» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."

K. Čapek

počet přístupů: 2141219

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Šedý proužek ::

salvator	publikováno: 16.03.2010, 8:50

Není to pokračování, ale není to ani nový začátek. Kdo už četl zaťaté drápky, ten bude vědět.


	Kladivo uhodilo do netečné hlavičky pozvolna rezavějícího hřebíku. Rána byla jistá a po třech dalších nezbytných, skončil lehce otlučený kov v tlustém třešňovém prkně. Neúnavný rytmus zatloukání se pozvolna začínal mísit s funěním mechanismu pohybujícího nástrojem. Ozvala se poslední rána. Ticho se vrátilo. Několik ptáků ohlásilo svůj návrat. Objemná postava se znavenými kroky vzdalovala po úzkých schodech do nitra rozlehlé budovy. Po chvíli se malý stín přikradl k vlhké stěně s velikými vraty. Dlouze naslouchal, než proklouzl pod nimi a tytéž schody téměř neslyšně seběhl také. Déle, než si kdokoli z jeho přátel dokázal představit, hledal cestu do tohohle stavení. Kdyby byl býval svou kořistí, nemusel by tu tak postávat a lámat si hlavu nad nějakým nápadem, kudy dovnitř. To ale nebyl. Dnes se mu zdálo, když jen na chviličku zamhouřil očka, že kamsi padá. Co tedy vyzkoušet onen otvor, z kterého vídal často vycházet štiplavý, černý kouř?? Co když ale nikam nevede? Ne, ještě naposledy zkusí proklouznout škvírou otevírajících se dveří, přestože posledně utrpěl vpravdě slušný kopanec. Přikrčil se tedy a vyčkával. Třeba se vyhne nejhoršímu. Komín vypadal objemně, avšak jeho skutečný otvor byl menší, než očekával. Nesměl dlouho váhat. Věděl, že jinak to určitě vzdá. Ještě čerstvý pocit bolesti někde v boku mu nedával na výběr. Pohlédl dolů. Ani jeho bystrý zrak, na který tak často spoléhal, nedokázal prohlédnout tu černočernou tmu. Tak prostě zavřel oči a skočil. Ozvalo se tlumené žuchnutí. Saze se rozlétly po místnosti. Nyní už není cesty zpět. Je na druhé straně zdi. Je tam, kde chtěl být a věřil si, že to zvládne. Najde Malé Ouško, Snivečka i ostatní, co jednoho dne prostě nepřišli na obvyklé místo u rezavého sloupu. Jen jemu jedinému přišlo divné, že jen tady nedostal nikdo ani drobet čehokoli, ačkoliv jinde u mnohých jiných dveří bývalo vždycky něco. Musí tu někde být! Nejprve se pokusil za svého šedavého kožíšku setřást většinu sazí, které nedobrovolně posbíral v oné "propasti". Když se poté rozhlédl kolem, zjistil, že je v nějaké rozlehlé místnosti. Byla tu úplná tma, což mu samozřejmě vyhovovalo. Je třeba se dostat dál. Jen aby bylo kudy. Nikdy před tím se mu ale nestalo, že by cestu nenašel, takže si nic nepřipouštěl. Vzal to podél jedné stěny. Dveře naproti byly evidentně zavřené. Jeho zrak tedy zapátral ve větší výšce. Ano, tušil to. Pootevřené okýnko vpravo od dveří. Zkusí skočit ze stolu. Štěstí, že tu není ubrus, ještě by to celé pokazil. Odraz. Skok. Zaškrábání. Ucítil jemný průvan. Nikde ani světýlko. Schody pod ním se stáčely někam dolů. To bude ono. Něvěděl sice, jsou-li to ty jeho, ale to se ještě uvidí. Neubránil se radostnému zamňouknutí. Pak už jen ve tmě zasvítily dvě zelené oči. Teplé sluneční paprsky již odešly za vzdálený kopec. U rezavého sloupu začínalo být živo. Kdyby někdo přišel blíž, podivil by se mnohohlasému kočičímu povyku. Vypadalo to jako nějaký sněm, nebo rokování. Zcela logicky bylo tedy lepší se tomu místu nyní raději vyhnout. Co si tak mohou kočky povídat?? "A já vám říkám, že je to divné", rozčiloval se starý kocour s dlouhými vousy, "šedý proužek vždycky přišel". "Nesmysl", odporovala svítivě bílá kočka s modrýma očima, "beztak se jenom někde zapomněl". "Hloupost, vložil se do toho úplně černý, světem protřelý kocour s pichlavým pohledem."Proužek mi před pár dny naznačoval cosi o tom velkém, podivném stavení kousek odtud"."Podle mne šel hledat malé ouško". "Proč by to dělal?!", odsekla bílá kočka a zlostně si pohrávala s hroudou hlíny, až kousky poletovaly. Do neustálého lomozu se ozvalo pravidelné cinkání, jako když odbíjí hodiny. To starý kocour nevydržel a chtěl si vzít slovo tak, aby ho všichni slyšeli. Ostatně, od toho tu taky ten starý sloup byl. "Dámy a pánové", rozléhalo se kolem, myslím, že nejlepší bude vyslat někoho, aby se pokusil zjistit, co se stalo. Hlásí se někdo dobrovolně? Šedý proužek si uvědomoval, že je mu čím dál více chladněji. Dosud to ovšem nebylo až tak zlé. Zima bývá horší. Schody se zdály téměř nekonečné.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 10		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 30		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Verbena	29.05.2010, 17:22:25

Těším se na pokračování...


ze dne 08.06.2010, 20:38:28
salvator: Ahoj, tvá přízeň mne těší, a "nějaké" pokračování jistě přijde, jelikož toto téma je mi vcelku blízké. Mimochodem, těším se i já, na tvůj první počin zde. Nechť jsou ti múzy příznivě nakloněny. Měj se hezky. D.

Ziriant)	20.03.2010, 7:20:59

Kolikrát mám chuť nechat se zasvětit do těchto kultů kočičích srazů hluboko pod okny domu, snad už pro tu tajemnost, nedotknutelnost a noční pronikavost lesku jejich očí... :). Jako by je cosi povyšovalo nad nás, obyčejné lidské smrtelníky; ale zároveň kdo chce, může se jim na jemných tlapkavých krocích až nebezpěčně přiblížit.


ze dne 23.03.2010, 14:24:20
salvator: Proč ne? Zkusit to můžeme. Poslední dobou bych to udělal zase moc rád, jen čekám na tu správnou chvíli, která je k tomu více než nezbytná. Ony totiž mezi námi, mezi sebe jen tak někoho nepustí. A teď mne prosím omluv, jdu se zase konečně vyhřívat na zápraží.

Liliam	17.03.2010, 16:52:09

Originální námět, celý začátek čtenář přímo "žije" s hrdinou. Jen na mě je v textu příliš "někdy, nějak, cosi, něco" apod. Taky slova jako "tohohle" zbytečně škodí jinak kvalitnímu textu. Jen si to víckrát přečíst a zapracovat:) Jinak super.)


ze dne 23.03.2010, 14:02:29
salvator: Ahoj Liliam, to víš, jak jsem se chtěl tak moc přiblížit těmto tajemným tvorům, jiná slova mne prostě a jednoduše nenapadala. Ale jak už jsem napsal Šímovi ohledně přímé řeči, i na tento nešvar se pokusím více zaměřit. Mockráte díky a měj se hezky.

Šíma	16.03.2010, 11:04:38

Pěkné! Líbilo, miluji příběhy se zvířátky a tento textík byl dost napínavý a plný detailů. Chvíli jsem sice tápal, kým je náš hrdina (Snad ptáke? Ten nemá kožíšek... Myší, nebo krysou? Nebyl jsem daleko... Byl kočkou? Kocourem...)! Hihi... Škoda jen chybek ve psaní přímé řeči, respektive v jejím ukončení před uvozovací větou - uvozovky na konci nepředbíhají interpunkci, ale jsou před nimi jako konec věty (souvětí), kde pak vše uvozovky "nahore" vše uzavírají a následuje (ale i nemusí) věta uvozovací. Jednou Ti dokonce část přímé řeči utekl do prostého popisného textu... ;-) "Přímá řeč se píše takto!" řekl šíma a začal si čistit svůj klobouček. Byl už postarší houbou a slimáci si na něj brousili své zoubky. "Ať už končí jakýmkoliv znaménkem, nesmí předbíhat uvozovky na konci..." Jedna až Dvě? ;-)


ze dne 23.03.2010, 13:59:29
salvator: Díky Šímo. Doufám jen, že jsem se trefil do tvých kočičích chutí a s tou přímou řečí, je skutečně velkou chybou. Pokusím si toho napříště více všímat. Faktem je, že když se ponořím do těch pátravých kočičích očí, zapomínám na všechno ostatní a ani když si to poté po sobě pročítám, nic prostě nevidím. Měj moc hezký den a brzy nashledanou, Šímo.

čuk	16.03.2010, 8:50:15

Text mi připadá jako horor, k čemuž přispívá i to, že neurčité skoro "kavkovské" "postavy" jsou kresleny plasticky. A je užito hodně realistických detailů. Proměna v kočku vrací poněkud realistické vidění, ale je to jen zástěrka s tváří persinifikace. Horor je však metaforou přicházení a odcházení v tajemném plášti. Jakési absurdní zobrazení prostoru, kde by mohla řádit smrt. Náznaky podporují fantazii, a ta má možná nevede zcela správným směrem. V každém případě působivé. A velmi dobře napsané, kombinace představitelných detailů a náznaků.


ze dne 23.03.2010, 13:53:08
salvator: Nemohu dodat více, než že jsi vpravdě vystihl podstatu příběhu, jenž by mohl mít snad i pokračování, které jsem původně před pár měsíci plánoval. Jak říkáš, fantazii se meze nekladou a ani já to nemíním udělat. Co budoucnost ještě ukáže, to se uvidí. Každopádně moc děkuji a těším se na další setkání.