|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Ómalóra-1 ::
 Annún |
publikováno: 16.03.2009, 15:00
|
| Příběh o Dirielovi - nejmladším dítěti krále Darnela a královny Dalian - a především o Mëllindě elfské ženě, jež se stane jeho osudem. |
| |
|
|
Němá láska - Ómalóra./center]
I. - Dobrý obchod.
Malý, skromný, dřevěný domek stál na elfsko-lidském pomezí. Za ním se rozprostíral borový porost Estelského hvozdu v Elvénii a před ním se táhnuly zelené pláně Vysočiny. Dvanáct dní to odtud bylo k nejbližšímu elfskému osídlení a jen dvě hodiny jízdy k nedalekému lidskému městu Tretin.
K domku patřila malá stáj, zahrádka a palouček. Žil zde černovlasý hvězdný elf se svou plavovlasou chráněnkou. Jeho pověst lstivého a prohnaného obchodníka byla dobře známa všude v okolí několika desítek mil. Dokázal prodat bez problému všechno, co si usmyslel. Třeba bezrukému rukavice, beznohému boty, slepému brýle a hluchému flétnu. Vnutil vám s grácií věci, které jste nepotřebovali, a ještě vám vysvětlil, jak moc se vám to může v budoucnu hodit. Každý penízek šetrně uschovával, aby o něm nikdo jiný než on nevěděl. Byl to tak trochu skrblík a chamtivec. Přede všemi i před svou schovankou ze sebe dělal chudáka, který stěží přežívá, ale přitom už měl za dlouhé roky svého života nashromážděné pořádné bohatství. Rád si zašel do hospody do města a sázel či hrál karty jen proto, aby vyhrál a zas rozšířil svůj majetek. Také se mu v hostinci nejlépe uzavíraly obchody, protože většinou ho spokojený zákazník pozval na skleničku, tak proč odmítnout pozvání, když se to bude platit z kapsy toho druhého. Takže jednou odpoledne se zas podařilo elfovi uzavřít velmi výhodný obchod a oslavoval na účet kupce. Poté společně se svým obchodním partnerem zamířil do svého skromného obydlí.
*
Venku se ozvalo pravidelné klapání koňských kopyt a drnčení kol nějakého vozu. Tmavovlasý muž zastavil bujné zvíře, sesedl ze vznešeně vypadajícího koně lehkým ladným skokem a nasměroval kroky k malému přízemnímu domku s doškovou střechou. Ilfirin se přiřítil domů celý rozjařený s převelice šťastným úsměvem na tváři a zářícíma stříbrnýma očima. Vpadl dovnitř s razancí velké vody a hlaholivě zahalekal na celé stavení.
„Mëllindo, holčičko drahá, kdepak jsi?"
„Copak se děje, strýče?" otázal se dívčí hlas a zpoza dveří sousední místnosti vykoukla plavovlasá elfka.
„Mám pro tebe velké překvapení." Pravil Ilfirin.
„Opravu? A jaké?" Vyšla ze zadní místnosti, utírajíc si ruce do zástěry a přitom pohodila hlavou, až se jí na zádech rozhoupal mohutný cop.
„Že neuhodneš, kdo na tebe venku čeká?"
„Tys mi koupil toho psa, co se mi tak líbil onehdy na trhu?" Otázala se vesele dívka plavých vlasů se zlatými odlesky a nevinné azurové oči jí zajiskřily.
„Ne, samá voda, moje milá." Zavrtěl hlavou elf, až se mu rozvlnily rozpuštěné antracitové vlasy. „Hádej znovu.“
„Tak si pořídil toho hezkého vraného koně?“ zeptala a oči jí nadšeně zazářily.
„Ne, zase si neuhodla.“
„Tak co tedy?"
Elf měl velmi tajemný výraz na své tváři.
„No, přece tvůj budoucí manžel." Pronesl náhle hrdě elf.
„Ma… manžel?" zakoktala se elfka překvapením. „Jak to? Já žádného snoubence ani manžela přece nemám."
„Teď už ano. Našel jsem pro tebe báječnou, ne, přímo prvotřídní partii. Je pohledný, bohatý a vezme si tě i bez věna. No, není to skvělé?" Zajásal Ilfirin.
„Není, strýče. Slíbil si mi, že na zimu odjedeme do Enfiru, kde si budu moci na zimní slavnosti najít manžela dle svého vlastního výběru."
Elf se na její námitku zamračil.
„Slíbil, neslíbil, prostě jsem si to rozmyslel a hotovo.“ pronesl rozhodně. „Lepšího manžela by si mezi elfy hledala jen stěží. Tenhle člověk je prostě ideální muž pro tebe."
„Muž? ČLOVĚK? On je člověk?" otázala se šokovaně elfka.
„Ne tak docela, Mëllindo, má v sobě i krev elfů."
„Takže půlelf." zkonstatovala věcně.
„Ano."
„To nemyslíš vážně, strýče?" zazněla rozhořčeně její otázka.
„Myslím. Uzavřel jsem s ním obchod a ten se nedá zruštit. Takže ty teď půjdeš do svého pokoje, sbalíš si své věci, nasedneš do jeho kočáru a odjedeš se svým budoucím manželem."
„To po mně nemůžeš chtít, vždyť ho vůbec neznám." Namítla Mëllinda posmutněle.
„UDĚLÁŠ TO! Nebo už si zapomněla, co všechno jsem pro tebe udělal, ty malá nevděčnice?" Osopil se na ni elf. „Nebýt mě, tak jen Manar ví, co by se s tebou stalo.“
„Nezapomněla." Sklopila provinile hlavu dívka.
„Asi ano, měl bych ti to nejspíš připomenout. Ujal jsem se tě, když ti bylo něco kolem dvaceti po tragické smrti tvých rodičů. Byla si ještě nevyzrálé elfí mláďátko. Živil jsem tě, šatil jsem tě, staral se o tebe jako o svou vlastní dceru. Domluvil jsem ti studium v chrámu bohyně Elentari, kde se ti dostalo toho nejlepšího vzdělání, jakého může chudá elfka jako ty dosáhnout." Vypočítával jí na prstech, co pro vše ni učinil.
„Ano, vím, a jsem ti za to neskonale vděčná."
„Tisíc let tě mám na svém krku, tak jednou udělej něco ty pro mě a prokaž mi svůj vděk tím, že si vezmeš toho muže, jehož jsem ti vybral."
„Ale strýče…“ nedořekla, neboť ji zadržel gestem ruky.
„Bez debaty. Uvědom si, že z tebe bude žena bohatého muže. Vlastní pěkné panství asi sedm dní jízdy odtud. Polnosti, lesy, statky a tvrz. Vezmi si ho a vydrž s ním pár let. Sice je to půlelf, ale v jeho žilách koluje obyčejná lidská krev smíšená s elfí, ne krev dlouhověkých lidí. Kdyby patřil mezi Danevery, jeho život by byl skoro stejně dlouhý jako náš, ale on má v sobě geny obyčejných smrtelníků. Takže se dožije pár stovek let, ale nikdy ne tisíců." Snažil se jí jako správný obchodník ukázat i světlé stránky celé věci. „Vždyť už teď mu je na lidský věk úcty hodných tři sta padesát osm let. Tak to chvíli vydržíš, až jednoho dne zemře, tak ty zdědíš jeho majetek. Bude z tebe bohatá elfka, a pak si budeš moci vybrat manžela dle vlastní libosti a srdce."
„Strýče?!"
"No tak, buď zase moje hodná holčička a jdi se připravit na cestu. Vezmi si na sebe ty nejlepší šaty, co máš, ať uděláš na svého ženicha patřičný dojem."
Otočil ji a pošťouchl ji směrem ke dveřím do její ložnice. Neochotně se odloudala a zašla do své ložnice. Jen co zmizela za dveřmi, Ilfirin si spokojeně promnul ruce. Schovanku bude mít z krku, ona bude dobře provdaná a on za zprostředkování jejich sňatku dostane pořádný pytel zlaťáků.
‚Jo, když se daří, tak se daří.' Pomyslel si vesele elf.
Za půl hodinky vyšla Mëllinda ze svého pokojíku, oděné měla nebesky modré šaty končící těsně nad zemí, s kulatým výstřihem a dlouhými širokými rukávy. Plavé vlasy si rozpustila a částečně sepnula tepanou sponou na temeni hlavy a zbytek nechala volně splývat. V rukou nesla dvě nevelká zavazadla.
„Výtečně, vypadáš moc krásně. Ukaž, vezmu ti ty kufry." Nabídl se ochotně Ilfirin v elfském jazyce.
Uchopil zavazadla a pochodoval ven z domu následován Mëllindou. Před domkem u povozu postavil její věci na zem. Tam už netrpělivě čekal vysoký, urostlý muž s ohnivými vlasy a zelenýma očima. Elf se usmál, přistoupil k muži a rukou pokynul, aby plavovlasá elfka přišla blíž.
„Příteli, dovol, abych ti představil svoji chráněnku Mëllindu." Promluvil lidskou řečí elf.
„Rád tě poznávám, má paní." Šlechtic se uctivě poklonil, tak jak určovala etiketa.
„Mëllindo, zlatíčko, tohle je pán Rindon z Werdenu, tvůj nastávající."
„Těší mě," řekla krásným zpěvavým hlasem a lehce se poklonila v pukrleti.
Muž se přívětivě usmál, pak pokynul mládenci na kozlíku.
„Sigfride, ulož zavazadla mé budoucí choti dozadu na vůz."
Vozka seskočil a ihned provedl pánův příkaz a připevnil její kufry k zadnímu nosiči kočáru.
„Pojedeme, má paní?" Nabídl jí své rámě.
Mëllinda přikývnula a podívala se na černovlasého elfa v tiché prosbě o slitování, ale žádné pomoci se nedočkala, a tak jen pronesla: „Sbohem, strýče."
„Sbohem, holčičko, šťastnou cestu a hodně štěstí v manželství." Popřál jí Ilfirin.
Pán Rindon otevřel dveře kočáru a nechal elfku nastoupit první. Sám ještě zůstal venku a spolu s elfem na okamžik zmizeli za kočárem. Zpoza vozu se ozval šramotivý a chrastivý zvuk. Zrzek vytáhl z truhly u kočáru pěkně velký pytel a podal ho elfovi, kterému oči zářily jako dítěti pod vánočním stromečkem.
„Tvé zboží se zdá být prvotřídní kvality a opravdu je čistá?" zeptal se podezřívavě muž.
„Samozřejmě, že ano, je neposkvrněná jako nově napadlý sníh, žádný muž se jí dosud nedotkl." Zapřísahal se Ilfirin.
„V to doufám. Nerad bych si vzal za manželku již použitou ženu. Chci nedotčenou krásu, která bude jen moje. Nepošpiněná nikým cizím. Toužím být jejím prvním a vše ji naučit."
„Naprosto tě chápu, příteli." Pousmál se vědoucně elf. „Klidně se jí zeptej. Sama ti řekne to samé."
„To udělám, pro jistotu, ale jinak ti věřím." Rindon podal elfovi plátěný vak. „Zde je naše smluvená cena za tvou schovanku. Pět tisíc zlatých." Elf si přebral pytel s penězi. „Trochu přemrštěná cena za pouhou ženu." Poznamenal Rindon uštěpačně a oči se mu chladně zaleskly.
„Ó ne příteli, není to cena za obyčejnou ženu, ale za elfku, to si uvědom. Lidské ženy můžeš mít na každém rohu, ale elfku ne. Je to vzácné zboží,a především v lidských zemích velmi nedostatkové. Vydrží ti déle než smrtelnice a moje holčička má i výtečné vzdělání, takže zastane hodně věcí, které se točí kolem hospodaření. Věř mi, že touhle koupí jsi jen získal a nic neztratil. Budeš s ní spokojený, příteli. Udělal si moc dobrý obchod."
„Jsi pěkný kuplíř, Ilfirine, a mizera." Zašklebil se zrzek.
„Ne, příteli, pouhý obchodník, co se snaží dobře prodat své zboží."
Rindon se zasmál. „No zdá se, příteli, že si uzavřel výhodnou výměnu. Tak ať se ti dobře vedou i další obchody." Muž obešel kočár, nasedl do něj a zavřel za sebou dvířka. Vykouknul ven okýnkem. „Sbohem, elfe, příteli." Ale šlechticovo poslední slovo znělo poněkud výsměšně.
Však Ilfirin si uštěpačnosti v mužově hlasu nevšímal. „Sbohem, příteli, a starej se o mou holčičku." Odpověděl elf s potutelným úšklebkem.
Rindon zastrčil hlavu zpět do vozu a rukou zabušil na stěnu za sebou.
„Sigfride, jedeme."
„Ano, pane." Odpověděl vozka, vzal otěže, zamlaskal a švihnutím opratí pobídnul dvojspřeží k pohybu.
Vůz s trhnutím poskočil a dal se do drkotavé jízdy po prašné cestě. Mëllinda se nahnula z okýnka a podívala se za vůz směrem v domku. Doufala, že uvidí Ilfirina, neboť mu chtěla zamávat na rozloučenou, ale nebyl tam. Odešel bez zamávání do svého domku, který jí pomalu mizel z očí. Opouštěla jediný domov, který dosud poznala, odjížděla od jediné bytosti, jež byla její rodinou. A zdálo se, že elfovi bylo úplně jedno, že tu bude žít sám, naopak vypadalo to, že se těšil, až se jí zbaví. Elfka si povzdechla, posadila se na své místo po směru jízdy a na tváři se jí usadil smutek a v duši osamělost.
„Copak je ti, drahá Mëllindo? Mohu ti tak říkat?" otázal se muž podivně přívětivým hlasem, že mu jeho zájem o její blaho uvěřila.
Elfka přikývla a opět promluvila plynulou a čistou lidskou řečí.
„Nic, jen opouštím svůj domov a mířím někam, kde to vůbec neznám."
„Och, nebuď smutná, má milá, uvidíš, že až přijedeš ke mně, nebudeš mít na smutné úvahy čas. Přichystáme pěknou svatbu a to ti zabere hodně času."
„Proč sis vybral zrovna mě?" otázala se náhle elfka s podezíráním.
„Zahlédl jsem tě před několika dny na trhu v doprovodu tvého strýce a hned ses mi zalíbila, no, a když jsem dnes popíjel v krčmě a viděl tvého strýce, jak se tě snaží udat několika pochybně vyhlížejícím mužům, řekl jsem si, že tě před nimi zachráním, a zároveň tak získám krásnou ženu."
„Jak šlechetné.“ Poznamenala Mëllinda. „Jaký obchod si uzavřel s mým strýcem ty, že ti dal mou ruku?"
„Přeplatil jsem původního zájemce o dva tisíce zlatých."
„Můj strýc mě prodal?" překvapeně ze sebe vyrazila a upřela na Rindona svůj modrý pohled.
„Ano, je mi to velice líto, děvče.“ Avšak jeho lítost byla jen hraná, ale dokázal se mistrně přetvařovat, že to elfka vůbec nepostřehla. „On ti to neřekl, že jsem mu za tebe zaplatil pět tisíc ve zlatě."
Zavrtěla nevěřícně hlavou. „Jen, že s vámi uzavřel obchod, ale nezmínil se, že já byla tím zbožím, které prodal.“ Její nálada ještě víc poklesla, když se dověděla, jak podle byla svým strýcem zrazena a prodána skoro jako nějaký dobytek na trhu. „Říkáte pět tisíc?" otázala se tichým smutným hlasem.
„Ano." Přitakal Rindon a uvnitř měl škodolibou radost z jejího zármutku.
„Och bože, nemohu tomu uvěřit, že mi něco takového udělal. Jak jen mohl? Jsem stejná jako on. Jsme přece jedné krve. Elfové přece své lidi neprodávají, nenutí je dělat věci proti jejich vůli." Tiše mluvila a nevěřícně vrtěla hlavou.
„Asi nepatří mezi ty dobré elfy. Nebylo to od něho fér, to musím uznat, ale věř mi, že jsem rozhodně lepší partie než ten, kterého jsem přeplatil. U mě se budeš mít jako v ráji." Pousmál se lišáckým úsměvem a v zelených očích mu podivně blýsklo. „Můj dům bude teď tvůj. Lidé tě budou mít rádi a já ti budu dobrým a milujícím manželem."
Elfka si odevzdaně povzdechla. „A já se ti budu snažit být dobrou a oddanou manželkou."
„O tom nepochybuji, že budeš dobrá manželka. Však měl bych na tebe jeden trochu řekněme indiskrétní dotaz, má vyvolená."
„Jaký?"
„Je pravda, co mi tvůj poručník řekl?"
„Co ti řekl?" otázala se podezíravě Mëllinda.
„Že jsi stále poctivá a nedotknutá?"
„Ano,“ přikývla s lehkým ruměncem na tváři. „I když u elfky v mém věku je to poněkud neobvyklé. Strýc mě vychovával velmi přísně, a poněvadž jsem dlouhou dobu byla v chrámu bohyně Elentari, nebylo mi povoleno mít poměr s mužem."
„Byla si kněžka?"
„Ne, jen žačka a později i učitelka mladších svěřenek chrámu, ale i tak jsem musela složit přísahu čistoty a po čas, který jsem trávila za zdmi chrámu, jsem se nesměla stýkat se žádnými muži."
„Zajímavé." Promnul si bradu Rindon. „Kdy jsi opustila chrám?"
„Před deseti lety."
„A to mi chceš říci, že si ani potom neměla muže?" podezíravě ji propaloval pohledem.
„NE! Co si o mně myslíte, pane? Nevěříte snad mým slovům? Považujete mě za lhářku?" otázala se podrážděně elfka.
„Nezlob se, věřím ti, má vyvolená, jen mě to zajímalo. Jsem rád, že budu tvůj první." Pousmál se potutelně muž. „Též mi bylo řečeno, že jsi velmi vzdělaná a vyznáš se v mnoha věcech." Mëllinda přikývla. „V tom případě by si mi mohla pomoci vést účetnictví a starat se o kontrolu zásob pro náš dům a ves."
„Ráda, pane Rindone."
„Říkej mi jen Rindone." Navrhl jí dobromyslně, ale s prohnaným úsměvem.
Ten ryšavec nebyl ošklivý na pohled, každý ze vznešeného národa v něm mohl poznat elfské dědictví ze strany jednoho z rodičů, jeho hlas měl docela přívětivé zabarvení, i jeho úsměv by okouzlil snad každou ženu, ale Mëllinda nepatřila ke smrtelnicím, které by snadno propadly šarmu tohoto skoro lidského muže. Ačkoliv se choval vybraným způsobem, jak se slušelo na šlechtice, přesto něco na něm bylo divné a podezřelé. Mëllinda jen nevěděla, co to je.
Moc toho už spolu nenamluvili, a tak cesta ubíhala velmi pomalu. Cestou přenocovali v několika zájezdních hostincích, a pak pokračovali dál. Mëllinda seděla ve voze již sedmý den a směřovala do lidské vesnice Werden, jež měla být jejím novým domovem. Ach, kdyby jen věděla, do jakého báječného ráje se chystá vstoupit, tak by jistě raději vyskočila z vozu a utekla do toho nejhlubšího a nejdivočejšího lesa. Jenže to netušila a neměla zdání, jak nesmírně trpký život jí osud připravil.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
