obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915287 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39387 příspěvků, 5727 autorů a 389805 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Čárlí ::

 autor Sakora publikováno: 17.04.2009, 15:20  
Skutečný příběh. Neuvěřitelná kočka.
 

Bylo 8.března 2002, ráno, slunečný teplý jarní den. MDŽ. Vidím to jako dnes.
„Paní doktorko, máme tady přejetou kočku, přijedete?“ volali z útulku. Čas jsem měla až v poledne.
Na místě jsem se zastyděla, kdybych tušila, že je ještě živá, přijela bych dřív.
V krabici se nedůvěřivě krčil mladý kocourek. Ochrnutý na zadní nohy.
Šup s ním do auta a honem zpět do ordinace.
“Má majitele?“ zeptal se kolega, zatímco mi ho pomáhal vyšetřovat.
„Zatím ne, ale určitě ho někdo hledá. Vypadá tak čistokrevně.“
Rychle sono, pak rentgen, kompletní vyšetření. Žádná fraktura, žádný vnitřní zranění, snad to bude jen otok v oblasti páteře. Doufali jsme.
Tak co s tebou, říkala jsem si. A vzala nešťastníka domů.
„Pojď, maličký,“ nesla jsem ho do koupelny. Odblešit, odčervit, vykoupat, ošetřit odřeniny.
(Od té chvíle navždy už koupelnu nenáviděl.)
„Nechodí, aspoň nikam neuteče,“ představovala jsem jej šokované mámě.
Zabalila jsem ho, nakrmila, uložila. Neprotestoval.
Až pak jsem si všimla, jak je krásný. Béžovo-bílá srst, modré oči, bílé tlapky.
Zkoumavý, ale důvěřivý pohled.
Druhý den bylo potřeba řešit problém unikající moče. (Máma šílela.)
1. Varianta - pruban a na zadní partie jedna „alwayska“. Nic moc.
2. Varianta - gumové dětské kalhotky s vložkou. Padalo to.
3. Varianta – dětské pleny nejmenší velikosti s vystřiženým otvorem pro ocásek. Trefa!
Přebalit, zabalit do deky, nakrmit, uložit.
Třikrát denně. Pravidelný rituál.
A on to … snášel! To není u koček zrovna běžné jednání. S tím jsem měla z ordinace moře zkušeností.
Druhý den jako druhý týden.
Začala se mě zmocňovat obava, co když se opravdu ozve jeho majitel?
Pane bože, prosím, jenom to ne! Já už ho nemůžu nikomu dát …
Radostně se ke mně hrnul, jakmile mě uviděl. Pevně se mě držel, ležíc v mém náručí.
Přebalit, nakrmit, pochovat, uložit.
Takové zvláštní pouto.
Nebylo zvláštní. Bylo mateřské.
Dítě, které nemám.
V encyklopedii jsem si našla plemeno, ke kterému zjevně patřil : snowshoe. Kříženec siamky. To sedělo, ani na chvíli nezavřel pusu. Kňoural, když chtěl jíst (ve dne, v noci), když chtěl přemístit, když chtěl pochovat (to vlastně neustále).
Třikrát denně jsem přebalovala. Desetkrát denně krmila. Stokrát denně chovala. Ječící dítě.
Nikdy se nikdo již o něj nepřihlásil. (Moje modlitby byly vyslyšeny.)
Dala jsem mu jméno Čárlí.
Máma ho naštvaně ignorovala.
„Proč to děláš, proč ho neutratíš? Jak dlouho chceš čekat na nějaké zlepšení?“
Už jsme se ani nebavily, jen si vztekle psaly v kuchyni vzkazy.
Co jí na to mám říct?
Napsala jsem to první, co mě napadlo, co jsem cítila. (Ať to znělo jakkoli nelogicky.)

„Čárlí je pro mě dar.“

Těšila jsem se na něj, spěchala z práce domů.
Těšil se na mě, jen co jsem odemkla, už seděl u dveří a volal.
Lehával před koupelnou, sledoval, zda mě voda nespolkla.
Lehával v obýváku, vyhříval se na místě, kam svítilo odpolední slunce.
Lehával před televizí, se zájmem upřeně sledoval míhající se obrázky.
Jednoho dne se dokázal vyšplhat na postel. Potom na židli. Dokonce na sedačku.
Nikdy nezačal chodit.
Nikdy nedal najevo, že mu to vadí.
Nikdy si nestěžoval, nefňukal, nebyl rozmrzelý, i když měl jistě bolesti.
Miloval jídlo, miloval nošení na rameni, miloval usínat na mém polštáři.
Vstával se mnou, se mnou usínal. Nejkrásnější části dne.
Když žil se mnou rok, přibyla do naší rodiny druhá kočka.
Když žil se mnou rok a půl, počet koček v naší domácnosti vzrostl na tři.
Když žil se mnou dva roky, diagnostikovala jsem mu chronické selhávání ledvin.
Ráno tabletu, do misky dietu, přebalit, pochovat.
S kočkou se kočkoval, kotěti – kocourkovi dělal chůvu.
S mužem jsme si vyhlédli dům našich snů. ( Dům naší budoucí mnohaleté práce.) Představovala jsem si ta úžasná rána. S Čárlím sedíme na zápraží, já piju kafe a on, sedíc vedle mě, pozoruje cvrkot venku.
Moje dítě Čárlí.
Nikdy nezačal chodit.
Nikdy nežil v našem vysněném domě.
(Umřel náhle 15.3.2005. Ráno. Sám. Byla jsem pryč, běhala po úřadech, vyřizovala koupi domu.)
Nikdy už …

Díky bohu za ten „dar“.
Bez něj bych neposkytla domov dalším toulavým a opuštěným kočkám. (Dnes je nás doma 2+7.)
Bez něj bych se nespecializovala na problematiku péče i veterinárních specifik koček.
Bez něj bych nebyla členem organizace budující útulek pro bezprizorní kočky.
Bez něj bych nezachraňovala a nenašla domov cca 50 kočkám ročně.

Čárlí


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 44 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rút 19.08.2009, 21:03:07 Odpovědět 
   Teda ty mi dáváš. Tohle mi nedělej, jsem hrozná citlivka. Připomnělo mi to moji milovanou fenku, kterou už mi nikdy žádný jiný pes nenahradí.
Jinak opět nemám co dodat.. :-)
 ze dne 20.08.2009, 10:02:20  
   Sakora: Já už s postupujícím počtem koček v domácnosti nejsem taková citlivka, ale Čárlí... ten navždy zůstane kapitolou sám pro sebe. Díky!
 Charlie91 03.07.2009, 14:23:59 Odpovědět 
   Čárlí. Čárlí... Moje přezdívka je podobná, neboť kdysi jsem měla pejska, kouzelné zvíře, kolos až nad hlavu, nezvládnutelný poklad, za jehož jménem jsem se schovávala na stránkách internetu a dělám to dodnes. Zato Charlieho už není...
Krásně smutné, smutně krásné.
Jedna.
 ze dne 03.07.2009, 17:41:48  
   Sakora: Díky za hodnocení. Je to smutný, o kolik mají ta zvířata kratší život. Mé přezdívky na netu jsou taky po zvířatech, většinou po koních.
 VanillaSky 20.04.2009, 22:37:26 Odpovědět 
   Krásny aj ked smutný príbeh. Za 1 a pôjde k oblúbeným.
 ze dne 20.04.2009, 23:15:17  
   Sakora: Děkuji za hodnocení!
Smutný ... to ano, ale stejně jsem ráda, že mě to potkalo.
 Apolenka 18.04.2009, 0:43:17 Odpovědět 
   Sako, ty jsi úžasná. Také se počítám mezi kočičí mámy, ale ty o tom navíc ještě umíš krásně napsat.
Dávám si tě do oblíbených, aby mi neušly ani tvoje "sestry".
 ze dne 18.04.2009, 20:37:41  
   Sakora: Ó, děkuji za krásná slova. O Čárlím se mi píše snadno ( teda, když nepočítám, že při tom pořád bulím). Jsem ráda, že tě zaujaly i "sestry"!
 Vanessa Kuzníková 17.04.2009, 22:10:24 Odpovědět 
   Moc a moc krásné. Také jsme se jednou ujala kotěte z popelnice a to jsme se v životě zařekla, že v životě ne kočku a v životě ne v posteli a náhle jsem jí měla doma a když odešla měla jsem pocit, že už nikdy nebudu celý člověk.
Skutečně velmi mile napsáno.
 ze dne 18.04.2009, 20:36:12  
   Sakora: Díky za milý komnetář.
A tak je to s kočkami pokaždé ...
 Meluzína 17.04.2009, 20:34:52 Odpovědět 
   Já jsem vždycky byla spíš pejskař, ale už čtvrtým rokem máme doma kočičí dámu- neudaného nalezence, a postupem času zjišťuji, že mám ke kočkám blíž, než ke psům. Moc hezké povídání, s lehkou příchuťí smutku.
 ze dne 18.04.2009, 20:35:22  
   Sakora: Díky za přečtení.
Taky jsem byla dřív jen na psy ... a pak jsem potkala Čárlího a dnes jsem spíše "kočičí".
 Jujacek 17.04.2009, 17:19:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jujacek ze dne 17.04.2009, 16:57:55

   Jo to jo:) Jen se s nimi nemuu az tak mazlit - jsem alergig. :(
 Jujacek 17.04.2009, 16:57:55 Odpovědět 
   Ahoj. Moc pěkné :) My máme doma už teda jen dvě kočky, ale ono se to možná rozroste :P I když pan domácí není rád...:( Dávám jedna;)
 ze dne 17.04.2009, 17:12:29  
   Sakora: Díky za známku!
Víc koček - víc legrace! Ony jsou každá "speciální" osobnost.
 OH 17.04.2009, 15:29:41 Odpovědět 
   Ahojky, S., to je super, super
a krásně napsaný, a zní neuvěřitelkně že se někdo zabývá kočkou bez majitele, móc pěkný
 ze dne 17.04.2009, 15:55:49  
   Sakora: Díky za milý komentář!
Jak jednou člověk začně zachraňovat kočky a koťata, už se to nedá zastavit...
 Weichtier 17.04.2009, 15:19:06 Odpovědět 
   Ahoj, Sakoro,
my jsme se už spolu potkali nad tvým textem do MTP.:-)
No a tohle... miluju kočky, lepší stvoření jsem nepotkal.
Tohle je ovšem příběh hlavně o lásce. A silný příběh (bečel jsem, ale nesmíš to nikomu říct!).
Mám navíc dost blízko i k veterinární medicíně, takže prostě dostaneš známku, jakou si zasloužíš:-)
Otázku, zda textu nechybí něco po stránce stylistické, nechám ostatním čtenářům. Je určitě trochu roztrhaný, asi nebylo nutné použít tolik odstavců. Ale známku to pro mě nemění.

W.
 ze dne 17.04.2009, 15:51:25  
   Sakora: Já nepíšu , nemluvím, ani si nečtu o Čárlím často, je to už pár let a já pokaždé skončím ubrečená.
Ty odstavce a dělení textu ... já vím, není to "stylisticky" zrovna normální v povídce, ... ale pro mě je tenhle "záznam" teď jediný způsob, jak o Čárlím napsat.
Díky za hodnocení!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Jsi
Masožravka
Sestře a nám
Fantagiro
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

S kohoutem na víně (i bez něj)...
Irrecoverable
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr