|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303499 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Panoptikon ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky
| Z nudy |
| |
|
|
Jednoho večera, kdy hvězdy nad osadou zakryjí roztřesená mračna a měsíc ulehne do jejich hebkých záhybů, vyplíží se z potemnělých stanů trojice dětí, po špičkách přeběhne přes náměstíčko a kolem vyhasínajícího ohně a zmizí v lese. Tam, v oparu omamné vůně pryskyřice, rozhodnou se ti tři malí lidé – dva chlapci a dívka – že podniknou výpravu na stará pole, jak se dříve domluvili – i když tato domluva dosud neproběhla a její konání leží někde daleko v nejisté budoucnosti.
Tato dívka se dvěma chlapci tedy opustí vlahý les a hnijící listí a vydá se místo toho starou polní pěšinou, pokrytou ztuhlými výkaly starověkých kyklopů, daleko za osadu, přes stavidlo u rybníka s černou vodou, kolem zbořeniště vysoké věže a ocelové šibenice s hákem, která se nad ní po staletí klene, až ke starým polím, nekonečné planině zničené spalujícím ohněm, jehož žár stále prosakuje z nejhlubších kobek toho místa.
Tři děti se vydají do útrob těch neutěšených končin, budou míjet ječící stíny vpité do teplé zeminy, skály, přetavené do zrcadlovitých louží, i z podzemí vyvěrající železné boule, jako vředy krajiny, které během let zkameněly. Nakonec se ti tři dostanou až do středu vypáleného kruhu, kde najdou polovinu té podivné věci, kterou sem přišli hledat. Bude vypadat jako půlka vydlabaného pomeranče, jako rozříznutý míč nebo vyfouknuté vajíčko, rozpolcené vedví. Děti kolem něj budou nejistě kroužit, s tou přízračnou směsicí úžasu a posvátného strachu v očích, ostýchavě se ho dotýkat konečky prstů, až zjistí, jak je na omak drsné a nepravidelné. Potom se jeden z chlapců odváží a vydrápe se na okraj té věci, která se s ním nepřekotí, protože bude neuvěřitelně těžká a koleje, po kterých kdysi jezdila, budou roztavené a vpité do země. Vytáhne k sobě nahoru nejdřív dívku a potom i druhého chlapce, a všichni nakonec opatrně slezou dolů do té titánské mísy. Budou kráčet po jejím dokonale hladkém bílém povrchu zcela tiše a opatrně, snad aby tu pravěkou krásu nevyrušili, až se někdo z těch tří odváží a přistoupí k jednomu očouzenému okraji, pod nímž bude nezemskou silou do porcelánové glazury vypálen úryvek zprávy, jejíž druhá polovina zůstala na vršku tohohle vyfouknutého vajíčka. Jeden z chlapců vytáhne papír, přiloží ho k černým písmenům a začne je tužkou obkreslovat. Ostatní dva se budou nejistě rozhlížet kolem, jako kdyby čekali, že se objeví ten, kdo zprávu napsal, a odnese si je s sebou do pekel. Tak jim to alespoň říkávali, když večer nechtěli usnout nebo moc zlobili (i když ani dnes nejsou jejich matky ani ti, kteří vytvořili věci, z nichž tato legenda vznikla, mezi námi, a jejich narození není dosud pevně zakotveno v událostech budoucnosti). Nakonec schová chlapec papír s tužkou do kapsy, spiklenecky kývne na své dva kumpány a už budou pryč. Tři stíny se mihnou lesem a zmizí v dosud teplých peřinách.
Ráno, o chvíli dřív, než matky vstanou, aby nakrmily zvířata, ale už potom, co otcové odejdou na lov, sejdou se ti tři znovu v blízkém lesíku a tam si přečtou celou zprávu, která jim neřekne vůbec nic, ale která mohla zachránit celý jejich druh před vyhynutím, kdyby byli alespoň natolik chytří, aby z ní dokázali něco pochopit:
Představte si dokonalý svět: jediná obrovská kruhová budova sestavená ze skla a oceli, zakrytá střechou z dokonalého materiálu, simulujícího zemskou atmosféru, tisíce a miliony čtvercových bytů, vtisknutých do skleněného korpusu o rozloze Severní Ameriky, neustálý dohled strážních věží, sledování každého vašeho kroku, dokonalé bezpečí, děsivá čistota, vstřícný personál a miliony vašich sousedů, kteří vás pozorují z Kruhu. Máte? Tak jsme mu říkali – Kruh. I když jeho pravý název byl Panoptikon, neboli „Přípravný anti-nukleární okrsek pátého termického kvadrantu oblasti N“. Nevěděli jsme, kolik podobných Kruhů na světě existuje, neřekli nám ani, jestli vůbec nějaký. Ale už z toho zmateného názvu bylo jasné, že sami jsme rozhodně nezůstali, a že ať se venku stalo cokoliv, někde tam musejí být další Kruhy, možná větší, možná plachtící povětřím nebo usazené na dně moří jako perlorodky, na tom nezáleželo. Věděli jsme ale, že v žádném z nich nemůže být tak dobře jako u nás. Prostě nemůže, protože náš kruh je Panoptikon, okrsek pátého kvadrantu N, a ať už to poslední písmeno znamenalo cokoliv, rozhodně to muselo být něco jako NEJLEPŠÍ, NENAHRADITELNÝ nebo NEBESKÝ, nebo jsme si to alespoň mysleli. Kdybych ale tenkrát věděl, jak krutě se všichni mýlíme!
Teď sedím uprostřed ničeho, v deprimující bílé cele, v kobce vlastní hlouposti, a kolem mě není nic než mé myšlenky, kterých se bojím. Zlámanými nehty drápu do vzdušné, sněhobílé podlahy tyhle řádky, ale vím, že jako už mnohokrát předtím zmizí, až se znovu probudím. Jak beznadějný je úděl moudrého člověka! Kéž bych tak byl stejným bláznem jako mí přátelé, kteří se mě zřekli, kéž bych nikdy neobjevil tu jedinou chybu, jediné špatně napsané písmenko v knize osudu našeho Kruhu! Kéž bych mohl zemřít společně s nimi, místo toho, abych byl odsouzen k očekávání nemožného v téhle cele, do které mě uzamkli, a ze které po věky nevyjdu, nebo alespoň do té doby, než na Zemi znovu vzklíčí život a noví lidé mě tu nenajdou stejně mladého, ale s duší rozervanou na cáry!
Nevím, jak dlouho tu sedím a nevím, jak dlouho tu ještě sedět budu, ale pokud na světě žije dosud jediný člověk, který věřil v Kruh, potom se ani nechci do takového světa vrátit. Protože takový svět je zlý a špatný, a kde je zlo a nenávist, tam není života.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
