|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Výhra ::
 Pelion |
publikováno: 16.03.2009, 14:25
|
| Pyrrhovo vítězství? Dá se tak nazvat příběh pana Karáska? Anglické přísloví praví, že vychovávat dítě znamená vychovávat sebe. |
| |
|
|
Do sázkové kanceláře vešel muž v černé šusťákové bundě. Za ním cupital malý blonďáček s modrým batůžkem na zádech. Černovláska za přepážkou pohlédla na příchozí, odpověděla na pozdrav a malinko se pousmála. Čelem k televizi seděl starší chlap v zeleném svetru, tužkou ťukal na desku stolu a sledoval obrazovku, na níž právě probíhal přenos z fotbalového utkání.
„Dnes s pomocníkem, pane Karásku?“ zeptala se dívka a pohlédla na chlapce, který si prohlížel tabule s nabídkou sázkových příležitostí. „Jakpak ti říkají?“
„David Karásek.“
Zvídavým očím neunikl barevný kelímek.
„Polož tu tužku, sakra!“ okřikl ho Karásek a vlepil mu pohlavek.
„Jen ho nechte,“ špitla žena.
„Manželka má babinec, tak je výchova na mně,“ vysvětloval a zaostřil zrak na obrazovku. „Dva jedna. Paráda.“
„Tady se naučí pěkný kulový,“ utrousil chlap ve svetru.
„Pedro? Co ty tady?“ poznal Karásek známou tvář.
„Sázím, draku,“ odpověděl muž s úsměvem.
„Tak se pochlub,“ vybídl ho Karásek a posadil se.
„Chybí mi už poslední zápas,“ řekl Pedro a hlavou pokynul směrem k televizi. „Čtyři stovky. Ale Liverpool musí vyrovnat, mám tam plichtu.“
„Arsenal to nepustí. Mrkni na tohle,“ pochlubil se Karásek tiketem.
„Ty, vole! Sedmadvacet tisíc! To ti všechno vyšlo?“
„Zbývá poslední zápas. Jednička.“
David zatahal svého otce za rukáv. „Půjdeme domů?“
„Dej pokoj, teď jsme přišli!“
„Mě už to nebaví,“ pofňukával chlapec.
„Sedni na prdel a mlč!“
„Ten bude po mamince, co?“ pohotově reagoval Pedro.
„Nejspíš jo,“ povzdechl si Karásek a podal synovi papír s tužkou. „Kresli a neotravuj!“
„Kreslil jsem doma,“ zamumlal chlapec, ale poslechl.
„Dva jedna, ještě tři minutky. To už mi, Moniko, můžete ty peníze připravit,“ řekl sebejistě Karásek a spokojeně si mnul ruce.
„Neříkej hop. Není konec,“ chladil jeho nadšení Pedro.
„Dnes vám můžu pouze pogratulovat. Pro výhru si můžete přijít až zítra,“ sdělila mu Monika.
„Přijdu moc rád.“
„Nespěchej. Stačí vteřina a může se ti zhroutit celý život,“ mudroval Pedro.
„Á, máme tady filosofa," ušklíbl se Karásek.
„Chci zmrzlinu,“ nudil se David a odložil tužku.
„Neotravuj pořád.“
„Můžu jít ven?“
„Seď a mlč!“
„Já se chci dívat na autíčka,“ žadonil chlapec.
„Sakra! Nevidíš, že se dívám na fotbal?“
„Ať jde, stejně je tu vzduch na zdechnutí,“ řekl Pedro a poškrábal se na strništi.
„Dobře, tak běž. Ale jen ke dveřím. Ať na tebe vidím,“ ustoupil Karásek, protože si chtěl v klidu vychutnat poslední vteřiny zápasu.
Otevřely se dveře. Vešel další sázkař. Davidovu tvář ovanul čerstvý vzduch. Spokojeně se usmál. Karásek pohlédl ke dveřím. Chlapec tam stál a na zaprášené sklo prstem maloval kolečka. Všiml si, že se na něho táta dívá a zamával mu. Karásek obrátil svůj zrak k televizi. Poslední autové vhazování, odkop na soupeřovu polovinu a konec. Diváci tleskali, hráči si podávali ruky a komentátor hodnotil průběh.
„Jo! Jo! Je to tam!“ křičel radostí Karásek s tiketem v ruce.
„Doprdele,“ utrousil zklamaně Pedro, svůj lístek zmačkal a zahodil do koše.
Zaskřípěly brzdy. Pneumatiky zavřeštěly. Bum! Dutá rána. A další. Skla se tříštila. Plechy deformovaly. Řidič pekařského vozu nezvládl řízení. Vjel do protisměru a srazil se s bílou Felícií. Po další kolizi se zaparkovaným automobilem vjel na chodník, kde srazil několik chodců. Felície byla silným nárazem odmrštěna mimo vozovku.
„Panebože!“
Malý chlapec. Bez šance. Mžik. Náraz. Hrudníček se naposledy zvedl a bezvládné tělíčko zůstalo zaklesnuto pod smrtícími kopyty plechového oře. Bum! Bum! Další rány, neboť červený Fiat ani modrá Fábie nestačily dobrzdit.
„David! Kde je?“
Karásek vyběhl ven. Několik vteřin zůstal stát jako solný sloup. Pak se vzpamatoval a očima těkal po okolí. Syna nespatřil.
„Davide!“
Po ošklivé havárii zavládl chaos. Řidiči Fiatu i Fábie vystoupili a běželi na pomoc. Muž za volantem bílé Felície zůstal sedět bez pohnutí. Bezpečnostní pás sice zabránil vážnému zranění, ale šok mu způsobil paralýzu. Někteří lidé v obavách prchali od místa neštěstí, zatímco jiní k němu přibíhali. Nepřetržitý zvuk klaksonu byl doprovázen křikem a nářky. Na zemi zůstalo ležet několik těl. Dva muži podpírali starší ženu. Měla zakrvácené nohy a omdlévala. Mladík v šedé mikině se svíjel na zemi v bolestech. Z pekařského vozu vystoupil muž, zapotácel se a upadl. Dva studenti se marně pokoušeli postavit řidiče na nohy, ale šok, alkohol a lehké poranění levé nohy to nedovolily.
„Zabili dítě!“ křičela nějaká žena a dlaněmi si zakrývala obličej, zatímco jiná, při pohledu na mrtvolku malého chlapce, omdlela.
„To je hrůza! Strašné! Je mrtvej! Bože, malej kluk!“ přidávaly se další anonymní hlasy.
„Davide!“
Karásek se prudce otočil ke sběrně a spatřil Pedrovu tvář. Bůh ví proč mu přišla na mysl slova, která jeho známý pronesl před pár minutami.
„Stačí vteřina a může se ti zhroutit celý život….“
K místu neštěstí se sbíhali další zvědaví lidé. Karásek pobíhal jak vyplašená srnka, ale syna neviděl. Odstrčil starší manželský pár i ženu s velkou nákupní taškou a zůstal stát. Naskytl se mu pohled na promáčklé čelní sklo a rozbité reflektory. Pod předním kolem Felície leželo zakrvácené dětské tělíčko. Na tu vzdálenost byla identifikace nemožná.Všiml si modrého batůžku, povalujícího se opodál. Přesně takový koupil synovi k narozeninám. Zbledl. Pocítil bolestivý tlak na hrudi, intenzivní pocit sevření. Nemohl se nadechnout. Nevěřícně zíral před sebe. Chtěl křičet, jenže hlasivky vypověděly službu. Rty se mu chvěly, ale nedokázal ze sebe vypravit hlásku. Chtěl jít blíž, ale zůstal stát jako přikovaný. Roztřesená kolena se mu podlomila. Pomalu se sesunul k zemi. Klečel na studeném chodníku a po tváři mu začaly stékat první slzy. V dáli se ozývaly sirény sanitních i policejních vozů. Karásek nevnímal. Všechny zvuky mu splývaly do jednoho nesrozumitelného šumu.
„Ne, Davide, ne…“
Kolem tělíčka se začala tvořit kaluž krve. Karásek sklonil hlavu. Udělalo se mu špatně a začal zvracet.
Malá ručka mu zatřásla ramenem.
„Je ti špatně, tatínku?“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 32 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
