|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Helena a její princ ::
| Jedná se o pohádku o čarodějce, kterou odnesla její máma do lesa. Jako každá pahádka i tato je o lásce a o tom jak láska dokáže divi. |
| |
|
|
Víte, jak poznáte hodnou čarodějku od té zlé? Je to v celku prosté. Zlá čarodějka má červené svítící oči. Zato ta hodná má modré nebo zelené. To podle jaké má vlasy.
Čarodějky z Podhrádku je spolek-rodina čarodějek. Je to kouzelné město uprostřed skal. Jistě si uvědomíte, že na jedné ze skály je hrad. Tedy teď už spíše zřícenina hradu.
Ve městě žije spoustu čarodějek a deset čarodějů. Máte pravdu, je jich málo, ale na každého čaroděje přiléhá několik čarodějek. Ti spolu o úplňkové půlnoci začnou třikrát opakovat zaklínadlo:
Okorus preparus,
půlnoc čistá je,
ať zrodí se,
dítě čaroděje!!!
Čarodějce se poté objeví dítě v náručí. Spolu s čarodějem mu dají jméno. Často začíná na písmeno po otci např.: otec se jmenuje Herold, tak dítě dostane jméno Helena.
O Heleně je náš příběh. Helenina čarodějná maminka se jmenuje Isabela. Měla s ní veliké starosti. Helena měla modré oči. To však, ale neměla. Její otec Herold je totiž zlý. Proto měla mít červené oči.
Isabela se bála, že jí Herold něco provede, a tak vzala Helenu a odnesla jí do lesa. Tam jí nechala ležet.
Šel tam tudy zahradník z královské zahrady, aby nasbíral nějaké květy a bylinky. Když tu právě uviděl malinké miminko. Vzal ho do náručí a odnesl.
Zahradník Tonda žil sám. Byl však šikovný a rychle se dokázal přizpůsobit. Vyrobil malé kolíbku. O jídlo poprosil Marii. Marie byla služebná na zámku.
,,Víš ty vůbec, Toníku, jak se bude jmenovat?“ zeptala se vyčítavě Marie.
V tu náhle Tondovi blesklo hlavou. Den kdy jí našel, měla svátek Helena. A tak jí na vzpomínku na tento den dal jméno Helena. Bylo to zvláštní. Ona se opravdu jmenovala Helena. Bylo to kouzlo?!
Týden předtím než se narodila Helena, se v zámku narodil princ. Daly mu jméno Martin. Martin a Helena se spolu kamarádily už od dětství. Zahradník se o Helenku staral dobře, jako o vlastní. To ale ještě nevěděl, co ho čeká.
Královská rodina přijala Helenu do rodiny. Však léta plynula a z Helenky se stávala krásná mladá dívka. To je známo, že čarodějky mají boží krásu, spíše ďáblovu krásu. Martinovi se Helena líbila čím dál více. Král však nechtěl připustit, aby si princ vzal zahradníkovo dceru.
Helena zatím ještě nevěděla, že je čarodějka. Nebyla příležitost to vyzkoušet a zjistit. Za pár dní jí mělo být už 18 let. Sice nebyla vychována pro svoji moc, ale za pár dní měla vše zjistit.
Princ se tajně scházel se svojí vyvolenou. Helena byla ráda, že má někoho jiného než svého tátu. Ona nevěděla, že není jeho pravou dcerou.
Zahradník připravoval oslavu pro svoje jedné dítě, pro svoje jediné světlo života.
Jednou po několika letech jde čaroděj a kontroluje svoje potomky a pyšní se s nimi před ostatními čaroději. Když došel k domu Isabele, uviděl jen Kristýn. To byla dcera Kornelia.
Herold se rozčílil a začal rudnout.
,,Kde je moje dcera!!!“ ječel na celé kolo.
Pro Kristýn to bylo stejné překvapení jako pro Herolda. Jenom tolik nevyváděla. Herold se rozčíleně vypařil. Vydal se hledat svoji ztracenou dceru.
Probíhala právě oslava Heleniných 18náctých narozenin. Najednou se z černo-šedivé mlhy objevil Herold. Volal: Kde je moje dcera Helena?
Zahradník Tonda se lekl a div neomdlel. Helena k němu přiběhla a ptala se, jestli je pravda, že není jeho dcera. Pravda jednou musela vyjít najevo.
Herold na nic nečekal a nebohou Helenu popadl a zmizel s ní v mlze.
Helena se polekala. Nikdy přeci necestovala tímto stylem. Začala bušit do čaroděje, ať jí okamžitě vrátí zpět. Herold jí však beze slova popadl a odvlekl jí k Isabele do chaty. Kristýn si jí začala měřit pohled, pak se ale lekla. Uviděla totiž její modré oči. Isabela měla slzy na krajíčku a objala svoji znovu objevenou dceru.
Helena pořád brečela, nevěděla kde je, kdo je a proč jí její nevlastní otec lhal.
Kristýn nechtěla mít ostudu před svými kamarádkami. Rozhodla se tedy, že Helenu odstraní. Došla k Heroldovi.
,,Velký čaroději“ začala Kristýn, aby se mu zalíbila,,chtěla jsem ti povědět,, povídala radostně a lstivě,,že tvoje dcera Helena je hodná. Má totiž modré oči!“
Jakmile dokončila větu, Herold se zděsil. Utíkal rychle do pokoje, kde právě brečela Helena. Čaroděj jí zvedl hlavu a podíval se do mokře modrých očí. Opět se mu zježily vlasy hrůzou! Požadoval od Isabel vysvětlení. Od té se ale nic nedozvěděl. Ona také nic nevěděla.
,,Proto jsem jí tehdy odnesla do lesa!“ vysvětlovala Isabel,,bála jsem se, že jí zabiješ!“
Martin na nic nečekal a vydal se svoji milovanou hledat. Jeho královská babička mu poradila, ať se vydá do skal. Do města Podhrádek.
Martin se vydal na svém oddaném hnědém koni Alabastru. Hledal ony skály. Trvalo mu, než našel někoho, kdo věděl, kudy se má vydat.
,,Nejezdi tam chlapče!“ varovala ho pocestná, která mu poradila, kde se město nachází.
Princ se však nebál. Chtěl za každou cenu najít svoji milou.
Když se blížil ke skalám, začal se bát. Nechtěl to ale sám sobě přiznat. Dodal si odvahy a vjel do města. Měl štěstí, byl den a to spoustu čarodějek spí. Našel dům, kde v okně zahlédl Helenu. Stál tam ten podivný muž, co jí unesl. Pak tam stála starší paní, která brečela a pořád něco vysvětlovala. V zadu v koutu, stála mladá krásná čarodějka. Smála se. Ne však štěstím ale nějak zvláštně, co princ nechápal.
Popadl meč, dodal si zbytek svojí odvahy a vběhl do chaty. Otevřel dveře! Ležela tam Helena. Když Martina uviděla, štěstím začala ještě víc brečet a málem na něj skočila.
Herold jí to štěstí překazil! Chtěl toho troufalce zabít, ale do cesty mu stoupila Helena. Ten se jen zasmál a chtěl je zabít oba. To si ale před ně stoupla Isabel.
,,Jen přes moji mrtvolu!“ zastala se Isabel.
Herold byl mrzutý ale vzdal to. Kristýn byla naštvaná a uraženě odešla. Isabela poprosila Herolda, aby je pustil a dopřál jim štěstí. Dlouho s ním nebyla řeč, když mu ale připomněla její oči, tak svolil.
Helena se rozloučila se svojí pravou maminkou a odjela spolu s Martinem na koni.
Doma celý smutný zahradník Tonda vzpomínal na svoji dceru. Přišel král a začal si stěžovat a vyhrožovat.
,,Pokud se můj syn nevrátí, tak tě nechám popravit!“ vyhrožoval král.
,,Ale kdepak!“ ozvalo se ze dveří,, Vždyť sem tady celý a zdráv!“ povídal radostně princ a přitom držel svoji milou za ruku.
Celým královstvím zazněla radost. Po dlouhém přemlouvání král svolil, aby se ti dva vzaly. To teprve byla radost.
A pokud je nepotkalo něco zlého, tak spolu šťastně žijí až do dnes.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
77.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 35 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
