obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915662 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39762 příspěvků, 5802 autorů a 392283 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Pád civilizací ::

 autor Apinby publikováno: 05.04.2009, 12:04  
 

Historie je jeden velký cyklus, který drtí civilizace od počátku času. Samotné otevření učebnice dějepisu je tomu příkladem. Od starého Egyptu až po současnost se píše o vzniku, vrcholu a úpadku civilizací. Kde jedna stařecká civilizace padá po ráně od vitálnější a mladší civilizace. Kde staré ustupuje novému a zaniká. Zánik je však pouhé zdání neboť splyne s novým a stane se součástí.
Krásný příklad je rozvrácení Perské říše, která ve své době byla největší říši Světa. Alexandr Veliký jí rozvrátil během několika let. Její stařecké hodnoty se nemohly vyrovnat novotám, které přinesl Alexandr. Avšak úplně nezanikly, staly se součástí novot. Tak tomu bylo i u jiných civilizací. Jiný příklad je Římská říše, která však nepodlehla žádnému dobyvateli, i když se o to mnozí pokoušeli. Porazila se sama. Svým úpadkem a odvrácení od hodnot svých předků.
Každá civilizace prochází třemi fázemi. První fáze je mladost. Je to období, kdy civilizace buduje svoje základy. Je nová, neopotřebovaná, výbojná, ale nemá zkušenosti a ještě sílu.
Druhá fáze je mužnost. Doba kdy říše je nejsilnější, má zkušenosti a rozepíná se do všech končin Světa. Kdy přichází Alexandr, Caesar a další velcí vůdci, aby upevnili její kořeny a vybudovali impérium. Ale také odzvonili konci mužnosti a síle. Neboť přichází poslední doba.
Poslední fáze každé civilizace je stařectví. Lidé se oprošťují od tradic a hodnot lidskosti. Staví metropole a neváží si půdy, která jim dává jídlo. Nezajímají se jeden o druhého a už vůbec ne o bezpečí svého státu a hranic. Neznají pojem vojenskost a už vůbec ne slovo morálka a disciplína. Jejich srdce a mysl vyplní pouze touha po statcích a těla chuť po rozkoši. Milují krvavé hry, ale s ohledem na bezpečí diváka. Poslední rána téhle společnosti je neohleduplné chování pro svoje potomky a nezájem o zachování jazyka, národa a dokonce celé rasy. Charakteristika vlastností je lenost, stařecká nemohoucnost, deprese, mudrování a agónie před smrtí.
Římskou říši nezmohl nikdo, ale sama se zmohla hned. Již v roce 200 n. l. úplně zaniká aristokracie Říma a ti kdo zbyli, jsou dementní (díky olovu v pitné vodě, které se uvolňovalo z olovnatých trubek) a vládě neschopní jedinci. Vysoké úřady od samotného Caesara až po menší úředníky zpravují cizinci, kterým nejde o žádný Řím, neboť jen o svoje bohatství a statky. Řím se stává velkým skladištěm kultur z celé říše. Stal se z něj jen pozlacený domeček z karet. Samotní Germáni by nikdy nedokázali porazit Řím, pokud by nebyl ve svých vnitřnostech prohnilý a zkažený. Ze strany Germánů to byla pouze rána z milosti. Avšak Řím nikdy nezanikl. Pouze se rozložil mezi různé národy a připojil se k novotám přicházejícím. Například obohatil pohanské Germány a další o křesťanství.
Za tisíc let Řím prošel třemi fázemi a nakonec se transformoval. Od mladičké republiky, která bojovala na život a na smrt s Kartágem. Přes mocné impérium, kterému vládli velikáni a upevnili jej. Až nakonec k absolutnímu úpadku a rozvrácení.
Dnes se píše 21. století, ale problémy jsou tu stejné a mnohdy i větší. Velká urbanizace. Lidé se stěhují do metropolí. Neváží si půdy, která dává svoje plody. Vůbec se nezajímají jeden o druhého (až na pár výjimek). Armáda, základ každého státu je pouze loutková organizace, která pohlcuje peníze za nic pro nic. Čim dál víc se vytrácí vojenskost (pokud se dá ještě o nějaké hovořit). Nedokážu si představit obranu Evropy vůči nějakému nepříteli. Krvavé gladiátorské hry dnes vystřídala televize. Akční filmy plné násilí jsou velkolepé zápasy starověku přenesené do technologii 21. století. Další výtka se týká ohledně porodnosti a neohleduplnosti na životním prostřední.
Některé evropské národy jsou pod čárou vymírání. Musí doslova dovážet pracovní sílu z Afriky a Asie. Ale tahle pracovní síla jsou lidé. Brzy si navyknou na pohodlný život ve vyspělých zemích a už neuvažují o návratu do temných slumů Afrických a Asijských metropolí. Takže se často stává, že při sledování fotbalu nastoupí na trávník francouzské mužstvo, kde deset z jedenácti hráčů má černou pleť. Je to jasný důkaz o tom, že Francouzi jsou jeden z těch národů, který je na vymření a pomalu ho nahrazují národy černé. Avšak nejsou sami. Stejně jsou na tom Němci, Angličané, ale také my Češi. Co jiná země, jiný problém.
Tady se dostáváme na průsečík naší civilizace a té Římské. Staré je vytlačováno novým. Neohebné je nahrazeno ohebným. Křehké je válcováno houževnatým.
Pokud česká rodina má jedno dítě a africká či asijská pět nebo šest, je to jasný důkaz o tom, kdo je mladý a kdo starý. Můžeme mít kolik chceme technologii, vynálezů a důmyslných hračiček, ale podlehneme také. Římané se také pyšnili jako my. Nakonec dopadli špatně.
Západní společnost je chodící tělo bez duše. Kam se vytratila víra něco víc, co nelze změřit ani popsat? Vystřídala to pouhá iluze plného žaludku a prázdné mysli. Konzum se stal svátostí doby.
Za vírou odcházejí různé tradice, které při hledání smyslu ztrácejí kouzlo. Všechno je podřízeno košíku v supermarketu, fanatickému snu o demokracii a liberalismu.


 celkové hodnocení autora: 82.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 56 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sidonie Kermack 17.11.2009, 20:30:37 Odpovědět 
   Jako úvaha to není špatné, ovšem ta voejnskost mi nesedí. Ty prostředky vydávané na zbrojení (zbytečně; vždyť stačí stisknout někde nějaký knoflík...) by byly potřebné úplně jinde. A tohle bývá také jedna z příčin. Jsem matka dvou synů, ale na rozdíl té Čapkovy bych své syny do války nejen neposlala, a to ani do té tzv. obranné, ale jako malým jsem jim nekupovala ani pistolky apod. Učila jsem je lásdce a mírumilovnosti. Popadnout zbraň a jít na druhé - ne, to neuznávám. Když mě nkdo napadne, a to třeba jen slovně, raději odejdu a svou energii věnuji kráse a pokoji. Možná jsem v dějepise nedávala pozor (četla jsem si pod lavicí), ale nějak nevím, že by války rozpoutávaly ženy. Vláda - nadvláda mužů dokazuje, kam to vede, a dnešní ženy se jim ale snaží vyrovnat v rámci jakési pochybně chápané emancipace. Takže - třeba další válku budou režírovat ženy, které dnes si nechávají říkat "ty v..". Jsem žena, matka, pacifistka, ne feministka.
 Haxo Angmark 05.04.2009, 16:00:04 Odpovědět 
   Myslel jsem, že těsnopis už nikdo nepoužívá, a hle, zde máme dějepis a všechny civilizace včetně příčin a následků, vše úhledně nahuštěno do sklenice od kompotu. O absenci ingrediencí, jako je koření nemluvím, do krku člověk nasouká i horší blafy. Ovšem chybí závěrečné zjednodušení, že lidi ze sousední vesnice jsou pitomci jak jalovci a Tvůj zasvěcený a fundovaný rozbor, proč jsou takoví volové a jak je možné, že dopadli, jak dopadli.
 Matylda Kratinová 05.04.2009, 12:39:25 Odpovědět 
   Abych řekla, v mnohém musím souhlasit s Mathewem, dílko by si určitě zasloužilo ještě víc rozvést, přinést víc příčin a následků a navzájem je pustit do střetu. Na druhou stranu i současný stav donutí každého vnímavějšího člověka přemýšlet o tom, co vlastně každý den dělá, jak se chová ke svému okolí a kolik pomyslného másla má na hlavě. Jak kdysi kdosi řekl, nejdůležitější je uvědomit si existenci problému a jeho povahu. Ono slavné zaklínadlo "ó ponořme se do problému" dob minulých i dnešních už přesvědčilo, že jeho síla je nulová. V rukou takzvaných politiků a ekonomů dává dost mizerné výsledky. Někdy je prostě prohlášení od plic vhodnější než diplomatické tlachání a mám pocit, že ty jsi svůj názor vyjádřil právě od plic.
 Mathew 05.04.2009, 12:03:31 Odpovědět 
   Těžko hodnotit dílo, z nějž není poznat o jaký žánr vlastně jde.
Jedná se o úvahu, o zamyšlní, esej, odbornou práci, nebo výstřel do tmy? Přes rádoby erudovaně vypadající formu jsou zde podstatné nejasnosti, které se objeví již při letmém pohledu a směřují k posledně zmíněnému.

Dílo nese název Pád civilizací a jelikož se zde nenalézá žádný dovětek, nebo poznámka v perexu o záměru autora, něřku-li bližší objasnění v samotném textu, musí se čtenář řídit tímto názvem.
"Pád civilizací" naznačuje, že se článek bude zabývat čímsi obecným - pádem civilizací, nikoli civilizace jedné. A přesto, že je na začátku zmíněn Egypt či Persie, celé dílo se ve výsledku zabývá výhradně pádem civilizace jedné. Římské. Což nemusí být nutně špatně, ale vzhledem k názvu je to dost kontrastní.

Další problém nastává v řemeslné práci.
Třetí odstavec se začíná zabývat obecnou historií civilizací, rozděluje tuto historii na tři části a zmiňuje Alexandra a Caesara. Popis poslední fáze je již však naprosto evidentně věnován výhradně římské říši, neboť zmíněné jevy nelze uplatnit k zobecnění pro "všechny civilizace".

Náhle přichází popis civilizace 21. století. Ale které civilizace? Na jednu stranu národy žijící na planetě Zemi nejsou společně v natolik kompaktním vztahu, aby se daly nazývat jedinou civilizací. Pak se ale nutně jedná o jednotlivé civilizace, na něž ale neplatí všechny dané skutečnosti, jež jsou zmíněny. Popřípadě se dá mluvit o popisu jediné civilizace, která však není zmíněna. O pravděpodobnosti reálnosti poslední doměnky napovídá skutečnost, že mluvíš o tom, jak si nedokážeš představit obranu Evropy.

Domnívám se že to, že je spousta francouzů černé, nebo alespoň tmavé pleti není tak docela dovážením síly z afriky(účelově), nebo alespoň ne v poslední době. Zde vyvstávají opět minimálně dvě možnosti jak si toto vysvětlit. Buď jsi zcela bez zmínky překočil z jedné doby do druhé, nebo zanedbáváš jisté faktory, které zde mohou hrát úlohu a, což je nejvíce pravděpodobné, jsou zde smíchány obě tyto možnosti.

"...Neohebné je nahrazeno ohebným. Křehké je válcováno houževnatým. ..."
Toto nelze příliš dobře zařadit do kontextu, čili k čemu se to vlatně vztahuje?

Dále "Pokud česká rodina má jedno dítě a africká či asijská pět nebo šest, je to jasný důkaz o tom, kdo je mladý a kdo starý.", takové tvrzení zasahuje, nikoli odhaluje hlubší podstatu. Například o podbné problematice dalekosáhle pojednával jistý Ronald A. Fischer, který dával do souvislosti velikost rodiny a prosperitu jednice. Říká, že lidé z vládnoucích tříd mají méně dětí a tato relativní neplodnost vede k zániku civilizace jako takové(spolu s dalšími faktory). Nemusím snad uvádět, že je to sice logicky správně vyvozený, avšak nepodložený a na chybné premise založený úsudek. Ono vůbec k zániku civilizace většinou přispívá mnoho faktorů, jejichž vzájemná korespondence nakonec danou civilizaci zničí, z posledně vydaných knih o podobné problematice mohu doporučit naapříklad "Kolaps" Jareda Diamonda.

Vlastně zde odhaluješ alarmizující a důležité myšlenky, jejichž zpracování však není dotaženo do zdárného konce nechácá svou trivializující formou čtenáře vyvozovat mylné doměnky a závěry a vytvářet si zavádějící názory, které nemusí být nutně správné.

Po technické stránce (tentokrát nikoli gramaticky, či stylisticky, i když pár chybiček se vloudilo:

„...Od starého Egyptu...“ -> EgyptA

„...za nic pro nic...“ -> Pokud to není omyl, je to zajímavá mynýra. Obvyklá forma pro tuto frázi je „pr nic za nic“.

„...neohleduplnosti na životním prostředí...“ -> neohleduplnosti k životnímu prostředí)

je dílo tedy velmi nedotažené a většina formulací, jež je užita jako tvrzení se může dovolávat spíš názvu spekulace, či nepodložené tvrzení. To je velká vada na kráse jinak dobře odvedené práce.
 ze dne 05.04.2009, 18:12:57  
   Apinby: Jsem vůbec rád, že to někdo přečetl a zhodnotil. Omluvte moje nářečí moravské.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Záhadní Hosté
kukuřice Tichý Kopec
Stovka za zobák
ing.nárt
Nekrolog u sníd...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

PO DEŠTI V HORÁCH
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr