obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Kamir:Má matka je Smrt a já jsem její ...-IV ::

 autor Sirnis publikováno: 27.03.2009, 15:18  
Tak jsem předělával krapet víc a co se vlka v předchozí verzi týče, tak ten mizí a bude něčím jiným nahrazen... (ta pasáž bude až příště..)
 

Nalezenec shlížel z okna na jezero Kita. Sluneční paprsky skotačily po vodní hladině, od níž se odrážely na všechny strany. Některé dopadaly i na chlapcovu tvář, kde byly vtaženy do černoty jeho očí, kde životodárné světlo a teplo okamžitě zanikalo v Temnotě jeho bytí.
Chleba s marmeládou chlapci chutnal. Avšak i když by nasytil dítě, on trpěl hlady. Podivný hlad stravoval útroby a ničil nalezence zevnitř už od chvíle, kdy bratr Jan odešel z pokoje. Bolest ochromila malé tělíčko, které marně vzdorovalo mučivé bolesti. Chlapec si dobře uvědomoval, že to, co má v sobě - pod kůží - má hlad a těžko to kdy dovede nasytit chléb s marmeládou. Ne, Temnota nebyla a nebude na sladké. Ta toužila po něčem specifickém. Po něčem, co je všude okolo na dosah, ale přesto je to něco, co nedostane jen tak.
Chlapec zavrávoral a svalil se na postel. Rukama se držel za břicho, ale nepřetržitou bolest cítil v každém kousku těla. Tvář se zkřivila agónií. Zrak se zamlžil a každou chvíli čekal, že se propadne do bezvědomí. Nepřítomný pohled upíral k oknu. Přál si, aby pokoj bratra Jana byl zdrojem bolesti a okno jedinou únikovou cestou. Okamžitě by vyskočil, ale teď už neměl sílu ani na to se zvednout.
Jeden z poštovních holubů kláštera Velkého patrona přistál na parapetu. Několikrát poskočil a nakoukl do pokoje otylého mnicha. Zadíval se na černovlasého chlapce tím zvláštním holubím pohledem, po kterém následuje trhavé natočení ptačí hlavy.
Nalezenec sotva vnímal svět kolem sebe. Natož, aby si uvědomil přítomnost holuba. Avšak něco v něm moc dobře vědělo o opeřenci. Cítilo ten život. Sílu, která odpradávna hýbe světem a zatoužila po ní. Zatoužila se nasytit. A tak poprvé za celá staletí Temnota přerušila symbiotický vztah a zmocnila se těla chlapce.
Proud černého kouře vytryskl chlapci z očí. A dřív, než holub zaregistroval možné nebezpečí se pevně kolem něho omotal neprůhledný závoj. Křídla několikrát zavířila vzduchem v pokusu rozehnat kouř, ale bezvýsledně. Kousek za kouskem byl holub zbaven života. Vysán do sucha. A když Temnota skončila, zůstalo jen nehybné tělo. Zcela bez života vybědlá schránka.
Jakub s bratrem Janem zírali s děsivou fascinací na Temnotu, kterak se vpíjí do chlapcových očí. Když zmizela, vyskočil nalezenec z postele plný síly, zanechajíc na ní mrtvé tělo ptáka. Ve strachu nad sebou samým zacouval ke zdi, kde se schoulil do klubíčka. Jen pohled upíral na tvora, kterému Temnota vzala život, aby se nasytila. Cítil, jak zvířecí duch opouští schránku a mizí kamsi do země. Do říše mrtvých k jeho matce.
První se vzmapatoval bratr Jan. Pomalu přistoupil k chlapci, u kterého poklekl a začal jej tiše konejšit.
Jakub stále zíral na holuba, dokud bratr Jan neřekl: „Ukliď to.“ Zrzavý mladík váhavě vykročil a pomalu zdolal tu vzdálenost mezi dveřmi a postelí. Déle mu jen trvalo, než sebral mrtvolku holuba. „Zanes to do knihovny,“ špitnul ještě bratr Jan, kterému mezitím chlapec sám vklouzl do náruče.
Když se Jakub vrátil, seděl už nalezenec na své posteli a bratr Jan postával u dubové skříně. Přehraboval se ve svých věcech a očividně něco důležitého hledal. Když skončil, pověsil chlapci kolem krku drobný kamínek na kožené šňůrce se slovy: „Snad to pomůže.“
„Bratře Jane, co …“ začal Jakub, ale umlkl, když se v duchu pokusil formulovat to, čeho byl s mnichem svědky.
„Nevím, Jakube. Začíná se to víc zamotávat.“
Jakub přemýšlel. V hlavě skládal obrazec všech střípků. Vzpomněl si, jak mu Rasmus popisoval nalezení chlapce. Vybavil si především popis těl lupičů. A pak to do sebe zapadlo. „Ty lupiče zabil on!“ vykřikl a zamířil ukazováčkem na chlapce.
Nastalo hrobové ticho. Nalezenec se už dávno uklidnil a znovu nasadil tvář bez emocí. Nikdo nedokázal odhadnout, co za boj se odehrává v jeho nitru. Cítil, že Temnota je nasycená a spokojená. Opět na nějaký čas.
Bratr Jan musel s Jakubem souhlasit. Nebylo pochyb o tom, kdo zabíjel v lese. Ale přeci jen to byli vrahové. Spodina. Žádná neviňátka. Viděl na chlapci jasné opovržení nad sebou samým. Nad tím, co učinil. Nebo tím, co to učinilo? Nepřišlo mu, že by to udělal z vlastní vůle.
„Co s ním uděláme?“ zeptal se Jakub a společně s nalezencem se zadíval na otylého mnicha.
Rozhodnutí bylo na bratru Janovi. Za svůj život zažil mnoho podivných věcí, z nichž by polovinu nejradši vymazal ze vzpomínek, ale minulost se nikdy jen tak neztratila. Podíval se na malého chlapce a potom na Jakuba. Věděl, že mladík je plný obav. Stejně jako strachu. Kdo by se také nebál vedle hocha s tak nebezpečnými schopnostmi. Avšak oči nalezence neprozrazovaly jen zkázu, ale také jiskřičku naděje. Podivné to protiklady ve světě krutostí, podlostí a neustálého zla. Musel mu dát šanci. Stejně jako před lety dal šanci bratru Felixovi a doposud nelitoval. Ne, nad nikým se nesmí vyřknout ortel dokud nemá možnost prokázat svojí nevinnu.
„Půjdeš s ním do lesa. Já se musím vydat do Tamiru. Pokud však uvidíš na chlapci cokoliv podivného, tak od něj utečeš jak nejdál dovedeš. Ale dohlédneš na něho Jakube.“
Zrzavý mladík vytřeštil oči, ale viděl rozhodnost otylého mnicha, pro kterého by udělal téměř cokoliv. I když riskovat vlastní život bylo už na té pomyslné hraně jeho oddanosti.
„Zaslouží si svojí šanci. Tak jako každý jiný. Nesmíš koukat na to, co udělal, ale na to, co může udělat,“ dodal bratr Jan. „Zabíjel pouze zlé a musíme doufat, že u toho případně zůstane.“
Jakub se zadíval na chlapce. Seděl zcela nehybně jako socha. Ale ze starých knih dobře věděl, že existují kamenné chrliče, které se probudí ze spánku a bleskově sevřou nic netušící kořist ve svých spárech. Ale on nebude žádnou kořistí. On ne! „Dobře. Dohlédnu na něho,“ řekl Jakub a potom s chlapcem odešel z pokoje bratra Jana.
„Velký patron tě ochraňuj,“ pronesl šeptem otylý mnich. Cítil se sice provinile, že něco takového chtěl vůbec po dobrotivém mladíkovi, ale kdyby se neměl setkat s dlouholetým přítelem, sám by se o chlapce postaral. A přeci jen se to týkalo především Jakubovi budoucnosti, kterému jen prospěje, když se střetne s nebezpečnými bytostmi jakou je zřejmě i chlapec. Ještě jednou pak bratr Jan zalovil ve své skříni a ze spodní – tajné - přihrádky vytáhl zlatý medailon. Pověsil si ho na krk a zastrčil pod sutanu. Potom teprve zamířil ze svého pokoje do stájí, kde už měl připraveného oslíka, ověšeného marmeládami, svíčkami, medem a dalšími věcmi, které se vyráběly v klášteře a jenž by mohl v Tamiru někdo koupit.


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.04.2009, 23:43:01 Odpovědět 
   S tím hochem to nebude určitě jednoduché a v klášteře možná zůstat nemůže, protože temnota si nevybírá, když se v hochovi ozve jistý pocit "hladu" a on musí chtě-nechtě někoho "zabít" (člověka, nebo zvíře). Zatím je to zajímavé. Chyby vyhrabávat nebudu a přihazovat svá polena do ohně nehodlám! ;-)))
 Matylda Kratinová 28.03.2009, 13:46:14 Odpovědět 
   Tak se to zamotává a příště se zřejmě dostanu na neznámou půdu. K tomu dnešnímu dílu: více bych naznačila, že ti dva do místnosti přišli, někdo s kratší pamětí, popřípadě neznalý předchozí části by se mohl cítit zmaten..., nebo si myslet, že tam s ním byli celou dobu. Ale zbytek textu toto vyrovnal a já spokojeně doplachtila až na konec.
Co se chybek týče, no jo, jsou tam, mršky: zatoužilO - ve větě, kde je Temnota pojímanána ještě jako "ono", bych to napsala jako shodu, dál už je to ok; svojI nevinu; "dohlédneš na něho, Jakube" (čárka před oslovením), JakobovY budoucnosti,
"temnota skončila" - neškodilo by zmínit s čím
"byl s mnichem svědky" - nějak nesedí číslo množné a jednotné asi to bylo zamýšleno jako "byli s mnichem svědky"
"bytostmi, jakou je" (čárka)
To je ve zkratce, co jsem pochytila... tak zas příště, rysy mě volají...
 m2m 27.03.2009, 15:18:02 Odpovědět 
   Ahoj.

Omlouvám se za zpoždění publikace, leč mám celkem časovej press a jaksi nestíhám ani lézt na Saspi. Heh.

Takže bude tomu odpovídat i můj komentář, udělám ho totiž jako veškerou jinou činnost posledních dnů:

"vybědlá" myslíš jako "vybledlá"?

Krapet chybek v íčkách a čárkách, nic, co by překvapovalo, stále nejsi schopen si najít dobrého korektora, bohužel.

Občas zbytečná opakování slov (kde, podíval, zadíval...), tam, kde být vůbec nemusí, kde můžeš použít jiných výrazů.

No. A toť vše, v rychlosti doklepnu svou známku a nechám čtenáře, ať toho případně vyhrabou víc, nebo víc pochválí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Strnulosť ducha
Kvé
Nebezpečná hra
Anika
Za sklem...
Aliäbella Alisabeth
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr