obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391726 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Prašivá posádka - 10. díl ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prašivá posádka
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Kyako publikováno: 25.03.2009, 13:53  
Přijměte, prosím, mou omluvu za pasivní přístup a lenost. Nemám tolik drzosti, abych slibovala - nebo i jen naznačila - že v budoucnu budu publikovat rychleji. Pokusím se to ale sama sobě navrhnout.
 

„Cože?! A to jako fakt?“
Všem podivným způsobem bublal obličej, jak se snažili nerozchechtat jak šílenci. Přesně z tohohle důvodu jsem jim to nechtěl říkat, budou to rozpitvávat ještě tak tři roky, pět měsíců, dva týdny a šest dní.
„No co. Copak nikomu z vás se nic podobnýho nestalo?“
„Ne.“
„Ne.“
„Jo.“
Zaražený ticho.
„Tak vidíte, Idiotovi jo.“
„Idiot neví, o čem mluví. Že ne, Idiote?“
„Ne.“
„Nó!“
Další zaražený ticho.
Dlouhý zaražený ticho.
„Povídej dál. Nás to zajímá. Hodně nás to zajímá.“
„To je přesně důvod, proč se mi dál povídat nechce.“
„No tak, kámo! My se ti nebudem smát, budem s tebou přátelsky soucítit.“
„Miku, dyť ty ani nevíš, co to znamená.“
„Ale věděl jsem to, než jsi to řek.“
Zalezli jsme do jednoho lehce zchátralýho baráku a usadili se na dvorku, odkud vedly minimálně dvě únikový cesty. Předměstí La Trop je neuvěřitelně zanedbaný. Taky docela velký. Do přístavu to odtamtud trvá ještě nějakou půl hodinu. A v části, kde jsme se schovali my, nebylo nikde ani pirátíčka. Byl tu nádhernej klid, jakej bych od vyhlášenýho pirátskýho hnízda vůbec nečekal. Navíc bylo teplo. Všichni jsme byli trochu ospalí.
„Stejně to nechápu,“ probudil se Tutloun. „Proč se Cecílie vykašlala na tebe? Dyť... říkals, že tvůj brácha je vochlasta. Proč by chtěla bejt s někym, kdo nespí s ní, ale s chlastem?“
„Jednak proto, Tuty, že já – jestli si vzpomínáš – skočil do moře, a taky proto, že... no, Furt v tu chvíli projevil nevysvětlitelnej záchvat galantnosti.“
„Jakýho druhu?“
„Promiň, Miku, to ti neřeknu. Ne že bych ti to nechtěl říct, ale... neřeknu ti to, protože... ti to nechci říct.“
„Jasně, kámo.“
Ticho.
„Á, myslím, že je načase vyrazit!“ vyskočil Mike, s jednou rukou v bok, druhou si stínící oči, rozhlídnul se po dvorku, jako by čekal, že uvidí cedulku BRATR – FURT – TUDY, a pak teatrálně zašilhal na mě.
Ten nenadálej pohyb mě poněkud vyved z rovnováhy, stačil jsem se ale chytit trámu, co trčel z jedný kůlny. Ten byl mojí váhou zaskočen a ztrouchnivěle se zlomil.
„Tak kudy?“
Kouknul jsem se po slunci: nemělo daleko k zapadání. Stoupnul jsem si doprostřed ulice a pokusil se zorientovat. Chtěl jsem se tam dostat co nejdřív a mít to všechno z krku. Bylo mi jasný, že budu muset taky říct něco bráchovi, s tím jsem si ale hlavu nelámal.
Vyrazil jsem mírně za zapadajícím sluncem. Tutloun Kix, Mike Odyssea a Idiot James mě následovali. Nedokážu vám to vysvětlit, ale nějak jsem tušil, že kdybych se ohlídnul, budou se tvářit hrozně nenápadně.
Došli jsme na dohled prvních zřetelně obydlených barabizen. Nervózně jsem se rozhlídnul. Vypadalo to klidně. Lidi byli většinou buď zalezlí vevnitř nebo si nás prostě nevšímali. Samozřejmě nebyl jedinej důvod k strachu, že by nás teď a tady někdo hledal, Ron po nás pátral kdesi v dáli, a jestli o Ukradeným horizontu... pardon, ukradeným Ztraceným horizontu věděl guvernér, to mi bylo fuk. Opatrností se ovšem nic nezkazí.
V jednu chvíli jsem se až lek, když z taverny před náma vyhodili do bláta na ulici slušně jetýho chlápka, co strašně nadával a mlátil kolem sebe rozbitou flaškou od rumu. Kolem se začaly vynořovat první opravdický známky pirátskýho života. Opatrnost jsem doplnil důkladnou obezřetností, protože se klidně mohlo stát, že natrefím na někoho, koho znám. Teď už to k bráchovi bylo co by dělovou koulí dokutálel.
„Pojďte tudy.“ Zatáhnul jsem je do zasmrádlý zastrčený uličky kousek za slavnou latropskou tavernou, kam chodí každej pirát, jakmile se v La Trop jenom mihne.
„Už je to jenom kousek, tohle je zkratka... není to tak zapadlý, jako tahle... jako tohle,“ mávnul jsem rukou kolem.
„Nechci nic říkat, ale nám by se docela hodilo, kdyby to tam zapadlý bylo,“ remcal Tutloun a kopal do starých rozbitých flašek.
„Nikdo neví, že tu loď máme my. La Trop tím teď sice žije, ale nikdo Idiota neviděl. Aspoň co jsme slyšeli. Budem v centru dění a poznáme, kdyby se Ron vrátil,“ nadhodil jsem vesele.
„A hned máme důvod k oslavám, paráda.“ Páni, ten má dneska ale náladičku.
„Co tím chceš říct, v centru dění?“ zarazil se Mike. „V centru jako... v centru?“
Zaváhal jsem. „No... v centru, no. Tak trochu. Trochu úplně.“
Zastavil se a zíral. Vypadal dost legračně, dokud mu to nedošlo a tu pusu nezavřel.
„Totiž... fajn, dobře! Je to hned vedle domu, kde bydlí guvernér. A dělej, stojíš tam, jako by tě tam postavili i se základama!“ Když se k tomu neměl, rozhořčeně jsem pokračoval. „Heleďte, stejně jsme za ním chtěli jít. Budeme to mít jenom pohodlně blíž a pohodlnost pro vás stejně vždycky byla number one! A hněte sebou!“
Otočil jsem se a vyrazil. Jestli tam nechtěli zakotvit navěky, museli jít za mnou.
Šli.
Napadlo mě, že bezpečnější přece jenom bude vzít to zadem. U předních dveří to bylo moc frekventovaný. Z tý páchnoucí uličky jsem to zakroutil vpravo do zdánlivě zavalenýho průchodu. Byla tam úzká škvíra, kterou když jste se protáhli, stačilo jenom vyšplhat po suti nahoru a dostali jste se do napůl zborcenýho baráku, kde kdysi možná bydlelo kdejaký panstvo, teď už ale působí jako ta nejubožejší stavba v celým přístavu. Ulička, ve který tahle troska stojí, je tak úzká, že okna ve vyšších patrech domů si téměř padaj do chřtánů. Vyběhli jsme úplně nahoru a z okna bejvalýho honosnýho stavení přeskočili do protějšího. To patřilo k domu s prapodivnou konstrukcí – z půdy vedly schody přímo na dvorek, odkud se vcházelo do obejvanejch prostor. Byl jsem doma.
Nostalgicky jsem se kochal, když se za mnou zrušivě ozvalo: „Sakra, kámo, máme průšvih!“ Otočil jsem se. Mike tam stál s něčím nepříjemně tekutým a bílým na rameni, Idiot a Tutloun těkali očima z něj na tmavnoucí oblohu a zpátky. Kouk jsem se taky.
„Podělal tě pták, no a?“
„To nebyl ňákej pták, to byl Ronův papoušek Spikey!“
...O-ou.


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 40 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Adrastea 25.03.2009, 13:52:54 Odpovědět 
   Už jsem si myslela, že jsi Prašivou posádku vzdala, ale jsem ráda, že tomu tak není. Mám sice potíže dostat se zpět do příběhu, za ten rok jsem zapomněla některé podrobnosti, ale i tak jsem si díky odlehčenému a přirozeně plynoucímu textu čtení užila.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Gensek sa stáva
Fraxiparin
ZAPOMENUTÝ SEN
Danny Jé
Když zavřu oči ...
Gar
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr