obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2914591 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38066 příspěvků, 5579 autorů a 381827 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Autobiografické zápisky z dvacátého dubna ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Autobiografické zápisy
 autor V45 publikováno: 30.04.2009, 6:48  
Váhala jsem zda to zveřejnit a váhala jsem hodně. Jsem si skoro stoprocentně jistá, že dílo skončí ve VDT. Zkrátka mám jen nutkání zveřejnit toto potrhlé dílko a čekat na reakce, je na tom něco špatného?
 

Pořád dokola si říkám, jestli práce pro školní časopis je to nejlepší, do čeho jsem se pustila. Inu, co vám budu povídat, napsat takový kvalitní článek není zrovna hračka. A ne vždy je na to čas, či nálada. I když mám ihned po ruce chytrou knížku plnou rad, nikdy nejsem sama se sebou spokojená. Vlastně se nejedená jen o školní časopis, jedná se o všechno, o celý můj život. Začnu nejprve od školy. Známky se mi poslední půlrok ustálily a celkově jsem se zlepšila, ale co na tom, když vás profesorka, kterou máte opravdu rádi, a která učí váš nejoblíbenější předmět, ignoruje? Když se jí strašně snažíte dát najevo to, že máte o matematiku skutečný zájem, a že ji v budoucnu prostě chcete učit, ale ona vám vaši snahu neoplácí. I když, co to říkám, neoplácí, občas se dívá mým směrem, snaží se se zaujetím vypátrat skrytý význam toho zvídavého pohledu v mých očích, ale jinak jí je úplně jedno, že to ztrapňování a hulákání v její přítomnosti má mít za následek vynucení si alespoň malé trošky pozornosti. Ale víte, co mi na tom opravdu vadí? Každý kantor má svého oblíbeného žáka, či více oblíbených žáků... a nebo raději jinak. Každý žák je u nějakého kantora považován za oblíbeného. Tím, že je chytrý a prozíravý, nebo proto, že se zkrátka o daný předmět zajímá víc než ostatní. Problém je v tom, že já se také snažím, ale moje snaha není doceněna. Nejsem zaškatulkována jako moji spolužáci, neexistuje jediný učitel, který by si mě zařadil do kategorie "oblíbení". Ano, je pravda, že možná některým křivdím, existuje jedna profesorka, která mi nadržuje, ale tomu bych spíše přiřkla mé rodinné vztahy, které ji berou víc, než je zdrávo. Já chci jen zkrátka být "vyvolená" díky tomu, že mi něco opravdu jde a že se snažím, protože snaha se cení, nebo ne? Já myslím, že ano. Je taky možné, že to trošku přeháním. Možná tím svou oblíbenou profesorku jednoduše odrazuji. Ano, tam bude asi zakopaný pes. Budu muset trošku méně dávat najevo své nadšení, třeba to pomůže. Začnu prozatím tím, že tento článek nezveřejním ve školním časopise. Budu muset vybrat jiné vyprávění, povídku, či báseň ze své sbírky. Autobiografická díla jsou až moc osobní a rozhodně nejsou určena těm, kteří mě znají tak říkajíc na živo. Ale, všimli jste si? Už jsme zase u školního časopisu. Víte, chtěla jsem mezi redaktory zapadnout. Nikdy jsem totiž nezapadla do žádné party, do které jsem se dostala, ať už náhodou a nebo účelově. Na základní škole se mi posmívali, vlastně ani nevím za co. Po příchodu na gymnázium se to nezlepšilo, jelikož tři dotyční hoši přešli se mnou a šířili informace nelahodící mým uším, nýbrž hodící se mým ostatním spolužákům. V poslední době se vše zlepšilo. Raději si mě nevšímají a já jsem za to nerada, protože si připadám jako vyvrhel, který nikam nepatří. Tedy, samozřejmě, že mám partu kamarádek a občas prohodím řeč i s někým jiným, ale někdy si prostě přeju být hvězdou třídy, no řekněte, kdo by si to nepřál, že? Je pravda, že v sedmnácti bych se měla chovat rozumněji, ne jako pubertální výrostek, ale ono to snad jednou přejde. Doufám. Opravdu mě totiž udivuje, jak většina mých spolužaček tak rychle vyspěla a dospěla. Pro některé patří alkohol mezi denní dávky pitného režimu. Jiným by zase dělalo velký problém vydržet pár hodin bez cigarety. Další se něžně líbají se svými protějšky na chodbách, i když na to pozor, co by na to asi tak řekl školní řád, kdyby uměl mluvit. Pak existuje taková kategorie těch, které se chtějí strašně podobat svým úžasným kouřícím a pijícím kamarádkám, a proto za nimi neustále dolízají a snaží se je napodobit. Musím se vám přiznat, někdy je to opravdu k smíchu. Další holky - či ženy, nevím, co se hodí víc - jsou zase na starší pány. Dále je tu i jedna milá, hodná, která má naplánovanou budoucnost na několik let dopředu, skoro bychom tomu mohli říkat pětiletky. Ale všimli jste si, co mají všechny dotyčné společné? Ať dělají jakoukoli zmíněnou věc, stávají se z nich lidé dospělejší, než doopravdy jsou. Občas jim závidím, ale rozhodně jsem alespoň z části ráda za to, co mám. I když, co z části, zkrátka jsem ráda za to, že jsem ještě pubertální výrostek. Někdy mě tedy mrzí, že se před nimi sama přetvařuju, abych se dostala do jejich party. To potom plácám různé nesmysly a ztrapnění je na spadnutí. Nedokážu se ovládnout, přirovnala bych to k pudu sebezáchovy, který mi říká: "Nebuď srab a jdi do toho po hlavě!"
Po hlavě? Vždyť to bude bolet! A já pády opravdu nesnáším. Nemyslím jenom ty tělesné. Třeba takové podívání do zrcadla, to mi někdy připadá, jako velký pád. Mé odrážející se já je opravdu děsné. V poslední době jsem se v sebekritice zlepšila, dokážu najít už pár aspektů, které se mi na té holce v zrcadle líbí. Například vlasy, ty jsem si vždycky pochvalovala. Ale jinak? Děs a bída. Kulaté tělo, které ani černé tričko neztenčí. O bocích ani nemluvím. Nenalíčený obličej, občas rozmazané oční stíny. Brýle s tlustou obroučkou zakoupené jen proto, aby zvětšily malé oči zapadlé v tlusťounkém obličeji. No neutíkali byste před takovou holkou? Ale víte co je největší paradox? Sama vždycky ostatním říkám, aby byli spokojení s tím, jací jsou. Občas si to i dokážu připustit. Někdy nevypadám špatně, to jo. Zjistila jsem, že se takto kriticky hodnotím jen proto, že nemám kluka. To víte, že se mi jich pár líbí, ale zamilovanost? Kdepak! Mám pocit, že se nikdy neobjeví ten, který by mě měl rád opravdu takovou, jaká jsem. S nedokonalým obličejem, ale dobrým srdcem. Teď mě tak napadlo, mám já dobré srdce? Nemůžu to o sobě jen tak říct, to prostě nejde, to musí posoudit ostatní. Třeba ti ze školního časopisu. Ti, kteří, ač jsou rádi za to, že jim přibyla redaktorka, mě jinak v lásce nemají. Vidím jim to na očích. Takže pokus o zapadnutí zmařen. Možná je to zase mou hrozitánskou snahou. Nejsem moc komunikativní typ, snahu dávám najevo spíše písemně. Takže po vydání prvního čísla časopisu jsem se až příliš písemně snažila a sepsala jsem článek, ve kterém jsem upozornila na většinu chyb, které jsme dělali. Nevím, co jsem od toho článku čekala. Všichni jej ignorují a já jsem se do jejich mysli vedrala ještě hloub, jako někdo, kdo se vytahuje. Zatraceně. Zase mě berou, jako někoho jiného, než jaká doopravdy jsem. Ale aspoň jsem zjistila příčinu a to je dobře, ne? Měla bych se chovat jako normální člověk. Přehnaná snaha je v mém případě snahou zbytečnou. Vše by mělo mít hladký průběh. Tím, že myslím na některé věci až přespříliš a snažím se jim napomoct a popohnat je více dopředu, je spíše zbrzďuji. A proto vivat mé fantazii, která mi vždycky pomůže z jakékoli šlamastyky. Sama sobě se divím, že jsem se pustila do psaní tohoto článku. Odhalit čtenářům takový kus své osobnosti chce docela velký kus odvahy. Není to deník. Není to vyznání. A není to ani sebekritika. Je to jen a čistě autobiografický zápisek z dvacátého dubna.


 celkové hodnocení autora: 95.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 CATHERINE 05.01.2010, 18:22:42 Odpovědět 
   No perfekt! Jak říkám, jsi šikulka. Pěkně píšeš.

Já už to mám od té školy přeci jen dál, ale vyvolalo mi to plno podobných vzpomínek a i na učitele, co mě měli v lásce a naopak - ale o tom by se dalo psát velmi dlouze :O)
 Skullka 16.07.2009, 20:46:16 Odpovědět 
   Tohle je nádhera, i když nepíšeš povídku tak to dokáže opravdu zaujmout! Fakte se mi to líbilo a doufám, že u té profesorky ti to nakonec vyšlo :-P

P.S. mocinky děkuju za komentáře k dílkám, opravdu mě to potěšilo
 Rimmerka 14.07.2009, 12:17:07 Odpovědět 
   Ahoj, tvůj text mě velice zaujal. Jednak souhlasím s Amazonit - není nejmenší důvod, proč by to mělo skončit ve VDT, je to text jako každý jiný; a že je konkrétně o tobě a tvém životě? No a! Aspoń lidé uvidí že máš mozek a charakter, to má přeci každý tak se není za co stydět (i když u toho mozku je přeci jen pár výjímek ;-) ) Naopak hodnotím tvojí odvahu odhalit tady kousek sebe. Mě taky vždycky přišlo hloupé cpát (neznámým) lidem svoje pocity a názory pomocí takovýchto "autobigrafických zápisků" (jak si to hezky nazvala), ale teď když čtu podobnou věc od někoho jiného mám radost, že nejenom já má potřebu psát co mi leží v hlavě a na sdrci.
jen tak dál! Měj se hezk.
Jo a ještě něco:nesuď hned člověka jenom proto, že patří do nějaké skupiny. Ani já nikam nepatřím a dlouho sem se deptala s tím, že nemám přesně vymezený charakter, abych někam zapadla. A pak mi došlo, že ho má mnatolik ohebný, abych zapadla všude. Divila by ses u kolika lidí se pod slupkou tvrdého punkera, násosky nebo třídního šaška skrývá normální člověk, se kterým se dá velice dobře povídat!
 Miss Rebeka 08.06.2009, 17:46:38 Odpovědět 
   Promluvila jsi mi z duše. Jako školou povinná se s popisovanými lidmi setkávám denně a nemůžu než souhlasit s tebou. Jsi upřímná, a to se cení. Takže se nebudu rozepisovat a zhodnotím jedním slovem - Výborné, jen tak dál.
 Apolenka 01.05.2009, 19:08:30 Odpovědět 
   Tak od téhlé úvahy jsem se nedokázala odtrhnout, ani když u domovních dveří kdosi zazvonil. Takové upřímné vyznání (já si to tak dovolím nazvat) jsem na saspi ještě nečetla. Krásně podané myšlenky, mající hloubku ... máš můj obdiv. Ty nejsi žádné povrchní stvoření a kromě toho umíš. A proto, milá Verunko, jsi moje oblíbená - vyvolená.
 ze dne 02.05.2009, 10:31:16  
   V45: Jsem ráda za každý komentář k tomuto dílku a taky, že neskončilo ve VDT. Moc mě potěšil tvůj komentář, vážně :) Jsem opravdu ráda za to, že jsem tvá oblíbená. Nevím co na to říct, snad jen, že si to nezasloužím ;)
 OH 30.04.2009, 13:44:28 Odpovědět 
   Ahojky, líbilo, mi připomnělo jak na holky to otřískaný Netlačit na pilu, jinak je to fakt odlitek písmenek, není lehký se tím prohryzat a že je to fajn
 Pelion 30.04.2009, 10:06:59 Odpovědět 
   Hezký den přeji.
Asi tak si představuji literární útvar, zvaný úvaha.
Jen za ty odstavce bych se přimlouval.
V Tvém textu cítím kus Tvého "Já" a to je dobře.
Polemizovat nebudu - co člověk, to názor. A tak to má být.
Dávám jedničku a jdu přemýšlet, proč jsou lidé takoví, jací jsou... :-)
 amazonit 30.04.2009, 6:48:23 Odpovědět 
   Proč by to mělo přijít do VDT, dílko není natolik vyčnívající, nezhodnotitelné, aby se tam dostalo, je mi líto.
Dílku se již na první pohled dá vytknout jeho nečleněnost, chtělo by to více odstavců, rozvolnění textu, aby se v tom čtenáři lépe orientovalo.
Vcelku by se dalo říct, že je to taková trochu úvaha, o škole, spolužácích, sobě samé. Je tam dost pěkných postřehů, střízlivé zpracování, které věci příliš nerozpitvává, ale přesto je neošidí.
S mnohými věcmi, by se dalo polemizovat, ale to se dá vždy a se vším, co druzí napíší....
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ian Stepheson
(15.8.2017, 16:24)
Ian Stephenson
(15.8.2017, 16:19)
Hromdopolice
(3.8.2017, 21:45)
Petronela1991
(26.7.2017, 18:57)
obr
obr obr obr
obr
Vojna
Beduín
Že stačí chtít ...
Miládka
Nový život
walac
obr
obr obr obr
obr

Na diskošce za totáče
CATHERINE
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr