|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Neocortext6 ::
| Tady: |
| |
|
|
Zpanikařený prchá do neprobádaných končin, kde lze narazit na nepopsatelné hrůzy, o nichž už ale nebudu psát a posílat depeši. Jaké to je, když utíkáme od neznáma k neznámu? Věříme snad v bezpečí? Sotva. Ve zmatku nepřemýšlíme a vrháme se tak do záhuby, aniž bychom to třeba jen tušili. Mé Dvojče však nezahyne tak snadno, mám s Ním jisté plány – jistě chápete. Teď například uhání obehnán zdmi možná přespříliš obytných domů, hádám, že si užene nějakou tu chřipku nebo zápal slov. Netuší, že Mu v žilách kolkoluje větná plazma, zpěněný. Mám Ho plnou hlavu – však patříme do sebe, podobnost s ukrýváním uprchlíků, bydlíme v sobě. Jeho dech ztrácí rytmus, mám obavy o zdraví, jsou vůbec nějací obyvatelé Města nenakažení?, nejsou snad všichni v jedné horečce, uřícení obíháním?, splývá s během, ani už nejde vidět, je pouhý směropohyb. Vykloubení. Začínám se domnívat, ano, že neologický-růst-slov-jak-po-dešti je znamením poruchy. Skrz asfalt raší kloubouky halucinogenního myšlení, Dvojče kličkuje mezi nimi, připomínka trpasličího slalomu, protože cupitání, v drobounkých krůčcích se opatrně vyhýbá prokopnutí (výtrusnice čekají na příchod zvířat – ta se mimochodem po setmění šouráním přibližují k hodům, páří se v měsíčním svitu, v orgasmech vyjí, štěkají, houkají, kvílejí spoutaná představami, které jsou jim krásně cizí).
Nevím už ani, zda jsem tam v té tmě byl, a pokud ano, přetěžko popsati, jak jsem mohl rozeznat, co se dělo, když se dalo jen slyšet. Asi jsem zaslechl nějaký drb, pověst či báchorku, už si nevzpomínám. Třeba víte. Možno, že jste tam tehdy byli, máte informace z první ruky – v takovém případě nezatajujte, můžete, ne, musíte mi sdělit podrobnosti, je to životně důležité pro progres tohoto textu, odmítnete-li udávat, zabijete něco z vnitřku. Naslouchám. Aha. Hm. Takhle to bylo! Ještě že vás mám. A pak že právo vyprávět mám jen já a Můj! Nečekal jsem, že se zamiluje tak snadno. Dosud jsem se domníval, že veškerá nenávist koncentrovaná do ohniska převrací lásku v hromadu vnitřností – a že nikdy nevychladnou, bude se z nich kouřit než poslední hlt plynu opustí prostor plic. To, co se událo v šeru a stínech byl, tuším, zvrat. Ostrý záblesk, ze kterého každý neopatrný autor oslepne, se zasekl Dvojníkovi do sklivnice. Výsledek jste mi také vyzradili – už si nevzpomínáte? Navzdory jisté opatrnosti, kterou v běhu a cupitání uplatňoval při vyhýbání se houbám, byl zaskočen náhlým svitem. Lekl se v té záři a Jeho oči zešílely. Jaký je zdroj oslnivé nádhery, to jste již vyslepičili svým nejbližším přátelům – dokonce i mně: kurevská čistota Bohyně. Krev míšená se slzami se řine z klečícího, pak na všech čtyřech spočívajícího, pak svíjejícího se těla, i tak může vypadat láska, ovšem potom lze hovořit o Lásce, neboť to zahrnuje i nábožné vytržení, stesk po Bohu. Přistupuje k Němu, něžným hybem pokládá dlaň na třesoucí se čelo, pak šíji, pak pije z uslzené tváře oběma dlaněmi, plnými hrstmi. A On ji objímá, tiskne se, slibuje nadreálnou oddanost štíhlým pažím, které si však musí jen představovat, neboť se nyní smiřuje se slepotou, bělostným ňadrům, ze kterých prýští nektar, kdykoliv je třeba naplňovat smysl, sladce vlhkému klínu, do kterého se vejdou všecky krásy světa, oddanost svatému potu. Je zamilován, bude se nechávat vést, aby unikal jakýmkoliv projevům nerovnosti povrchu, dírám. A co víc: vzhledem k tomu, že ztratil schopnost rozlišovat tvary (tmu a světlo vnímá kupodivu stále, jinak bych byl nucen přepsat pár slov z prvních vět), je neschopen nadále si představit Nepřítele. Z imaginačního repertoáru vymizela představa světa – muselo se budovat znovu, od nuly. Vaše úvahy jdou správným směrem: přestal se bát neznáma, přesněji, všechno se propadlo, stalo se neznámým, neboť vizuální paměť posloupností času vybledne. Tehdy si mohl vybrat jednu z cest: buď zešílí ze ztráty smyslové zkušenosti, anebo začne poznávat zcela jinak – způsobem slepého proroka. Ale překvapení: vybral si obě. Láska je totiž nejnevinnější a tudíž nejnebezpečnější forma šílenství.
Pokud dovolíte, zhostím se role popisovatele toho, co Můj těsně před oslepnutím spatřil, tedy: poslední obraz. Žahavě krásná, tehdy neviditelná, ale ve zlomku okamíhání zazářila jak meteor před vyhořením: pokud byste ji uviděli, uvěřili byste na anděly, ale stihl by vás stejný osud jako Dvojníka, tak o to, prosím, neškemrejte. Zpět k popisu: pohled prorůstající jakýmkoliv materiálem, kteroukoliv duší, jaká se namane, nadzemské šestero barev v panenkách, cokoliv chcete v tu a tu chvíli před uvěřením, ústa promlouvající ohněm a mečem ke všem městům v nás samých a ke všem hrdlům, svatosvětlý vlasvlasvlasvlas lemující tvář tváří, plodné boky, nohy rozkročené jako po vítězném tažení nad mrtvolami, připravené k souloži, při které se slepecké údy zahryzávají do kůže, čelisti kousají jedním stiskem, jazyk srůstá v jeden jediný vztyčený orgán, zaklesnutí a nemožnost pohybu ven, neboť srocení pokračuje ve slepování buněk, ale to už patří do dalších odstavců.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
