|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303504 komentářů :: on-line: 4 ::
|
 |
|
:: O klukovi zamilovaném do useknuté ruky ::
 DaNdÝ |
publikováno: 29.04.2009, 12:01
|
| Pohádka o vločkách, nekrofilii a motýlcích. |
| |
|
|
Kluk se svým kamarádem pracovali už dlouhá léta jako soukromí hledači mrtvol. A nejen to, také je dělali hezkými, aby ta těla vypadala dobře, když leží v místnosti plné svíček, než je hodí do pece a spálí. Tomu klukovi hledání šlo až do jedné zšeřené noci, kdy přišel do márnice, kde ležel jeho příští případ.
Kluk sestoupil po schůdcích do oblaku mrazivých střípků. V márnici se po mramorových sloupech plazili alabastroví hadi a foukali do místnosti ledovou mlhu. Ale byli dneska celí zkoprnělí a nemohli odtrhnout své oči tvaru vloček od skleněného stolku uprostřed místnosti. Na stolku ležela dívčí ruka, uříznutá těsně u lokte. Kluk se po krůčcích šinul k ní, choulil se zoufale do pleteného pláště
„To nám z tebe moc nenechali,“ tiše zašeptal a konečně se něžně dotkl vychladlé ruky. „Poraďte, hádci moji chlupatí, kde mám začít hledat?“ Ale hadi jen valili své oči tvaru vloček. „Copak je to?“ zarazil se kluk. Jemně otočil kroužkem, který nosívala dívka na svém bělostném tenkém prstíku, nyní ztuhlém v poloze, jakoby nehtem scvrkávala chmýříčka z pampelišek. Ke druhé straně kroužku byl připevněný motýlek, drobná ozdůbka pletená z titěrných modrých perliček.
Jak se jej dotkl, motýlova křídla se jemně pohnula, snad jen jak pavučiny chvějící se zimou na ostění okna. Kluk beze slova otevřel ústa a ustoupil o krok. Dostával závrať z chladu kolem a tepla v něm. Klopýtal ke dveřím. Ale motýlek jej pronásledoval, zamával křídly, ty se rozvinuly jako závoj medúzy, ale úplně celý z perliček. Vynesly dívčí ruku vzhůru. Nemohl jim uniknout… už ani nechtěl.
Dívčí dlaň se blížila ke klukově tváři, a jak opar z jeho úst ovanul ty zkřehlé prstíky - roztály. A když se dotkly konečně jeho rtů, už byly zase teplé a hebké jako dotyk mámy po ránu.
Kluk klečel vedle skleněného stolku, nehty si zarýval do chladem zrůžovělých tváří. Jak mu slzy padaly z očí, mrzly.
Pár večerů nato šel za svým kamarádem do Květinového baru. Roztomilá holčina s krysíma ušima a ocáskem jim přinesla dvě číše. Kamarád ji do sebe převrátil a zasněně koukal na ledňáčky, kteří poletovali u stropu. Pak vyfoukl oblak růžových okvětí.
„Už tam nemůžu jít,“ povídal mu kluk. „Nemůžu se koukat na tu bezbrannou ruku a hledat její zbytek.“
„Není to ruka ale maso,“ vysmál se mu kamarád. „A ty se ho musíš zeptat, kam zašantročilo svůj zbytek. A až ho budeš mít, sešiješ je zase k sobě a vycucáš hnilobu a kůži natřeš pudrem. A budeš mít to maso jen pro sebe. Seš jak africkej chlapeček, kterej celým černým srdíčkem touží po zmrzlině. Nikdy ji nebude mít, se štěstím mu jednou někdo dá ocucat kostku ledu z koly. Jako tvůj kámoš ti kdyžtak pak zařídím, aby se hadi odplazili nažrat se trochy sněhu s cukrem. Aby sis mohl přijít na svý.“
„Seš blbec!“ zařval na něj kluk a kamarádův smích ho rychle vyprovodil z baru. A pak se toulal městem, nektar mu aspoň trochu zauzloval závity v mozku.
Na ulici potkal kuřího muže. Ten měl lidskou tvář ale tlusté kuřecí břicho a žluté peří zabodané do paží. Smeknul před klukem buřinku z kropenatého vajíčka a udělal pukrle. Pak s kdákáním odskotačil.
„Asi se kuře někde zapomnělo a po setmění spěchalo do kurníku,“ řekl si kluk a potácel se dál. A nohy opojené melancholii a večerní mlhou jej zanesly do márnice. Ale tentokrát nenechal motýlka poletovat. Svlékl jej z křehkého prstu a nasadil ho na svůj. A motýlí svědek mu ukázal všechno.
Motýlíma očima tak viděl černé rukavice, které dívku obklíčily. Jedna svírala zápěstí, druhá tlačila na vyděšené hrdlo. Motýlek nešťastně shlížel do dívčiny tváře, která se vlnila pod hladinou tůně. A stříbrná čepel, jako tesák vlkodlaka. Motýlek tak moc chtěl pomoct, ale mohl se jen dívat.
Čepel se zakousla do natažené dívčiny paže. Na motýlkova křídla zabubnovala rudá rosa. Chtěl kapky krve pít, jako do dlaně je shromáždit na svých křídlech a pak dívce vrátit. Ale ona už tam nebyla, vlny ji odnesly a polkly rybí ústa hlubiny.
A motýlka rukavice odnášely pryč, aby byl nebohým poslem pro dívčina otce, poslem pomsty za štěstí a bohatství, které se jemu dostávalo, zatímco rukavice musely hnít v potu, potrhané a seprané.
Hruď propálenou od vdechování ledové mlhy a hlavu prolezlou deliriem a horečkou, vydal se kluk k tůni, kterou viděl v motýlí vizi. A tam dívku našel na lůžku ze zváleného rákosí. Byla už spíš vílou z Království Bělic a Zčeřeného bahna, než z Lidské říše. Vložil svou vílu do plastového pytle a konečně sevřel v náručí.
A nyní na stolu pitevny mu začal ten nejtěžší úkol. Bříšky prstů uhladil svěšenou kůži. Jehla se nořila do změklého masa. A konečně dívka vypadala tak, jak ji viděl očima motýlka. Vlastně byla ještě nádhernější než za života, protože tak ji viděl motýlek, a pro něj byla tím nejskvostnějším leknínem, omamným vlčím mákem.
Mladík se naklonil k dívčím rtům. Snad jako by ji, naivka jeden hloupý, mohl vážně svým polibkem vrátit život. Ale on ji mohl jen vrátit motýlka a krásu. Nic víc. A pak ji vrátit jejímu smutkem šílenému otci. A už ji nikdy neuvidět.
Kluk padl vedle pitevního stolu na kolena. Rty pohladil tu jemnou paži, tak chladnou a hebkou. Švy po přišití paže ke zbytku těla už vypadaly spíš jen jak jemný náramek nad dívčiným loktem.
Klukovy prsty se dotkly křidélek motýlka. Narovnal se a odstoupil od stolu. Rozevřel dlaň a motýlek mu seděl v ní. Vážně zakmital křídly, nebo se to klukovi jen znovu zdálo?
Ne, to nebyla pravda. Nemusel dívku opustit, mohl její krásu nosit navždy sebou, navlečenou na svém prstě. Navždy žít s ní, s motýlkem. A tělo zahalil modravý rubáš ledové mlhy a mladík odcházel pryč a ledový motýlek jej něžně chladil na prstě.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 16 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 59 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
