» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141216

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Neocortext5 ::

kilgoretraut	publikováno: 24.03.2009, 21:15

Tu a tam:


	Po podivuhodných událostech, po jejichž vyložení jste se jistě váleli smíchy pod stolem, plácali se Neocortextem do stehen, slzeli na stránky obálku, zamáčkli si první kýlu způsobenou smíchem, dávili se vlastním jazykem, se Dvojník probral. Vystrčil svou dopplegangerovskou hlavu ze skalního úkrytu, zdaleka ne naposled zamžoural, protáhl svaly a s povislými kožními vaky na bocích, jejichž obsah byl zužitkován během hybernace, vskočil do obrozeného světa – nahý a s novým údělem. V průběhu přezimování snil o dosažení dokonalosti, mučednické smrti, životě mučedníka. Ta představa se Mu vklínila do mysli tak hluboko, že ihned po protažení si odněkud ulomil mladou větévku a jal se bičovati si s ní záda. S do krve rozšlehanými si zadal úkol, tedy nejíst až do konce svých dnů nic, prostě věřit, že tělo se spasí samo, že se žaludeční měch bude zevnitř odlupovat, po slupkách dopadat na dno a sytit se, přitom opět dorůstat, v evoluci vnitřního vesmíru. Pít jen vodu z mraků, vytrénovat si krční svalstvo, promazat obratle, aby se mohl pohotově otáčet, kdykoliv by měl pocit, že Ho někdo pronásleduje, tu nadstavbu potřeboval – budou časy, kdy bude přesvědčen o tom, že všichni kolem jsou jeden naskriptovaný organismus určený k persekuci svatořečených. Hnalo Ho to. Domnívám se, že to byla jakási rozkolísanost – na první pohled chtěl, aby chtěli Jeho krev, nechat se chytit, umučit, na ten druhý se odchýlit útěkem. Teď však jde hrozbě v ústrety: zpátky do města, do sebe samého. Jak se blíží k poplakátovaným zdem, plochám potřísněným semenem, k přízračným budovám úřadů, vykřičeným domům, Jeho nahé tělo se obaluje šacením: genitálie spodním prádlem, nezbortitelná klenba ponožkami, dlouhé kosti, klouby, lýtkové a to všechno zabalené hmotou, kalhotami na zip, kolem boků se syčivě plazí pásek, pohrudnici a břišní dutinu tričkem košilí, ponožky botami, ještě tkaničkové kličkování a už je doma. Potíže mohou nastat, uvědomíte-li si, že Dvojče zatím netuší o Nepříteli, natož o jeho usilování. Přečetli jste si předchozí větu a myslíte na časovou soudržnost textu: mám vás na svědomí, načapám vás v nedbalkách, v jakých časových rovinách se to pohybujeme?, ví snad náš kapitán a průvodce o útrapách cesty?, nesnaží se nás opít smrští vět?, co s námi udělá, až budeme sedět malátní nebo uřícení, neschopni se bránit?, znásilní nás svými představami? Vůbec ne: jste nad věcí jako dosud nikdo. Budete očekávat nějakou nápovědu, mezitím si však vytvoříte nepřátelský obraz: jakoby věkem utahaná figura bloudící ulicemi, které nikam nesměřují, představují síť, vykalkulovanou infrastrukturu, přesně na milimetr vyasfaltodlážděnou past, aby cestující byli vždy na čas, nikdy s předstihem, nikdy se zpožděním, všechno na setinu. Muž nepodobnosti. Bude tu napořád – musím varovat Mého: kouřové signály se ztrácejí ve smogu, jsem nucen se napojit na celý nervový systém, stát se součástí oběhu, na pouličních elektroreklamách vykreslit slovy „Na tomto světě nejsi sám, někdo mocný ti usiluje o život, měj se na pozoru!“, a tak, když si Dvojník ohmatává architektonické skvosty, útočí na Něj pocit, že je pozorován. Studenopotně se ohlíží - přímo do boží tváře obrazovek: Na nich křičí slova do světa. V okamžiku si je jist, že vzduch šepotá Sám-mocný-na pozoru, že každá hmyzí krovka volá Jeho jméno s obavami, okenice se tříští o stěny v průvanu a střepy vlastní vůlí skládají varování do dalších a dalších variací, rty známých zpěvaček vypouští bubliny s poselstvím, průchozí mají pohledy spolutrpitelů, upravuje si v mysli představu o Nepříteli: není jím tedy kolektivní zášť, ale někdo samojediný, nařízený shora, jenomže která dobrá duše Jej varuje a proč?, neexistuje, přes všechen pesimismus, přeci nějaký ten Přítel? Ponechme Dvojče myšlenkám a rekapitulujme: nakolik jsem Jeho Přítel? Neztratilo snad to slovo na počátku, kdy se stmívá, smysl? Někam se zatoulal – stejně jako Můj v labyrintu vlastního pekla.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	24.03.2009, 22:03:28

Jak to jen "slepit"? Ono je to zajímavé, dobře se to i čte, ale špatně se na tento textík píšou komentáře, nebo jen šímovi? ;-))) Jednička je tam, pane, jen na rozbor aby měl jeden školy...

čuk	24.03.2009, 21:14:21

Opět kultivovaný projev, zajímavý obraz Dvojníka vstupujícího do světa s příměsí sci-fi. Nabízejí se kontrasty Dvojník k Autorovi neboli Příteli, světu, a jsou naznačeny i další fenomény pro střety. takové kontrastování se mi líbí.A líbilo by se mi, kdyby poněkud ubylo konstrukcí a přibylo poetického byť drsného surrealismu. Text se dobře čte a obraznost udivuje větnými peripetiemi. Nevím, jestli to lze, ale někteří čtenáři by přivítali prostému rozumu přístupné vodítko záměru, třeba jako reakci na tento můj koment (jakousi sebereflektující recenzi) Neboť většinou se takový Tvůj druh textu rozebírá textem ještě složitějším, a tak byť výborný text uniká pozornosti čtenáře či zmenšuje čtenářskou obec(psáti pro sebe již dlouho není autorovým záměrem, myslím si možná příliš jednoduše).


ze dne 25.03.2009, 9:31:45
kilgoretraut: Rděl bych se hanbou, dával-li bych ke svým textům jakýkoliv návod, svou interpretaci či obhajobu. Text zkrátka je a množí se. Jeho čtenáři se odvíjí až od něho, bez nějaké apelace na vnímatele. Je text =) je čtenář. Naprosto bez zásahu autora - čtenáři si svůj text vždy najdou. Nehodlám zde svůj (Neocor)text rozebírat, není to v souladu s mými zásadami. Mohu jen naznačit, že název textu není z mé hlavy... Jinak ovšem děkuji za Váš pohled na věc.