|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Sex s virtuální ženou ::
|
| |
|
|
„Tak copak vám chybí, človíčku?“
„Bojím se usnout. Poslední dobou mívám divný sny, možná to jsou vidiny nebo něco podobnýho, já nevím.“
„Rozveďte to, buďte tak laskav.“
„Často se budím ze spaní, mám pocit, že mi něco leze po těle. Když se kouknu pod přikrývku vidím, jak se tam občas mihne tmavej stín. Má to dlouhý tykadla a spoustu nožiček, kterýma mě to lechtá.“
„A nemáte prostě v domě zatoulaného brouka?“ zeptal se bodrý doktor s úsměvem.
„To je vyloučeno. Jenom za poslední měsíc se mi to stalo nejmíň v pěti různých postelích.“
„V pěti postelích?“
„No… Doma, na chatě u přátel, u přítelkyně, u milenky a ještě na jedné další, detaily o té poslední si snad raději nechám pro sebe.“
„Žijete rušný život.“
„Prostě mě toho nějak zbavte. Je to hrozné. Včera jsem hnusem seskočil z postele a vytřepal jsem celou přikrývku. Brouk nikde. Nakonec jsem usoudil, že mi to vlezlo do chlupů nad přirozením a já si je běžel ostříhat. Byl sem celej rozespalej, nemyslelo mi to. Vždyť já už chodím spát jenom v těsným roláku, aby to na mě nemohlo, musíte mi pomoct.“
„Uklidněte se. Potřebujete zvolnit. Váš organismus asi přestává stíhat váš hektický život. Tělo vám prostě dává signál: Brzdi čéče, dochází mi dech, zpomal. Předepíšu vám prášky proti stresu, měly by vám pomoct. Musíte si nějak přeorganizovat život. Brouci by mohli být začátek.“
Eric opustil ordinaci dobrosrdečného doktora s předpisem v ruce. Pomalým krokem se vydal domů, mohl si dovolit jít pomalu, měl spoustu času, Vždycky ho měl spoustu. Ostatní se tomu divili, ale bylo to prostě tak. Vždycky si mohl žít a dělat, co chtěl a jak chtěl.
Přišel domů, lehnul si na postel a začetl se do staré otřískané knížky, která se mu na polici válela už nejmíň měsíc. Půjčila mu ji přítelkyně nebo milenka, nevěděl to jistě. Ale podle obsahu to tipoval spíš na svoji morbidně založenou milenku. A navíc neznal nikoho jiného, kdo kupoval knížky z antikvariátu, když se dnes dalo cokoliv sehnat v elektronické podobě za pár vteřin. Ale do antikvariátů s ní chodíval rád.
Když knížku dočetl, koukl z okna a uvědomil si, že je večer. Hodil do sebe několik prášků od doktora a hleděl do stropu. Přemýšlel o knize a taky o tom, kdy byl naposled u lékaře. Už to muselo být pár let.
Ještě se mu nechtělo spát a tak ze šuplíku vytáhnul malou tmavou krabičku velikosti staré kazety do videa. Z předmětu čouhalo několik drátů ukončených malými přísavkami. Kybersexuální bohyně, hlásal nápis na přední straně obalu kazety. Pod nápisem byla nepříliš zdařilá fotografie nahé dívky ve vyzývavé pozici. Eric si povytáhl triko a břicho si natřel speciální gelem, pak si připevnil drobné elektrody a zapnul přístroj. Na první pohled se nic nezměnilo, ale za pár vteřin se přímo před jeho postelí zjevila virtuální postava. Od skutečné k nerozeznání.
Eric se položil na záda a relaxoval. Žena přistoupila blíž a sedla si na kraj postele.
„Ahoj Vanesso,“ oslovil přitažlivou dívku Eric.
„Ahoj Ericu,“ odpověděla postava a začala mu něžně čechrat vlasy. „Unavený?“
„Ani ne. Byl jsem dnes vlastně jen u doktora. Předepsal mi prášky na ty brouky.“
„Doufám, že ti pomůžou. Chceš namasírovat?“
Eric neodpověděl a otočil se na břicho. Virtuální postava mu začala probírat ztuhlé svalstvo. Elektrody vysílaly na správná místa v mozku impulsy a Eric měl z masáže velice realistický požitek. Po pár minutách ho masáž přestala bavit a on se otočil zpět na záda.
„Tak jdem na to?“ pochopila správně Vanessa.
Když bylo po všem, Eric si strhnul elektrody a zpocená dívka zmizela. Soupravu složí až zítra, teď na to byl příliš líný a unavený. Těžce oddechoval a po chvíli spokojeně usnul.
Kolem druhé hodiny v noci ho vzbudilo staré známé šustění. Ten zvuk už znal, vydává ho brouk, který mu poslední tři měsíce ničí život. Eric chvíli ležel bez hnutí, zdálo se, že je klid, ale pak ho něco začalo lechtat na ruce. Drobné chlupaté nožičky se mu zarývaly do kůže. Eric vyskočil z postele a pokrývku strhnul na zem, rozsvítil a hledal nějaký podezřelý pohyb. Už předem věděl, že nic nenajde, všechno bude najednou v pořádku, pár minut bude čekat, srdce mu bude zuřivě bušit a on si nakonec zase lehne do postele, aby ho za hodinu vzbudilo to samé šustění. Bude se to opakovat až do rána, každou hodinu, každou noc, do konce života.
Eric byl jeden z prvních lidí, kteří se nakazili počítačovým virem. Nakazila ho nenápadná počítačová hra pro dospělé, kterou Eric zakoupil v zapadlém novinovém stánku. Vybral si variantu s plnoštíhlou zrzkou s krátkými kudrnatými vlasy. Říkal ji Vanessa. Jedněmi z prvních příznaků viru byla ospalá malátnost a drobné halucinace.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 34 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
