» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2141272

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29002 příspěvků, 4550 autorů a 303502 komentářů :: on-line: 5 ::

:: (někdy slova nestačí) ::

Ziriant)	publikováno: 22.04.2009, 6:09

Všem Básníkům, na něž zanevřela naděje


	Šněrovačka úsvitu, tady se rodíš, básníku, kde poezie probolívá na práh bytí, cestu svou nenašel jsi v životě, nýbrž v zániku, jenž zornice ti snivou apatií sytí. Říkáš, že Múza nelíbá na ústa, a obtáčíš jí ruku kolem kyčlí, tvůj žal jí žebra korzetem obrůstá, rozervaný, však přesto stále sličný. Půvab je jen utrpení skryté do kudrlin tahů pera, verše psané za jitření. Kouzlit naučil ses od Prospera. A papír poznamenáš stíny kloubů svých prstů, šedo zprzněné do slov ti vlévá ranní splíny, omamné duše spřízněné. Šacen v nemocničním rouše, ztracen, přehlížíš nebeskou báň, a to uhranutí duše zaživa pitvá mrtvolnou tkáň. Někde je Slunce zbytečné, ačkoli svítá, a z dešťů už duha nevyklíčí a všechny mýty zohavuje realita. Básnický úděl tě vždy zničí. Každý večer nad postelí, zakletý chrám, děsy se začínají rojit, jen abys mohl zhebnout, opuštěný, sám, jen abys mohl pojít. Pod velikonočními pruty, pod splihlými šlahouny vrb, potloukáš se, oděn v rmuty. Proč poslechls´, když řekli: „TRP“?


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 57		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Anelline	27.04.2009, 16:23:32

Tvrdě a přece výstižně popisuje básnickou duši... Zvlášť některé "momentky" jsou vážně hodně emotivní, silné... Např. každý večer nad postelí... Úžasný.


ze dne 27.04.2009, 16:41:14
Ziriant): Děkuji, není větší inspirace pro tvorbu než samotná tvorba...

salvator	23.04.2009, 23:54:17

Poznávám hodně, z pocitu těchto slov, zvláště proto, že nejsou jenom slovy. Poznávám sebe. A vidím i tebe, tvou ruku, jenž vtiskne papíru svou podobu za ranního kuropění. Hloubka tvých slov pramení z hloubky života. Je to tak, jak říkáš a není cesty zpět. Ale, tím lépe. Naviděnou, Sylvie.


ze dne 24.04.2009, 6:08:59
Ziriant): Také děkuji za zastavení, Tvůj komentář mě vždycky potěší! Asi vážně v jistém smyslu trpíme rádi...

Hanulka222	22.04.2009, 18:50:51

Vyvolává zamyšlení nad otázkou, kdo je to vlastně básník. Obecně. Od toho se potom odvíjí pocity štěstí a neštěstí, s každým novým slovem a zmačkaným papírem. A toto všechno se potom vztahuje k reálnému životu, které jsou stejné a zároveň neskutečně rozdílné. Pěkná myšlenka, podána trošku zabaleněji, ale uchopitelně. Jen ve třetí sloce od konce bych vypustila jedna a, ale to je jen drobná věc.


ze dne 23.04.2009, 6:00:22
Ziriant): Díky za komentář, Tvé malé zamyšlení mě moc těší:) Ohledně toho "a" jsem přiznám taky váhala.

AmonAmarth	22.04.2009, 14:34:22

Je tam sice hodně "kudrlin pera", ale i tak je text kompaktní, relativně dobře plyne a min. za "Každý večer nad postelí, zakletý chrám, děsy se začínají rojit, jen abys mohl zhebnout, opuštěný, sám, jen abys mohl pojít." si 1 zaslouží.


ze dne 22.04.2009, 14:37:02
Ziriant): Tak to děkuju! Ano, tuhle sloku mám taky ráda:)

Cinka	22.04.2009, 11:44:16

Přijde mi... že ve své podstatě... i když si to ti dotyční třeba ani nechtějí přiznat... přijde mi prostě, že jsou lidé, kteří jsou nešťastní a hledají štěstí, přitom pravda je taková, že snad šťastní tou představou, kterou o štěstí mají, být nechtějí, protože jsou šťastní, když jsou nešťastní. (eee...tohle není moc pochopitelné, že?:)) Básnici, pro které je utrpení v jakékoliv podobě múzou, to tak asi mají... Text je vážně možná až moc dlouhý, čtenáře to přivede k něčemu a pak ho to z něj zase rychle vyvede a hodí do jiného. Některé myšlenky a obraty ale (ty první dva verše o Múze, to se zbytečným svítáním, se stíny a klouby) jsou vážně úderné, trefné, krásné.


ze dne 22.04.2009, 14:33:06
Ziriant): Moc děkuju za komentář. Ohledně Tvého prvního odstavce - je to pochopitelné, možná více než myslíš, protože touhle představou o umění a o životě trpím též. Vím, co jsi chtěla říci. Jinak jsem ráda, že Tě i přes délku některé momenty zaujaly:)

amazonit	22.04.2009, 6:09:34

Ano, básník je snílek, co trpí, básník většinou píše, jen když trpí, když cítí bolest. Mnohdy je pro básníka zhoubou, cítí-li se šťastný, přestane psát, a to mu může chybět, a tak se klidně vrátí k utrpení, jak aby byl blíž své milované tvorbě... Báseň mi přijde trochu dlouhá, což mnohdy nemusí být na škodu, ale tady bych přece jenom zkracovala. Je tu mnoho pěkných přirovnání, slovních spojení, obratů..., ale přelívají se jeden v druhý, aniž by každý mohl sám za sebe vyniknout. To je škoda, ale možná je to jen můj názor... Ač držíš sylabický rytmus, stejně to mnohdy působí trochu arytmicky... Někdy se nevyvede rým - sličný/ kyčlí... Přemýšlela jsem nad známkou a přiznám, že jsem se nemohla rozhodnout (přikloním se k lepší) , někdy bych je raději zrušila:-)


ze dne 22.04.2009, 6:29:17
Ziriant): Děkuju za publikaci, spokojila bych se i s horší známkou, vlastně jsem tak kladné hodnocení v tomto případě ani nečekala. Moc dobře vím, že jsou s rytmem problémy, ale tohle jsem zrovna v této podobě ze sebe potřebovala dostat. A s tím utrpením je to bohužel přesně tak, jak jsi napsala. Asi se musíme naučit své utrpení milovat:)