obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915232 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389277 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Kamir:Má matka je Smrt a já jsem její ...-V ::

 autor Sirnis publikováno: 02.04.2009, 22:49  
-předělávání
-> příště nová pasáž (tedy pasáže, už začnu příběh pořádně větvit a zamotávat ;-))

- jinak pokud jsou připomínky k příběhu, at už jakékoliv, tak sem s nimi, dokud mám možnost s tím něco dělat..
 

Jakub s chlapcem v tichosti opustil klášter. Nikdo jim nevěnoval nejmenší pozornost a to bylo jedině dobře. Už tak se Jakub cítil z přítomnosti hocha nesvůj a kdyby se jej na něj někdo snad ještě vyptával, stěží by ze sebe dostal pár výmluvných vět. Neustále se mu přitom v hlavě honila jedna věta: „Dělám dobře?!“
Malý hoch zastavil a podíval se na něho. V tu chvíli Jakub pocítil mravenčení na spáncích a šly na něho mdloby, které stěží ustál.
„To mi koukáš do hlavy nebo co?!“ zaznělo sýpavě. Jakub se musel na chvíli zastavit. Opřel se o zeď, aby nabral ztracenou rovnováhu, sílu a neupadl. Hned si vybavil knihy, ve kterých četl o tvorech, jenž myšlenkami ovládali jiné, stejně jako dokázali svou vůlí i zabíjet.
Uplynulo několik minut. Potom vzal Jakub chlapce za ruku a spěšně ho odvedl z kláštera k lesu. Cestou po lesní pěšině míjeli duby, kaštany a různé jehličnany. Mladík nevěděl, co si sám s hochem v lese počne, ale pro začátek měl jediný cíl. Ze skrýše si vzal svůj meč a obtěžkán zbraní se hned cítil o něco lépe. I když mu bylo jasné, že proti schopnostem hocha těžko s obyčejnou zbraní kdo uspěje.
Chlapec přestal svému doprovodu věnovat pozornost a začal se rozhlížet kolem sebe. Jako kdyby poprvé v životě viděl stromy za denního světla takhle z blízka. Neustále kroutil hlavou a přelétával pohledem ze stromu na strom. Jakub nevěděl co dělat, tak mu začal dávat podrobný výklad o všech, které znal, i když sám nevěděl jestli mu hoch kloudně rozumí. Ale tím, jak mluvil se trochu uvolnil.
Kráčeli spolu lesem, bok po boku. Uplynula první a druhá hodina, aniž by si toho všimli. Nad hlavou slyšeli neustálé štěbetání hejn kachen a hus, které neustále přelétávali z jednoho konce jezera na druhý. Jakub si ani neuvědomil, že se s chlapcem vzdálil od kláštera, blíž k Tamiru.
Pak dorazili na místo, kde u velkého dubu ležela zdechlina vlka. Trup kompletně vyžraný a zbytky těla pokryté hmyzem. Zápach rozkladu a smrti se vznášel ve vzduchu.
Jakub se na okamžik zahleděl na svého chráněnce a spatřil v jeho tváři podivnou změť emocí. Poznával tuhle chvíli. Poznával Smrt. Krev byla všude kolem zdechliny. I zálesák začátečník by poznal, že vlk byl zabit někde daleko a lovec si svou kořist odvlekl na své místečko, kde hodoval.
Jedna krvavá stopa vedla od zdechliny do nedalekého keře, deset metrů od nich. Ozvalo se vrčení a Jakub tasil meč. Mladík zaujal bojový postoj a postavil se před černovlasého chlapce. Začal pomalu ustupovat a chlapce, vykukujícího zpoza něho nutil svým tělem couvat.
Pak najednou zvíře vyrazilo z křoví za Jakubovými zády. Jediným skokem byl mladík povalen na zem a přišpendlen vahou tvora tváří k zemi.
Jakub na zádech cítil pořádnou váhu. Vrčení se ozývalo téměř u jeho uší a bestie cenila zuby smočené ve vlčí krvi. Sliny jí tekly z obou tlam a dopadaly na Jakubův krk. Bylo více, než jasné, že tohle setkání pro někoho dobře nedopadne…
Malý chlapec se díval na tvora s odporem a dva páry očí ho viděli jako budoucí dezert. Tvor byl podivnou kombinací vlka, psa a medvěda. Dvě hlavy naroubované k huňatému torzu medvěda, které nadnášely pořádné tlapy. Děs a strach vyzařovaly z bestie stejně silně, jako soucit nad bolestí, která se dala vyčíst z vlčích a psích očí.
Chlapce se zmocnilo podivné nutkání. Napřáhl před sebe ruku a drobnými krůčky vyrazil k bestii. Ta sklopila oba páry uší, ještě o něco výhružněji zavrčela a sklonila hlavy připravená zaútočit. Avšak podivná síla ji zarazila. Bázlivě o kousek couvla, aby se jí ruka chlapce nedotkla. Pak znovu a čím víc se chlapec k ní blížil, tím ustupování tvora nabíralo na intenzitě.
Z Jakubových zad už dávno zmizela tíha a teď se stal pouhým divákem podivné scény odehrávající se mu před očima.
Bestie couvala a stále nemohla odtrhnout oční kontakt s chlapcem. Její podivná – násilně – vzniklá existence se vymykala všem přírodním zákonům, ale přesto obsahovala život. Život, nad kterým měl moc chlapec, co k ní právě mířil.
Až dub, pod nímž se nacházela zdechlina vlka, přerušil ústup bestie. Ta do něho narazila svým medvědím pozadím, ale ať se vzpírala na statných tlapách sebevíc, nedokázala překážku zdolat. Její mysl byla natolik omámena, že těžko dokázala udělat úkrok stranou nebo se otočit a prostě utéct. A tak se pouze skrčila, položila obě hlavy na zem a její vrčení se změnilo v teskné a podřízené kňučení.
Chlapec poklekl u tvora. Pohladil obě jeho hlavy. Pak zvedl pravou ruku nad bestii a v dlani se mu vypálil černý symbol kříže. Temnota tentokrát již na povel opustila tělo hocha. Roztáhla kůži v dlani a skrze kříž – coby dveře – se vyvalila na denní světlo. Přikryla bestii, která už necítila bolest ze svého bytí na tomto světě.
Život Temnota postupně vysála z tvora, který byl stvořený ze tří zvířat, tří duší, co někdo zvrácený uvěznil v odporně pospojovaném těle. Duše, které někdo násilím přinutil rozhýbat ohavné monstrum pro své potěšení teď Smrt vítala s otevřenou náručí. Vzala je všechny z krutého světa a odnesla do své říše, kde se připojili ke svým rodičům, stejně jako ostatním zesnulým svých druhů. A dala je na místo, kde se společně s nimi mohli prohánět po nekonečných lesích a pastvinách, na kterých nebyli žádné pasti, lidé nebo jiná nebezpečí...


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.7 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 03.04.2009, 10:48:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Matylda Kratinová ze dne 03.04.2009, 0:17:48

   Na tom přeci nesejde! ;-))) "Kdo dřív přijde, ten dřív mele..." A o nic tu vlastně nejde! :-DDD
 Matylda Kratinová 03.04.2009, 0:17:48 Odpovědět 
   -opět se vykecávala tak dlouho, až ji hbitý Šíma předstihl-
co z toho plyne? nečumět a pracovat...
 Matylda Kratinová 03.04.2009, 0:16:22 Odpovědět 
   Jaký byl hlubší smysl toho, že ti dva vyrazili do lesa? Ptám se, protože od posledka jsem už přece jen pozapomněla. V minulých dílech jsem si toho nevšimla, takže pokud to zatím neplánuješ do budoucna, tuhle otázku bych tam zařadila (jestli to byla jen obyčejná náhoda, nebo hlubší úmysl bratra Jana, že je tam poslal). Obluda podezřele smrdí Xemovými praktikami (nebo někoho jemu podobnému), takze uvidim, co se z toho vyvine.
Pár chyb jsem tam přece jen ještě našla, i kdyz ses rapidně zlepšil, to zase jo. ("zblízka" - je to spřežka a proto by se to mělo psát dohromady, hejno je rodu středního a slovesa ve shodě s ním by měla končit na "y").
Co se příběhu jako celku týče, zatím se vine jednotně, je přehledný a srozumitelný. Hrdinové jsou pochopitelní, osobně bych si třeba vychutnala rozkreslení charakterů, třeba pomocí detailněji popsaných činů, ale to je jen můj soukromý názor..., mám teď takové psychologické období.
Za příběh dávám jedna, za gramatiku dvě, ale to už je ti asi jasný...
Matimati
 Šíma 03.04.2009, 0:15:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 03.04.2009, 0:11:57

   P.S. Omlouvám se za hrubky ve svém komentáři, takhle to dopadá, když jeden za sebou pořádně nečte, v této větě má být namísto slůvka "byly" patrně "bylo": Napadlo mne, pokud byly v tom tvoru více duší, nemohla některá z nich (nebo všechny společně) poznat v tom hochovi převtěleného posla Smrti? :-DDD

Jo, to Ti radí ten pravý! ;-)
 Šíma 03.04.2009, 0:11:57 Odpovědět 
   Pěkná potvora! ;-) Mladík měl namále a nebýt našeho tajemného hocha (démona), asi by se jeho duše také ubírala do světa mrtvých... Já nevím, mi ty popisy lesa tak nějak dokreslují "atmosféru", nebo jak to říci. Na první pohled jsou zbytečné, ale čtenář alespoň ví, jak to tam vypadalo (třeba i ty husy nad jezerem udělaly s dějem své, takřka jsem je viděl před očima). Prostě pohodička (více-méně), procházečka a najednou bác ho, na zemi zdechlina a nedaleko pěkné monstrum... Napadlo mne, pokud byly v tom tvoru více duší, nemohla některá z nich (nebo všechny společně) poznat v tom hochovi převtěleného posla Smrti? I když, možná ne... Zápas se mi líbil a vypadá docela logicky a uvěřitelně. Copak se asi stane v další části? V porovnání s původní verzí se mi zdá příběh více akčnější a méně "ukecaný". Jednotlivé části jsou také kratší a čtenář se méně "unaví" při jejich pročítání... Takže tak a co se chybek týče, no... Nechme to být! Nemá cenu Ti neustále připomínat, kde Ti to skřípe, protože to třeba pro ten "skřípot" ani neslyšíš, ale možná, že po sto dvacáté páté se to třeba i podaří! Hodně zdaru v dalším předělávání a držím pěsti, protože to dá určitě hodně práce... Hezký večer a skřítkům zdar! Vlastně, pořádně je prožeň a malinko zkus svůj textík pročistit od výsledků jejich práce! ;-)
 m2m 02.04.2009, 22:49:44 Odpovědět 
   Ahoj.

Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že prosíš o připomínky příliš málo čtenářů. Ono by si to možná chtělo udělat krapet času a udělat si reklamu tím, že budeš hodnotit a komentovat (!!!) i jiné autory. Ale to jen tak mimo hru.

¤ jež / jenž
- stále donekonečna mě nebaví to vysvětlovat, takže začni pro jistotu používat "který" ve svých obměnách. Nerad si připadám jak u blbejch na dvorečku.

¤ čárky a íčka už taky řešit nehodlám, přestávám po stovkách upozornění tyhle chyby přehlížet a automaticky strhávám stupeň dolů.

¤ vol slovesa opatrně
- "odtrhnout oční kontakt" od koho/čeho, nikoliv s kým čím. Kdežto přerušit už je logičtějí.

Teď přidám jeden svůj poznatek za celou dobu našeho vztahu redaktor-autor:
Vždycky nahodíš popis, který je naprosto nicotný. Co je účelem toho říct, že míjeli kaštany, když to odbydeš jenom touhle jednoduchou větou?
Buď popisy víc zpracuj a dej si na nich záležet, nebo je třeba vynechej a věnuj se práci s psychikou a líčením...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Chrám bohyně Se...
Abyx
Evropa 2055
Haisenberg
Kapitola I
Elizabeth D.
obr
obr obr obr
obr

Je nebezpečné dotýkat se!
blazen2
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr