|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Neocortext4 ::
| Tudy: |
| |
|
|
Než se ti dva zmátoří, mohu si dovolit nevinné intermezzo – je o mé maličkosti: psycholog či psychiatr by zaplesal, poněvadž se chci opět vrátit do svého dětství: bylo ušmudlané sazemi, protože hůůláákání na dvorcích a prolézání kontejnerů se vším možným i ne, následné podpalování a včasné úniky, občas propálená díra v bundě, vlasy čpavé kouřem, hlas pokřivený nadávkami, rychlé nohy: útěky před rozezlenými majiteli pozemků, jejich psy, manželkami, stihomam policejních sirén, vír kolotoče a první opilství, když se zastavila Země a všechno kolem ztichlo nezájmem o zvracejícího: byl jsem to já a ten, kdo se mi smál, byl kumpán, jehož jméno jsem neměl potřebu si zapamatovat, měl na svůj věk a třídní příslušnost vzdělaného ducha: byl přesvědčen o tom, že mé jméno je Dvojta, bavilo mě to, jak jinak, ale jednou, když mě něco nebo on sám kdejakou zlomyslnou pitominou rozlítil/o, neudržel jsem se a vzteky mu vyčetl jeho drobounké nedostatky: nezměrnou tupost, jejímiž symptomy byla neschopnost kupecky či jakkoliv jinak počítat nebo bez pomoci číst; chorobnou touhu po exhibování se, ať už na veřejných místech nebo na větvích stromů, kdy se zaklíněný ukájel na nic netušícím kmeni; jistou afektivitu, která se projevovala náhlou potřebou mi utéci, důvod: aby se po pár stech metrech mohl zastavit a posmívat se mi; nutkavost k vychloubání se cizími věcmi, tedy nečajové seance v bytě jeho samotářské babičky, kdy jsme sledovali reje animovaných postaviček v důmyslných zápletkách pomsty, vítězství a lásky; včetně jeho hluboké nevědomosti, co se týče křestních čili kalendářních jmen. Pokud jste mě sledovali až sem, už víte, kam mířím. Má úloha v tomto světě je daná: fungovat dvojtovitě, mít dva synchronní aspekty.
Má dualita je zdravá. Mám ji plně pod kontrolou, neboť jsem o ní schopen psát aniž by opanovala mé úsporné věty. Cítím se být volný dokonce ve chvílích, kdy blouzním ve vedru ulic a hledám tak inspiraci, jelikož jedině v horečkách lze vysledovat čerstvou stopu pro další psaní Neocortextu. Uslyším znepokojivé zvuky: jakési mlaskmlasky, cosi se souloží nebo porodem. Ano, to je blízko. Blížím se ke zdroji a počínám si jako Inču-čuna na věčném lovu duší: odstraňuji z cesty klacíky, listí, prošlé jízdenky, sáčky po svačinách, kondomy a plížím se tak tiše, že i žaludek má strach kručet. Opatrně nahlížím zpoza rohu a zřím: Na promáčklé kapotě sedí cosi nevídaného. Co hůř! Ještě neuvěřitelnější je dav postav, které se bezcílně promenádují, dřepí a hledí tu a tam na něco pozoruhodného, nebo si jen tak hoví ve stínu – mou povinností je jejich tváře popsat: lze si do nich dosadit cokoliv chcete, DIY bytosti, vezměte štětec, barvy nebo rovnou kýble barev a vhánějte život do těch beztvarých obličejů. S určitým úlekem si uvědomuji, že jsem svědkem bujení: ta stydkopyská odulost na promáčklém plechu plodí xčata – xeroxovaná ega, má ega! Ve svém interiéru nestrpím žádný falsifikát, konkurence se musí vymýtit od kořenů, říkám si, a ta slova se najednou objevují na neuronových billboardech, uhnizďují se v elektrických impulsech otrockých chodců, kteří se srážejí s vetřelci. Množí se a můj strach o zachování průtoku roste do netušených krás. Je jen jeden Dvojník. Jen dvě Dvojčata. Ač to navenek nevypadá, jsem pořádkumilný tvor, zvláště jedná-li se o věc soukromou. Vybírám zbraň – ta nejmocnější je myšlenka, víra v pokoj. Vhodně mířenou vůlí lze vkládat nové nastavení do jader nevítanců: žhavím receptory a už mohu vidět, kterak se první falešné ego obrací proti svému původci. Bere co je po ruce, zaleskne se sklo nevypité lahve a tříštění o zeď, zbývá střepinný nástroj připravený k prolití krve. Odštěpky. Průniky. Jizvy. Avšak místo krve. Plodová voda. A to už se přidávají ostatní. Trhají kožnatou hmotu na cáry. Něco jako banket. Bezkrevnými pysky žmoulají tkáň. Obřadnost. Hrst: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás. Netuší to, co já: voda-krev je otrávená. Identita traviče je sice záhadou nesmírnou, důležitější však pro tuto chvíli je, že zplozenci hynou strašlivou smrtí: měňavé barvy jejich tváří kapají na vyprahlou vozovkuchodník, nečekaně se vsakují do spodních vod, které se taktéž plní jedem – koncentrují se, rozpíjí. Nakonec zbývá jen průplet nehybných těl, kostlivé obličeje, po kterých šlapají další a další průchozí – tah je obnoven, zanedlouho zbude po incidentu pouhá hnědá skvrna velikosti apačského vigvamu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
