» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141207

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303498 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Fäyův kámen ::

Apinby	publikováno: 12.03.2009, 10:24

Trochu poučení, fantasy, ale i útěku od reality každodenního života. To je můj příběh.


	Bylo tomu celé věky, co Trpaslíci dolovali plody Země. Spouštěli se do temných hlubin, aby vydolovali kovy. Měli také rádi blýskavé kameny, které při špetce magie dokázaly velké věci. Sám o tom může povyprávět trpaslík Fäy, který propadl moci kamene z hlubin. Neměřil ani výšky hobita, ale síly měl za obra. Tam kam se ostatní báli, on kutal a doloval. V obličeji mu rostly vousy rezavé a chundelaté, jak lví hříva. Ačkoliv žádného lva nikdy neviděl. Modré oči vykukovali pod hustým obočím. Tvář mu křižovala samá vráska a šrám. Práce v dole není žádný med, ale on tuhle práci miloval. Dokázal vlézt při svých rozměrech do každé menší skuliny a dolovat bohatství přímo z lůna Země. Naražená červená čepička na hlavě ho chránila před drolícím kamením. V boji s všude přítomnou tmou mu pomáhala malá lucernička s blikavým plamínkem uvnitř. Tvrdou skálu rozbíjel krumpáčkem v trpasličím podáním. Jak jsem již napsal. Fäy tuhle práci miloval. Zdědil jí po otci a jeho otec po svém. Takhle až do nedohledna. Nedokázal si představit jinou práci než tuhle. Snil o tom, že nalezne kámen, který ho proslaví mezi všemi Trpaslíky. Všichni se mu však smáli. Byl malý a bláhový, dobrý terč pro výsměch. Ale znáte to, štěstěna přeje odvážným. Jednoho prací naplněného dne malý Fäy zrovna kutal v té nejodpornější šachtě, kam ani krysy nechodily. Za slaboulinkého světélka, které se lopotilo uvnitř lucerny, Fäy krumpáčkem bojoval proti tvrdé skále. Cink, cink, cink... ozývalo se temnou šachtou. Jenom na konci šachty byl slabě vidět svit lucerny a stín horníka, špinavého a zaprášeného. Čim více se prodíráte níž a níž, tím více roste teplota. Prostředí kde pracoval horník Fäy bylo nesnesitelně horké. „U všech vousů,“ zanadával si Fäy a odhodil krumpáčem do temna šachty. Tam se ozvalo kovový zvuk. „Ztrácím svůj drahocenný čas s lámáním tvrdé žuly a mezi tím, ostatní se mě smějí. Čim víc se prodírám touhle skálou, tím víc upadají moje naděje.“ Smutný horník seděl na žulovém balvanu a špinavými dlaněmi si dřel tváře. Uvnitř se propadal do smutku a zášti ke svému děditství po předcích. Když uvolnil dlaně z tváře a otevřel oči, uviděl něco zcela nečekaného. Před ním se vznášela zářící bytost, lehčí než vzduch, ale přitom fyzická. Její nohy se s lehkostí dotýkaly země, ale nestály na ní. Fäy úlekem zaskočil za kámen, který ho zcela zakryl, pouze čepička vyčuhovala ven. „Fäy, já jsem duch Země, neboj se,“ velmi přívětivě pronesl duch, který svým světlem prozářil šachtu do všech koutů i zákoutí. „Velká Matka mě pověřila, abych Ti daroval tohle,“ z nitra svého prozářeného těla duch vytáhl křišťálově bílý krystal. Byl nádherný. Jeho krásu nelze vyslovit. Země je největší umělec. My smrtelníci jsme vedle ní packalové, ačkoliv jsme vynalezli mnoho druhů umění. Fäy odvážně vylezl ze zákrytu, ale jeho kolínka se třásla. Nevěděl co je to za bytost, tenhle duch. „Na,“ světlem ověnčený duch mu předal krystal do špinavé dlaně. „Vem si ho, ale buď opatrný, použiješ-li jej špatně, zrudne. Za rok se vrátím, abych prověřil jestli je tvůj kámen pořád bílý a ty dobrý smrtelník.“ Světlo se rozplynulo a duch zmizel pryč. Fäy stál jak opařený a nevěděl, jestli neblouzní z horka nebo jestli to je skutečnost. V ruce držel sněhově bílý krystal a s údivem pozoroval za mizerného světla lucerny jeho třpytivý lesk a krásu. Dlouho tomu nedalo čekat a Fäy se začal chlubit co „našel“ v hlubinách dolu. Nejvíce se vychloubal těm, co s ním před tím pohrdali. On byl nejlepší ze všech. Cítil se pánem všech horníků. Každý s ním chtěl pracovat na šachtě, každý se chtěl znát s nejlepším horníkem Fäyem, nejlepším z nejlepších. Jednoho dne, zrovna když vyprávěl vymyšlenou historku o tom, jak on sám holýma rukama drolil žulu a pak nalezl krystal, se do jeho vyprávění zahryzl asi stejně málo vysoký, mladý horník Girk, který měl stejné ambice jako Fäy, když ještě s ním každý pohrdal. „Pane, chtěl bych také naleznout krystal jako vy a stát se slavným,“ se špinavou tváří pronesl do nažhaveného příběhu Fäya mladý trpaslík. Fäy jak kdyby viděl sebe. Umíněná tvář Girka nezapadala mezi ostatní trpaslíky. „Jenom já dokážu najít tak krásné krystaly jako je tenhle, ty jsi pouhý blázen,“ zadupal do země Fäy mladého Girka. „Ale pane...,“ už to nedopověděl. Fäy pokračoval v příběhu a Girk se ztratil v davu posluchačů, kteří se mu vysmáli. Rok se sešel s rokem a brzy přišel den, kdy duch Země rozhodne, zda mu krystal ponechá nebo ho potrestá. Fäy jako kdyby zapomněl, co říkal duch. Nejvíce byl překvapený on, když se před ním zjevil. „Přišel jsem jak jsem slíbil, pamatuješ Fäy?“ Hromovým hlasem pronesl duch. Ostatní trpaslíci se rozeběhli se schovat. Fäy stál v úžasu. „Tak jak jsi naložil se svým kamenem?“ Zeptal se posel Matky Země. „Ja,“ zakoktal Fäy, protože si uvědomil jak se choval. „Ukaž mi kámen.“ Fäy vytáhl krvavě barevný kámen. Na první pohled bylo jasné, že jednal špatně. Aby děkoval Zemi, vychloubal se. Jiné odradil od štěstí. Byl pyšný a neměl pokory. Jiným dával pít vodu, sám pil pivo. (Trpaslíci zásadně nepijí lidské víno.) „Velký duchu, zklamal jsem sebe, tebe i Zemi. Nemám slov ke své obraně. Nenaložil jsem s bohatstvím, které mi bylo darováno správně. Konej co uznáš za spravedlivé. Příjmu jakýkoliv trest.“ „Jsi smrtelník, obýváš náruč Matky Země jako ostatní živé bytosti. Když vlk zabije slabého kolouše, není špatný. Jedná tak jak ho příroda stvořila. Vy nejste jiní. Jednáte ke své přirozenosti. Odpouštím Ti a dávám druhou šanci.“ Rudý kámen se vznesl nad hlavu malého Fäye. Pomalu se rudá barva začala ztrácet a Fäy děkoval velkému duchovi. Když byl kámen zase křišťálově světlý spadl Fäyovi rovnou do náruče. Cítil lehkost, čistotu a rovnováhu, která je pro Zemi tak typická. Od té doby se Fäy vždy choval ke všem slušně. Prohlašoval slávu Zemi a později díky jeho moudrosti, odvaze a síle se stal i jejich vůdce. Když zemřel, trpaslíci Fäyův kámen vtěsnali do královské koruny, aby poučil špatného vládce a dal mu správný směr jeho cesty.


celkové hodnocení autora: 78.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

DaNdÝ	12.03.2009, 13:33:00

uch? já se tu mastím s hrubou kritikou a zjišťuji že tu uživatel už není? Nějaká chybka, či co? Tohle by mooohlo být nějako ošéfované...


ze dne 12.03.2009, 13:34:25
Ekyelka: No vidíš, DaNdý, toho jsem si nevšimla ani já...

DaNdÝ	12.03.2009, 13:31:20

ňu... souhlasím s komentem níže , že to opravdu přípomíná nějakou obyč lidově slovesně tradovanou pohádku zasazeno do takovýchto kulis. nesouhlasím s odporem k tomu vyznění pohádky, tím aspoň ten klasický rámec trochu narušuje, že dostává trpajzlík další šanci. To je podle mě morální poučení. I dyž mohlo by bejt zdůrazněný, že je to poslední druhá šance, nebo to, že ho milsottoho ducha prostě očistila. No to je jedno. Ale je to stavěný i nazvaný jako fantasy a stím už moc nemůžu.Ten trpajzlík není trpajzličí, není správně stylizovanej. Hezký je to že místo vody pivo, ale hrooozně to kazí ten komentář v závorce. Autor musí trochu věřit čtenáři, že nčtenář není úplně blbý a pochopí ftípek. vysvětlování vtípků vtípky zabijí. Ale chtělo by to větši uchopení těch trpaslíků, víc si s tím pohrýt. On ise přeci zrovna řečí daj tk pěkně stylizovat, prostě místo U všech vousů, by se v mejch očích hodilo "Kurva Mať." Zároveń takovejhle přístup a trošku víc dějovej přístup, ne že řekenš oni se mu vysmívali, ale dáš krátkou scénku, jak na něj řvou: ty zrzavej malej trotle! Tohel všechno by ten příběh zlidštilo a ubralo by mu to na tom vyloženě okatým moralizujícím vyznění. Tak třebas příště.


ze dne 14.03.2009, 8:17:31
Apinby: Prej kurva mať, :D

Ekyelka	12.03.2009, 10:22:35

Zdravím. Pohádka je to na první pohled pěkná, jenže... odpusť nenormální čtenářce, postižené příliš mnoha přečtenými příběhy, ale budu ti do textu vrtat přesně jako trpaslík - a nejspíš se ti to nebude líbit. Nejprve a pouze letmo se zmíním o gramatických chybách: ano, jsou tam. Občas unikne i/y, občas nevhodný tvar (mě, případně mně, kde by se hodilo mi), občas opakující se slova. Zřejmě ještě nemáš tak vypsanou ruku; stává se to. Jediným doporučením je nepřestávat psát - a pak po sobě texty číst ne jako jejich autor, ale jako čtenář, který netuší, co přijde v následující větě a tak si všímá všeho. Případně si najdi ochotného betačtenáře, který ti neřekne jenom "líbilo", ale případně upozorní i na chyby. Co se týče příběhu: je nesourodý. Začátek je zbytečně dlouhý a teoretický, sterilní. Snažíš se sice vylíčit Fäyův charakter i vnější podobu, ale text postrádá plynulost i atmosféru. Oč jednodušší by bylo načrtnout obojí několika málo slovy? "Umíněný Fäy s kučeravým vousem byl menší než ostatní trpaslíci a ti se mu i za to často posmívali, více však za jeho slova a sny. Fäy totiž snil o tom, že jednou nalezne kámen, který ho proslaví mezi všemi trpaslíky - a také kvůli tomu byl vhodným terčem pro posměšky. Každý přeci věděl, že Země nevydává své poklady jen tak někomu." Ano, tohle je moje verze textu - ale nechci tě shazovat, ani si "vytahovat kšandy". Jen ukazuji, co mám na mysli. Stejně tak poselství o druhé šanci, ztělesněné vyčištěním kamene, mi přijde celkem kostrbaté. Je-li pohádka určená dětem, vezmou si z ní co? Že mohou být zlé a objeví se dobrý duch, který jejich duši zase vyčistí? A je-li tento příběh z fantasy žánru, co je oním dobrým duchem? Posel Země? V tom případě mi ale nesedí jeho aktivní zasahování do děje a života trpaslíků, protože Země je chápána jako protiklad bohům - je stejná pro všechny, milosrdná i nepřející, zkrátka Matka všech. A ono chápání se nevztahuje jen na fantasy příběhy, ale i na samotné lidstvo. Text, případně série textů by musela být propracovanější, abych neměla nutkání se neustále vyptávat. Popravdě spíš než fantasy příběh mi to připomíná pohádky z 19.století - o havíři, který našel s pomocí Boží (jeho posla) poklad, ale zase o něj přišel, protože byl zpupný - nebo místo něj získal čistou duši atd. Kulisy jiné, masky jiné, příběh stejný. Zkrátka: sice pěkný text, pro mne však málo uvěřitelný v intencích fantasy žánru i v pohádkovém hávu. Chce to více psát, více při psaní přemýšlet. Hledat, zkoušet, nepřestávat. Psaní je dřina srovnatelná s kutáním diamantů - výsledek také vždy sakra stojí za to.


ze dne 14.03.2009, 8:16:46
Apinby: V prvé řadě děkuji za kritiku, budu se snažit zlepšit pravopis a další věci, jako jsou některé nesrovnalosti v příběhu. Co se týče přirovnání pohádkám z 19. století, i když to nebylo asi tak myšlelo, mi to zalichotilo, protože takové pohádky mám nejraději.