|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303504 komentářů :: on-line: 5 ::
|
 |
|
:: Nebylo by špatný bejt chudej ::
|
| |
|
|
VÁŠ ORGANIZMUS BUDE DNES VÝRAZNĚ UTLUMEN VLIVEM VELKÉHO MNOŽSTVÍ PRÁŠKŮ PROTI STRESU. Takhle divnej horoskop jsem v životě nečet. A zrovna musel padnout na mně. Trocha pravdy na tom ale je, můj organismus je utlumenej už několik dní. Něco na mě vlezlo a nechce to dolů, hážu do sebe kila prášků a bloumám denní rutinou jak v tisíckrát zpomaleným snu. Nemůžu se na nic soustředit, mozek si dělá, co chce, v práci se mi zdají divný mikrosny a nemůžu se ani pořádně najíst, protože můj pokaženej žaludek všechno přemění na smradlavou kyselou břečku, která pak vypaluje vnitřnosti.
Už pět minut do sebe cpu suchej rohlík, čtu si ve starejch novinách (jediný, co jsem zatím ještě nečet jsou ty zatracený horoskopy) a chystám se do práce. Měl bych možná zajít k doktorovi, ale jsem jenom nachlazenej. Pokaždý je to o trochu horší. Když jsem byl kluk, tak sem jeden den ležel v posteli v horečce a za dva dny už jsem běhal po městě a kradl cukroví. Nebylo mně špatně. Nebylo špatný bejt chudej.
Jestli mi do večera nebude líp, zajdu k doktorovi. Budu si muset najít čas. Já si možná budu muset najít čas i na další záležitosti. Nebylo by možná od věci najít si někoho, na koho bych moh přenýst část svých starostí a problémů. Někoho, s kým mohl každej večer pojíst a kdo by zahřál postel příjemným teplem. Proč já už si vlastně dávno někoho nenašel?
Mám horečku, slabý nohy a závratě. Hnusná chřipka. Zdá se mi to nebo platí, že čím vyšší má člověk vzdělání, tím víc tráví času v práci? Pamatuju se, že můj táta byl doma skoro pořád. Přišel z práce, shodil ze sebe špinavý propocený montérky a zbytek dne chodil v pohodlným domácím oblečení. Umřel mladej. Moh puknout hrdostí, když jsem promoval. Všichni byli hrdí, plácali mě po zádech a mohli na mě voči nechat. Byl to pro ně velkej den. Mě osobně nedala vysoká nic důležitýho. Byla to jenom otázka nervů. Titul mají ti, kteří si nechají srát na hlavu o něco dýl než ti druzí. Nejsou v tom žádný znalosti nebo nedejbože inteligence. Lidi s titulem sou slaboši a nevyvinutí nemocní jedinci. Všichni doktoři, právníci, zubaři a učitelé. Mám horečku a pálí mě celý tělo.
Vysoká nebyl dobrej nápad. Ale byl to nápad. A každej nápad stojí za uvážení. Naši byli tak hrdý, když mě tam viděli stát mezi těma snobama a chytrákama, co maj všude známý a ví si se vším rady. Všechny do jednoho jsem je nenáviděl. Asi jsem neměl kliku na spolužáky. Na základce a střední jsem se bavil s největšíma grázlama. Jsou z nich feťáci a kriminálníci. Mohl jsem teď být s nima, kdybych si některý věci uvědomil o trochu dřív, ale mě všechno dochází pozdě. Na nich se mi líbilo, že sem se nemusel do ničeho nutit, všechno, co dělali bylo lidský, pochopitelný a snadno srozumitelný, na nic si nehráli a neměli žádnej vysněnej cíl, za ničím neutíkali, voni šli přesně opačným směrem, prchali před tím.
Nikdy jsem se příliš nedokázal do něčeho nutit. Vysoká byla něco jinýho, tu jsem bral jako samozřejmost, ani mě nenapadlo, že bych už moh přestat jenom sedět a dělat nesmyslný věci. Ke konci studií mě to začalo pomalu docházet, školu jsem dokončil jen taktak. Tehdy jsem se definitivně přestal nutit do věcí, který mi přišly nepřirozený a nepatřičný. A nebylo jich málo. Byl to vlastně důvod, proč se se mnou rozešla moje bývalá. No vlastně hlavní důvod byl v něčem jiném, ale to je nakonec jedno, proč se se mnou rozešla, to není důležitý. Žaludek pomalu zpracovává rohlík a vyluzuje při tom bublavé vzlyky.
Zvedám se ze židle a oblékám si sako, jdu ven, startuju auto a jedu do práce, parkuju, vytahuju klíče, zamykám, vcházím do kanceláře, zdravím se s kolegy, sedám si do křesla, zapínám počítač a čekám až naběhne.
„Vypadáš hrozně,“ říká mi jeden z mých dotěrných kolegů.
„Fajn, ty taky nejseš žádnej krasavec.“
„Měl bys zajít k doktorovi. Pot z tebe jenom teče.“
„Hleď si svýho.“
„Myslím to s tebou dobře. Koukni se na sebe,“ říká a odhodlaně na mě míří svým teploušským zrcátkem, který má odjakživa na stole. Zjišťuju, že má pravdu, vypadám hrozně. Oči narudlé, rty nateklé, vlasy slepené potem a pokožka má velice nezdravej odstín.
Slyším se, jak říkám: „Asi bude lepší, když půjdu domů.“
„Však mi to tady bez tebe pár dnů zvládnem,“ ujišťuje mě ten grázl.
Beru klíče od auta, nasedám, startuju a jedu domů, vypínám motor, klíče dávám do kapsy, jsem doma, převlékám se do pyžama, polykám pár nějakých tabletek, zapíjím vodou, beru ze stolu noviny a jdu si lehnout, kašlu do špinavýho kapesníku, přelejvá mě pot a těžce usínám, po pár hodinách lehkýho spánku umírám. Druhej den už se neprobouzím. U postele mi zůstaly ležet noviny. První (a teď už můžu docela sebejistě říct, že i poslední) noviny v mým životě, který jsem přečetl úplně celý.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 11 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
