» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2141276

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29003 příspěvků, 4550 autorů a 303503 komentářů :: on-line: 5 ::

:: Plamen ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky

Uskar-Arah	publikováno: 27.04.2009, 8:21

Nemá to být melancholické ani smutné, a jako většina mých textů to neznamená vůbec nic, i kdybyste v tom náhodou chtěli něco hledat. Je to jen krátký útržek mé mysli, který se vpálil do papíru, a jak byl, tak vám ho tady předkládám.


	- Pochmurného dne 17. dubna při hodině literatury. Za okny pršelo. Déšť se lil ze šedavých mračen, jimiž probleskovala modrá obloha, svištěl povětřím a bušil do okenních rámů, z nichž přepadával zase až dolů na ulici. Okna byla trochu zamžená, jako kdyby je někdo zadýchal. Okenice pootevřené, vnitřní narážející pozlacenými klikami do vnějších. Najednou déšť ustal, zmizel, jako by nikdy nebyl, a jen poslední kapky překapávaly z okrajů střechy a řítily se kolem oken dolů na chodník. Ulice se ve chvíli naplnila lidmi, ze všech portálů a dveří se vyhrnuli chodci a pokračovali v nervózním korzování, které déšť přerušil. Dusali městem. Bořili zdi. Vyprávěli si o vesmíru a číslech a hráli na schovávanou mezi kmeny činžáků. Novinové listí jim šustilo pod nohama, když dobíhali k pikole s ošumělým nápisem KREMATORIUM. Udýchaně se zastavili u vchodu, opřeli se rukama o kolena a plivali na vlastní hrob. Potom vešli dovnitř a všechno, co kdy znamenali, vzplálo jako jediná sirka, jenže taková, která nerozžehne oheň – taková sirka, kterou děti škrtnou jen aby si čichli zápachu síry nebo se s úžasem v očích a otevřenými ústy plnými mléčných zubů dívali na plamen, tančící na jejím vrcholku. Taková sirka, když dohořela, byla mrtvá, nepotřebná, nemilovaná… „Ale sirka je sirka,“ řekl tiše a prstem přejel po zamženém skle. „A člověk je člověk.“ Potom si sám přitakal: „Zbytečnost je údělem sirky. Sirka je na hraní. Sirka je vykouzlením plamene, který vyráží dech. A sirka občas zažehne nový oheň. Někdy, ale stále méně. Člověk ho nezažehne nikdy. Údělem člověka není zbytečnost, ale život. Kdo ho nežije, skončí jako sirka. Jako zčernalý oharek ničeho, vtesaný do mraků, jako škrtátko, které poztrácelo všechny sirky.“ Potom zmlkl a skrz čáru, kterou na okně udělal, uviděl v protějším okně děvčátko. V ruce mělo jedinou sirku, a když se od toho pohledu odvrátil, stále ještě si ji drželo před očima, jako by říkalo: Škrtnout? Neškrtnout?


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 21		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	27.04.2009, 16:24:41

Není to špatné, ale něco tomu chybí... Ono, když se nad tím jeden zamyslí... Kdysi lidé o sebe třeli křemeny, nebo ve žlabku jednoho dřeva třeli za pomoci lučíku jiným dřívkem, aby vzniklým teplem zapálily troud, dnes stačí mít po ruce zapalovač. Jenže to malé suché dřívko s hlavičkou na konci je možná něčím víc, než si myslíme, třeba i v přeneseném slova smyslu. Protože náš život je také jakýmsi pomyslným plamínkem, jeden hoří málo a dlouho a jiný vyhoří v několika pomyslných vteřinách... A ještě mě napadlo, proč si děti tak rády hrají se sirkami? Nefascinuje oheň lidi od nepaměti? Jako bychom se od okamžiku, kdy jsem ovládli oheň a dovedli jej využívat (a použítvat) nějak oddělili od zvířat, protože zvířata před ohněm jen utíkají, ale nezajímají se o něj, jak jej použít, přestože je dobrým sluhou a špatným pánem... Ale jak se zdá, zase jsem někam odběhl, přestože jsem v tomto textíku nic nehledal... ;-)))

endless	27.04.2009, 8:20:29

Úvahy o smyslu bytí jsou vždy ošemetné, neb víc než kde jinde právě zde má řada autorů ve snaze o sdělení svého postoje na několika řádcích jednak sklon zahltit svůj text symboly a určitým mentorováním… a často balancují na velmi tenké hranici klišé. Tvůj text sice staví na symbolech, které mají obecnou platnost, ovšem místy se vytrácí logika a věty vyznívají poněkud omšele („Zbytečnost je údělem sirky… Údělem člověka není zbytečnost, ale život….). Jako celek snad bude pro čtenáře srozumitelná. Ohradila bych se jednak proti: plivali na vlastní hrob – celkově to tam nesedí. … čichli, dívali – čichly, dívaly (děti!!!!) Mám také pocit, že pokud uvedeš text tím, cos napsal do perexu a dílčího nadpisu, spíš ho "shazuješ" - což je škoda.