» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141208

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Zaťaté drápky ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Zaťaté drápky

salvator	publikováno: 18.03.2009, 6:11

Samy to říci nedokážou, ale snad jejich osudy alespoň zčásti mohu přiblížit já sám. Pokud mi to dovolí...


	Existuje spousta možností, jak se dostat na své oblíbené místečko bez úhony. Delší cesta vede vysokou zelenou travičkou, rostoucí kolem pěšinek vinoucích se mezi domy. Další dvě možnosti se nabízejí přez několik nevysokých plotů a kolem lákavých, často otevřených oken. Nejkratší, ale zdaleka ne nejbezpečnější, je dát se přímo skrze ten starý, podivný dvůr. Slunce uprostřed léta tak hřeje. Není na světě nic příjemnějšího, než si nechat slunečními paprsky obtáčet své tělo. To by pak jeden přímo vrněl rozkoší. A co teprve všechny ty líbezně známé, i ty občasné nové vůně, rozprostírající se všude kolem. Se zavřenýma očima. S otevřenou myslí. Avšak uši stále nastražené. Co netrvá věčně, však jednou dozajista skončí. Lépe je tomu předejít a pustit se přímo do nitra této hry na život. Dokud je ještě čas. I kočka má jen devět životů. Dnes není čas na hrdinství. Nakonec, všechny cesty vedou do pelíšku utkaného z utkvělé představy o bezpečí. Ještě kousek a nakoukneme škvírou nejbližšího plotu do neutěšeného dvora. Ráje, pro nás snílky a silné osobnosti. Přesto tu však číhá všudypřítomné nebezpečí. Není vidět ani na šestý pohled. Ale je tu. Každý se s ním zde setká, pokud projde tímto místem vícekrát, než jen jednou za život. Jako obvykle v tuto dobu, ozývala se z okolí směsice zvuků. Po překročení pomyslné hranice, však všechny téměř utichly, nebo se téměř ztrácely i tomu nejcitlivějšímu uchu. Jemné polštářky opatrně našlapovaly a s letitou zkušeností vybíraly tu nejlepší cestu nepřehledným, rozlehlým prostorem. Tráva se jí ševelivě vlnila kolem boků. Stěží rozpoznatelný chodníček se ztrácel v kývavých pohybech tančícího bodláčí. Nebyl důvod se ho držet, protože směr určovala už od prvního okamžiku docela jiná věc. Cosi neznámého dráždilo její jemný čich. Po chvíli se nedaleko vynořil mezi seschlými pahýly malých stromů dřevěný srub se třemi temnými okny. Dveře byly dokořán. Zetlelé provázky si hrály s tichým větrem na schovávanou. Visely všude kolem. Kratší, delší i s uzlíky. Zůstala stát naježená, několik kroků od temného vstupu od místa odkud vycházel zdroj onoho pachu. Opodál usedala včela na svůj květ. Někde pod ní se snažila beruška rozplést starou, opuštěnou pavučinu. Pak přišel okamžik, kdy paprsek slunce na vteřinu odhrnul hlubokou tmu srubu. Na zemi ležela v prachu rukavice svírající kovový, zrezivělý předmět. V pozadí se na ni upřely stovky očí s tázavým pohledem. Posledním, kterým viděly svět. Instinkt velel jedinné. Rychle odtud zmizet. Přeze všechno teplo sálající všude kolem, stála ještě hodnou chvíli strnule stát jako ledová socha. Musí to všem říci. Co nejdříve. I když nevěděla úplně přesně co poví, ta myšlenka konečně rozhýbala její tělo. Stačilo pár okamžiků, rychlé zaškrábání a skok z dvoumetrové výšky. Nic, co by už před tím naznala. Přesto, zrak již byl zastřen děsivými obrazy. Neznámý výkřik ho přinutil zastavit stroj. Ve všem tom lomozu, který se opět po polední přestávce na staveništi obnovil, bylo tohle něco, co sem rozhodně nepatřilo. Seskočil a dal se do obcházení všech rozměrných kol. U posledního našel své obavy. Smutné, zelené oči plné nevyřčených slov, upíraly se na něj s nadějí, že porozumí. Poklekl a zlehka je vzal do svých dlaní. "Promiň, zašeptal." Poté světélka zhasla. Povzdech se nesl okolním ruchem. Nedaleko stálo zaparkované auto s pohozenými plány na předním sedadle. Výkres kromě vysoké stavby zabíral také plochu pro okolní parkoviště a menší park. Zřetelně zasahoval i do míst, kde se nacházela dávno opuštěná zahrada s rozpadajícím se plotem.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 55		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

lotty	07.07.2010, 22:41:41

Odpověď na příspěvek od uživatele: lotty* ze dne 03.07.2010, 23:58:14* Ne, ne, existuji jen v takové dimenzi, kam mají přístup jen ti nejpovolanější ;o) Ale pokud bys chtěl něco vědět, stačí napsat :)

lotty	03.07.2010, 23:58:14

Zdravím, textík se mi líbil. Četl se hezky plynule, čtení nikde nedrhlo, slova hezky volená. Žádných gramatických chyb jsem si nevšimla. Jednička.


ze dne 07.07.2010, 22:32:22
salvator: Díky moc.., zmizela jsi??

Ina	27.03.2009, 22:15:16

Moc dobře se to čte...))


ze dne 28.03.2009, 22:35:44
salvator: Moc díky, těšilo mě a ještě jednou..děkuji.

Ziriant)	19.03.2009, 6:02:43

Odpověď na příspěvek od uživatele: Apolenka* ze dne 18.03.2009, 17:12:43* Blahopřeji;)! PS: Taky mám kocoury radši..


ze dne 20.03.2009, 22:29:23
salvator: Mňauky, mňau.

Apolenka	18.03.2009, 17:12:43

A můj je to 1084 shlédnutý příspěvek!!! Heč!! A ty jsi mi přispěl ke zvýšení kvality shlédnutých! PS: Miluji kocoury :)


ze dne 20.03.2009, 22:27:47
salvator: Jak jinak, než, díky, mohu říci. Že ale hodně čteš, tedy já asi přece jen tolik času nemám, ale snažím se, to mi věř. Mňauky.

Ziriant)	18.03.2009, 12:59:43

Můj 1000 shlédnutý příspěvek!! Bylo to pěkné jubileum v atmosféře lyrického léta, snad až impresionistického. PS: Miluju kočky;)


ze dne 18.03.2009, 13:26:28
salvator: To být pro nás pocta, že my být jubileum. Něco mi říká, že lyrika mi, zdá se sedí. Tedy ne doslova. Impresionismus mám taky rád..a kočky, hmmm, když si na ty časy, když jsem přišel ze školy a čekal na mne vrnící šediváček přímo za dveřmi, vzpomenu....vždycky si jen tak zhluboka povzdechnu. Ještě dneska, když potkám někde venku kočku, která přijde až ke mě, nikdy neodolám se s ní dostatečně nepomazlit. Sylvi, díky moc a přeji příjemné kočičí odpoledne.

Šíma	18.03.2009, 10:56:22

Hezké, líbilo! ;-)


ze dne 18.03.2009, 13:20:09
salvator: Omluva, to bylo Ziriant..


ze dne 18.03.2009, 13:19:33
salvator: To být pro nás pocta, že my být jubileummmm. Něco mi říká, že lyrika mi zdá se sedí. Tedy, ne doslova. Impresionismus mám taky rád..a kočky, hmmm, když si na ty časy, když jsem přišel ze školy a čekal na mne vrnící šediváček přímo za dveřmi, vzpomenu..vždycky si jen tak zhluboka povzdechnu. Ještě dneska, když potkám někde venku kočku, která přijde až ke mě, nikdy neodolám se s ní dostatečně nepomazlit. Sylvi, díky moc a přeji ti příjemné kočičí odpoledne.


ze dne 18.03.2009, 13:10:25
salvator: Mnohočetné díky. Míním za čas pokračovat. Měj se.

OH	18.03.2009, 10:05:27

Zdar, líbilo, pěkný popisy, jednoho to uplně "vcucne"... /"fcucne"/


ze dne 18.03.2009, 13:09:11
salvator: Díky, potěšení na mé straně. PS: doufám, že sis neublížil. Jinak, jsem moc rád za tvůj koment. Díky velice.

amazonit	18.03.2009, 6:11:24

Jeden se neubrání, aby ho nenapadlo, že něco podobného už tu bylo, ale i přesto mu nakonec dojde, že tohle je jiné a jediné, co bylo stejné je ten pohled z pozice osrstěnce. Je dobře, že nezůstane jen u jeho pohledu, ale nabízíš nám více náhledů, tudíž si lze lépe udělat celkový obraz. Dílko je místy až lyricky popisné, s mnoha pěknými přirovnáními. Oči po tom jen kloužou a dostávají se také to té vysoké trávy... Závěr by se dal označit za poněkud patetický, ale při celkovém ladění příběhu to není zase taková ,,herda do zad", což mnohdy podobné srdceryvné konce jsou. Zde by snad mohl být i jakýsi apel na to, abychom byli méně lhostejní, více dbali na životní prostor jiných, nejen nás lidí. Instinkt velel jedinné - jediné přez - přes


ze dne 18.03.2009, 13:06:06
salvator: Děkuji tedy za vydání, protože jsem dosud nic podobného zde, ani jinde nečetl. Je to tedy znát, jak říkáš a to mě uklidňuje. Přesně jak říkáš, je to s tím životním prostorem a byl to jeden z hlavních podnětů, proč tohle dílko vůbec vzniklo. Možná, že je dnes ještě hodně těch, kteří si všimnou i něčeho jiného než sebe a svého nejbližšího okolí, já jich znám však jen pomálu. Tím samozřejmě nechci říci, že já sám jsem nějaký aktivista za životní prostředí, ale alespoň se snažím říkat, co si myslím. No, a konec jsem nijak neplánoval, jednoduše to prostě dopadlo takhle. Příště bude závěr určitě jiný, to je jisté. Měj se a už aby tu bylo jaro.