|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29000 příspěvků, 4550 autorů a 303500 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: Letem Časem Příběhem ::
| Prostě příběh o stroji času, albertu einsteinovi, dětské posádce a o tom, jak je historie vlastně důležitá... |
| |
|
|
Je sychravé podzimní odpoledne, vlastně večer. Jsem šíleně unavená, přesto se znaveně vleču za rodiči nákupním centrem. Na jedné z postelí okamžitě usnu. Avšak ještě cítím, jak mě dávají na malý vozíček a odvážejí někam do dětského koutku, kde si můžu schrupnout.
Asi o dvě hodiny později se ocitám v neznámé místnosti plné dětí. Pomalu mi dochází, že tohle asi nebude dětský koutek. Stěny jsou pomalované historickými obrazy, vedle kterých je vždy letopočet a podpis malíře. Nejvíce místa zabírá obraz s Monou Lisou od Leonarda DaVinciho…
Až teď jsem si všimla, že na jedné stěně je jakýsi řídící systém. Celá stěna je zaplněná knoflíky, řídícími pákami a velkou obrazovkou uprostřed.
Místností se rozléhal šum dětských hlasů a panovalo zde vzrušení. Nikdo z nich nevěděl, kde jsme. Došlo mi, že je zapotřebí jednat.
„TICHO!“ zakřičela jsem. Celá místnost rázem mlčela jako hrob.
Do toho ticha vystoupila ze svého obrazu Mona Lisa a pravila:,,Dobrý den milé děti, vítám vás zde, ve stroji času. Jsem Mona Lisa.“
Načež vystoupil ze stěny s řídícím systémem někdo, kdo značně připomínal Alberta Einsteina z naší učebnice. A skutečně:,,Ahoj děti, jmenuji se Albert Einstein a vymyslel jsem tenhle úžasný a nejlepší vynález světa. Je to stroj času. Jen jsem ho nestihl opravit a proto je vaším posláním ho dodělat a proslavit po celém světě a taky vás prosím neposlouchejte kecy Mony Lisy, je to jen husa s nevymáchanou hubou.“
Na to se Mona Lisa ohradila:,,Ale Alberte co jim to tady vykládáš, vždyť jsem zticha!!“ ,,Jasně to ti tak budu věřit, lituju, že jsem požádal DaVinciho aby tě sem namaloval.“
S údivem jsem sledovala, jak se ti dva staří duchové hádají. Byla to sice neuvěřitelná podívaná, ale musela jsem to zarazit:,,PŘESTAŇTE SE HÁDAT!!!!“vykřikla jsem.
Kupodivu oba dva zmlkli. ,,Takže, pane Alberte Einsteine mohl by jste mi laskavě říci kde jsou dveře??“
,,Lituji mladá dámo, ale ve stroji času dveře nejsou, je tu zabudovaný jen stroj transportace to je mimochodem můj další vynález, který je zrovna rozbitý. Proto budeme muset zajet do nějakého století, abychom našli další součástky a stroj opravili, pokud přeletíme do jiné doby dveře se objeví. Mimochodem oslovuj mě Alberte, těší mě.“ ,,Mě taky těší Alberte, já jsem Míša. Mohl bys mi prosím vysvětlit jak se to ovládá?“zeptala jsem se. Pan Einstein se dal do vysvětlování a já ho poslouchala a zároveň jsem fascinovaně hleděla jaké množství vzorečků si dokáže zapamatovat.
Když skončila výuka o ovládání stroje času, šla jsem k řídícímu systému a vybrala jsem období.
Vedle knoflíků bylo mnoho podivuhodných názvů: Doba Krvavá, Moderní doba, Elektrická doba, Doba robotů, 20.století a hoodně dalších. Nakonec jsem vybrala ,,Doba Magická“.
Jak jsem řídila stroj, objevil se na obrazovce meteorit nebo spíš obrovský balvan. Albert mě uklidňoval a radil, že mám jet přímo proti tomu balvanu, že za chvíli zmizí. Já však nemohla ohrozit posádku plnou dětí a proto jsem prudce zatočila a jen tak tak jsme se vyhnuli balvanu. Byla jsem spokojená.
Albert však řádil:,,Cos to udělala, máš mě poslouchat, teď nevím ani v jakém období jsme.“
Náhle zablikal jeden knoflík s nápisem ,,Doba Krvavá“. Ach ne, jsme v krvavém období!!
Stroj začal pozvolna klesat dolů. Zbývala nám už asi jen hodina nebo dvě. Oznámila jsem posádce nemilou skutečnost. Ta hned dala hlavy dohromady. Kluci se odebraly někam do kouta a pomocí nějakého materiálu vyráběli zbraně. Já jsem zatím navrhovala postavení našeho malého vojska. Ale co, je nás sice málo, ale máme zase na své straně ducha Alberta Einsteina, nejlepšího vynálezce všech dob a taky trochu té moderní technologie, takže dokážem je porázit?? No snad jo, nemáme jinou možnost…
Asi za třičtvrtě hodiny mi kluci představili svůj výtvor, bylo to malé dělo s nožema místo dělových koulí.
Za chvíli nadešel čas vystoupit ze stroje. Naše malá armáda kráčela proti vojsku tehdejší doby. V naší armádě stály z každé strany čtyři lidi a uprostřed čtyři spolu s Albertem obstarávali výbuchy z děla. ,,AU!!“ něco mě udeřilo do hlavy.
Probudila jsem se až ve stroji času kam odněkud přinesli postele. Vedle mě ležely tři další oběti bitvy. Slyšela jsem Tomáše jak volá:,,Dělejte, pojďte sem, právě se probrala!!“ Kolem mě se seběhl hlouček a všichni mě zahrnovali iformacemi: Vyhráli jsme, ale soupeř v přesile zaútočil na levou stranu.
Před chvílí jsme přistáli ve 20.století. Dovnitř vběhl Albert s tím, že našel nějaké jídlo a pití a potřebuje pomocníky, protože mu všechno padá z rukou, takže to sám nepobere. No ani se mu nedivím, je to přece duch, je průhledný a prochází stěnami. Krátce potom se probudila Lucka, které se zřejmě zdálo o čokoládě a dožadovala se jí, měli jsme jen kakao, ale to jí stačilo.
Později se probudil i Lukáš, jenom Vanda spala dost tvrdě.
Stmívalo se a nadešel čas jít spát, jelikož bylo dost horko, polovina posádky si ustlala na louce za městem ve 20.století. Já jsem byla jednou z nich. Asi o půlnoci mě probudila rána a zvláštní světlo. Otočila jsem se. Na louce přistál nebo spíš havaroval létající talíř, který jsem viděla snad jen ve filmu E.T.Mimozemšťan. Z něho vycházelo to světlo a ta rána.
Z podivného dopravního prostředku vystoupila rodinka ještě podivnějších tvorů. Byli značně promrzlí a chtěli napít oleje. Slitovali jsme se a pozvali je dovnitř.
Když zrovna pili ohřátý olej, zjistili jsme, že jsou z planety ,,Zorindobrask“ a havarovali kvůli nedostatku elektrické energie.
Asi ve čtyři hodiny ráno se baterka nabila, tvorečkové nám poděkovali za pomoc, darovali nám jeden ze svých ,,pokladů“ (nějaký nalezený stroj) a odletěli zpět domů.
Já a zbytek posádky jsme si šli zase ustlat na louku.
Někdy ráno nás probudilo Albertovo hlasité a nadšené jásání. Vešli jsme dovnitř a duch pana Alberta Einsteina tančil kolem darovaného stroje.
Později nám vysvětlil, že je to chybějící půlka stroje transportace.
Dopoledne jsme nastoupili zpět do stroje a Albert s nějakými kluky opravil stroj transportace, spíš kluci opravovali a Albert je komandoval.
Přenesli jsme se zpět do 21.století, roku 2008, na podzim 8.října. A pomocí stroje transportace jsme se dopravili do oddělení nábytku v nákupním centru.
Všichni mi chodili gratulovat k úspěšnému zvládnutí role vedoucího. Najednou na mě někdo zavolal:,,Míšo!! Míšo!!“ „Ach ne, to bude máma“prolétlo mi tehdy hlavou.
Náhle jsem se ocitla ve svém pokoji. Byla středa a já spěchala do školy. Celou cestu jsem přemýšlela o podivném snu co se mi zdál včera v noci. Ponořená do svých myšlenek jsem vrazila do nějakého kluka a uvědomila jsem si, že vypadá přesně jako Tomáš v mém snu.
Vypadal dost zaskočeně a vysoukal ze sebe:,,A-a- ahoj, já jsem Tomáš.“ Teď jsem byla zaskočená i já. ,,Ty jsi Tomáš? Já jsem Míša.“představila jsem se.
Vyšlo najevo, že Tomáš chodí do vedlejší třídy. Šli jsme spolu do školy a celou cestu jsme si povídali ani nám nevadilo, že jdem pozdě na hodinu.
Po cestě jsem mu řekla i o tom proč jsem byla tak zaskočená a o včerejším snu.
Když jsem přišla ze školy domů, stála u dveří mamka a mávala na mě dvěma dopisy. Jeden byl od Alberta Einsteina a Mony Lisy ti dva se navzdory svým hádkám dali dohromady. Druhý dopis byl od dětské posádky která mi gratulovala k úspěšnému zvládnutí role vedoucího…
Druhý den jsem šla zase s Tomášem do školy a ukázala jsem mu ty dva dopisy. Tomáš se dost divil a pak se přiznal, že měl taky stejný sen jako já a, že taky dostal takové dva dopisy…
Jestli to byla skutečnost, osud, náhoda nebo jen sen, je nám dodnes záhadou. Pravdou však je, že to zůstalo tajemstvím jen mezi námi dvěma.
No nic, už musím běžet, za chvíli mám rande s Tomášem. Klidně bych o něm mohla říct, že je to kluk mých snů. A byla by to pravda!!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
85.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
