» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."

Gandalf

počet přístupů: 2141287

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29004 příspěvků, 4550 autorů a 303504 komentářů :: on-line: 5 ::

:: V pokoji bylo dusno ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky

Uskar-Arah	publikováno: 03.05.2009, 18:33

Přestně to, co si myslíte že to je. Jestli jdete po smyslu, potom to ani nečtěte. Jestli chcete pocity, potom prosím.


	V pokoji bylo dusno a zapařeno, a jako v lázních se ze žlučovitých kaluží na podlaze linuly výpary a rozprostíraly se po stropě. Mimoto celý pokoj ukrutně páchl. Na začouzených stěnách bylo několik zkrabacených plakátů, jinak vůbec nic, linoleum pokrývající druhou polovinu pokoje popraskané a zkroucené. Mezi spárami bylo vidět původní betonovou vyzdívku, nyní zašlou a olezlou zelenou plísní. Opatrně jsem překročil trouchnivějící práh a podél stěny vykročil k oknu. Otočil jsem klikou a otevřel ho dokořán, aby se pokoj trochu vyvětral – bůhvíjak dlouho to nikoho nenapadlo udělat. Potom jsem si přidřepl, abych prozkoumal obsah žlutavých kaluží, ale než abych do nich strkal prsty, raději jsem utrhl kousek zmrtvělého lina a nabral z louže trochu té břečky. Vypadalo to úplně jako hnis, a čím déle jsem si to prohlížel, tím více se mi z toho dělalo špatně. Raději jsem ten kousek lina zahodil, zase vstal a přesunul se k nízké skříňce, možná nočnímu stolku, který vězel mezi stohy knih s pokroucenými hřbety a stránkami krabatými neustálou vlhkostí. První šuplík měl uraženou kličku, ale když jsem se ho pokusil otevřít nožem, zjistil jsem, že je zamčený. Druhý otevřít šel, i když poněkud ztuha, protože byl přecpán všemožným haraburdím vzpříčeným o dno vrchního šuplíku. Vyndal jsem ho celý, několik okousaných tužek a dvě rozstříhané gumy mi přitom upadly na zem. Začal jsem se zběžnou prohlídkou: paklík obálek v celofánovém obalu, tři zmačkané dopisní papíry s cválajícím koněm, do ruličky zkroucená známka, hodinky (nefunkční, s nakřáplým sklíčkem), poloprázdná lahvička inkoustu, několik mincí, krabička s jednou náušnicí, otvírák, nepoužitý štětec a malá knížka v červených deskách – zřejmě deník. Otevřel jsem ho a četl: 13. dubna – počasí pod psa, byla mě navštívit máma, ale neotevřel jsem jí. Z okna jsem viděl, jak u chodníku stálo její auto. Pošťák mi přinesl první dopis, ale bůhví jestli ho psala zrovna ona. Schoval jsem ho k ostatním. Než jsem šel spát, ještě jsem si vyměnil obvaz na hlavě. Zdá se, že tu brzy budou. Zvedl jsem hlavu od deníku a rozhlédl se po pokoji. Ten dopis, o kterém psal, bych docela rád našel. Jenže kam ho schoval? K ostatním? Kde to je? Zítra se sem vrátím a najdu ho. Prolistoval jsem se deníkem o několik stránek nazpátek, kde byla vlepena černobílá fotka. Na fotce vysoká postava s hlavou mimo rámeček, objímající kolem ramen chlapce v montérkách – za nimi dřevěná farma a větrný mlýn, chlapcova tvář začmáraná černou barvou. Trochu mě zamrazilo, ale stejně jsem si přečetl zápis vedle fotky: 1. ledna, Nový rok – včera sněžilo, ale ráno všechen sníh roztál a udělala se z něj špinavá břečka. Máma mi přinesla šampaňský, ale protože jsem jí neotevřel, nechala ho za dveřma a já si ho vzal, až když jsem slyšel, jak odjela. Schoval jsem si ho na později. Dneska pošťák nepřišel, asi mají volno. Ale mně to nevadí, stejně by mi nepřinesl dopis od ní. Můžu jenom čekat. A doufat. Bojím se ale, že ještě dlouho nepřijdou. Vystrašil jsem je. Vystrašil jsem je fotkou, kterou jsem našel pod polštářem. Nevím, jak se tam dostala a ani to nechci vědět. Na to se jich příliš bojím. Na té fotce byl muž s chlapcem. Ten muž neměl hlavu a já myslím, že je to tak lepší. Ten chlapec by ji taky neměl mít. Nesnáším svého otce. Nesnáším celou svou zpropadenou rodinu! Zhluboka jsem se nadechl. Potom jsem vstal, zavřel jsem deník, zavřel jsem okno a zavřel jsem dveře pokoje, když už jsem stál na chodbě. Nastoupil jsem do výtahu a svezl se dolů, kde před domem stálo mé auto. S červeným deníkem v kapse jsem nasedl dovnitř, nastartoval a odjel. Zítra se sem vrátím, budu mít pracovní rukavice a páčidlo. Půjdu k nočnímu stolku, vylomím první šuplík, zahodím páčidlo a šuplík vytáhnu. Ale bude v něm jen doutnající sirka. Potom dům vzplane, v jediném okamžiku vybuchne plameny, které ho pohltí a pozřou, a které vyvrhnou jen mou zčernalou mrtvolu, kterou o půl hodiny později odvezou hasiči. A pak možná přijdou.


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Guardianes	05.05.2009, 19:57:03

Prostředí dobře popsané, nechybí jisté napětí a čtenář očekává nějaký závěr, který by mu alespoň vysvětlil, kdo jsou "oni". Perex je v tomto smyslu trochu zavádějící... Zpracování textu jako takové se mi líbilo.

Šíma	03.05.2009, 21:11:51

Musím souhlasit s Eky! ;-) Také netuším, kým (nebo kdo) jsou "oni"! Ono by z tohoto příběhu šlo udělat hezký horor, nebo detektivku, nebo jakýsi mix... Celou dobu jsem si říkal: "Proč tam ten hrdina byl mezi tím vším nepořádkem a co tam vůbec hledal?" Jak už naznačil Honza, chce to více rozepsat! Takže tak, alibistický šíma se loučí a říká si, že to nakonec není zase tak špatný textík, ale i tak by se dal ještě vypilovat! Hezký večer, pane. ;-)

honzoch	03.05.2009, 21:08:04

Celkem bezútěšný text. Literárně, tedy formou, se mi to líbilo, ale ještě bych to prodloužil a nechal čtenáři víc nahlédnout do myšlenky

Ekyelka	03.05.2009, 18:33:30

Zdravím. Zajímavě nastíněná atmosféra, ovšem bez pointy, která by vysvětlovala, případně podávala vodítko k možnému výkladu, kdo jsou ti oni. V rámci možností příjemné čtení, ovšem nedokončené, ve své přílišné náznakovitosti neuspokojitelné touhu po záhadě (která by se dala vyložit třeba mnoha způsoby, ale dala by se aspoň nějak vyložit) a působící přetržené v půli. Bude-li následovat pokračování, zřejmě to bude přínosné. Pokud je toto celý text, pak je na něm třeba ještě pracovat.