečník, bowling ... bylo nám fajn. Stela se smála víc než obvykle a dlouhými řasami ovívala všudypřítomné muže, dlouhé vlnité vlasy spadaly na ramena a koketní úsměv sliboval všem, že toho večera pustí pod sukni kohokoli, kdo na ní třeba jen mrkne. Alespoň já jsem ten pocit měla.
Pokud jste právě zvedli oči zpět k nadpisu, aby jste se ujistili a máte pocit, že jsem se snad spletla, čtěte klidně dál, k tomu hlavnímu se teprve dostanu.
Seděla jsem ještě chvíli s bratrancem a záhy jsem zjistila, že s tím pocitem nejsem samotná, když se mě nevinně zeptal, jestli se s ním Stela vyspí. Trpělivě jsem mu vysvětlila, že ona nemá v plánu se v nejbližší době s někým intimně sbližovat. Je jen přátelská, jak mi potvrdila, když jsem ji za rukáv odtáhla pryč, abych zjistila co to sakra dělá a utvrdila se v tom, v co jsem pevně doufala. Když jsem jí oznámila skutečnost, že většina přítomných už ji vidí ve své posteli, s hraným údivem spustila svou něžnou bradičku téměř až na zem a vysokým zmateným hláskem vyjekla: „Ale jak to?! Vždyť jsem přeci jenom milá!“ Ale až moc, pomyslela jsem si kysele, zaskřípala zuby a nahlas jsem raději neřekla nic. Stejně jako já, i většina pánů její chování nechápala, ale to není příliš překvapující. Já jsem si hlavně vůbec nebyla jistá tím, že by Stela nevěděla co dělá. Podle mého to věděla zatraceně dobře. Nechtěla jsem si kazit večer a tak jsem se dál dobře bavila a občas ji útrpně zkontrolovala. Snad jsem i trochu žárlila, ale nakonec nebylo proč. Stela pobíhala kolem kulečníkového stolu na vysokých podpatcích a nekonečně dlouhé nohy zakrývala neskutečně krátká sukýnka. Kulečníkové koule se létaly vzduchem, kutálely se po zemi, tágo nebezpečně ztrácelo křídu na zeleném plátně a její pisklavý smích se co chvíli prořezával hustým vzduchem v místnosti. K našemu stolu si přisedl kluk, který už to její ženské čarování nevydržel a od kulečníku utekl.
„Takovou kozu bych přivázal doma ke stolu, nechápu jak to její ječení můžeš vydržet“, obrátil se na mě.
„No, ona.. je jen trochu temperamentnější..“ Byla jsem překvapená. Nenapadlo mě ani v nejmenším, že by někomu její chování mohlo vadit. Vznášela se mezi nimi jako královna nevinného hříchu a já měla pocit, že je má všechny naprosto omotané kolem svých dlouhých štíhlých prstů. Do debaty se přidal Adam, ideální příklad mužské krásy. Na ramena splývající dlouhé světlehnědé vlasy, smějící se hnědé oči. Mužná postava a charismatická bradka láká nejednu ženu do jeho pevné náruče. To ale není důležité tak jako to, co mi tehdy řekl.
„To není temperament, na všechny to tu hraje. Neopřel bych si o tu couru ani kolo i kdyby byla ještě tisíckrát krásnější.“ Pak ještě dodal větu, kterou slušně vychovaná dívka v žádném případě nemůže zopakovat a proto vás těch několika vulgarismů ušetřím. Lehce zděšeně, lehce pohoršeně a především dost šokovaně jsem se na něj podívala. Omluvně pokrčil rameny a smířlivě se na usmál. Dlouho jsem nechápala, co tím skutečně myslel a hlavně jak je možné, že kolem svůdně poletující motýl se náhle změnil v obtížný a nevítaný hmyz. A já, lehce nenápadná můra, jsem najednou stála ve světle zájmu a uznání přítomných mužů. Někdy je dobré pokusit se naslouchat jiným, ač by se mohlo zdát, že každý pocházíme z jiné planety. Ta věta mi zněla hlavou, kdykoli jsem si na Adama vzpomněla. A pak…pak mi to došlo.
Nebezpečné krásky, zdobící boky barových králů, se na této pozici střídají až příliš rychle. Se svými protějšky kolem sebe krouží za hlasité hudby a najednou, když vše utichne, nemají si co říct. Pravdou zůstává, že dnes už se moc nemluví, jenže takové vztahy obvykle končí vyčerpáním (muže nebo počtem doposud známých poloh), úsvitem a nebo prostou potřebou krásky přepudrovat si nosík, přičemž slečna nezmizí jen z ložnice nýbrž i z bytu.
Víte, co tím myslím? Každý muž ale dříve či později dospěje, začne ho unavovat věčné hraní si na dokonalého, neomylného a neúnavného, alespoň v to doufám, a pak najednou potřebuje ženu, se kterou se může smát a zároveň si být jistý, že pokud mu připraví večeři, bude jedlá a jeho láska mu neodmítne polibek pro ruce umazané od oleje, jak právě opravoval auto nebo pro upocenou tvář po úmorném dni v kanceláři. A pak, až se jako téměř každý chlap, vysvlékne ze své dokonalosti a s plechovkou piva v jedné a s televizním ovladačem v ruce druhé, rozvalí na gauči u fotbalu a dá volný průchod nejen emocím ale i tělesným pochodům, bude děkovat všem svatým za ženu, která ho sjela jen káravým úsměvem. Vzpomínky na dívku, jež ho rozdrtila svou krásou a v zápětí sdělením, že něco tak odporného nezažila a nehodlá to trpět, se totiž úporně snaží zadupat do nejnepřístupnějších míst svého vědomí.
S postupem času zjišťuji, že muži se trochu bojí příliš krásných a příliš úspěšných žen.
A popravdě, mám z toho jistou radost.
Takže milé dámy, buďte sebevědomé ať už máte plnější tvary či nacházíte ve své tváři nějakou chybičku a vytrvejte, protože ony je ty dokonalé bohyně omrzí, jakmile si plně uvědomí, že život s nimi je nekonečná divadelní hra. I sebelepší herec potřebuje prázdniny. A až vás najde, z té dovolené se už nebude chtít vrátit.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 60 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|