obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2141216 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Nikdy jsem neměl Japonku ::

 autor Racek publikováno: 23.03.2009, 9:09  
Povídka
 

Nikdy jsem neměl Japonku

- Nikdy jsem neměl Japonku, řekl děda to odpoledne snad už posté.
Nebylo co dodat. Narozdíl od něj jsem věděl, že to už nedohoní. Procházeli jsme se v zahradě sanatoria, dědova hůlka se bořila do tlejícího listí. Uháněl jak Širón, přestával jsem mu stačit.
- Jsme na procházce, ne na závodech, řekl jsem. – Víš co povídal doktor. Nepospíchat, pane Wagner, nepospíchat, napodobil jsem doktorskou intonaci.
- Ale houby, smetl to gestem ruky. – Houby ví takový doktor, co mě zná tři neděle. To Venca Rajtr, ten věděl, že když se nebudu hýbat, umřu.
To odpoledne bylo už moc dlouhé. - Rajtr je dávno mrtvý, zkusil jsem dědu vrátit do reality.
- O kom mluvíš?, dal si děda dlaň k uchu. - O Rajtrovi, zahulákal jsem. – Že bys měl dát víc na ty živé doktory.
Dlaň od ucha konečně zmizela.
- Ale znal mě, neodpustil si děda poslední slovo a chvíli mlčky rázoval tři kroky přede mnou. Počkal v ohybu cestičky, podíval se mi přímo do očí a trošku odhodlaně, trošku ukřivděně pronesl: - Rajtr Japonku měl. Říkal mi to. Za války. Za svobodna!, dodal důrazně, abych si snad nemyslel. – Ale I PAK si s ní psal. Dlouho!, dodal vzdorně.
MUDr.Václav Rajtr, dědův spolužák z reálky. Celý život mu ho dávali za vzor, nejdřív rodiče, pak manželka. Chtěl ho dohnat a předehnat, což se mu skoro povedlo. Jen v jednom zklamal: neměl Japonku.
- Nechceš si odpočnout?, navrhl jsem. Sedli jsme si a děda zamyšleně kreslil holí do písku.
- Co to bude, až to bude?, ukázal jsem na ty hieroglyfy.
- Zkouším něco napsat japonsky. Půjčil jsem si takovou knihu.
Překvapil mě: - Tys byl v knihovně?
- No jo, no, připustil neochotně. Nejdřív jsem si myslel, že na ty tři neděle, co tu budu, to nemá cenu….
Ztuhnul jsem.
Nějak to musel poznat, protože se na mě pronikavě podíval: - Nechcete mě tu náhodou nechat??
V duchu jsem zuřil. Tohle si matka měla vyřídit sama.
- Všechno jsem vám dal a teď nemám co, tak mě tu chcete nechat!, pořád zesiloval hlas.
- V žádným případě, a už jsem lhal. – Jen o pár dnů, matka si vymyslela, že pojedem k moři.
Už se úplně rozběsnil – K moři! Tak k tomu potřebuje ten můj barák! Proto jsem ho měl přepsat na ní?! Tudle nudle, tudle nudle!, vykřikoval, až mě napadlo, že se právě zbláznil a ke všemu ho trefí, protože v obličeji byl rudý jako rak. Stál jsem a nevěděl co mám dělat, ale naštěstí se postupně uklidnil.
Vytáhl kapesník, otřel si obličej a řekl: - Jdeme zpátky. Rozdupej to, ukázal na japonské znaky v písku. Ani nechtěl, abych ho doprovodil nahoru do pokoje.
Domů jsem se vrátil pozdě a hned usnul. Dva dny nato volá matka a brečí do telefonu:
- Děda se ztratil, hledá ho policie.
Protože jsem hned zavěsil, nevím, co říkala dál. Nechci vidět, nechci slyšet, ale kam šel děda, vím. Pořád na východ.

/6.března – 23.května 2008


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 33 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 lucinda 27.03.2009, 13:03:02 Odpovědět 
   Já už snad jenom dodám, že úsměvné a opravdu povedené ... ;)
 čuk 24.03.2009, 21:52:12 Odpovědět 
   Líbí se mi. Bez toho přepsání baráku bylo asi to šlo vygradovat a vypointovat líp. Tento motiv se mi zdá trochu cizorodý a uzemňující. Psychika dědy by byla zajímavější bez toho zkratu, našel by se jistě zajímavější a absurdnější impuls.
 Uskar-Arah 24.03.2009, 21:01:56 Odpovědět 
   Tady snad ani není co hodnotit, je to moc pěkné, krátké, jasné a výstižné, s nezbytným zamyšlením nakonec. A něco zbyde taky na čtenáře. Takže díky a měj se! 1
 Šíma 23.03.2009, 14:57:06 Odpovědět 
   Hezké je to, líbilo... ;-)
 Sapfó 23.03.2009, 14:35:38 Odpovědět 
   začátek byl slibný...
své prapředky jsem si nestihla užít...
takže nevímnevím, jestli to tak chodí...
nemůžu posoudit...
 m2m 23.03.2009, 13:13:15 Odpovědět 
   Tak tohle je po dlouhé době krátká próza, co přinese i zamyšlení a úsměv v jednom.

S tím přechodem souhlasím táhle dole s panem kolegou, osobně bych tam zvolil takové nějaké odtáhnutí třeba k jednomu popisu, byť statickému. Třeba.

Ale jinak naprosto a naprosto krásná práce.



P.S. Ještě jedna věc, tenhle typ přímé řeči nemám rád, protože pak za vykřičníkem je čárka, a to, abych řekl pravdu, se mi nezdá.
·. )
 OH 23.03.2009, 13:04:07 Odpovědět 
   jsem se k tomu zase vrátil a zase mam chu´t připsat jak moc líbilo...
 OH 23.03.2009, 12:50:23 Odpovědět 
   ..rva fix to je super...
Moc-moc-moc-moc-moc líbilo, fakt dobrý
a nevadí mi na tom nic, supr a ještě jednou supr...
 paryba 23.03.2009, 11:34:26 Odpovědět 
   První dvě třetiny vidím jako naprosto výborné, stejně tak závěr, působí to velmi opravdově (vím, o čem mluvím) a moc, moc dobře napsáno.
Jen ta část o cestě k moři a přepsání baráku mi přijde jaksi zvláštně vykonstruovaná, nějak mi tam nesedí.
 Apolenka 23.03.2009, 11:01:11 Odpovědět 
   Téma přestárlých občanů a stím související problémy (oboustranně), to je ožehavé téma a zřejmě bude stále více aktuelní. Je dobře, že se touto tematikou někdo zabývá a tys to provedla opravdu znamenitě.
Pro přímou řeč nepoužíváš uvozovky ... proč vlastně, když přitom všechna další pravidla psaní přímé řeči striktně dodržuješ? Působí to jaksi zvláštně.
- přepsat na ní / přepsat na ni (píše se krátce)
 Raven92 23.03.2009, 10:00:48 Odpovědět 
   Souhlas a souhlas. První souhlas s tím, že se mi to také líbí a druhý je s tím přechodem. Skoro mi ta pasáž připadá, jako bys ji tam spíš dal, protože se potřebuješ nějak propracovat dál, než abys ji tam měl naplánovanou a jemně se skrz ni propracovával ke kýžené pointě. Ale jinak se mi příběh líbí.
 Weichtier 23.03.2009, 9:07:58 Odpovědět 
   Ahoj, Racku(o):-)
Krátce - líbí, líbí. Trochu jsem se zarazil u toho přechodu, kdy děda zjistí, jak se věci mají, tam možná to chtělo trochu vybrousit, působí to jen krapítek uměle. Jinak ale výborně! dle mého soudu. Obsah si rozebere asi každý sám, já jen dodám, že se mi líbí (co do řemesla)způsob, jakým jsi toho starého pána popsala a že doufám, že došel co na ten východ co nejdál:-)

W.

W.
 ze dne 23.03.2009, 9:08:17  
   Weichtier: Pardon za dvojité dvojité v:-)
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Vzpomínky
Jan Václav Znojemský
L*ska
bionic
Tajemství levan...
aliemmka
obr
obr obr obr
obr

Neocortext14
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr