|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29003 příspěvků, 4550 autorů a 303503 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Jak jsem dostala jezírko ::
|
| |
|
|
"Apolenko, chtěla bys mít na zahradě jezírko?" šeptl mi můj muž Bivoj sobotního večera do ucha a furiantsky dodal: "Znám člověka, který mi s tím pomůže."
Oči mi zvlhly dojetím ...
... uviděla jsem sebe samu, jak kráčím po sluncem prozářené pěšince vinoucí se kol rozkladitého jalovce a voňavých trojpuků. Míjím své zeleninové záhonky a mířím k tajemnému zákoutí zahrady, kde se ve stínu škumpy třpytí křišťálově čistá, puškvorcem vroubená hladina. Hýčkána rajským klidem usedám na lavičku a hledíc přes záplavu kvetoucích pobřežních rostlin, pozoruji zlaté rybky špulící na mě růžové tlamičky zpoza lotosových květů ...
... přitiskla jsem se k Bivojovi a vděčně hlesla: "Chtěla."
V neděli ráno mě probudil děsivý hřmot. Jen jsem vyhlédla z okna, podlomila se pode mnou kolena. V naší okrasné zahradě rejdil bagr a zuřivě plenil veškerou zeleň, která se mu přimotala do cesty. Vztekle zakousl kvetoucí kdoulovec, nato se pustil do mohutného šeříku a hravě sežvýkal početnou skupinku dřevitých třezalek. Když to vše vyplival stranou, vrhl se ještě na párek plnokvětých azalek a nakonec si narval do chřtánu i největší chloubu naší zahrady - letitý tamaryšek.
Zmasakrovaná flóra se povalovala všude, kam jsem pohlédla, a v zemi už zel kráter větší než zastavěná plocha našeho domu. Rozprostíral se od hraničního plotu až k rohu domu a rozděloval náš pozemek na dva samostatné celky. A tomu běsnění velel můj drahý Bivoj, který nadšeně pokyvoval hlavou a vábivými pohyby rukou lákal ten hřmotný stroj k další ničivé akci.
Vyběhla jsem z domu a zaječela "DÓÓÓST, VANDALOVÉÉÉ!!!" s takovou razancí, že Bivoj poskočil a v bagru chcípnul motor. Z okénka se vynořila veselá mužská hlava a bodře se mě zeptala:
"Tak co, paninko, spokojená?"
Zalomila jsem rukama a zmrazila tu tvář nejošklivějším pohledem, jakého jsem schopna. Bagrista se ušklíbl, pak se obrátil na Bivoje a ucedil:
"No potěš vás pánbůh, šéfe, tady jsem skončil; dáte mi pět tisíc korun!"
Bivojovo sebevědomí bylo rázem tvrdě pošlapáno. Vyprovodil bagr ze vrat, upřel na mě vyčítavé oči a nechápavě zavrtěl hlavou.
"Děvenko, já se v tobě nevyznám."
Po chvilce usilovného přemýšlení ještě dodal svým dramatickým basem (v dětství navštěvoval dramatický kroužek):
"Chtěl jsem ti udělat radost ... máš to u mě prohrané, víckrát už po mně nic nechtěj!"
Spadla mi brada - šlo do tuhého. Zkusila jsem osvědčená prosebná kukadla a žadonila:
"Ale lásko, budu potřebovat ještě pořádnou lávku nebo raději pontonový most. Jak jinak se teď dostanu ke svým zeleninovým záhonkům a k sušáku na prádlo?"
Bivoj pohodil hlavou a počastoval mě vyčerpávající, leč zcela neuspokojivou odpovědí:
"Chtěla jsi jezírko? Máš jezírko! Další blbosti po mně nežádej, opustily mě síly!"
***
Časem získala moje zahrádka zcela osobitý ráz ... pevniny je zde poskrovnu. Celou šíři našeho pozemku obsadil rybník pokrytý žabincem, v jehož kalných vodách se prohání hejno nenasytných, zlovolně vyhlížejících ryb.
Pěší přístup na druhý břeh je odříznut, ale už jsem se zdokonalila v ručkování po plotě. Příležitostně prolézám záchodovým okénkem v zadním traktu domu. V poslední době trénuji vrh koulí Petangue, abych až přijde čas sklizně, dokázala přeházet kedlubny odrůdy Gigant přes vodní plochu.
Není radno upustit něco do vody ... co se s mlasknutím propadne ke dnu, je nenávratně ztraceno. Naše tři ratolesti smí proto kamarádit pouze s dětmi, které se prokáží dokladem o úspěšném absolvování plaveckého kurzu (ve výjimečných případech lze nahradit písemným prohlášením obou rodičů o zproštění naší odpovědnosti).
Děti už netouží unikat mi na náves. Všechen volný čas teď dobrovolně tráví u svého rodného domu, kde s hlučnou bandou kamarádů neúnavně pobíhají po břehu rybníka a dlouhými klacky pošťuchují naše právem naštvané ryby. Navzdory tomuto řádění ryby rostou, rostou, rostou ... Chvíli co chvíli se odsud ozývají výkřiky jako "týýý vado, to je obluda" nebo "ty jóóó, ta má držku".
Bivoj v poslední době zvážněl a už dvakrát jsem ho přistihla, jak si tajně čte v příručce "Nejčastější chyby při zřizování zahradních vodních nádrží".
Když jsme se včerejšího večera usadili do zdupané trávy na břehu našeho vodního díla a z bezpečné vzdálenosti pozorovali neklidně se vlnící vodní hladinu, Bivoj mě schoval ve své náruči a ustaraně mi zašeptal do ucha:
"Apolenko, co nejdříve ti budu muset zvětšit jezírko."
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 37 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 82 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 208 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|