|

|
:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392932 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
:: Věčný boj ::
|
|
|
|
"Bivoji, pohleď, jak se ta moje jarní květena dere na svět - zem se vzdouvá a to jsem ještě nehnojila," nadšeně vykřikuji z tepla kuchyně, pozorujíc oknem zahradu. Sluníčko tam jako o závod rozpouští poslední zbytky sněhu a odhaluje neobvykle zvlněný povrch.
Bivojovu hezkou tvář pokřiví úšklebek.
"To jsou krtince, Apolenko, jen vzpomeň, že sis toho černého pacholka vzala pod svoji ochranu."
Zaplavím Bivoje vřelým pohledem a povzdychnu si:
"Ano, ten pracovitý tvoreček má právo na plnohodnotný život ... ale nebylo by na škodu, kdyby se odstěhoval z naší zahrádky - třeba k sousedům. K obědu ti usmažím tvoje oblíbené řízky."
"Měla bys vědět, že naši sousedé krtky přímo nesnáší," ucedí a už se hrne ven v plné zbroji a s dětmi po boku (nedůvěryhodná mise). Vložím řízky na pánev a zpoza kuchyňského okna se ujímám nezbytného pedagogického dozoru.
"Já ti ukážu, ty malý mizero", neudrží se Bivoj, když strká do země hořící doutnák neznámého původu. Za okamžik se z pěti krtčích otvorů vyvalí zlověstný dým. Bivoj chvíli bezradně pobíhá, než zavelí "K ZEMI!!!" a jeden z kouřovodů zalehne svým mužným tělem. Všechny tři děti padnou do mokré hlíny dřív, než se stačím nadechnout, a ječí jako o život: "Mamííí, pojď ucpat tu poslední díru!"
Bez zaváhání vyrážím od smažících se řízků ... řítím se okolo domu, klopýtám a padám přes krtčí hromádky, ale bleskově se zdvíhám a pokračuji ve sprintu, držíc si bolavé koleno. Za rohem chytám druhý dech, pouštím koleno, přeskakuji poslední krtince a s vynikajícím časem dobíhám k cíli ...
... strhávám z těch ďábelských otvorů své bránící se ratolesti i jejich vzdorujícího šéfa a pod pohrůžkou tvrdých sankcí je odvaluji stranou. Hned nato se v trávě mihne známá postavička s kapsičkami.
Řízky prošly žehem. K obědu podávám brambory (ty když se nazdobí ...) a místo přílohy přednáším na téma "Ochrana přírody v praxi" a "Jak předcházet dětským úrazům". Jako dezert servíruji přednášku "Moudrý rodič aneb Výchova dobrým příkladem" a na závěr nechám kolovat leporelo "Krtečkovi kamarádi".
Bivojova tvář je jedna velká výčitka.
"Nebuď smutný, drahý, tahle bitva nebyla zbytečná - děti přežily a náš krteček sbalil kufry a přestěhoval se k jiným dobrým lidem. Zítra ti usmažím moje oblíbené kapustové karbanátky."
"Děvenko zlatá, já jsem toho syčáka zahlédl, když se znovu zavrtával do tvého záhonu s narciskami," řekne ten neukojený lovec poťouchle a zamrská na mě obočím.
Když se večer ukládáme ke spánku, Bivoj si mě k sobě přitáhne a roztouženě vzdychne:
"Apolenko, ani nevíš jak moc mě dneska zamrzelo, že máme jen tři děti ..."
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
hodnotilo celkem autorů: 33 |
komentovat příspěvek
|
|
autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
počet komentářů: 86 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
počet shlédnutí od publikace: 239 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|