obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915656 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39753 příspěvků, 5802 autorů a 392262 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Achátky ::

 autor Rony Lacrumae publikováno: 14.03.2009, 13:43  
Po delší době jsem vypotila příspěvek, tak směle do mě. Není dlouhý, výjimečně napsaný na jeden zátah.
 

Vyrážím do ulic a lačně se ženu za první stopou, kterou ucítím. Nasaju ji nosními dírkami, ochutnám špičkou jazyka, zavětřím a vydám se po ní. Chvíli ji cítím jasně, jako by se moje dnešní kořist zdržovala někde poblíž a seběhnou se mi sliny, pak ale začne slábnout, až se málem ztratí úplně. Popoběhnu.
Večer je v plném proudu. Stíny se plíží, natahují a rostou. Když to jde, snažím se držet poblíž domů, přebíhat od stínu ke stínu, po špičkách přeskakovat kanály. Na kanály nešlapu, nikdy nevíte, kdo je z druhé strany poklopu a kolik mu dlužíte.
V těch několika okamžicích, kdy musím opustit stíny, se po mě sápou mdlé paprsky umírajícího slunce. Ovíjí se mi kolem šlachovitých paží, odívají mě do odstínů oranžové a rudé, ale už mě nemůžou zastavit. Je večer, nikdo nemůže.
Ve stínu starého činžáku se zaposlouchám. Na balkónových šňůrách visí prádlo a v jednom okně skleněná zvonkohra s fialovou stužkou, která ve větru vlaje a rozhoupává několik skleněných kuliček. Achátky cinkají jeden o druhý. Lidi je z té výšky neslyší, já ano. Líbí se mi, ty achátky.
Zavětřím, ale stopa už je pryč. Zavrčím jako vlčice, co má zase jednou zůstat o hladu. Jen kvůli hloupým achátkům.
U chodníku zastavuje taxík a ven se souká mladý pár. Dívka se chichotá, visí na chlapcově paži. Ten šátrá v kapse po drobných, protože taxikář nemá na vrácení. Najednou popadne dívku, vyskočí z auta a oba se smíchem utíkají ruku v ruce pryč.
„Počkat!“ křikne za nimi taxikář, „Víte, kolik mi dlužíte?!“
Otevře dveře a chystá se rozjařený pár pronásledovat. Kdyby šlo o dvě stovky, nechal by to být a rychle hledal nový kšeft, ale vždyť se s ním vozili po celém městě a zadarmo?
Ani si nevšimne, že už stojím u něj. Vzduch se sytí svěží vůní, jak s taxikářem lomcuje vztek. Hladově se na něj vrhnu a vysaju ho do poslední kapky. Jeho zlost chutná jako vynikající karí, trochu slaná, hodně ostrá. Pálí mě od ní jazyk, ale skoro mě nezasytila. Naopak ve mně probudila jen větší hlad.
Nechávám zaraženého taxikáře dosednout zpět za volant. Nezbylo v něm víc, co bych si mohla vzít, a tváří se nepřítomně. Zírá na svůj odraz ve výloze parfumérie, ale nedokáže si vybavit, proč a za kým se chystal běžet. Někdo ho okradl. Dvakrát.
Mě už ale nezajímá. Ve vzduchu visí sladká vůně. Ne, jsou to hned dvě propletené a smísené vůně. Ženu se za nimi, teď teprve začíná ten pravý lov.
Uháním ulicemi, až za mnou rezavé kadeře vlají. Nevšímám si posledních zoufalých výkřiků odcházejícího slunce, růžovo-rudé nebe je mrtvé nebe. Kličkuji mezi poklopy kanálů, vyhýbám se širokým obloukem popelnicím, plným i těm vysypaným. Celá uřícená nasávám co chvíli sladké aroma, které se táhne snad celou čtvrtí, podmaňuje si mě a láká mě. Nutím se stále ke zběsilejšímu tempu, jsem tak blízko. Srdce mi buší rychleji, jako by se každou chvíli chystalo přejít do jednolitého, táhlého tepu.
Když běžím kolem hotelu, mísí se sladká stopa s divokými kombinacemi zdejších vůní a chutí. Přesládlá cukrová vata s ohnivými feferonky, výrazná citrónově kyselá v těsné blízkosti lehkého růžového vína. Mám chuť na všechny, k tomu je ale jedna noc příliš krátká. A příliš pestrá, napadne mě.
O blok dál už zase cítím jen to sladké přede mnou. Vůně je teď intenzivnější, dráždí mé čichové buňky, zatemňuje mi mysl. Je ze mě dravec, kterému někdo krvácí v jeho teritoriu.
Vybíhám kamenné schody, ženu se přes liduprázdné náměstí. Moje spěšné kroky na kočičích hlavách jsou to jediné, co ruší odbíjení starých věžních hodin. Rychle se stmívá. Jestli si nepospíším, může se klidně stát, že mě někdo jiný předběhne.
Konečně je vidím. I vůně sílí s každým krokem, kterým se k nim přibližuji. Zpomaluji a plížím se podél zdi. Nevšímají si mě, sedí na lavičce u řeky. Ne, jen ona sedí. Chlapec leží a hlavu má položenou v jejím klíně. Pozorují vodu a povídají si.
Odlepím se od domu, přeběhnu silnici, srdce mi div nevyskočí do krku. Třesu se nedočkáním.
Dívka se sklání, líbá ho na čelo, na tvář, na ústa a sladká vůně je všude. Jako bych plula hustou čokoládou. Pořád čekám, moje dnešní potrava ještě nedozrála.
Takhle blízko, skrytá před světlem pouliční lampy jen pár metrů za mladým párem, dokážu rozpoznat obě složky té zdánlivě jednolité vůně. Dívka je vanilka, vanilka a ořechy, jemný krém s trochou skořice. Chlapec je třešňová žvýkačka, hrst mentolových bonbónů a láhev coca-coly. Tvoří spolu tak nesourodou směsici, až se divím, že dohromady mohou dát vzniknout takové delikatese.
Už to nevydržím. Krok po kroku se plížím zezadu.
Chlapec zabloudí rukou pod její svetřík, dívka ucukne.Vtom strnu. V jednom jediném okamžiku, během zlomku sekundy se vyvážená chuť začne tavit, prskat a pálit. Vím, co bude následovat. Pokusím se zachránit, co se dá. Zachytit ten mžik, kdy se jemná vůně vanilky vytratí a vše přebije sílící aroma coca-coly.
Chlapec přijde na řadu jako první. I jeho chuť se rychle vytrácí, když zmizela ta její. Bonbóny jsou kyselé, až se mi zkřiví koutky, žvýkačka vyžvýkaná, zakarbovaná coca-cola už téměř postrádá bublinky. Stejně ho ale vypiju až do dna. Trvá to jen chvilku, přeci jen toho v sobě neměl tolik, jak se zprvu zdálo.
Dívce se rozšíří oči v němém úžasu a zděšení. Odlepím své rty od jeho a snažím se dostat z dívčina dosahu. Příliš pozdě. Její ruka se mě dotkne na tváři, když mi vlepí facku, a já beru všechnu její hořkost, až se zalykám. Na jazyku cítím trpkou chuť pelyňku, lokám studenou černou kávu, hltám tlející sousta něčeho, co kdysi mohl být čokoládový řez.
Šokovaná a třesa se hnusem se urychleně vytratím do tmy za mými zády. Utíkám pár bloků, přebíhám křižovatky na červenou, míjím zastávky městské hromadné dopravy a několik zábavních podniků, kde to táhne zvětralým pivem a seškvařeným karamelem. Až pak se zastavuji, skláním se nad odpadkovým košem a zvracím.
Odplivnu si, zanadávám na všechny pubescenty a jejich podmanivé, ale proměnné chutě. Odněkud seshora slyším cinkat pár achátků. Napřímím se a jdu se podívat po něčem, čím bych si vylepšila apetit.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Siggi 01.07.2010, 20:26:59 Odpovědět 
   Je fakt, že miluji příběhy o vampýrech, ale tento mi přišel takový zvláštní. Jakoby snad ani o vampýře nebyl. Protože vytáhnout z taxikáře pět litrů krve a on si toho ani nevšimne a za volantem zmateně přemýšlí, co se to stalo...
 ze dne 16.08.2010, 10:37:23  
   Rony Lacrumae: O krvi nepadlo jediné slovo. Tahle slečna saje něco kapku jiného ;)
 čuk 14.03.2009, 13:42:09 Odpovědět 
   Mnoho dívek se mění v upírky, tys to dokázala sepsat. Doufám, že máš taky zrzavé vlasy. Za sladkou mohou být schovány nejrůznější vůně a chutě. Jak by na tebe působila návštěva veřejných záchodků, římské zvracecí mísy nebo prodejna olomouckých syrečků? Hezká obraznost v kombinaci s nenápadným humorem.
 ze dne 26.03.2009, 9:22:55  
   Rony Lacrumae: A nejen divky. Diky.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Proč?
Dír
Neohlášená návš...
pilot Dodo
TaPati 1 - 7. k...
semeda
obr
obr obr obr
obr

Malé špitální blues
zd.hledač
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr