obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: O Bohu a důvodech lidské existence... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Takové malé zamyšlení...
 redaktor Šíma publikováno: 17.04.2009, 15:02  
Nedávno jsem zde na SASPI četl jisté dílko („O brouku Pytlíkovi“ od Mathewa, doufám, že jsem jeho nick příliš nezkomolil), které mě malinko donutilo k zamyšlení nad otázkou lidské existence a existence boží, jako nadřazené entity, která nás má možná na svědomí, dá-li se to tak říci. Jedná se tedy o takovou „kratší“ úvahu na téma existence vyšší moci, která má možná také na svědomí i naši vlastní existenci na planetě Zemi. Pokud si kladete otázky, proč tu jsme, proč žijeme své bídné životy v tomto „bídném“ světě a odkud jsme a kam jdeme, možná jste na správné adrese, ale pozor, patent na rozum nevlastním a Bůh se mnou nemluví (také nevlastním žádný soukromý telefon se šéfem „všehomíra“)... A kdo ví? Třeba mne nakonec (po mé smrti) sám Bůh někam pověsí za ucho a budu takto pykat za své hříchy (třeba i za tento text), který Vám nyní předkládám! A také, jako vždy, zdravím své šotky! ;-)
 

      Existuje Bůh? Proč se právě já zabývám touto otázkou, když na ni nedokázal v minulosti odpovědět nikdo z lidí? Vlastně ani dnes neznáme žádnou uspokojivou odpověď. Ono existují jen dva druhy lidí: ti kteří v Něj věří a ti, kteří v Něj nevěří. Žádnému vědci ani mysliteli se nepodařilo prokázat Jeho existenci, natož ji vyvrátit. Jeden z ruských kosmonautů, kterému se pošťastnilo opustit tuto planetu a zase se na ni vrátit kdysi řekl (jedná se o ne zcela přesnou citaci): "Bůh není, nikde jsem jej tam nahoře neviděl."

      Hned na začátku chci, aby měl každý čtenář jasno. Nebudu tu vyvolávat slova chvály (něco jako: "Haleluja."), nebudu nikoho obracet na víru (říkat mu, jak dobré je uvěřit v Boha, a když tak neučiní, že se bude jako každý nevěřící smažit v ohnivém pekle), nebudu tu popisovat, jak jsem uvěřil, jak je Bůh moudrý, dobrý a shovívavý a děkovat mu za to, že mě osvítil. Tento text je jen prostou úvahou a neklade si za cíl evangelizaci, nebo něco podobného. Osobně si myslím, že násilné obrácení na víru v podobě různých „hurá akcí“ je svým způsobem jen pouhým znásilňováním lidských duší a rozumu všech zúčastněných. Neříká se tomuto jevu "davová psychóza"? Lidé se prostě nechají strhnout a pak lépe uvěří předkládaným dogmatům, aniž by je blíže zkoumali...

      Teď budu muset napsat jednu frázi, kterou sám nemám rád (určité slovní spojení, ale nemůžu z toho jinak vybruslit). V Bibli se píše (opět jde o ne zcela přesnou citaci): "Boha nikdo nikdy neviděl, ale kam až lidské oko dohlédne, lze spatřit dílo jeho rukou, aby každý, kdo jej vidí neměl výmluvu." Jde tu jen o to, že ve všem okolo sebe můžeme, ale také nemusíme spatřit ono Dílo „jeho rukou“. Na každém záleží, zda uvěří, že je Svět ve kterém žijeme, dílem Evoluce, nebo dílem Božím. Nemám rád lidi, kteří přijdou k druhým do domu, zabuší na dveře a s úsměvem je začnou přesvědčovat o tom, že je právě ta pravá doba na to, aby uvěřili v Boha. Ohánějí se „písmem svatým“ a v případě neúspěchu straší všechny jeho obyvatele koncem světa a posledním soudem.

      Tento svět není náš. I když jsme jej dostali k užívání. Jsme tu jen jako hosté. Na malou chvíli tu prožijeme své krátké (takřka jepičí) životy, abychom se zase ztratili v nenávratnu. To, že nám byla dána moc „vládnout“ nad zvířaty a vším, co máme kolem sebe, nás neopravňuje si cokoliv z toho přivlastňovat, ničit to, nebo znásilňovat k obrazu svému. Podívejte se kolem sebe. Vydrancovali jsme přírodu, vybili nepřeberné množství živočichů, kteří zmizeli nadobro z povrchu Země a již nic je nevrátí zpět. Jako by lidé zapomněli na jedno, že jsou součástí tohoto světa, ale tváří se, že jsou sami Bohy.

      Každý může namítnout: "Kde je tedy Bůh? Nikde jej nevidím, vidím jen bolest, utrpení, války a nemoci. Dva protipóly, které spolu vedou neustálou válku: bída a bohatství. Kde je ten dobrý Bůh?"

      Kde je? Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe. Určitě jej neuvidíte v každodenním shonu, v kostelích, ve výdobytcích lidské civilizace a ve všem co ji představuje. Kde tedy je? Stačí se jen na okamžik zastavit a rozhlédnout se kolem a hledat kousek pokojného místa a všimnout si koloběhu života, východu nebo západu slunce, podívat se na „zbytky přírody“, které nám tu ještě zůstaly (ukryté za "dílem lidských rukou"), nebo se zahledět na noční oblohu. Tam všude je. Tohle všechno je dílo Jeho rukou. Země, Měsíc, Slunce, hvězdy, příroda, včetně nás samotných... (Poznámka: opakuji ještě jednou, nejsem členem žádné sekty a nemám nic proti kostelům a všemu, co kdy představovalo Náboženství jako takové - chrámy, ikony, obrazy, apod., natož proti víře, ať si lidé věří v co chtějí.)

      Možná si říkáte, že Bůh není, protože se ve Světě stále dějí různé věci, které s Ním nemají nic společného: války, nemoci, bezpráví a chudoba. Proč se dějí tak hrozné věci, když existuje? Proč tohle všechno dopouští? A proč nezasáhne? Ohání se oním tvrzením, že nám dal do vínku svobodnou vůli a díky hříchu v „Rajské zahradě“ také víme, co je dobré a co ne... Jenže, dobro i zlo jsou dvěma stranami téže mince a kdyby Bůh nechtěl (myšleno čistě hypoteticky), nic z toho by nedopustil. A pokud namítáte, že za všechno může ďábel, co když se s Bohem vsadil a vedou spolu hru o lidské duše? Kdo jich získá více? Pokud se mohu zastavit ještě u ďábla (nebo Ďábla), není jeho největším vítězstvím právě skutečnost, že nevěříme v Jeho existenci? Schválně jsem napsal ve slůvku „jeho“ velké „J“, protože Bůh je pánem nebes a Ďábel pánem země. Podle „Zjevení“ má teprve přijít doba, kdy bude ďábel vládnout tomuto světu po tisíc let, ale kdo ví, jak to vlastně je a zda-li už nejsme v tomto časovém období. Nakonec i tento fakt může být brán jako čistá spekulace. Neexistuje-li Bůh, neexistuje také ďábel, ani andělé...

Pojďme se podívat na některé záporné aspekty existence lidské civilizace:

      Války. Od nepaměti se válčí. Proč? Protože někdo má víc, než ten druhý? Pro moc nad lidmi? Pro nerostné bohatství? Pro pokrok? Když se podíváte do historie, vždy jde o nová území, o drahé kovy a obyvatele jiných zemí. Vše, co lze uloupit, podrobit si a panovat nad tím. Za tohle si můžeme sami. Nebo jsme jen podlehli moci a mamonu? Vedlo lidstvo války ve jménu Boha? Kterého?

      Nemoci. Mor, cholera, tyfus, AIDS, rakovina. Odkud jsou tyto nemoci? Proč tu vlastně jsou? Ty první tři jmenované vznikají v důsledku špatných hygienických podmínek, kdy lidé žijí v chudinských čtvrtích, nemají čistou vodu, kanalizaci a také žádné návyky, jak žít v čistotě a co je hlavní: nikdo jim neumožnil, aby žili jako lidé. Rakovina je prý stará jako lidstvo. Někdo tvrdí, že je důsledkem znečisťování životního prostředí, vinou nešetrných zásahů člověka do ekosystému. Nejsem biolog, lékař, nebo specialista, zabývající se ekologií, takže Vám nemůžu říct nic určitého, aniž bych se sám neuváděl v omyl. Ale přírodu jsme si "zaneřádili" sami svým hladem po pokroku a bohatství. Někdy je zisk větší než starost o životní prostředí. Havárie vzniklé chybami člověka vidíme na každém kroku po celém Světě: nehody tankerů, chemických továren, elektráren (atomových) nebo těžba nerostných surovin (ničení krajiny) jsou toho obrazem.

      Důsledky činnosti člověka vidíme takřka na každém kroku. Planeta se snaží přizpůsobit našim činnostem. Otrávili jsme ji toxickými jedy, které se díky potravnímu řetězci dostávají také do našeho těla. Všude se mluví o globálním oteplování, o ledovcích, které se mohou rozpustit, o nemocech, které by mohly ohrozit lidstvo v mírných pásmech. Kde je hlad a špatné životní podmínky, tam jsou také nemoci. Evropa, část Asie a Severní Amerika jsou nejrozvinutějšími oblastmi Země. Zbytek Světa jen živoří na úkor bohatých sousedů. Nejsou léky, ošacení, čistá voda a nezávadné potraviny. Bohatí se přece nevzdají svého majetku pro chudé v zemích třetího světa. Nevím, co bych udělal já, kdybych byl bohatý, patrně totéž co oni.

      A co AIDS? Odkud je tato nemoc? Někdo tvrdí, že vznikla v důsledku aplikace zvířecí (opičí) krve do krve lidské, jako prostředek pro podporu potence (Afrika). Kdo ví? Avšak tato nemoc se dokázala rozšířit po celém světě a díky lidské promiskuitě a narkomanii se nakazilo touto nemocí ohromné množství lidí. Zdá se, že také v tomto ohledu máme kus svého zavinění. Tato nemoc se stala celosvětovým problémem a klidně se může rovnat nemocem Středověku, kdy řádil mor a jiné přenosné choroby. Lidé tehdy umírali po milionech. A věda, náš novodobý bůh (chvála Bohu za ni) se všemi silami pokouší prostřednictvím vědců zamezit šíření nejen této nemoci. Spasí nás věda, nebo nás spasí Bůh. Co když se rozhřešení nedočkáme a skončíme tak, jako kdysi oni dinosauři a po nás nastoupí na vrchol řetězce života nový druh?

      Chudoba. Jsou lidé, kteří mají obrovské bohatství a za celý svůj život jej nedokáží užít. Ano, předají jej svým dětem. Na Zemi existuje malá skupina lidí, kteří mají takřka vše a ohromné množství obyvatel, kteří žijí ze dne na den a o životě těch "nahoře" se jim může jen zdát. I za to si můžeme sami. Nepoměr vlastnických vztahů k majetku je starý jako lidstvo samo. A nepomohly nám ani žádné revoluce, nebo vzpoury. Na předměstí takřka všech velkých měst jsou slumy, ve kterých žijí ti nejchudší obyvatelé a s nejistotou v očích hledí na každý nový den. Čím se provinili oni? Věří snad méně, než-li ti bohatí? Copak už neplatí ono: „Přičiň se a Bůh ti pomůže.“?

      Násilí, vraždy, krádeže, drogy, znásilnění. To všechno páchají lidé z touhy něco vlastnit, mít alespoň na okamžik to, co nemůžou získat normální cestou. Znovu je v popředí zisk a moc nad lidmi. Peníze vládnou tomuto světu. Jsou v obchodu s lidmi (pašeráctví, prostituce), v obchodu se zbraněmi, v drogové problematice (kdy závislí lidé žádají stále větší dávky, které jsou stále dražší a jsou pro svou drogu schopní udělat cokoliv - i zabít). Za tím vším je člověk, nebo nám (lidem) někdo do ucha našeptává, abychom páchali tyto nepravosti, nebo se nechali svázat pavučinami závislosti? Může za to ďábel? Ale odkud se vzal?

      Existuje tedy Bůh? Nebo jsme výplodem „Evoluce“, ve které přežije jen ten nejsilnější? Nic proti Darwinovi, ještě o něm bude řeč. Nebo že by za vše špatné mohl přeci jen onen ďábel? Padlý anděl, kterého Bůh shodil na Zemi, aby zde pobýval spolu s lidmi a neustále je pokoušel? Možná jsme stvořeni k jeho obrazu (Boha), ale pak máme velmi slabou mysl a svědomí. Jsme náchylní k tomu, abychom hřešili? Děláme to proto, abychom poznali, co je dobré a co je zlé? (Myšleno na vlastní kůži?) Je tu onen pomyslný ďábel jen proto, aby lidi sváděl k nepravostem, mučil je chorobami, bídou, válkami a utrpením? Falešnou nadějí a zkaženou touhou po něčem, co jim nenáleží? Kde je Bůh? Kde je jeho dobrota a spravedlnost? Každá mince má dvě strany, tu dobou a tu zlou. Nejsem teolog a nevyžívám se ve studiu Písma nebo úvah učených a Svatých lidí, kteří svůj život věnovali Bohu. Jsem jen prostý člověk, který si pokládá určité otázky. Za doby Inkvizice by mne možná za to upálili, no musím se přiznat, že nejsem žádný hrdina a vidina takového konce mě ani trochu neláká.

      Věřím, že za vším stojí Bůh, ať je to dobré nebo zlé. Věřím, že kdyby nedovolil všechna ta protivenství a nepravosti, nic zlého by se zde na Zemi nedělo. Ano, pokud to není pravda, kdo za to může? A je tento fakt vůbec důležitý pro náš život? A co vyhnání z ráje a onen osudový hřích? Krádež plodu se stromu "Vědění"? Bůh se naštval, když člověk procitl a zjistil, co je dobré a co zlé? Vyhodil Adama a Evu ze Zahrady a pro nás (lidstvo) nastalo ono klopotné hledání své vlastní identity? A konec našeho bytí a konec světa? Jak jej máme chápat? Kdy nás mnozí věřící straší ohnivým jezerem a věčným utrpením, které budeme muset podstoupit, pokud neuvěříme v to, co nám předkládají? Proč tu tedy jsme? Jsme jen loutkami v něčích rukou, abychom v případě, že neuvěříme nějakému dogmatu skončili v Pekle, nebo proto, abychom zjistili, proč tu vlastně jsme, jakou cenu má lidský život a proč Bůh stvořil celý tento Svět se vším, co v něm existuje. A pokud ne on, pak nějaká síla, která řídí celý Vesmír i se vším, co v něm je. Osobně si nemyslím, že je Bůh nějakou osobou, třeba dědečkem na obláčku. Zde je patrně zakopaný pes, lépe řečeno onen problém ve vyjádření hypotézy o existenci, nebo neexistenci Boha jako takového, protože co člověk, to jiný názor a každé oči vidí tutéž věc jiným pohledem. Proto se asi nikdy neshodneme nad tím, jak by mohl Bůh vůbec vypadat, nehledě na to, že některé víry se až fanaticky drží své vlastní vize. Tento fakt takřka až zamrazí, protože ze slepé víry ještě nevzešlo nikdy nic dobrého...

      Říkáte, že Svět a Vesmír vznikl náhodou díky Evoluce. Pan Darwin byl určitě velmi učený muž, ale já mu nevěřím. Náhody sice mnohdy mohou změnit náš život, ale přece jen, že by díky nim vznikl život (jako takový) a celý Vesmír se svými zákonitostmi, je podle mne nemožné. Je to můj názor, já jsem jen obyčejný a nicotný človíček. Jsem jen zrnko v poušti, nic víc. Když se nad tím vším zamyslíme a položíme si otázku: "Existuje Bůh? Proč tu vůbec jsme? Jaký to má všechno smysl?", jakou dostaneme odpověď? Existuje? Nebo je tento fakt (či snad skutečnost) jen výsledkem naší víry? Stvořili jsme Boha my lidé, nebo Bůh nás?

      Kdybych to věděl, musel bych být také Bohem. Ale já Jím nejsem. Já vím, je to pitomá výmluva. Ale Bůh je problematikou víry a ne dokazování (jeho) existence. Kdybychom Jej viděli ve fyzické formě každý svůj pozemský den, k čemu nám by potom byla Víra? Potřebujeme věřit. V lásku, ve spravedlnost, v dobrotu... Je to naivní? Zeptejte se těch, kteří zasvětili svůj život pomoci druhým. Těch, kteří se nedívají na svůj vlastní prospěch, nevidí jej v hromadění bohatství a dosažení nesmrtelné slávy. V co uvěřili? V lidskou dobrotu? V touhu pomoci tomu druhému? Nebo se drží hesla: "Cokoliv učiníte tomu nejmenšímu, jako byste mně učinili." Nejde znovu jen o jakési „dogma“? Proč to tedy dělají? Aby se zavděčili? Komu? Lidem, nebo Bohu? Nebo tak činí pro lásku k těm lidem (zvířatům, či čemukoliv jinému), pro kousek důstojného bytí a malinký odlesk odrazu Boží existence v člověku, který snad byl stvořen k Jeho obrazu. Ale pozor, nezastávám se teorie božího stvoření. Jen se k ní přikláním díky logickému myšlení a určité touze po vědění a hledání odpovědí na otázky, které tíží nejen mou mysl. Říkáte, že je vám to jedno? Možná ano, nač přemýšlet odkud jsme se vzali, když trpíme nemocemi a nemáme střechu nad hlavou a co do úst? I když, Boha nejde logicky zdůvodnit!

      Jsem Katolík, alespoň křtěný. Nechodím do kostela ani do jakéhokoliv "společenství". A přesto věřím v Boha (lépe řečeno v nějakou sílu, která hýbe tím velkým Vesmírem, ve kterém se pohybujeme a zároveň i s tím malým vesmírem, ze kterého jsme stvořeni) a také v to, že nic není náhodou. I ta prachobyčejná "náhoda" musí mít svůj opodstatněný důvod. Narodil jsem se jako předčasně narozené dítě (nedonošené). Mohl jsem zemřít a jen Bůh ví, proč jsem přežil. Nevážil jsem víc jak kilo. Strávil jsem nějaký čas v inkubátoru. Jako dítě jsem byl často nemocný. Od narození mám špatný zrak. Jestli čekáte, že jsem proto "uvěřil", pak jste na omylu. Víra je výsledkem prožitku, prožití určité skutečnosti, která změní lidský život. Ne, nejedná se o žádný zázrak. Nezjevili se mi andělé a neřekli mi, že jen mně má Bůh speciálně rád. Věřím tedy v něj? Stoprocentně? Tomu se říká otázka na tělo... Pokud se mně tedy zeptáte, zda-li věřím v Boží existenci, pak řeknu: „Patrně ano, ale nemohu ji (Jej) dokázat.“

      Nenechal jsem se podruhé pokřtít (jak je to v oblibě u jistých církví a sekt) a nehlásám do Světa, že Bůh změnil od základů můj život, že jsem jiný: dobrý a spravedlivý. Jsem pořád tentýž. Jsem pořád katolíkem, který nechodí ani do kostela, ale za svůj život (Co je to necelých čtyřicet let?) jsem dospěl k určitému druhu poznání. Ano, je to troufalost a vypadá to, že si „honím triko“. Jako když vás všechny nitky života, všechny prožité chvíle zavedou na jedno místo, abyste prohlédli... Co jsem tam viděl? Neviděl jsem nic. Neviděl jsem Ho. Ani tehdy, když jsem před lety v práci skučel bolesti při akutním záchvatu zeleného zákalu a čekal na ráno a ještě přitom vykonával určenou práci. Byl se mnou? Ne, zdálo se mi, že je kdesi hodně daleko a neslyší mě. Ptal jsem se: "Proč, proč mi to děláš? Copak už toho nebylo dost?" Neodpověděl. Jakoby vůbec nebyl a neexistoval, ale možná to byla nějaká zkouška, to netuším...

      Když se dívám zpět na svůj život, říkám si: "Všechno má svůj smysl. Bolest, utrpení, i to strádání." Kdybychom se měli pořád dobře, nepotřebovali bychom Jej. Všechno to bezpráví je tu proto, abychom se na okamžik zastavili a rozhlédli se kolem. A položili si otázku: "Proč? Proč to všechno? Co když mi někdo chce něco naznačit? Co dělám špatně?" Vidíte? Neřekl jsem Vám, jestli Bůh existuje. Kde byste jej měli hledat a co dělat, aby jste ho našli. Věřím, že volá ke každému zvlášť a dožaduje se jeho pozornosti, ať už je kdekoliv a čímkoliv. Vždyť je psáno, že je "všude a ve všem". Je to jen další dogma? Řeknete si: "Není tu nic nového. To všechno už víme." Já jsem Vám přece netvrdil, že Vám dokážu Boží existenci.

      „Na počátku bylo Slovo a to slovo bylo Bůh". Tohle si pamatuju. Něco Vám prozradím, byl jsem na Něj hrozně naštvaný, tak moc, že jsem roztrhal Bibli. Na kousky a neulevilo se mi. Myslíte si, že se proto na mne zlobí? Věřím, že ne. Bible je jen kniha se spoustou stránek a slov. Věřím, že jednou Bůh všem odpustí. Proč? Protože každý nakonec „prohlédne“ a „uvidí“, co dělal špatně a jaké trápení tím druhým přinesl, aniž by si to nějak zasloužili. Zlo nemá rádo odpuštění, protože si „myslí“, že mu nejde odpustit. Ale Bůh určitě zná odpuštění hříchů. Jsem naivní jako dítě? Možná. Kde je láska, tam je také porozumění a odpuštění, jinak by se tato láska musela změnit v nenávist. A Bůh přece není jako malé dítě, které jednou miluje a pak zase nenávidí. Jen tak, pro legraci, aby neměl dlouhou chvíli.

      Nemyslete si, toto není mé vyznání víry pro ty, kteří hledají zázraky a důvody, proč se lidé dávají na "víru". Já říkám, že víra je výsledkem vnitřního prožitku. Něco se stane a vy najednou víte, že to může být pravda. Nečekejte, že Vám řeknu, aby jste uvěřili v Krista a nechali se pokřtít v jeho jménu. Nechci po vás, abyste „konvertovali“ na „Islám“, či na „židovskou víru“, nebo se vydali za Budhou, či jiným „představitelem“ východního náboženství. Některé věci nemám rád. A nechci tu vykládat polopravdy a nechci být pokrytcem, který se ohání Bohem a činí nepravosti. Nemyslete si, ani já nejsem "svatoušek" a ublížil jsem hodně lidem, třeba neúmyslně. Nevěřím v to, že člověk musí být pořád jen dobrý. Dobrotě se člověk musí učit. Také láska se časem ztratí a je ji třeba stále hledat a obnovovat. Stejně tak jako odpuštění a porozumění.

      Existuje Bůh? Kdo ví? Kdyby chtěl, abychom to věděli a nevěřili v něj, pak by se nám určitě ukázal (zjevil). Někdo si určitě říká a co Kristus? Proč jsem se o něm šířeji nezmínil? Určitě chodil po této zemi, byl jako my, člověk z masa a kostí a měl také člověčí problémy a nedostatky. Když řekl, že On je ta cesta a život, myslel tím způsob myšlení a prožívání života spolu se skutky vykonané pro druhé. Když pácháme zlo, nemůžeme říct, že jsme "dobří". A odpuštění hříchů? Spousta lidí chodí každou neděli do kostela. Po čas týdne páchají "nepravosti" a v neděli se vyzpovídají. Myslí si, že mají opět čistý štít a jdou zase páchat tytéž "nekalosti", neřkuli hříchy. Proč si myslí, že jim bude odpuštěno? Jenom proto, že to řekli knězi? Až poznají, že jednali nesprávně a poučí se z toho, pak jim Bůh odpustí. A když ne On, pak se jim určitě bude žít lépe, protože budou vědět, že něco ve svém životě dělali špatně...

      Říkáte si: "Ale on (odkaz na autora tohoto textu) je úplně stejný jak ostatní. V čem je rozdíl? Také se ohání Kristem, odpuštěním a zatracením pro hříšníky."

      Já nikoho nepřesvědčuji. Každý má svobodnou vůli a může se rozhodnout. Nikoho nezatracuji a nemyslím si, že právě já půjdu po smrti do nebe. Určitě jsem také pěkné kvítko. Nikdo není dokonalý. Mezi námi: Nemám rád horlivé "služebníky". Nemluvím o Kristu v každé větě. Jsem na to alergický. Přímo to nesnáším. Je to jen fráze. Dogma. A mimochodem? Viděli jste ten film? Víte, že bych byl raději, kdyby byl Bůh žena? Nevím proč, ale zdá se mi to přijatelnější.

      Problém Boží existence bude nadále věčnou otázkou, která bude normálním způsobem nezodpovězena. Nedá se dokázat, že Bůh je, nebo není. Ne vědou ani logickým uvažováním. Na to zapomeňte. Žijeme na planetě, která se řítí okolo Slunce po své ekliptické dráze neuvěřitelnou rychlostí... Jakou? To nevím, musel bych se podívat do moudrých knih. (Člověk nemůže vědět všechno.) Široko daleko není žádný život, jsme tu sami, uprostřed temné prázdnoty, skrze kterou prosvítají vzdálené hvězdy. Myslíme spíše na každodenní shon, na to, zda-li zítra nepřijdeme o práci, jak zaplatí za nájem, za elektřinu, vodu a plyn, na to, že takřka každý den se zvedne cena nějakého potřebného zboží, které je nutno koupit, než na to, zda se na nás někdo dívá a hlídá nás, žijeme-li tak, jak se patří, či nikoliv.

      Žijeme ve světě, kde vládne každodenní spěch, nejistota a nejasné tušení hrozícího nebezpečí, které číhá okolo nás v podobě nemoci, ztráty zaměstnání, všudypřítomného násilí (loupeže, vraždy, znásilnění), ohrožených sociálních jistot (důchod a jiné pojištění) a nepříliš dobrých mezilidských vztahů. Jediným ekvivalentem dnešní doby jsou peníze. Ano, kdo by je nepotřeboval? Bez nich je život sotva snesitelný. Zdá se, že zde není pro Boha místo, ale možná stále žije (a přežívá) mezi námi spolu s naší vírou, dobrotou, láskou a spravedlností. Byli jsme přeci stvoření k Jeho obrazu. Zastánci Evoluce si mohou myslet své. Pokud je pravdou fakt, že jsme jen výsledkem nějaké šílené náhody, patrně to s námi nedopadne dobře. Proč? Stačí se jen podívat do lidské historie a doufat, že se jako lidstvo nevyhubíme.

      Když jsme u konce života podívejme se na zrození a smrt. Proč jsme se narodili, jen proto, abychom později zemřeli? Náš život musí mít nějaký důvod. Jaký? Tohle je velmi choulostivá otázka. Nechci zde vykládat teorie stvoření nebo evoluce, důvodu, že jsme zde proto, že jsme se narodili jen náhodou, nebo proto, že tak chtěl Bůh. Proč tu vlastně jsme? Proč tady a teď? Proč mají jedni štěstí a prožijí svůj život v radosti, úspěchu a lásce, zatímco druzí ochutnají jen porážku, bolest a utrpení? Kolik lidí zahynulo ve válkách? Kolik jich pokosily různé nemoci? Kolik lidí zemře ročně na následky dopravních nebo jiných nehod? Zdá se, že život nám příliš nepřeje. Pokud nezemřeme na nějakou nemoc, nepřejede nás auto, vlak, neutopíme se ve vodě, nebo nespadneme s letadlem, ba dokonce nás někdo nezabije nebo nezmrzačí, máme šanci prožít svůj život alespoň trochu důstojně a naplnit jej smysluplnou prací a potomky, kteří by mohli pokračovat v naší rodové linii. Co bychom měli chtít víc?

      Proč by nás mělo trápit, zda-li život na tuhle planetu nepřinesla nějaká kometa, meteorit nebo jiný vesmírný objekt? Vznikl-li náhodou, stvořil-li jej nějaký Bůh nebo obojí najednou? Proč jsou na světě lidé, kteří musí neustále do něčeho šťourat a nic nenechají na pokoji? Brát to jako fakt? No dobře, jsme tady a co dál? Kam půjdeme? Co nám přinese jako lidstvu (nebo jednotlivci) budoucnost? Máme zajít za kartářkou, astrologem nebo k jinému věštci? Na Světě je mnoho náboženství a každé má svůj výklad stvoření, původu života a jeho smyslu i konci. Které z nich má pravdu? Je pravdou vše, co je nám předkládáno? Jak to poznáme, když nemáme možnost konfrontace těchto informací (faktů, či dogmat) se skutečností? Je víra obrazem naší reality? Je realita, na kterou se díváme dennodenně skutečně takovou, jaká se nám zdá? Co je pravda a co lež? Žijeme ve lži? Žijeme se lží? Co když žádný Bůh není? Můžu si já sám položit tuto otázku, když jsem tvrdil, že věřím v Jeho existenci, ať už v jakékoliv podobě?

      Někteří nemají čas si jakýkoliv názor vytvořit, protože otázky jejich existence nemají životní prioritu a ostatní lidé a okolnosti jim nedávají šanci, aby se zajímali o filozofii života, protože jejich život je na pokraji ohrožení (bída, nemoci a války). Řítíme se snad všichni do záhuby (katastrofy)? Dinosauři zde byli milióny let a zahubila je jedna menší planetka, možná to bylo kometa, která se zřítila na Zem a vyhubila na čas takřka všechno živé. Zdá se, že lidstvo žádnou kometu nepotřebuje, protože je schopno zahubit sebe sama. Obrovské množství zbraní by nás dokázalo zabít víc jak desetkrát. Můžeme si vybrat: jaderné zbraně, chemické a bakteriologické zbraně nebo zbraně konvenční. Proč zbrojíme, když tvrdíme, že věříme v Boha? Proč vedeme války v jeho jménu? Proč bereme druhým život, nebo majetek? Může za to ďábel a my jsme „z obliga“, protože jsme podlehli jeho svodům? Doufáme v boží odpuštění? Pokud Bůh existuje, odpustí nám, pokud pochopíme, co jsme dělali špatně, ale pokud není? Kdo odpustí nám, pokud to neudělá On?

      Vždy je tu také možnost, že nás vyhubí nějaká nová nemoc, která se vyvine z nemocí již na světě existujících. Lidé si hrají na bohy a prostřednictvím vědy manipulují nejen s lidskými geny. Co když vědci stvoří nějakou novou nemoc, která se pro nás stane onou pomyslnou „konečnou stanicí“? V důsledku činnosti lidí může dojít také ke globální změně klimatu a nastane buď velké oteplení nebo nová doba ledová. Zdá se, že existuje nepřeberné množství způsobů, jak můžeme vyhynout, jako novodobí dinosauři. Kdo, nebo co přijde po nás? A proč tu tedy jsme? Aby po nás zůstaly naše města a výdobytky naší technologie? Budeme jen dalším článkem zákonitosti evolučního vývoje, nebo se do našeho vývoje vloží někdo jiný? Bůh, nebo jiná bytost, která je mnohem mocnější než jsme my?

      Máme přece svobodu rozhodování a možnost volby. Ve všem. Ve všech aspektech života. Podobné otázky budou mít možná i naše děti. V jaké světě budou žít? To záleží plně na nás. Nemůžeme se spoléhat na to, že tu již za několik desítek let "nebudeme" a po nás přijde potopa. Jak máme žít? Ve strachu? Stále se něčeho obávat? Jakoby kolem nás neustále tancovala různá "strašidla a bubáci", kterým jde jen o jedno: zničit nás jako nepohodlný a nepotřebný živočišný druh prostřednictvím válek a nemocí. Proč? Aby dokázali jedno (oni bubáci), že možná žádný Bůh není. V co budete věřit? V co budeme věřit? Existuje Bůh? Existuje Evoluce? Kým a čím tedy jsme? Jen stroji obalenými kusy masa, nebo jsme něčím víc a máme také duši a ducha? Tudíž i máme na víc, než jen na to, abychom byli jen jedním z mnoha článků evolučního vývoje?

      Jsme opravdu ohroženým druhem? Proč tu jsme? Jde o zbytečné filozofování? Možná ano. Možná, že je na jakékoliv mudrování již pozdě a příroda to vyřešila (či snad vyřeší) za nás. Příroda, nebo naštvaný Bůh? Hinduisté mají Višnu, boha ničitele, Izraelité mají Jehovu (Jahve), křesťané mají Ježíše jako soudce, který v den posledního soudu přijede na svět na koni s mečem v ruce, aby rozdělil dobro od zla a čisté zrno od plev. Nemám v úmyslu být prorokem nebo snad šiřitelem poplašných zpráv. Chraň Bůh. Zdá se, že se svět nevyvíjí podle našich představ. Stali jsme se oběti své vlastní touhy po pokroku a blahobytu. Ničíme Zemi na které žijeme a tak si podřezáváme svou vlastní větev. Proč přemýšlet o konci? Kam tedy půjdeme, když ani nevíme odkud jsme vzešli? Co je naší kolébkou? Zkumavka? Náhoda? Nebo něčí úmysl?

      Bůh nám dal prý tuto Zemi k tomu, abychom ji spravovali a měli ji k užitku. Dal nám rozličné druhy zvěře, různé rostliny a plodiny a to hlavní, rozum a svobodnou vůli s možností volby a vědomí si vlastní existence a rozlišení dobra od zla. Kudy budeme kráčet v budoucnosti? Po jaké cestě se vydáme? Vstříc lepším zítřkům nebo temnému úskalí sebezničení. Ať už se to zdá divné a absurdní, vždy máme možnost volby. Vše záleží na nás. Půjdeme po šlépějích svých otců? Budeme dál "obdělávat" tuto zemi a přetvářet ji k obrazu svému, aniž bychom vyslechli její nářky? Proč tu jsme? Abychom se zahubili ve vlastní nadutosti, důležitosti a pocitu vlastní moci?

      Jakou cenu má náš život? Jakou cenu má existence lidstva? Co znamenáme v porovnání s ohromným a nepředstavitelným Vesmírem, který nemá hranic v čase ani v prostoru? Kolik světů je kdesi v nekonečných dálavách tohoto temného prostoru? Žijeme na planetě, která obíhá kolem jedné z nepřeberného množství hvězd... Kolik jich je v naší galaxii? Milióny? Kolik jich je ve Vesmíru? A kolik je v něm cizích světů? Nadutých civilizací, prahnoucích po krvi, nenávidících se navzájem jen proto, že vyznávají jiné náboženství, mají víc nerostného bohatství, nebo lepší podmínky k životu? Není to směšné? V porovnání s velikostí Vesmíru nejsme ničím. Žijeme své jepičí životy a hrajeme si na svém písečku jako malé děti a hádáme se, čí Bůh je mocnější.

      A možná se Bůh na to všechno dívá. Ten „opravdový“, ne ten lidský, které jsme si „vymysleli“. Sleduje nás a přemýšlí, kudy se vydáme. Skrze nás prožívá svou existenci s vědomím, že pokud zanikneme, zanikne i část jeho samotného. A když nás nesleduje On, možná se na nás dívá samotný Vesmír a čeká na vhodný okamžik, aby s námi pořádně zatřásl. Zachrastil s naší falešnou pýchou, touhou po moci a bohatství. Opravdu jsme schopni cítit jen závist, zlobu? Co všechno se musí stát, abychom si uvědomili, že naše existence má větší cenu, než prachobyčejné hraní na vojáky, skrblíky, povýšené stavitele a hledače nových světů, které bychom mohli ovládnout a zužitkovat. To je však již oblast sci-fi, protože nejdál jsme byli zatím na Měsíci. Prozatím. Přejme si a doufejme, že nás Bůh (nebo Vesmír) zachová dál při životě a nenechá nás vyhynout, jako ty plazy, kteří žili před milióny lety na téhle planetě. Dokažme, že máme právo na život, svou svébytnou existenci a že jsme chytřejší, než ve skutečnosti vypadáme. Že také umíme milovat a ctít nejen sebe, ale i druhé, bez ohledu na to, zda věříme v Boha, nebo ne, ať už je skutečnost (jejíž pravou podstatu neznáme) jakákoliv.

      Co říci na závěr? Vždy tu bude skupina lidí, kteří budou říkat, že v Boha věří a ti, kteří v něj věřit nebudou. Vyřeší tento fakt otázku Boží existence? Patrně ne, pokud nezasáhne samotný Bůh. Co se týče otázky naší existence na této Zemi (a ve Vesmíru vůbec), máme zde také dvě možnosti: buďto jsme tu opravdu jen dílem náhody, nebo s námi má někdo nějaký záměr. Avšak v případě bídné lidské existence, kdy je člověk na smrt nemocný, hladový, nebo na okraji své záhuby, mu patrně toto filosofování nepomůže a bude mu to jedno. Osobně věřím, že alespoň jednou i ten nejzarytější věřící zapochyboval a ptal se Boha, zda-li skutečně existuje. Tolik můj názor na věc a zamyšlení nad otázkou existence Boha a člověka, včetně samotného smyslu života na této Zemi. Proč tu tedy jsme? Proč? Možná pro slepičí kvoč, možná proto, abychom se na to ptali. Ale kdo ví? A možná jednou na všechny své otázky dostaneme ty správné odpovědi...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.4 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 45 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 58 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:53:08 Odpovědět 
   17. 07. 2014

Zatraceně dlouhý, točení se v kruhu, otázek víc než bych stačil spočítat, a to co jsem si přečetl, jsem hned zapomněl, protože přišel další nával otázek. Nevím, proč si to psal, poněvadž tohle už tu bylo milionkrát a stejnak se nikdo nikdy nepohnul dál.
Ale jedna věc mě zaujala. Zmínka o zpovědi. Vyznáš se ze svých hříchů, je ti odpuštěno a ty je pak konáš dál, místo, aby ses polepšil.
 ze dne 01.08.2014, 14:12:05  
   Šíma: Dlouhá úvaha, souhlasím. Zamyslet se musí každý sám...
 Aini 15.03.2010, 11:30:26 Odpovědět 
   Čtu ráda filozofické úvahy tohoto typu. Nabádají k zamyšlení nad věcmi neprokazatelnými. Komentář by mi zřejmě nedovolil obsáhnout možné odpovědi, týkající se fakt. Ano, kde jsou lidmi vznášeny dotazy - jsou odpovědi očekávány. Fakticky jsou očekávány také důkazy, a to mnohdy nadbytečně ke všemu. V oprávněných případech jsou důkazy žádané a nutné. Myšlenka však důkaz nepotřebuje.
Přesto jej lidé vyžadují i zde...
A proto se mi moc líbí autorovo sdělení ve smyslu proč? pro slepičí kvoč... Fakt sympatické -
osobně si myslím, že tu správnou víru je možné mít v srdci, a aniž by člověk chodil do kostela, je možno žít v určité pokoře nad něčím, co zřejmě existuje, byť k tomu důkazy nemá.
To jsem si zase početla, procházejíc autorovu tvorbu postupně, jakož i dalších. Jsou tu převážně krásné věci již samotnou snahou autorů něco sdělovat okolnímu světu. Tímto děkuji.
 ze dne 15.03.2010, 14:53:42  
   Šíma: Zdravím! ;-)

Děkuji za pozitivní komentík a netuším, co napsat... Jsem rád, že se text líbil a přiměl Tě k zamyšlení! Uff... Snad to jako má reakce na Tvou reakci bude stačit a přeji hezký den!

šíma dneska neukecaný ;-)
 Kondrakar 10.09.2009, 3:43:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar ze dne 08.09.2009, 13:30:52

   Nu nemáš za co. Snad by se lépe hodilo šímovština. Kdo ví, jak jsem to myslel? Já to nepovím:-p
 ze dne 10.09.2009, 12:04:54  
   Šíma: Jak jsi to myslel, to nemůžu vědět, ba ani to netuším! ;-)))
 Kondrakar 08.09.2009, 13:30:52 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 08.09.2009, 11:44:03

   To víš no. šíma a jeho šímoviny to je taková šímovanština že mu to projde. A jinak? čtenářům se nezavděčíš. buď jim to přijde takové nebo makové, slané či mastné. dyk to znáš.
 ze dne 08.09.2009, 15:03:56  
   Šíma: Máš pravdu! Nikdo se nemůže zavděčit všem!!! ;-)

šímovanština? Že by nový jazyk, nebo styl? Hm... :-DDD Budu se toho šímy muset zeptat, co to jako je a co tím myslel! Kdo to kdy viděl, aby jeden zase vymýšlel něco nového! (zamyšlený smajl)

Díky, Kondrakare! ;-)
 Vanessa Kuzníková 08.09.2009, 11:44:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 20.04.2009, 20:50:30

   Hele, když je mi stále vyčítáno, že píšu moc dlouze tak musím škrtat. To víš jediný, kdo tu má právo být dlouhý je nějaký pan Š., ale to není myšleno zle, neboj.
Měla jsem totiž dlouhý rozbor o tom kdy a proč psát dlouhé věci. A víš co? Tedka mi zase vyčítají, že jsem moc krátká... no nezabil bys je?
 ze dne 08.09.2009, 15:02:22  
   Šíma: Zabil! ;-)))

Zkus, milá Vendo, psát věci středně dlouhé! A uvidí se... I když, mezi námi, také se mi to nedaří (psát krátce a nepříliš dlouze, já se do toho "zlatého středu" tak nějak nemůžu trefit! Hihi! ;-)
 Kondrakar 08.09.2009, 11:12:21 Odpovědět 
   No šímo, klobouk dolů. Rozkecal ses úžasně. Málem jsem to nedočet a chtělo to skoro všechnu vůli abych u toho vydržel až do konce.
Nadhodil jsi spoustu témat nad kterou by se spousta lidí měla zamyslet, i když na druhou stranu říkám-téma bůh, boží existence atd nechme koňovi, ten má větší hlavu, jelikož na konečnou odpověď člověk asi nikdy nepřijde.
 ze dne 08.09.2009, 11:40:18  
   Šíma: Díky, Kondrakare, snad Tě to příliš nezmohlo! Ono... Možná to už ten kůň díky té jeho velké hlavě ví, jen nám to jaksi nechce, nebo nemůže říci! ;-)
 Vanessa Kuzníková 20.04.2009, 20:50:30 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 20.04.2009, 18:37:36

   To teda drtíš, tu píšu jako šílená a škrtám a škrtám...
 ze dne 08.09.2009, 11:39:18  
   Šíma: Já zase nerad škrtám, ale ty možná také! ;-) Ale když musíš, tak musíš!!! :-D
 Vanessa Kuzníková 20.04.2009, 18:37:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 19.04.2009, 11:44:54

   Myslím si že máš více slovní zásoby než já, ale já mám výhodu, víš...
 ze dne 20.04.2009, 19:24:25  
   Šíma: To mě těší! ;-))) Nakonec s Tebou nesoutěžím, spíše Ti drtím prstíky! Měj se hezky... ;-)))
 Vanessa Kuzníková 19.04.2009, 11:44:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 17.04.2009, 22:02:38

   Ty ses zbláznil ne? Já a škrtat?
 ze dne 19.04.2009, 18:04:44  
   Šíma: Vypadá to tak? :-DDD

Ale třeba jsem se mylně vyjádřil, bo jsem psal spíš o sobě... Hezký večer! ;-)))
 náladováčtyřicátnice 19.04.2009, 8:13:04 Odpovědět 
   Hned na začátku chci podotknout, že můj nick vystihuje mou povahu:-) v Boha věřím. Tvé dílko na víru nikoho nepřivede ale bude velmi důležité pro Tvé osobní hledání...PS: Bůh má smysl pro humor. Měj se fajn!
 ze dne 19.04.2009, 10:08:11  
   Šíma: Tak to jsem rád, že má Bůh smysl pro humor! ;-))) Dík za zastavení a komentík!

P. S. A na víru jsem nikoho "přivést" nehodlal... ;-)
 Haxo Angmark 18.04.2009, 11:00:38 Odpovědět 
   K formě žádná, necítím se povolán, asi by to šlo zkrátit, ale nešť.
Ale obsah je YMHO diskutabilní. Chtěl jsi prostě "něco interesantního" napsat, nebo to tak cítíš? Je to velmi povrchní, zkus si najít na netu popis disputací scholastiků na podobná témata, vyřešili kulový, šli ale mnohem důsledněji k meritu věci.
Války a nemoci... vytržené Tebou z kontextu, ty i ony již dobře popsány co evoluční mechanismy, neb zatím se zdá, že důležitější je přenos kódu, než přenašeč, a přenosu kódu je patrně vše podřízeno, bez ohledu na to, jak to prožívá lidská bytost, potažmo jakýkoli "živý" organismus (v plném a definovatelném významu toho slova). Proč a kam se kód přenáší nikdo ani netuší, tu jsme u onoho boha, ať již si za neznámou dosadíš cokoli. Jak závažná je tato otázka pro lidskou bytost vedle kupř. nezaplacených účtů za telefon, protékající střechy, nebo, bůh nedopusť, špatného zdravotního stavu..?
V každém případě mi Tvá práce přijde velmi, opravdu velmi "odfláknutá" a prázdná, pohráváš si s tématem zasluhujícím nejvyšší možné nasazení.
Normálně bych nedodával, zde však musím, neboť si Tvého působení na SASPI vážím, že tentokrát se nesnažím rýpnout ani naštvat.
 ze dne 19.04.2009, 10:13:00  
   Šíma: Ne, ne, necítím se naštvaný... Ono máš pravdu, jen tak si kloužu po povrchu! Ano... Ale spíš jsem chtěl vyvolat otázky, než na ně odpovídat, nebo hledat řešení... Děkuji za Tvůj názor, kritiku a hlavně že ses zastavil! ;-)

P.S. Rozepisovat se o evoluci a stvoření se mi nechtělo, stejně v čem jsou oba "směry" rozdílné a na jakém "principu fungují", protože o tom už bylo napsáno hafo knih, článků a kdo ví čeho... A nakonec, jsem jen šíma, ukecaný šíma! Ještě jednou dík za zastavení a komentík! ;-)
 Vanessa Kuzníková 17.04.2009, 22:02:38 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 17.04.2009, 20:25:13

   Řekni Šímo upřímě už jsi někdy škrtal?
 ze dne 19.04.2009, 10:16:03  
   Šíma: Škrtal! Fakt a myslím to upřímně, jen mi to připadlo úsměvné, jako by to k šímovi "nepatřilo"... A že to vůbec tak nevypadá? Hm... No... Asi ne, ale je to tak! Ono jsem trochu škrtal i v tomto textíku... Hihi...

P.S. Nestačilo by jen ono slůvko? "Škrtal?" Ano!
 Nancy Lottinger 17.04.2009, 21:27:48 Odpovědět 
   Ty píšeš zajímavě, vždy se objeví nějaký nový nápad, což mě osobně překvapuje. Ale už vidím rozdíl mezi tebou a mnou - já zvažuju každou větu, kterou napíšeš, tobě větička(y) navíc nevadí :-) To bylo konstatování. Spousta otázek, ale odpovědi chybí, některé si člověk rád sám domyslí, ale někdy je třeba jako autor odpověď alespoň nastínit... Možná se vážně těším na tu pohádku. Jdu hledat dál, něco trošku ucelenějšího, ale já se k tomu dopracuju ;-)

Přinejmenším jsem ráda, že jsem si opět připomněla tvé psaní.
 ze dne 17.04.2009, 21:57:48  
   Šíma: Snad... Určitě tam bude mít šíma (na skladě) něco kratšího a hutnějšího, uvidíš, možná se k něčemu "dohrabeš"... ;-))) Dík za zastavení a komentík!
 Vanessa Kuzníková 17.04.2009, 20:25:13 Odpovědět 
   Tak jsem to teda přelouskala a řeknu ti, že podobné věci se mi honí hlavou již dlouhá léta. V boha nevěřím, ale to kde a jak jsme se tu vzali a zda si za to co provedeme m§žeme sami nebo ne mě zajímá, ale psát se mi ani mluvit o tom nechce nemám s kým.
Jak ti napsal m2m šetři slova, ale chápu, že někdy je jich člověk plnej a chce se mu to opakovat. Znám to jsem také taková, ale spíš verbálně než písemně.
Mohli by jsme spolu někdy provést tu disputaci, esli teda víš vo co go, ale mám pocit, že by jsme se asi děsně pohádali, protože nevím, kdo z nás by se dostal vůbec ke kloudnému slovu.
 ze dne 17.04.2009, 22:00:23  
   Šíma: Jo, jo, ukecaný šíma! ;-))) Děkuji za zastavení a upřímný komentík. Určitě máš také pravdu v tom, že méně je někdy více, než-li více! Jenže, když se jeden rozjede a tak nerad škrtá? Hm...
 m2m 17.04.2009, 20:12:46 Odpovědět 
   Ahoj Šímoviči,
třeba Tě potěší, že jsem dneska cestou domů ve vlaku (s obvyklou sekerou dohromady dvě a půl hodiny) četl Tvůj megaopus.

Už Tě nepotěší to, co napíšu tadyhle níž:

- správně bylo vytčeno, že o úvahu se tak docela nejedná

- sakra už se nauč krátit a škrtat přebytečná slova. V tomhle megadíle jich máš rovnou milion tři sta tisíc sto osmdesát pět.

Nehodlám tu piplat samotný text, tohle je názor každého z nás. Já se jen mohu pozastavit nad formou, a ta je tuze tuze vyčerpávající. Školáčci v páté třídě mají na podobná témata rozsah jedné A4 a zvládnout napsat totéž. Možná to stojí za zamyšlení, možná je méně více a více je naprd.

Zkus to opravdu pokrátit.

A můj osobní dojem... Přeotazníkováno. Kvituju vykřičníky, to je fajn, ale když v každém odstavci je tucet otázek, na které si z poloviny neodpovíš, je něco trochu zadrhávající.

To jen abys viděl, že ne vždy ode mne dostaneš jedničku. Dneska by to bylo možná i za tu dvojku... Asi špatná nálada... ·.)
 ze dne 17.04.2009, 22:09:44  
   Šíma: Díky, Chemiku! Tvůj komentík mě trochu "pobavil" (mám na mysli styl, jakým je napsaný, tak nějak "odlehčeně"), přestože má na mysli vážné věci týkající se mé tvorby a ohromné ukecanosti, která v mnohých mých textech vládne.

Také mě potěšila Tvá návštěva a musím napsat, že si vždy tu Jedničku nezasloužím (ani náhodou). Takže děkuji i za Tvou kritiku!

Ale teď vážně... Asi jsem to chtěl mít takové "dlouhé" a asi jsem chtěl mít v tomto textíku (e-e megatextu) hodně otázek a málo odpovědí... Hlavně jsem rád, že ses do toho dal a na množství slov a slůvek nehleděl!

Třeba tu nejde o špatnou náladu, ale o to, že ne vždy "šímův text" každému sedne a také, že ani já nejsem dokonalý, ať už se snažím, jak chci... Píšeš, že se mám konečně naučit škrtat? Uvidím, co na to řekne mé druhé já! ;-)

Hezký večer, pane! ;-)
 zrcadlo 17.04.2009, 19:44:05 Odpovědět 
   Já dnes jen za 2)
 ze dne 17.04.2009, 21:56:44  
   Šíma: Dvojka je také dobrá známka, i když mnoho neřekne, co se Ti třeba nelíbilo, ale ne každému sedne "ukecaný šíma"! Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Guardianes 17.04.2009, 19:40:12 Odpovědět 
   Zdravím Tě,
dobře jsi to rozehrál. Prostoru pro čtenáře a jejich názory je hodně, jistě i proto, že nikdo neví, kde leží pravda.
Můj názor je, že jediné, co člověk dostal do vínku, byla možnost se rozhodnout...ostatní z toho jen vyplynulo.
 ze dne 17.04.2009, 21:55:44  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentík! ;-)
 Apolenka 17.04.2009, 19:11:48 Odpovědět 
   Jsem sice křtěná Katolička, ale cítěním jsem nevěřící. Přesto však se "modlím" (dá-li se to tak vůbec říci), když někdo z mých blízkých onemocní, nebo je v těžkých nesnázích. Kdybych dokázala věřit v Boha, asi by se mi žilo snáze, ale jak se to dělá?
Tvojí úvahu hodnotím velice kladně ... přes značný rozsah mi nedělalo problémy ji pozorně přečíst. Musím říct, že na nedonošené dítě jsi nadmíru bystrý a povedený ... maminka z tebe má určitě radost. Závěrečný výrok "... pro slepičí kvoč" mě rozesmál.
 ze dne 17.04.2009, 19:23:38  
   Šíma: Jsem rád, že se "líbilo"... Jo, šíma je ukecaný až hrůza! Ano, patrně ne na všechna naše "Proč?" dostaneme odpovědi. ;-)
 Pavel D. F. 17.04.2009, 18:08:04 Odpovědět 
   Pěkné zamyšlení. Možná z dětské víry vyrostlé dospělé myšlenky. Snad je v textu víc otázek než odpovědí, ale lepší mi připadá Tvoje čestná nejistota než pokrytecké blábolení vzniklé z fanatismu.
Pro úvahu by bylo z literární stránky možná dobré psát podle osnovy. Rozčlenit si témata, text po napsání zkrátit. Ale osobně mi připadá, že důležitější je v tomto případě upřimné vyznání než forma.
 ze dne 17.04.2009, 19:26:12  
   Šíma: Díky, Pavle! ;-)

Ono, osobně se nějaké té "osnovy" nikdy nedržím, lépe řečeno: Nejsem schopen se pro svou ukecanost něčeho držet, protože furt odcházím od tématu! ;-))) Do čistokrevné úvahy má toto dílko trochu daleko, ale třeba opravdu "zvítězil obsah nad formou"! :-DDD

Ještě jednou díky a jsem rád, že ses zastavil a přeji hezký večer! ;-)
 honzoch 17.04.2009, 17:10:44 Odpovědět 
   Zdravím,
co se týče myšlenkového poselství a Tvého názoru tak s ním bezvýhradně souhlasím. Forma byla literárně vyčerpávající, ne nekvalitou (číst jednolitý blok textu z obrazovky totiž chce kus umu-přiznám se, že jsem občas přeskakoval) smekám, jak jsi nenechal prostor pro nevyřešené otázky a na první pohled nic nevynechal :)
Dobré to bylo, ale pokud je tvoje filosofování kořením nějakého tvého dílka na pokračování, je to čtivější
 ze dne 17.04.2009, 19:30:06  
   Šíma: Pardon, Honzo - Jane, ale mí skřítkové jsou stále se mnou!

Honza, Honza, Honza! šímo!!! Snad si to budeš pamatovat!

Jejda! :-(
 ze dne 17.04.2009, 19:28:49  
   Šíma: Díky, Hozno za komentík a zastavení! No, asi mám problém něco vyslovit "jednoduchou větou", nebo "jednoduchým sdělením", protože... Protože to musím prostě "okecat"! Ale na druhou stranu, přestože je toto dílko opravdu delší a je slepené ze dvou rozdílných úvah, nezdá se mi zase tak dlouhé! Hihi... Pro šímu možná ne, ale pro ostatní ano! Ještě jednou díky! ;-)
 OH 17.04.2009, 15:23:11 Odpovědět 
   ty vo... Šímo, mohl bys simtě napsat něco kratšího než rovník? spešl pro mý fotofobní bolavý ajky, bo tohle se prostě nedá přelouskat, tři odstavce píšeš o čem teprve jako za chvíli začneš psát, to vodpadnu a že bych si od tě rád něco přečetl...
Z letmejch třetích řádků je to zajímavý a pěkně napsaný,
howgh
 ze dne 17.04.2009, 15:28:13  
   Šíma: :-DDD O.K. OH-sane. Bin-šíma se pokusí udělat něco pro svého net-přítele! Dík za zastavení a komentík! ;-)))
 Weichtier 17.04.2009, 15:01:44 Odpovědět 
   Ahoj, šemíku,
je to ukecané, je to upřímné, je to velmi dlouhé:-))
Nevím, jde-li přímo o úvahu, spíš o jakési zamyšlení a vyslovení vlastního postoje. Méně slov by jistě neškodilo, ale ty už jiný nebudeš:-)
Nechám zcela na čtenářích, aby se vyjádřili k tvým myšlenkám.
Mám jen dvě poznámky:
Nemůže být smyslem života prostě onen život?
Málokdy lidi napadne, že třeba za vším JE něco jako Bůh, ale zároveň nemusí existovat nic jako posmrtný život.

W.
 ze dne 17.04.2009, 15:11:26  
   Šíma: Ano, Kocoure, smyslem života , může být život samotný! ;-))) Jasan, jsem ukecaný a možná je to i nemoc a možná jiný nebudu, ale snažím se omezovat ve své "ukecanosti"! Hihi... :-DDD

Dík za zastavení a komentík... A hlavně za tu publikaci, pane! ;-)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Vůně
Marbal Škutin
Pro Jasmina
DaBone
Bolesti
M. Daněk
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr