» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141218

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: 24. kapitola - Srpen 1981 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Adlerberg

Miky	publikováno: 24.03.2009, 6:33


	Celý zámek i park, který jej obklopoval, zářil ve svitu slunce pomalu se schovávajícího za kulaté beskydské pahorky. Chlapec stojící na příjezdové cestě kus od stolu, kolem něhož seděly veselé dva manželské páry, pozoroval srnku běžící ve vysoké trávě se svým mládětem v patách. „Marťo, nechceš si jít házet?“ zvolala na svou mladší sestru pohledná patnáctiletá dívka se světle hnědými vlasy a příjemným úsměvem. „No, víš, já si teď čtu, promiň,“ zamávala Martina knihou ve vzduchu a dala se znovu do čtení. „A co to čteš?“ posadila se Petra vedle ní na schodiště a se zájmem zkoumala obálku knihy. „Romeo a Julie? To mě nikdy nebavilo, je to moc romantické,“ zasmála se. „Když si odmyslíš romantiku, zůstane ti boj znepřátelených rodin, a to je samo o sobě celkem zajímavé téma. Sice už mnohokrát použité, ale stále zajímavé a nejspíš nikdy nevyčerpatelné.“ „Stydím se vedle tebe sedět, jsem o 9 roků starší a… nikdy jsem nepitvala Shakespearova díla.“ Martina se jen usmála a zvedla pohled od knihy k bratrovi stojícímu několik metrů od okraje bazénku. „Richard a Renea jsou pořád na táboře?“ otočila se Petra s otázkou na mladší sestru. „Hm,“ přikývla Martina, přičemž nespustila z bratra oči. „Petro… přemýšlela jsi nad tím, co jsem ti říkala?“ „Jo, přemýšlela.“ „A co si o tom myslíš?“ „No… Víš… Není na místě, abychom ho z něčeho takového podezíraly. Možná jen… Možná je to jen tvůj pocit. To, že tráví s Richardem a Reneou tolik času neznamená, že chce někomu z nás ublížit. To je absurdní.“ „Věděla jsem, že mi tohle řekneš. Jenže já z toho opravdu nemám dobrý pocit.“ „Martino… Koukni na ně,“ pohodila Petra hlavou směrem k zahradnímu stolu, u kterého seděly dva manželské páry a vesele konverzovaly. „Tohle nejsou lidé, kteří by našim rodičům chtěli ublížit. Copak nevidíš, jak dobří jsou kamarádi?“ „A napadlo tě někdy, že se lidé umí dobře přetvařovat, když někomu závidí něco, co sami mít nemohou? Využívají Richarda a Reneu k tomu, aby se dostali k Drahoslavovi.“ „Řekla jsi to mamce a taťkovi?“ „Ne,“ potřásla Martina hlavou a urovnala si plavé vlasy. „Řekli by mi, že jsem šílená.“ „Drahoslave?“ zavolala Petra bratra a pokynula mu rukou, aby přišel k nim. „Nechceš si… zahrát tenis?“ ukázala na dvě rakety opřené o kamenné zábradlí schodiště. „No…“ „Prosím,“ usmála se na Drahoslava sestra jak nejmileji dokázala. „Už dlouho jsem nic nehrála, naši mě pořád nutí jen odpočívat. „Protože se o tebe bojí, nediv se jim. Neměla by ses přetěžovat,“ upozornila ji Martina. „Tohle snad ještě zvládnu. Nejsem invalida,“ zvedla se energicky Petra, vzala do ruky rakety a jednu z nich hodila bratrovi. „Richard s Reneou jsou pořád na táboře?“ střelila do míčku a sledovala bratrovu reakci. „Jo,“ zvedl míček, do kterého se netrefil a hodil ho zpět sestře. „Ještě tam pořád jsou.“ „Jsou někde blízko lázní, že?“ „Já nevím, proč bych to měl zrovna já vědět? Jsem jejich rodič, nebo co?“ rozkřikl se Drahoslav. „Promiň,“ zatvářila se Petra dotčeně. „Dost se s nimi kamarádíš, tak jsem si říkala, že to budeš vědět.“ „Ne, to nevím,“ hodil Drahoslav pálku na zem. „A to, že s nimi prohodím pár slov neznamená, že se s nimi kamarádím.“ Vyběhl vztekle schodiště a zmizel v hlavním vchodě zámku. „Jestli já jednou budu teta jeho dětí, tak nevím, nevím… Snad nebudou po něm,“ uvažovala nahlas Martina a koukala na Petru, která zvedala ze země bratrovu raketu a vracela obě na místo, odkud je vzala. „Tak to jsem trochu nezvládla,“ lehla si Petra na zábradlí schodiště a pozorovala oblohu, která pomalu dostávala růžový nádech. „Proč se tak naštval? „Jedno vysvětlení bych měla,“ otočila se na sestru Martina a už po několikáté odložila rozečtenou knihu. „Martino,“ zvedla se Petra a houpala nohama ve vzduchu. „Tohle ne.“ „Copak jsi neviděla, jak se tvářil? A jak popíral, že se s nimi baví? Všechno je to kvůli mně…“ „Jak to myslíš – kvůli tobě?“ „Vyčítá mi, že si mě naši víc všímají než jeho.“ „ To je naprostá kravina. Kdy ti to řekl?“ „Nemusel mi to říkat, poznala jsem to.“ „No… nechci ho omlouvat, ale on je prostě takový…“ „Hm… To je ta tvoje vlastnost vidět v každém něco dobrého.“ „A to je špatně?“ „Ne, jenom… Někdy je třeba dívat se na věc objektivně, a neomlouvat jeho chování jen tím, že je prostě takový.“ „Promluvím s ním o tom, ano?“ „Počkej, to ne…“ zarazila Martina sestru. „Měla bych to udělat spíš já.“ „Marťo… Ty sama víš, že já tě beru jako skoro dospělou, ale Drahoslav tě tak nebere. Je ti šest, jsi sice chytřejší než některé děti v jeho věku, ale on tě pořád vidí jako malé dítě. Já jsem starší než on, zkusím to.“ „Ach jo… Proč neustále všichni podceňují děti?“ „Já děti nepodceňuji, a ty to víš.“ „Jo, ty ne… Ale ty jsi výjimka. A výjimky potvrzují pravidlo.“ Od ratanového stolu, kde seděli dospělí, se z rádia nesl zvučný hlas americké zpěvačky, rušený jen smíchem a hlasitou mluvou dvou manželských párů sedících na židlích kolem. Nobody can tell ya There´s only one song worth singing „Jak dlouho tady ještě budou?“ hodila Martina otrávený pohled ke stolu, kde seděli dospělí. „Myslíš Josefa a Annu? Těžko říct, ale nechme je, ne? Hlavně, že se dobře baví.“ They may try and sell ya Cause it hangs them up To see someone like you „Jo, ale nemuseli by tady sedět pořád,“ namítla Martina. „Nesedí tady přece pořád.“ „Dost často na to, aby zjistili o našich co nejvíce.“ „Martino, měla bys toho nechat,“ zarazila sestru Petra. „Vogelovi jsou naši přátelé. Mamka s taťkou je mají rádi, mají si s kým popovídat. Víš sama, jak těžké je žít život, jaký žijí oni. A my taky.“ „Já vím, Petro… Ale pořád se nemůžu zbavit pocitu, že nejednají jen z čistého přátelství. A Richard s Reneou… nemám je ráda.“ You gotta make your own kind of music Sing your own special song Make your own kind music Even if nobody else sings along „To se stává, že ti někteří lidé nepadnou do oka. Ale i přesto bys je neměla úplně odsuzovat. Aspoň ne do té doby, než si o Richardovi a Renei promluvím s bráchou, jo?“ Petra seskočila ze zábradlí, vyběhla schodiště a zmizela ve vstupní hale zámku. Martina vložila do rozečtené knihy záložku a položila ji vedle sebe. It can´t be nowhere The loneliest kind of lonely It may be Just to do your thing is the hardest things to do…


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 14		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ada	24.03.2009, 22:35:42

Ahoj, chápu First Girl, že poslední dobou dá "jen" známku, ale ono je trochu divné psát stále dokola - dobře napsáno, čtivé, těším na příští díl... až se Ti to bude blbě číst, tak mi to nějak taktně naznač :-) chybu jsem nenašla No, já mám nadprůměrně inteligentního syna, takže vím, že to mají tyto děti fakt jinak, ale myslím, že na 6let hovoří opravdu nepřirozeně... ale mohu se mýlit, to každopádně :-) Měj se fajn


ze dne 25.03.2009, 10:07:31
Miky: Děkuju za zastavení a komentář :) K Martinině mluvě - mamka mi nedávno pustila kazety, které schválně nahrávala, když mi bylo 6 let. Myslel jsem si, že si dělá srandu, ale opravdu to tak bylo, mluvil jsem neskutečně dospěle (snad to nezní nafoukaně),a tak jsem si řekl, že se nechám inspirovat tak trochu sám sebou :) K vyzrálosti Martiny se ještě pákrkrát vrátím, v tom je nevýhoda internetového publikování - člověk nemůže otočit stránku a ověřit si, že autor není blázen a neuvěřitelné věci vysvětlí o kousek dál :) Hezký den.

amazonit	24.03.2009, 6:32:50

Chápu, že Martina byla nezvykle chytré dítě, ale přece jenom je tohle na šest let přehnané, číst Shakespeara a takto rozebírat bratra..., tohle je mluva dvou dospělých a hlavně ,,duševně" vyzrálejších osob. Myslím, že ti nikdo neuvěří věk Martiny, což by se stát nemělo... Jinak je tento díl opět dobře sepsaný, dostává nás vlastně ještě za to, co jsi o minulosti Martininy rodiny už napsal, protože to jsi nás vzal k sídlu Vogelových těsně před jeho zapálením a právě v té části se Martina chovala mnohem více dětsky než nyní... veselé dva manželské páry - dva veselé


ze dne 24.03.2009, 17:21:50
Miky: Děkuji za komentář a publikaci :) K Martinině četbě - vysvětlím později, takovou chybu, jakou jsi tady popsala, bych si nedovolil :) A to, jak mluví o svém bratrovi - bude to znít zvláštně, ale já znám člověka, který jako dítě byl takový a vyjadřoval se takto "dospěle" :) Pěkný den ;)